59 C 153/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 6. 6. 2016 do 29. 4. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 2. 7. 2020, opravenou podáním ze dne 21. 8. 2020, domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) uzavřela s žalovaným dne 5. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vč. poplatku vrátit do 5. 6. 2016, avšak neučinil tak, a předmětnou částku nezaplatil nejen ve lhůtě splatnosti, ale ani později. Žalobkyně požaduje po žalovaném výhradně jistinu poskytnuté částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], byla zaslána žalovanému částka ve výši 10 000 Kč. Soud má sice za prokázané, že částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, avšak nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce. Nárok žalobkyně na zaplacení poskytnuté částky soud žalobkyni přiznal, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ke znění podmínek (standardní podmínky úvěrové smlouvy) soud uvádí, že by i v případě posuzování, že došlo platně k uzavření smlouvy, ujednání o volbě maltského práva shledával neplatným, a to s ohledem na skutečnost, že by smlouva byla uzavřena se spotřebitelem a ujednání o právu je neurčité, když se hovoří pouze o„ maltském právu“, nikde není uvedeno, jaké konkrétní zákony se použijí a zmínka o §§ 386 a 440 maltského zákona je bez uvedení konkrétního zákona nepřijatelná. Nejen běžný spotřebitel, ale i též právně vzdělané osoby usídlené v jiném státě nemají obvykle povědomost o zákonech jiného státu a nelze po nich požadovat, aby se řídili ustanoveními zákonů, o nichž ostatně ani neví, jaké konkrétní zákony to jsou a jejich znění jim není známo/nebylo předestřeno. S ohledem na tuto skutečnost shledává soud volbu maltského práva neplatnou a posuzuje věc dle českého právního řádu. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (v některých přílohách označeno jako smlouva o úvěru/úvěrové podmínky). Předmětná smlouva není žalovaným ani žalobkyní podepsána, kdy způsob uzavření údajné smlouvy nelze považovat za právně relevantní způsob uzavření smlouvy, neboť z něj není možné dovodit, že se jednalo o projev vůle žalované k uzavření smlouvy. Předloženými důkazy nemohl soud vzít za prokázané, že smlouva mezi žalovaným a žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní byla skutečně uzavřena, když spis obsahuje jako důkazy toliko sjetiny z počítače žalobkyně a žádný z důkazů nebyl signován žalovaným. Smlouva nebyla vyhotovena v písemné podobě, proto na ní chybí podpis žalovaného. Smlouvu samozřejmě lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, musí však být prokázáno, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Tvrzená smlouva by byla smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), když podstatou smlouvy je, že jedna ze stran smlouvy přenechá druhé straně smlouvy peněžní prostředky, tedy zastupitelnou věc, aby s ní tato nakládala podle své libosti a po čase vrátila věc stejného druhu spolu s úroky. Smlouva o úvěru je reálný kontrakt, tzn. že žalobkyně musí prokázat, že uzavřela smlouvu. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 o.z. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyní požadovaný nárok, avšak z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., neboť jak bylo uvedeno shora, z ničeho nevyplývá, že by byla skutečně mezi žalobkyní a žalovaným sjednána úvěrová smlouva, resp. tvrzená smlouva o zápůjčce. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly peněžní prostředky převedeny na účet, žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl v řízení nečinný (netvrdil a neprokazoval, že by předmětnou částku, či její část, již uhradil), zavázal jej soud k úhradě, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z., s tím, že výše úroku je specifikovaná § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení s ohledem na posouzení o bezdůvodném obohacení stanovil soud po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní upomínce. Protože část zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, požadovaná žalobkyní za období od 6. 6. 2016 do 29. 4. 2020, nebyla v návaznosti na výše uvedené po právu, soud žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.