59 C 155/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 2. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum, opravenou podáním ze dne datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba anonymizována dvě slova) uzavřela s žalovaným dne 25. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vč. poplatku vrátit do 1. 5. 2015, avšak neučinil tak, a předmětnou částku nezaplatil nejen ve lhůtě splatnosti, ale ani později. Žalobkyně požaduje po žalovaném výhradně jistinu poskytnuté částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil, a ze sdělení banky, které soud vyžádal. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Žalobkyně sice uváděla, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení anonymizováno, byla zaslána částka ve výši 2 000 Kč na bankovní účet žalované, avšak ze založeného potvrzení, na němž byl podpis žalovaného, má soud za zjištěné, že žalovaný dne datum uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta v hotovosti částka 2 000 Kč, což potvrdil svým podpisem v rámci prohlášení o předání peněžité částky, s tím, že splatnost byla smluvena na 29. 4. 2015. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou dne 25. 3. 2015 platně sjednali (fyzicky, s podpisem klienta na listině) smlouvu o zápůjčce (označeno v dokumentaci však jako úvěr), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku do 29. 4. 2015. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nesplácel zápůjčku řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby. Žalobkyně požaduje jistinu a úroky z prodlení ode dne 2. 5. 2015. Ke znění podmínek (standardní podmínky úvěrové smlouvy) soud uvádí, že ujednání o volbě maltského práva shledává neplatným, a to s ohledem na skutečnost, že byla smlouva uzavřena se spotřebitelem a ujednání o právu je neurčité, když se hovoří pouze o„ maltském právu“, nikde není uvedeno, jaké konkrétní zákony se použijí a zmínka o §§ 386 a 440 maltského zákona je bez uvedení konkrétního zákona nepřijatelná. Nejen běžný spotřebitel, ale i též právně vzdělané osoby usídlené v jiném státě nemají obvykle povědomost o zákonech jiného státu a nelze po nich požadovat, aby se řídili ustanoveními zákonů, o nichž ostatně ani neví, jaké konkrétní zákony to jsou a jejich znění jim není známo/nebylo předestřeno. S ohledem na tuto skutečnost shledává soud volbu maltského práva neplatnou a posuzuje věc dle českého právního řádu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2390 a násl., § 1824, § 1820, § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. Žalobkyni vedle nároku na vrácení zápůjčky a sjednaného úroku vzniklo právo požadovat po žalovaném též zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně počátku prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a II. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.