59 C 156/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 8. 12. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 2. 7. 2020, opravenou podáním ze dne 27. 7. 2020, domáhala na žalovaném zaplacení částky 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 20. 11. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování zápůjčky do 7. 12. 2014. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje pouze jistinu, tedy zapůjčenou částku dluh 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení; nepožaduje poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla na žalobkyni postoupena předmětná pohledávka za žalovaným. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani v návaznosti na upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou dne 20. 11. 2014 platně sjednali (fyzicky, s podpisem klienta na listině) smlouvu o zápůjčce (označeno v dokumentaci však jako úvěr), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku do 5. 12. 2014, žádné poplatky (ani úrok) nebyly sjednány. Žalovaný porušil svou povinnost plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nesplatil zápůjčku řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby. Žalobkyně požaduje částku 500 Kč a úroky z prodlení ode dne 8. 12. 2014. Ke znění podmínek (standardní podmínky úvěrové smlouvy) soud uvádí, že ujednání o volbě maltského práva shledává neplatným, a to s ohledem na skutečnost, že byla smlouva uzavřena se spotřebitelem a ujednání o právu je neurčité, když se hovoří pouze o„ maltském právu“, nikde není uvedeno, jaké konkrétní zákony se použijí a zmínka o §§ 386 a 440 maltského zákona je bez uvedení konkrétního zákona nepřijatelná. Nejen běžný spotřebitel, ale i též právně vzdělané osoby usídlené v jiném státě nemají obvykle povědomost o zákonech jiného státu a nelze po nich požadovat, aby se řídili ustanoveními zákonů, o nichž ostatně ani neví, jaké konkrétní zákony to jsou a jejich znění jim není známo/nebylo předestřeno. S ohledem na tuto skutečnost shledává soud volbu maltského práva neplatnou a posuzuje věc dle českého právního řádu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2390 a násl., § 1824, § 1820, § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Žalobkyni vedle nároku na vrácení zápůjčky vzniklo právo požadovat po žalovaném též zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně počátku prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.