59 C 184/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 180 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 180 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí 20 100 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu porušení povinností plynoucích ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] které žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], která pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni. K odůvodnění zejména uvedla, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky vždy ve výši 10 000, a to v hotovosti dne [datum] a [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit i souhrnný poplatek v obou případech ve výši 6 960 Kč. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, uhradila celkem pouze 13 820 Kč (na první uváděnou smlouvu 5 596,80 Kč, zbytek na druhou). Žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazení části celkové dlužné částky. Žalovaný ani po výzvách dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR se v minulosti prokazatelně zdržoval a uzavřel zde předmětné smlouvy. Aktuálně se žalovaný zdržuje ve svém domovském státě. Pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 7 odst. 1 [anonymizována dvě slova] [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listin předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud vzal za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), která později ([datum]) pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni, uzavřeli dne [datum] a dne [datum] smlouvy o půjčce. Na základě těchto smluv, každé z nich totožně, [anonymizováno] poskytl žalovanému v hotovosti půjčky ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal [anonymizováno] zaplatit za poskytnuté půjčky souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, celkem tedy v obou případech 16 960 Kč (33 920 Kč). Doba splácení byla sjednána v týdenní frekvenci po dobu 53 týdnů po 320 Kč. Dále bylo sjednáno, že splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem (žalovaným) budou použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku a teprve po úplném uhrazení poplatku budou započítávány na půjčku (smlouvy o půjčce, smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu postupovaných pohledávek a vč. oznámení, čl. 5 smluvních podmínek). Žalovaný však uhradil pouze 13 820 Kč (na smlouvu z [datum] částku 8 223,20 Kč, na smlouvu z [datum] částku 5 596,80 Kč). Z uvedených důvodů soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě [anonymizováno] půjčil žalovanému 10 000 Kč v hotovosti dne [datum], přičemž se žalovaný zavázal poskytnutou půjčku včetně poplatku ve výši 6 960 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný splatil pouze 8 223,20 Kč. A dále [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě [anonymizováno] půjčil žalovanému 10 000 Kč v hotovosti dne [datum], přičemž se žalovaný zavázal poskytnutou půjčku včetně poplatku ve výši 6 960 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný splatil pouze 5 596,80 Kč. Provident svoji pohledávku za žalovaným z předmětných půjček postoupil na žalobkyni. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 z. č. 89/2012 Sb. Soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvy o půjčce podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Provident poskytl žalovanému hotovostní půjčky 10 000 Kč a 10 000 Kč, které měl žalovaný splácet formou hotovostního inkasa (k rukám zástupce [anonymizováno]) v týdenních splátkách po 320 Kč. Účastníci dále sjednali souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky v každém z případů 6 960 Kč. Žalovaný však splatil pouze 8 223,20 Kč a 5 596,80 Kč. Žalovaný tedy porušila svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku tj. částku ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč a dluží žalobkyni část nesplacených půjček ve výši 6 180 Kč. Co se týká povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek, shledal soud smlouvu v této části (§ 41 OZ) neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost. Ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, není nikde ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ souhrnný poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Zrekapitulováno řečené, soud na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nesplacené části poskytnutých půjček a zákonného úroku z prodlení našel oporu v právu a zavázal žalovaného k úhradě, jak je uvedeno ve výroku

I. Oporu v právu však nenašel nárok žalobkyně na zaplacení souhrnných poplatků; v této části soud žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení více úspěšný, žádné náklady nevznikly.