59 C 188/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 000 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 000 Kč od 21. 3. 2020 do 31. 3. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 312,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 11. 2020 domáhal zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 11. 3. 2020 kupní smlouvu na koupi ojetého vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“ či„ předmět koupě“). Kupní cena byla sjednána ve výši 374 000 Kč. V rámci této smlouvy si žalobce sjednal pojištění vozidla [příjmení] [jméno] v ceně 41 000 Kč (dále jen„ pojištění“) a další služby a doplňky v ceně 4 680 Kč. Žalobce dále podepsal dodatek ke kupní smlouvě [číslo] ze dne 11. 3. 2020 (dále jen„ dodatek ke kupní smlouvě“) a předpis pro vrácení pojistného č. smlouvy [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předpis pro vrácení pojistného“), které upravovaly postup při eventuálním vypořádání pojistného. Celková kupní cena za vozidlo a související služby činila částku 419 680 Kč. Kupní cena byla zčásti hrazena formou úvěru od společnosti [právnická osoba] ve výši 315 000 Kč. Již cestou z pobočky žalované se projevily první vady vozidla, které žalobce následně uplatnil u žalované; ta však veškeré vady emailem ze dne 18. 3. 2020 odmítla. Žalobce proto dne 19. 3. 2020 vypověděl sjednané pojištění, následně vyplatil úvěrovou smlouvu a dne 22. 5. 2020 odstoupil od kupní smlouvy. Žalovaná vrátila žalobci kupní cenu za vozidlo ve výši 374 000 Kč, částku 4 680 Kč za doplňkové služby a pojistné ve výši 20 000 Kč. Předmětem sporu je tedy pouze část pojistného ve výši 21 000 Kč.

2. Žalobce zdůraznil, že k podpisu veškeré smluvní dokumentaci došlo až kolem 22:00 hod večer, samotné podepisování probíhalo nepřehledným a pro něj nesrozumitelným způsobem, žalobce byl přinucen podepsat i dodatek ke kupní smlouvě, kterým se měl neodvolatelně vzdát případného nároku na vrácení pojistného, a předpis pro vrácení pojistného, který je v rozporu s obsahem kupní smlouvy. Tyto dokumenty obsahují nepřiměřená a zakázaná ujednání ve smyslu ustanovení na ochranu spotřebitele, a proto se k nim nepřihlíží. Odstoupením od kupní smlouvy nadto zanikl i dodatek ke kupní smlouvě a je na něj třeba nahlížet, jako by nebyl uzavřen. Z předpisu pro vrácení pojistného se podává, že žalovaná uhradila část pojistného ve výši 21 000 Kč, což však není pravdou. Stejně tak žalobce nesouhlasil s tvrzením, že jakožto pojištěný nemá právo odstoupit od pojistné smlouvy.

3. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť při vrácení pojistného postupovala v souladu se zněním předpisu pro vrácení pojistného a dodatku ke kupní smlouvě. Dle těchto ujednání žalobce ztratil nárok na vrácení pojistného, neboť porušil smluvní ujednání (předčasně doplatil úvěr). Nadto žalobci jako pojištěnému nesvědčí právo odstoupit od pojistné smlouvy, neboť není stranou této smlouvy. Tímto postupem by byla dotčena práva pojistitele nabytá v dobré víře. Žalovaná pouze nad rámec svých smluvních povinností vrátila žalobci část pojistného ve výši 20 000 Kč. Ujednání pro případ vypořádání pojistného odstoupením od smlouvy nezanikla s ohledem na § 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). [příjmení] 20 000 Kč představovala slevu z kupní ceny vozidla, která byla následně použita k úhradě pojistného.

4. Smírné vyřešení věci nebylo možné. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že došlo k uzavření předmětné kupní smlouvy a že od ní bylo žalobcem odstoupeno, sporným bylo zejména to, zda žalobci vznikl nárok na vrácení části pojistného ve výši 21 000 Kč, či nikoliv.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: Žalobce jako kupující s žalovanou jako prodávajícím uzavřeli dne 11. 3. 2020 kupní smlouvu [číslo] [anonymizováno] na koupi ojetého vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka] (kupní smlouvou [číslo] [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2020, shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce podepsal přihlášku do pojištění vozidla [příjmení] [jméno], v němž měl postavení pojištěného, pojistníkem byla žalovaná, pojistitelem společnost [právnická osoba] (přihláškou do pojištění č. [anonymizováno] [číslo]). Pojištění bylo uzavřeno na základě rámcové pojistné smlouvy sjednané mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. Součástí rámcové pojistné smlouvy byly rovněž Všeobecné pojistné podmínky (Rámcovou pojistnou smlouvou [číslo] Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění [příjmení] [příjmení] [jméno]). Spolu s přihláškou do pojištění žalobce podepsal Dodatek ke kupní smlouvě a Předpis pro vrácení pojistného (dodatkem ke kupní smlouvě [číslo] ze dne 11. 3. 2020 a Předpisem pro vrácení pojistného – č. smlouvy: [anonymizováno] [číslo] ze dne 11. 3. 2020). Žalobce dále sjednal službu monitorování vozidla (Smlouvou o střežení a monitorování vozidel ze dne 11. 3. 2020). Kupní cena byla sjednána ve výši 374 000 Kč, služby a doplňky činily částku 4 680 Kč, pojištění [příjmení] [jméno] částku 41 000 Kč (kupní smlouvou [číslo] [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2020). Tuto částku žalobce uhradil (fakturou [číslo] ze dne 11. 3. 2020, zálohovou fakturou [číslo] ze dne 11. 3. 2020, zálohovou fakturou [číslo] ze dne 11. 3. 2020, příjmovým pokladním dokladem č. [anonymizováno] ze dne 11. 3. 2020). Žalobce část kupní ceny ve výši 315 000 Kč financoval formou úvěru od společnosti [právnická osoba], s níž uzavřel úvěrovou smlouvu č. [spisová značka] na vozidlo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [příjmení] 3.0. (emailem ze dne 11. 3. 2020 s předmětem„ Úvěrová dokumentace k Vaší smlouvě“, Potvrzením od společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 3. 2021). Žalobce si zakoupené vozidlo převzal (Protokolem o převzetí vozidla ze dne 11. 3. 2020, shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce odstoupil dne 20. 3. 2020 od Smlouvy o střežení a monitorování vozidel a žalovaná vrátila žalobci částku 4 680 Kč (emailem ze dne 26. 3. 2020 od žalobce s předmětem„ zrušení služby carlokator“ a popisem transakce„ dobropis na částku 4 680 Kč). Žalobce dopisem ze dne 19. 3. 2020 odstoupil od pojistné smlouvy [příjmení] [jméno] a požadoval vrácení částky 41 000 Kč (dopisem označeným„ Výpověď pojistné smlouvy“ ze dne 19. 3. 2020 adresovaným žalované včetně podacího lístku). Žalovaná potvrdila, že zadala pojistnou smlouvu ke zrušení a vrátila žalobci částku 20 000 Kč (emailem ze dne 6. 4. 2020 od odesílatele [jméno] [příjmení] žalobci, opravným daňovým dokladem [číslo]). Žalovaná uvedla, že částka 21 000 Kč přestavovala slevu z kupní ceny vozidla, neboť plná cena vozidla činila 399 000 Kč (emailem ze dne 2. 4. 2020 od odesílatele [jméno] [příjmení] žalobci). Dne 24. 3. 2020 žalobce doplatil částkou 315 000 Kč úvěrovou smlouvu, úvěrová smlouva byla ukončena dne 26. 3. 2020 (Potvrzením o ukončení úvěrové smlouvy č. [spisová značka] ze dne 26. 3. 2020, dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2021, výpisem z účtu č. [bankovní účet], dvojím výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [obec] spořitelny na jméno [jméno] [příjmení]). Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 22. 5. 2020 odstoupil od kupní smlouvy a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny oproti převzetí vozidla (dopisem č. sp. [číslo] ze dne 22. 5. 2020). Žalovaná si převzala vozidlo a vrátila žalobci kupní cenu dne 9. 6. 2020 (předávacím protokolem ze dne 9. 6. 2020, opravným daňovým dokladem [číslo] ze dne 9. 6. 2020). Žalobce vyzval žalovanou k vrácení zbývající částky 21 000 Kč (dopisem ze dne 1. 7. 2020 č. sp. [číslo]), žalovaná tuto částku nevrátila navzdory zaslané předžalobní upomínce (dopisem„ Poslední předžalobní výzva“ ze dne 28. 7. 2020, shodnými tvrzeními účastníků).

6. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (zejména z dokumentů vztahujících se k technickému stavu vozidla) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

7. Soud neprovedl dokazování e-maily týkajícími se vad vozidla (včetně dokumentů specifikujících vozidlo) a e-mailovou komunikací mezi právními zástupci účastníků stran případného smírného vyřešení věci, neboť na provedení těchto důkazů účastníci řízení netrvali. Soud neprovedl (návrhy zamítl) ani navrhované výslechy svědků (žalobcovy manželky, zaměstnanců žalované, zástupce pojistitele), účastnický výslech žalobce, ani důkaz Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění [příjmení] [příjmení] [jméno], které měl žalobce obdržet při uzavření pojistné smlouvy, neboť dospěl k závěru, že z provedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedení dalších z navržených důkazů proto považoval za nadbytečné.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce s žalovanou uzavřeli dne 11. 3. 2020 kupní smlouvu na koupi ojetého vozidla. V rámci této smlouvy žalobce sjednal pojištění vozidla [příjmení] [jméno] ve výši 41 000 Kč, pojistníkem byla žalovaná, pojištěným žalobce. Žalobce rovněž podepsal dodatek ke kupní smlouvě a předpis pro vrácení pojistného, které obsahovaly ujednání o případném vrácení pojistného. Kupní cena včetně pojistného a dalších služeb činila 419 680 Kč. Část kupní ceny ve výši 315 000 Kč žalobce uhradil prostřednictvím úvěru od společnosti [právnická osoba] Dne 19. 3. 2020 žalobce odstoupil od pojistné smlouvy [příjmení] [jméno] a požadoval vrácení částky 41 000 Kč, dne 20. 3. 2020 odstoupil od Smlouvy o střežení a monitorování vozidel. Žalobce doplatil částkou 315 000 Kč úvěrovou smlouvu, která byla ukončena dne 26. 3. 2020. Dopisem ze dne 22. 5. 2020 žalobce odstoupil od kupní smlouvy a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny. Žalovaná vrátila žalobci kupní cenu za vozidlo ve výši 374 000 Kč, částku 4 680 Kč za monitoring vozidla a další služby a část pojistného ve výši 20 000 Kč za pojištění vozidla. Zbývá tak částka 21 000 Kč jakožto zbývající část pojistného.

9. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

10. Podle § 2758 odst. 1 o. z.„ pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné“.

11. Podle § 2766 o. z.„ osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje, je pojištěným“.

12. Podle § 2001 o. z.„ od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon“.

13. Podle § 2005 odst. 2 o. z.„ odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění“.

14. Podle § 1813 o. z.„ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem“.

15. Podle § 1814 písm. c) o. z.„ zvláště se zakazují ujednání, která umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí“.

16. Podle § 1815 o. z.„ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá“.

17. Jádrem sporu v řešené věci je otázka, zda měl žalobce právo odstoupit od sjednaného pojištění vozidla a zda byla žalovaná povinna vrátit žalobci uhrazené pojistné v plné výši, či nikoliv. Soud na úvod považuje za nutné zdůraznit, že právní vztah mezi žalobcem a žalovanou je jako celek podřízen příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. o. z.), neboť žalobce měl při právním jednání s žalovanou postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. (tj. jednal s podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání). Veškerá ujednání mezi žalobcem a žalovanou je tedy nutné posuzovat z hlediska jejich souladu s ustanoveními na ochranu spotřebitele.

18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobce platně odstoupil od pojistné smlouvy, resp. zda mu svědčilo právo od této smlouvy odstoupit. Žalovaná v průběhu řízení opakovaně namítala, že žalobce ze své pozice pojištěného nemá právo odstoupit od pojistné smlouvy, neboť není její smluvní stranou. Tato námitka však neobstojí. Předně soud zdůrazňuje, že žalovaná uvedenou argumentaci poprvé uplatnila až v řízení před soudem, neboť v průběhu jednání s žalobcem výslovně uznala jeho právo odstoupit od pojistné smlouvy a písemně potvrdila, že pojistnou smlouvu„ zadala ke zrušení“. Žalobce byl tedy nepochybně v dobré víře, že od pojistné smlouvy řádně odstoupil a že na základě této skutečnosti může uplatnit u žalované nárok na vrácení pojistného. Žalovaná tedy následně nemůže s úspěchem popírat žalobcovo právo na odstoupení od pojistné smlouvy a již tato skutečnost by byla dostatečná pro odmítnutí její argumentace.

19. Soud pouze nad rámec řečeného odkazuje rovněž na nález [název soudu] ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. [ústavní nález], jenž se zabýval otázkou, zda pojištěné osobě – spotřebiteli – svědčí právo domáhat se pojistného plnění z pojištění hypotečního úvěru, ke kterému přistoupila podpisem přihlášky k pojištění. [název soudu] dospěl k závěru, že pojištěná osoba„ sice de lege lata nemá (přímo) právo na plnění z pojistné smlouvy, ale má, s ohledem na to, že je osobou, která vše financuje (a tudíž z toho očekává prospěch), zájem na tom, aby bylo z pojistné smlouvy plněno (v konečném výsledku) v její prospěch“. Z toho důvodu [název soudu] uzavřel, že pojištěná osoba není pouhým objektem smluvního vztahu, ale naopak jí přísluší právo domáhat se pojistného plnění, a to případně i v rámci soudního řízení.

20. Zdejší soud si je vědom toho, že předmětem řešené věci není spor ohledně výplaty pojistného plnění, to však dle jeho názoru nebrání aplikaci závěrů Ústavního soudu, které jsou principiálně použitelné i pro nyní projednávaný případ. Je třeba zdůraznit, že v obou případech byl pojištěným spotřebitel, který neměl možnost ovlivnit podobu rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Zároveň to byl právě pojištěný, kdo vynakládal finanční prostředky na úhradu pojistného a pojištění bylo sjednáno v jeho prospěch. Byť tedy platí, že pojištěný není v pozici smluvní strany, svých práv ve vztahu k pojistné smlouvě nemůže být zcela zbaven.

21. V projednávaném případě uvedené platí tím spíše, že v souladu s čl. 5 bodu 2 rámcové pojistné smlouvy, je pojištění konkrétního vozidla vždy podmíněno uzavřením kupní smlouvy a uhrazením kupní ceny pojistníkovi (žalované). Pojištění konkrétního vozidla je tedy zcela závislé na existenci kupní smlouvy a v případě jejího zrušení pozbývá smyslu i uzavřená pojistná smlouva (pojištěný přestává být vlastníkem vozidla a nemá jakýkoliv zájem na dalším trvání pojistné smlouvy). Pokud tedy žalobce odstoupil od kupní smlouvy a vozidlo předal zpět žalované, nemohl být„ nucen“ setrvávat v dříve uzavřeném pojistném vztahu, neboť již nebyl vlastníkem vozidla jakožto předmětu pojištění.

22. Konečně pak neobstojí ani tvrzení žalované, že smluvní povinnost k placení pojistného má žalovaná jako pojistník a odstoupením od kupní smlouvy nemohou být dotčena práva pojistitele z pojistné smlouvy nabytá v dobré víře. Předně je třeba zdůraznit, že dle čl. 5 bodu 2 rámcové pojistné smlouvy hradí pojistné klient, tj. pojištěný, a žalovaná tyto vybrané finanční prostředky pouze převádí ve prospěch pojistitele. V souladu s čl. 6 bodem 1 rámcové pojistné smlouvy se pojistné platí jednorázově a v jedné splátce za celou pojistnou dobu a bod 7 téhož článku předpokládá vrácení pojistného klientovi v souladu s Všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen„ VPP“), pokud dojde k ukončení pojištění konkrétního vozidla. Dle čl. 5 bodu 3 VPP„ v případě, že dojde k ukončení pojistné smlouvy v souladu s Občanským zákoníkem (…), bude nespotřebované pojistné snížené o vyplacené pojistné plnění vráceno pojistníkovi; jestliže pojištění zanikne po uplynutí dvou měsíců ode dne počátku pojištění, bude odečtena částka ve výši minimálně 25 % z původního pojistného. Ve všech ostatních případech bude pojistné považováno za nevratné a bude plně náležet pojistiteli, a to i v případě, že pojištění zanikne před datem vypršení pojistné doby“. Z citovaného článku vyplývá, že pojistitel si byl vědom toho, že v případě ukončení pojistné smlouvy bude povinen vrátit částku nespotřebovaného pojistného, a to i v plné výši, pokud ke zrušení pojistné smlouvy dojde do dvou měsíců ode dne počátku pojištění. Je tedy zřejmé, že práva pojistitele nabytá v dobré víře nebyla nikterak dotčena.

23. Soud s ohledem na vše výše řečené shrnuje, že žalobce byl oprávněn odstoupit od pojistné smlouvy a jeho odstoupení tak vyvolalo příslušné právní následky. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaná byla povinna vrátit žalobci uhrazené pojistné v plné výši, či zda si byla oprávněna část pojistného ponechat.

24. Žalovaná svůj nárok odvíjí od znění dodatku ke kupní smlouvě a předpisu pro vrácení pojistného, která obsahují ujednání stran vypořádání pojistného v případě ukončení pojištění. Soud nejprve uvádí, že platnost obou ujednání nebyla jakkoliv dotčena odstoupením od kupní smlouvy, neboť jde o ujednání, která mají vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy (srov. § 2005 odst. 2 o. z.). Tato ujednání jsou tedy nadále platná.

25. Z obsahu předpisu pro vrácení pojistného vyplývá, že část pojistného ve výši 20 000 Kč hradil žalobce, část pojistného ve výši 21 000 Kč hradila žalovaná, dále obsahuje ujednání, že„ v případě vrácení pojistného, které může nastat v souvislosti s ukončením pojistné smlouvy, bude pojistné nebo jeho poměrná část vrácena na účet pojistníka. Pojistník je pověřen k vrácení poměrné části pojistného, které bylo uhrazeno pojištěným pojištěnému“. Dodatek ke kupní smlouvě obsahuje ujednání, jimiž se žalobce vzdal neodvolatelně nároku na vrácení pojistného v případě zrušení pojištění jednáním na straně kupujícího (čl. 2) a zrušení pojištění ze strany prodávajícího, pokud kupující předčasně vypoví úvěrovou smlouvu (čl. 3). Soud podotýká, že na projednávaný případ dopadá výhradně čl. 2 dodatku ke kupní smlouvě, neboť dle čl. 3 je prodávající oprávněn pojištění jednostranně vypovědět, dojde-li ke zrušení úvěrové smlouvy do 12 měsíců od jejího uzavření. V řešeném případě však od pojistné smlouvy odstoupil žalobce, nikoliv žalovaná. Čl. 3 dodatku ke kupní smlouvě tedy nebyl aktivován.

26. Ani ve zbytku však citovaná ujednání nemohou být na řešený případ aplikována, neboť obě ujednání je třeba z hlediska jejich obsahu hodnotit jako nepřiměřená v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. Jejich nepřiměřenost spočívá v tom, že se jimi spotřebitel neodvolatelně vzdává nároku na vrácení pojistného v případě odstoupení od pojistné smlouvy. Takové ujednání je dle § 1814 písm. c) o. z. zakázáno a v souladu s § 1815 o. z. k němu soud nepřihlédl.

27. Soud pro úplnost dodává, že předpis pro vrácení pojistného vzbuzuje dojem, jakoby žalobce uhradil pouze 20 000 Kč z celkové ceny pojistného ve výši 41 000 Kč a zbylou částku uhradila žalovaná jakožto pojistník z vlastních prostředků. Taktomu však s ohledem na provedené dokazování není. Žalovaná nadto s žalobcem jednala zavádějícím způsobem rovněž v následné e-mailové komunikaci, v níž tvrdila, že částka 21 000 Kč představovala slevu z kupní ceny vozidla, ačkoliv z listinných důkazů nic takového nevyplynulo. V tomto ohledu soud považuje jednání žalované za klamavé a v rozporu s dobrými mravy.

28. Vzhledem k tomu, že žalobci vzniklo právo na vrácení částky pojistného ve výši 21 000 Kč a žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, žalobce má vůči žalované rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 513, § 1968 o. z.), jejichž výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úroky z prodlení ode dne 21. 3. 2020 s tím, že odstoupení od pojistné smlouvy odeslal žalované dne 19. 3. 2020. Takto určenou dobu splatnosti soud považuje za předčasnou. Naopak je třeba počítat s domněnkou doby dojití třetí pracovní dne po odeslání (§ 573 o. z.), tj. má se za to, že odstoupení od pojistné smlouvy bylo žalované doručeno dne 24. 3. 2020. K tomuto datu soud připočetl přiměřenou lhůtu k plnění v délce sedmi dnů. Splatnost vrácení pojistného tedy nastala až dne 30. 3. 2020 a ode dne 1. 4. 2020 se žalovaná dostala do prodlení. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu v části nárokovaných úroků z prodlení zamítl.

29. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Soud proto žalobci uvedený nárok přiznal a zavázal žalovanou k jeho úhradě včetně úroků z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 312,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva ze dne 28. 7. 2020, žaloba, replika ze dne 18. 1. 2021, vyjádření ze dne 4. 3. 2021, účast na jednání soudu), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 440 Kč ve výši 2 822,40 Kč, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.

31. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.