59 C 194/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na určení dědického práva

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že 1) dědičkou ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum], je v první třídě dědiců pozůstalá [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně]; 2) žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], není dědičkou ze závěti datované dnem [datum] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa]; 3) určuje se, že závěť s datem [datum], jejíž obsah byl zjištěn dne [datum] soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. [spisová značka], je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že: • dědičkou ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum], je v první třídě dědiců pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně]; • žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], není dědičkou ze závěti datované dnem [datum] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], posledně bytem [adresa]; • závěť s datem [datum], jejíž obsah byl zjištěn dne [datum] soudní komisařkou JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], vedeném u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka], je neplatná. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] (dále jen též„ zůstavitel“) trpěl [anonymizováno] poruchou, byl dlouhodobě [anonymizována dvě slova] a řadu let se léčil na [anonymizováno]. Dle žalobkyně lze nepochybně hodnotit onemocnění zůstavitele jako [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] u [anonymizováno] choroby, smíšený typ. Žalobkyně má za to, že závět, kterou zůstavitel sepsal v únoru 2019, je neplatná, že zatajil notáři podstatné informace. I sama žalovaná napsala v květnu 2019 mail, v němž uváděla, že psychika zůstavitele není dobrá a že nejlepší by byla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále žalobkyně uvedla, že zůstavitel zapomínal i takové skutečnosti, jako že má jedinou [anonymizováno] ([role v řízení]) a [anonymizováno]. S ohledem na závěr o neplatnosti závěti by mělo být tedy též určeno, že žalovaná není dědičkou ze závěti a že žalobkyně je dědickou ze zákona po zůstaviteli.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala, uváděla, že zůstavitel nejednal v duševní poruše, pro niž by měla být předmětná závěť neplatná. Z žádných lékařských zpráv nelze učinit závěr o tom, že by zůstavitel trpěl [anonymizováno] chorobou. Žalovaná byla dlouholetou partnerkou zůstavitele a jeho nejbližší osobou, tudíž není překvapivé, že se zůstavitel rozhodl odkázat žalované bytovou jednotku, ve které měli společnou domácnost. Zůstavitel na [role v řízení] nezapomněl, neboť jí v závěti odkázal veškerý zbylý majetek vyjma předmětné bytové jednotky. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Smírné vyřešení sporu nebylo možné. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že byla zůstavitelem dne [datum] formou notářského zápisu [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], [spisová značka] u notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsána závět, dle níž za dědice bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví], povolal žalovanou a za dědice veškerého ostatního majetku povolal žalobkyni. [příjmení] bylo především to, zda je předmětná závět platná, zda ji zůstavitel učinit ve stavu, kdy byl schopen činit veškerá právní jednání, či nikoliv.

4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastnic o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů předložených účastnicemi řízení, z výslechů svědků a výslechu znalkyně ustanovené soudem, která zpracovala znalecký posudek, a dospěl k následujícím zjištěním: podstatným obsahem spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], narozen [datum] zemřel dne [datum] (č. l. 1 – úmrtní list), provedením úkonů o pozůstalosti byla pověřena soudní komisařka JUDr. [jméno] [příjmení] (usnesení č. j. [číslo jednací]), dne [datum rozhodnutí] byl notářem Mgr. [jméno] [příjmení] sepsán protokol za účelem zjištění stavu a obsahu závěti, byla prohlédnuta listina z [datum], [anonymizována dvě slova] [rok], nebyly shledány závady (č. l. 63), přičemž ze závěti je zřejmé, že zůstavitel za dědice bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví], povolal žalovanou a za dědice veškerého ostatního majetku povolal žalobkyni (č. l. 64); v návaznosti na jednání konané u JUDr. [příjmení] dne [datum], kdy žalobkyně neuznala závěť zůstavitele za platnou a pravou (č. l. 112), byla usnesením č. j. [číslo jednací] odkázána, aby podala žalobu u zdejšího soudu; k podání žaloby došlo v předmětné lhůtě; lékařskou zprávou [právnická osoba] bylo zjištěno, že v předmětné ambulanci byl zůstavitel registrován od listopadu 2017, zpočátku se dostavil s problémem spočívajícím v nespavosti, poté navštívil třikrát jinou lékařku dané ambulance, a to s úzkostnou organickou poruchou; poslední návštěva je zaznamenána dne [datum]; e-mailovou komunikací ze dne [datum] – dotaz bylo zjištěno, že zůstavitel zasílal do [anonymizováno] dotaz, zda by šlo udělat něco s medikací, jelikož spí velmi tvrdě a celý den je dosti ospalý; na to mu bylo odpovězeno s tím, že je upravena medikace; e-mailovou komunikací ze dne [datum] ze strany paní [celé jméno žalované] (e-mail: [email] panu [jméno] [příjmení], e-mail: [email]), reakce následujícího dne od pana [příjmení] paní [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že žalovaná informovala pana [příjmení] o tom, že bude třeba řešit možnosti, jak řešit zůstavitelův stav, přičemž žalovaná byla v kontaktu s lékařem z [anonymizováno] a ten se domnívá, že by byla nejlepší [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; žalovaná neví, zda je to nejlepší, ale ví, že se něco musí dělat, je pravda, že psychika zůstavitele, ač to tak nevypadá, není dobrá; dále informovala, že péče o zůstavitele je pro ni náročná, zhoršuje to její nemoc a ona, ač nerada, se nebude moci, alespoň nějakou dobu, starat, avšak záleží jí na tom, aby o zůstavitele bylo postaráno; ambulantní zprávou [anonymizováno] (datum [datum], čas [anonymizováno]) bylo zjištěno, že zůstavitel byl [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] od [anonymizováno] [rok], přičemž tomuto v [anonymizováno] [rok] předcházelo konziliární vyšetření s diagnostickým závěrem porucha přizpůsobení, [anonymizováno] [číslo]; ve zprávě je doporučena medikace a léčba v ambulanci dle místa bydliště; závěrem je uvedena diagnóza [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; předběžnou propouštěcí zprávou [anonymizována dvě slova] [část obce] dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitel byl hospitalizován na oddělení [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to od [datum] do [datum], ve zprávě je medikace k [datum] a co se týká klinického stavu pacienta stran [anonymizováno] – limitně stabilizován, není prognóza dalších změn cestou hospitalizace v [anonymizováno] zařízení, pacient potřebuje komplexní ošetřovatelskou péči, dohled na svou sebeobsluhu a dopomoc v bazálních úkonech; zprávou ošetřujícímu lékaři (datum propuštění [datum], včetně výstupní zprávy) bylo zjištěno, že je u zůstavitele [anonymizována dvě slova] – organická úzkostná porucha ([anonymizována dvě slova]), zůstavitel byl v [anonymizováno] [část obce] přijat dne [datum] v dopoledních hodinách, propuštěn byl dne [datum]; součástí jsou dílčí zprávy, uvedena medikace, dílčí vyšetření a jejich závěry; zůstavitel byl předán do další péče MUDr. [příjmení], [obec a číslo] ([anonymizováno]) a MUDr. [anonymizováno], [obec a číslo] ([anonymizováno]); v rámci seznamu léků k [datum] jsou uvedeny léky [anonymizováno 9 slov] [spisová značka], [anonymizována tři slova] (přeškertnut), [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] (dopsán rukou); na seznamu absentuje jakékoliv razítko či údaj o osobě, která tabulku vyhotovila, dle žalobkyně je tento seznam vyhotoven ošetřujícím lékařem z [anonymizováno], MUDr. [anonymizováno]; je zjevné, že se v podstatné části shoduje se seznamem uvedeným ve výstupní zprávě [anonymizováno] [část obce]; zprávou Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka pro [anonymizováno] [část Prahy] záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči bylo zjištěno, že šetření bylo předem domluveno s žalobkyní, která přišla otevřít sociální pracovnici, zavedla ji k zůstaviteli do pokoje; zůstavitel poskytl informace sám, něco doplnila žalobkyně; byly zjištěny potíže v oblasti mobility s tím, že limitující pohyb zasahuje i do dalších úkonů péče o vlastní osobu; dle pozorování byl v rámci svého věku zůstavitel orientován, prostředí bytu pozná, ví, že je doma, rodinu poznává, v čase se v rámci možností orientuje, využívá kalendář; pakliže něco zůstavitel potřebuje, je schopen se sám ozvat rodině; zprávami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že zůstavitel s žalovanou komunikovali prostřednictvím zpráv, v nichž zůstavitel mj. uváděl, že se necítí dobře, ale pokusí se dojít k právníkovi, na což mu žalovaná odpověděla, aby nejezdil, aby napsali mail, že se stav zhoršil a že zůstavitel potřebuje konzultaci ([datum]); dále zůstavitel napsal toto:„ závěť na byt jsem schoval do komory, před [anonymizováno]“ ([datum]); žalované z telefonního č. [tel. číslo] dne [anonymizováno] bylo napsáno následující:„ je to už bohužel hodně špatné, nesmí k němu nikdo než 2 zástupci rodiny….bylo by třeba, aby sis odvezla věci z bytu, ušetřím Tě setkání a jednání s [jméno], co zítra v [anonymizována dvě slova] Pomohu [anonymizováno]“, na to žalovaná reagovala, že si věci odveze, bylo domluveno, že se dalšího dne sejdou v [anonymizováno] hod. v bytě; následně [anonymizováno] byla žalované zaslána zpráva ve znění„ [příjmení] [jméno], p. [příjmení] je dnes o něco lépe, což nás potěšilo. Podívej, já chci s tebou jednat v klidu a v souladu, pokud možno. Je zbytečné vymýšlet si na nás nějaké blbosti. S nikým jiným, než s tebou jednat [anonymizováno]“, přičemž žalobkyně nezpochybňovala, že předmětné komunikace proběhly.

5. Provedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů, přičemž účastnice k nim neměly žádných námitek.

6. Dále byly provedeny výslechy svědků, z nichž soud zjistil následující skutečnosti: z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně se o zůstavitele starala v rámci domácí péče (byla zaměstnána u [právnická osoba] [příjmení] [jméno] = [právnická osoba]), a to od [datum] s tím, že dohoda byla, že bude docházet ráno a v poledne zajišťovat ošetřování, dělat převazy, dohlížet nad medikací s tím, že večer si to bude zajišťovat dcera nebo rodina. [příjmení] byla taková, že to zajišťovala jak dcera, tak vnuk, syn od paní [celé jméno žalobkyně]. Spolupráci s rodinou hodnotí svědkyně jako velmi dobrou. Zůstavitele vnímala jako milého, tichého, úzkostného pána. Vzhledem k tomu, že měl [anonymizována dvě slova], velké množství léků, bylo třeba vše efektivně nastavit, medikace se v běhu měnila (jiné léky od urologa, internisty, [anonymizováno]) a bylo vysoké riziko pádů. Každou chvíli měl zůstavitel nějaké tržné rány, padal. V noci nebo večer nemohl usnout, vzal si navíc tabletu na spaní, pak zase byl hodně spavý. Svědkyně jej vnímala jako typického [anonymizována dvě slova] (s tou diagnózou ho ostatně přebírala), často jí telefon, protože věděl, že kdyby něco, rodina je v práci (resp. dcera v práci, vnuk ve škole) a může se obrátit na svědkyni, což činil leckdy pětkrát i desetkrát denně. Svědkyně docházela k zůstaviteli každý den, a to ráno (cca [anonymizováno] – [anonymizováno]) a v poledne (mezi [anonymizováno] a [anonymizováno]), přičemž její hlavní úlohou bylo dohlédnout na zůstavitele při braní léků, udělat převazy a činit akutní dopomoc; nad rámec činila též nějaké úkony (pomoc s ohřevem jídla, řešení potřeb klienta, snažit se ho přimět, aby více pil…). Kromě svědkyně se o zůstavitele intenzivně starala dcera a její syn. Zůstavitel měl klasické projevy úzkostného pacienta v pokročilejším věku s tím, že jeho paměť hodnotí svědkyně jako klasickou u všech seniorů, tedy dlouhodobá paměť fungovala, nebyl problém se vzpomínáním na dávné pracovní úspěchy apod., avšak krátkodobá paměť nefungovala. Ve chvílích, kdy se bavili o osobním životě, jí říkal, že se cítí osamoceně, hovořil nejčastěji o manželce (ta již zesnula několik let předtím, než k zůstaviteli začala svědkyně docházet), dceři a vnukovi. Co se týká medikace, ta byla vždy nastavena dle rozhodnutí lékařů; průběžně se aktualizoval soupis dle aktuálních lékařských zpráv, plnil se dávkovač a vždy dávala zůstaviteli léky svědkyně s tím, že je před ní musel polykat; nebyl schopen si je brát sám, bylo nutné je dávat stranou, aby se nemohl předávkovat. Služba byla ukončena ze strany rodiny, svědkyni není známo, zda byl zůstavitel přemístěn do domova důchodců, či do nemocnice. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek zná obě účastnice řízení, a to z oddílu [anonymizována dvě slova], odkud znal i zůstavitele. Se zůstavitelem se znal od roku [rok], kdy se seznámili v oddíle [anonymizována dvě slova] tehdejšího [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce]. Byli spolu ve styku po celou dobu, prakticky do konce života; naposledy svědek se zůstavitelem mluvil v [anonymizováno] asi 1-2 měsíce před jeho úmrtím. V té době již špatně komunikoval, zpočátku ani svědka nepoznával, posléze ano, rozhovořil se, avšak diskuze byla víceméně společenského charakteru, ze slušnosti. Svědek má za to, že byl zůstavitel pod vlivem léků, bylo poznat, že byl hodně unavený, zcela nesoustředěný, při hovoru prakticky usínal, bylo znát, že je na tom dosti špatně. V [anonymizováno] navštívil svědek zůstavitele jednou sám, podruhé s dalšími kolegy z oddílu stolního tenisu, přičemž i při návštěvě s kolegy si zůstavitel nejprve na ně nevzpomínal, posléze je ale všechny poznal; opět byl značně utlumen. Pakliže se pomine návštěva v [anonymizováno], tak předchozí kontakt byl přibližně 1-1,5 roku před zůstavitelovou smrtí, poté byl zůstavitel hospitalizován a na delší dobu byl mezi nimi přerušen kontakt (svědek zůstaviteli napsal, ten mu neodpověděl, nebral telefony), nicméně předtím, v době, kdy byl zůstavitel ještě doma a byl v pořádku, byli v častém kontaktu. Předtím, než byl zůstavitel hospitalizován, komunikoval naprosto normálně, radil svědkovi s počítačem, pomáhal mu, docházel k němu, pakliže mohl; později měl nějaké zdravotní obtíže, avšak ty souvisely s pohybovým aparátem. Svědkovi je známo, že poté, co zemřela manželka zůstavitele, tak tak zůstavitel udržoval partnerský vztah s žalovanou (o tom, že mají vztah, se dozvěděl svědek asi před deseti lety), s níž měl hodně blízký vztah, domnívá se, že spolu alespoň částečně sdíleli společnou domácnost, a to pravděpodobně až do doby, než byl zůstavitel hospitalizován O úmrtí zůstavitele se svědek dozvěděl den poté, co zůstavitel zemřel, a to tak, že s žalovanou jeli do [anonymizováno] navštívit zůstavitele a tam se dozvěděli, že je již po smrti.

7. Co se týká výslechů svědků, jejich projev hodnotil soud jako věrohodný, konzistentní a nemá důvodu pochybovat o tom, že svědci vypověděli pravdivě. Ze strany žalované bylo uvedeno, že se domnívá, že svědkyně [příjmení] byla ovlivněna žalobkyní, avšak soud nezaznamenal ničeho, co by naznačovalo, že má svědkyně výpověď kupř. připravenou či se snaží v odpovědích vypovídat tak, aby to bylo jednoznačně ku prospěchu straně žalující. Ba právě naopak byly určité pasáže, které nejsou straně žalující ku prospěchu a pakliže by byla svědkyně ovlivněna, nejspíše by se odpovědím v tomto směru vyvarovala.

8. Konečně soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], jež byla ustanovena soudem a jež osvětlila posudek zpracovaný k [datum] při jednání soudu konaném dne [datum], přičemž ze závěrů posudku plyne, že intenzita duševního chápání byla u zůstavitele dne [datum] normální s tím, že v tento den byl schopen správně porozumět právnímu jednání i důsledkům plynoucím z tohoto jednání. Byl plně schopen pochopit a porozumět textu závěti; schopnosti vnímat a rozpoznat důsledky jednání byly u zůstavitele zachovalé. Ze zdravotní dokumentace v období blízkém [datum] je zřejmé, že u zůstavitele byla diagnostikována organická úzkostná porucha, avšak ta nemá forenzní význam a nenarušovala schopnost právního jednání u zůstavitele. Ze zdravotní dokumentace lze dovodit, že zůstavitel netrpěl [anonymizována dvě slova] či jiným typem [anonymizováno] (např. [anonymizována dvě slova]) s tím, že [datum] nebyl žádnou duševní poruchou ovlivněn ve schopnosti právního jednání. V době sepisování závěti ([datum]) byl zůstavitel v lepším psychickém stavu než při propuštění z [anonymizováno] [část obce] dne [datum]; první zmínka o možném kognitivním deficitu je až v [anonymizováno] [rok], přičemž pacient se musí nacházet alespoň ve stadiu středně těžkého kognitivního deficitu, aby bylo možno uvažovat o tom, že nebyl schopen právního jednání, což není tento případ. Zprávy zůstavitele ze dne [datum] a [datum] neobsahují znaky shodné se zprávami napsanými osobou nezpůsobilou posoudit následky svého právního jednání. V rámci výslechu znalkyně uvedla, že plně odkazuje na závěry svého posudku, na těch se nic nemění. Co se týká období [anonymizováno] [rok], tak zůstavitel byl schopen pochopit a porozumět textu závěti a byl schopen činit veškerá právní jednání. V rozhodném období není žádného záznamu o tom, že by byl jakýkoliv kognitivní deficit u zůstavitele. První zmínky o tom, že je podezření na kognitivní deficit, se vyskytují ve zdravotnické dokumentaci až v [anonymizováno] [rok]. Co se týká doby, kdy byla sepsána předmětná závěť, tak stav zůstavitele byl lepší než v době, kdy byl propuštěn z [anonymizována dvě slova] v [část obce]. Co se týká množství a kombinace léků, které zůstavitel bral, tak ty nemohly mít vliv na jeho rozhodovací schopnost. V období [anonymizováno] [rok] nejsou žádné záznamy o tom, že by nebral léky správně. V předmětném období zůstavitel sám docházel k většímu množství lékařů, sám si bral léky a byl ve stavu činit veškerá právní jednání.

9. Znalecký posudek soud hodnotí jako precizní, stejně tak projev znalkyně u jednání; byla velmi dobře připravena a byla schopna reagovat na veškeré pokládané dotazy. Soud nemá důvodu pochybovat o vysoké odbornosti znalkyně. Vzhledem k tomu, že posouzení stavu zůstavitele je odbornou otázkou, vychází soud v tomto ohledu z předmětného znaleckého posudku.

10. Soud zamítl návrhy na dokazování učiněné žalobkyní – výslechy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ml. a revizní znalecký posudek. Tyto důkazy byly zamítnuty pro nadbytečnost s ohledem na posouzení věci. Co se týká revizního znaleckého posudku, neshledal k jeho zadání soud žádného důvodu. Jak je uvedeno shora, posudek, který byl pracován ustanovenou znalkyní, hodnotí soud jako precizní. Znalkyně je na vysoké odborné úrovni a soud nemá důvodu pochybovat o jejích závěrech. Ani jedna ze stran nezpochybňovala erudici znalkyně ani jí učiněné závěry. Pouze žalobkyně namítala, že by z výpovědí svědků mohly vyplynout najevo další informace o stavu zůstavitele, o tom, jak bral léky, že si nepamatoval rodinné příslušníky a v návaznosti na toto by mohly být vyvozeny jiné závěry znaleckého zkoumání. Co se týká závěrů, bylo dospěno k tomu, že zůstavitel byl jednoznačně ve stavu činit veškerá právní jednání, v rozhodném období u něj nebyl přítomen kognitivní deficit, který by jeho rozhodování mohl ovlivnit. Znalkyně jednoznačně uvedla, že množství a kombinace léků, které zůstavitel bral, nemohly ovlivnit jeho rozhodovací schopnost. Ohledně navržených svědků soud uvádí, že k tomuto neshledal důvod, neboť byli navrženi k tomu, zda si zůstavitel pamatoval či nepamatoval rodinu a k jeho zdravotnímu stavu, zda bral řádně léky, přičemž z výslechu svědkyně [příjmení], která se o zůstavitele starala od [datum], tedy čtyři měsíce a dva dny poté, co zůstavitel sepsal závěť, vyplynulo, že zůstavitel hovořil o dceři ([role v řízení]) i o [anonymizováno], tedy si je pamatoval. Ohledně zdravotního stavu a braní léků odkazuje soud na shora uvedené o kombinacích léků, jejich braní a skutečnost, že posouzení stavu je odbornou otázkou a z výslechů svědků nelze o zdravotním stavu v daném případě činit závěry, nadto takové, které by dokázaly zvrátit znalecký posudek. Pakliže si zůstavitel pamatoval rodinné příslušníky po více než čtyřech měsících od sepsání závěti, nelze usuzovat (vztažmo k závěrům znaleckého posudku), že by si je nepamatoval v době, kdy sepsal závěť. Nadto soud podotýká, že v závěti byla zmíněna [anonymizováno], tedy si ji bezpochyby pamatoval. Taktéž soud nepřistoupil k navrhovanému výslechu žalobkyně, neboť ten byl navržen k tomu, jak zůstavitel zapomínal, že opravdu zapomněl na to, že má [anonymizováno]. Kromě toho, že tvrzení o tom, že zůstavitel zapomněl, že má vnuka, bylo dle soudu jednoznačně vyvráceno výpovědí svědkyně [příjmení], proti jejíž výpovědi ostatně žalobkyně ničeho nenamítala, tak výpovědí žalobkyně mělo být prokázáno totéž, co výpovědí navrženého svědka, avšak k výslechu účastníka lze přistoupit toliko tehdy, nelze-li uváděná tvrzení prokázat jinak, což v tomto případě nenastalo. Dále soud neprovedl důkazy navržené žalovanou, a to [anonymizováno] a [anonymizována tři slova], které měly prokazovat, že žalovaná se zůstavitelem žila po delší dobu, že byli partneři, neboť žalobkyně uvedla, že nerozporuje, že spolu žili do doby, než paní žalovaná opustila předmětný byt. Taktéž soud neprovedl důkaz v podobě scanu výpisu hovoru ze dne [datum] (v [údaj o čase] hod. proběhl hovor v délce [anonymizováno] minut, č. [tel. číslo]), neboť z tohoto lze pouze zjistit, že hovor proběhl, nikoliv však jeho obsah a žalobkyně nesporovala, že hovor proběhl, přičemž k posouzení věci není obsah hovoru podstatný. Ani k provádění dalších důkazů navržených žalovanou v podání ze dne [datum] (vyúčtování energií a služeb spojených s užíváním bytu, výslechy [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) soud nepřistoupil, neboť ty měly prokazovat skutečnosti mezi účastnicemi nesporné (že žalovaná a zůstavitel byli dlouholetí partneři) či byly, s ohledem na posouzení věci a další důkazy, nadbytečné (k prokázání, zda byl byt užíván poté, co jej dočasně opustila žalovaná a posléze i zůstavitel; výslech notáře, který sepsal se zůstavitelem závěť, když ten se dle návrhu měl vyjádřit ohledně schopnosti zůstavitele pořídit poslední vůli, avšak toto je čistě odborná otázka, která byla posouzena ustanovenou znalkyní [příjmení] [příjmení]) a žalovaná na těchto důkazech poté, co byl proveden znalecký posudek, netrvala. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

12. Zůstavitel sepsal dne [datum] formou notářského zápisu [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], [spisová značka] u notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], dle níž za dědice bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví], povolal žalovanou a za dědice veškerého ostatního majetku povolal žalobkyni. V rámci závěti projevil zůstavitel svou pravou vůli, přičemž v den pořízení nebyl omezen ve schopnosti právně jednat, byl plně schopen pochopit a porozumět textu závěti, schopnosti vnímat a rozpoznat důsledky jednání byly u zůstavitele zachovalé. Zůstavitel trpěl organickou úzkostnou poruchou, avšak ta nemá forenzní význam a nenarušovala schopnost právního jednání u zůstavitele, který netrpěl [anonymizována dvě slova] či jiným typem [anonymizováno] (např. [anonymizována dvě slova]). Ačkoliv zůstavitel užíval značné množství léků, ty (ani v jejich kombinaci se zohledněním, že by je nebral řádně) nemohly mít vliv na jeho rozhodovací schopnost. V předmětném období byl zůstavitel ve stavu činit veškerá právní jednání. Zůstavitel si i po čtyřech měsících od sepsání závěti pamatoval na svou [anonymizováno] (kterou ostatně v rámci závěti uvedl, jak je uvedeno shora) a vnuka.

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Žaloba podaná na základě odkazu, učiněného soudem v pozůstalostním řízení podle shora uvedeného ustanovení není žalovanou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“); naléhavý právní zájem na určení právního vztahu z dědického práva, z něhož vyplývá, s kým bude nadále jednáno jako s účastníkem pozůstalostního řízení, proto není třeba tvrdit ani prokazovat. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 7 o.z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 15 odst. 2 o.z. je svéprávnost způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Dle § 55 a § 56 odst. 1 o.z. k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (1). Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. (2). Omezit svéprávnost člověka může jen soud. Podle § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho absolutní neplatnosti, nýbrž pouze ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout. Pokud výčet okolností tvořících skutkový nález (z nějž znalec vycházel při zpracování posudku stran zjištění duševní poruchy jednající osoby) pro plytkost popisu informací nevytváří skutkovou oporu v konkrétně přijatém posudku (odborných odpovědí na soudem zformulované otázky), neboť přijatý posudek duševní poruchu jednající osoby (z důvodu, že není in concreto a logicky spjat se skutkovým nálezem) spíše předpokládá, než zjišťuje, nelze na podkladě takového znaleckého posouzení přistoupit k aplikaci § 38 odst. 2 ObčZ. Nepostačuje tedy pouhá pravděpodobnost duševní poruchy u jednající osoby (srov. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ([anonymizováno] [číslo] s. [anonymizováno])). Podle § 1479 o.z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí. Podle § 1491 o.z. jsou pořízení pro případ smrti závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Podle § 1494 odst. 1, 2 o.z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Podle § 1525 o.z. nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § [číslo] až [číslo] (Kdo dovršil patnácti let věku a dosud nenabyl plné svéprávnosti, může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny ([číslo]). Kdo byl ve svéprávnosti omezen tak, že není způsobilý pořizovat, může přesto platně pořídit v jakékoli formě, pokud se uzdravil do té míry, že je schopen projevit vlastní vůli ([číslo]). Kdo byl ve svéprávnosti omezen, může v rámci omezení pořizovat jen formou veřejné listiny. (2) Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může v rozsahu omezení pořizovat v jakékoli předepsané formě, nejvýše však o polovině pozůstalosti. Zbývající část pozůstalosti připadne zákonným dědicům; měl-li by však jako zákonný dědic dědit jen stát, může zůstavitel pořídit o celé pozůstalosti.). Podle § 1537 o.z. zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

14. V návaznosti na provedené důkazy, uváděné právní posouzení a tvrzení učiněná u jednání, soud uzavírá, že bylo na místě žalobu zamítnout, neboť nebyly shledány žádné důvody, pro něž by měla být předmětná závěť neplatná. Zůstavitel, který byl (v daném okamžiku) plně způsobilý činit právní jednání, nebyl omezen ve svéprávnosti, byl schopen rozpoznat následky svého jednání, učinil sepsání závěti v podobě veřejné listiny, čímž projevil svou svobodnou vůli, kterou je třeba respektovat. Závěry shora uváděného znaleckého posudku jsou jednoznačné. Pakliže žalobkyně poukazovala na mail psaný žalovanou, z [datum] (správně [anonymizováno] [rok] – dne [datum] byl mail přeposlán žalobkyní jejímu zástupci) v němž žalovaná uváděla, že by pro zůstavitele byla nejlepší [anonymizována tři slova], že jeho psychika není dobrá, ač to na první pohled nevypadá, soud uvádí, že ač tři měsíce po sepsání závěti mohl být stav zůstavitele takový, že se jevilo nejlepší, aby byl hospitalizován v rámci [anonymizována dvě slova], k čemuž ostatně došlo, nemůže to nic zvrátit na závěrech shora uvedených, že zůstavitel byl plně schopen pochopit a porozumět textu závěti, schopnosti vnímat a rozpoznat důsledky jednání byly u zůstavitele zachovalé, tedy zůstavitel nebyl ničím omezen v pořízení závěti, která byla jeho pravou vůlí. Ne každá psychiatrická nemoc duševní porucha ovlivňuje stav do té míry, že by osoby, které jí trpí, nebyly schopny právního jednání. U zůstavitele se první zmínka o možném kognitivním deficitu vyskytuje až v květnu 2019 (tedy tři měsíce po sepsání závěti), avšak pacient se musí nacházet alespoň ve stadiu středně těžkého kognitivního deficitu, aby bylo možno uvažovat o tom, že nebyl schopen právního jednání, což v tomto případě nenastalo. Žalobkyně uváděla, že zůstavitel trpěl [anonymizována dvě slova], avšak znaleckým zkoumáním bylo uzavřeno, že u zůstavitele byla diagnostikována organická úzkostná porucha, avšak ta nemá forenzní význam a nenarušovala schopnost právního jednání u zůstavitele; zůstavitel v rozhodném období netrpěl [anonymizována dvě slova] či jiným typem [anonymizováno] (např. [anonymizována dvě slova]). V době sepisování závěti ([datum]) byl zůstavitel v lepším psychickém stavu než při propuštění z [anonymizováno] [část obce] (kde byl hospitalizován s úzkostnou organickou poruchou), k němuž došlo dne [datum].

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok nebyl prokázán, žalobu tudíž zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 552 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení; vyjádření k žalobě; účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 200 Kč ve výši 2 352 Kč, kterou je zástupce žalované povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.