59 C 196/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 75 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů (dále jen„ SJM“), tj. žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně uvedla, že manželé uzavřeli dne 8. 6. 2017 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti manželů pro dobu po rozvodu manželství (dále jen„ dohoda“), v níž se dohodli na vypořádání svých majetkových poměrů a práv a povinností vyplývajících ze zákonného institutu SJM. Žalobkyně dohodu podepsala v dobré víře, že manželé za trvání manželství nabyli pouze bytovou jednotku [číslo] která je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ byt ve [část obce]“). V rámci řízení o výživném pro nezletilého syna účastníků však žalobkyně zjistila, že žalovaný vlastní rovněž bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha (dále jen„ byt v [část obce]“), kterou koupil za trvání manželství za částku [částka] a kterou žalobkyni zatajil. Byt v [část obce] žalovaný zakoupil z finančních prostředků náležejících do SJM a pouze formálně za účelem zamlčení dané skutečnosti byt napsal na svého bratra, pana [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl žalobkyni v omyl při sjednání dohody a nadto jednal ve zlé víře, neboť využil slabé chvíle žalobkyně, která byla v době podpisu dohody pod silným emočním tlakem. Z toho důvodu je dohoda neplatná v části, v níž strany deklarovaly, že kromě bytu ve [část obce] nenabyly žádné jiné nemovitosti. S ohledem na tuto skutečnost je byt v [část obce] nadále součástí majetkového společenství bývalých manželů a žalobkyně žádá jeho vypořádání úhradou částky [částka], tedy úhradou ceny poloviny bytu.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že není zcela zřejmé, zda žalobkyně namítá neplatnost celé dohody nebo pouze čl. V týkajícího se vypořádání nemovitostí. Žalovaný nepopírá, že skutečně uhradil kupní cenu za bytovou jednotku v [část obce], jejímž vlastníkem je jeho bratr. Důrazně se však ohrazuje proti tomu, že by žalobkyně o koupi bytu nevěděla, nebo že by jí žalovaný tuto skutečnost zatajil. Žalobkyně o koupi bytu věděla již v lednu 2017, tedy více než pět měsíců před uzavřením dohody, v SMS komunikaci se na byt v [část obce] vyptávala, byla srozuměna s tím, že kupní cenu žalovaný hradí ze svých prostředků, a nakonec souhlasila, aby si žalovaný byt napsal na sebe. Nadto žalobkyně žalovaného v bytě v [část obce] několikrát sama navštívila v souvislosti s předáváním jejich nezletilého syna. Rovněž není pravda, že by se žalobkyně dozvěděla o existenci tohoto bytu až v opatrovnickém řízení, neboť vlastnictvím bytové jednotky argumentovala již ve svém prvním podání ze dne 29. 7. 2018 a žádala soud, aby tento majetek vzal v potaz při určení výše výživného.

3. Nadto žalovaný uhradil kupní cenu bytu z vlastních finančních prostředků, nikoliv z prostředků náležejících do SJM. Žalovaný disponoval dostatečnými finančními prostředky již před uzavřením manželství, neboť v roce 2013 až 2015 vydělal cca [anonymizována dvě slova]. Kč, naproti tomu v letech 2016 a 2017, kdy manželství převážně trvalo, vydělal pouze zlomek této částky. Příjem žalobkyně za trvání manželství představoval pouze rodičovský příspěvek ve výši [částka]. Naprostou většinu prostředků získaných za trvání manželství účastníci spotřebovali, zbytek byl vyplacen žalobkyni jako vypořádací podíl. Žalobkyně nadto ve vyjádření ze dne 29. 7. 2018 podaném v opatrovnickém řízení potvrdila, že byt v [část obce] žalovaný zakoupil z vlastních finančních prostředků. Tento byt tedy ani nespadal do SJM.

4. Žalovaný shrnuje, že žalobkyně se při uzavírání dohody žádného omylu nedopustila, naopak uzavřela dohodu s plným vědomím všech podstatných skutečností a souhlasila s navrženým způsobem vypořádání. Žalobkyně neuzavřela dohodu pod emočním tlakem, naopak byla celou dobu zastoupena advokátkou a o obsahu dohody tvrdě vyjednávala. V čl. XII dohody pak účastníci prohlásili, že dohodou jsou vypořádány veškeré vzájemné majetkové nároky a nebudou vůči sobě v budoucnu uplatňovat žádné jiné nároky z titulu jejich společného jmění. Žalobkyně rovněž v rámci řízení o snížení výživného pro nezletilého syna ve vyjádření ze dne 25. 2. 2019 uvedla, že se s žalovaným dohodli na vysokém výživném pro syna s tím, že se žalobkyně vzdala nároku na vypořádání SJM. Žaloba je proto nedůvodná a měla by být zamítnuta.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů, a dospěl k následujícím zjištěním:

6. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 13. 7. 2015 a rozvedeno s právními účinky ke dni 21. 11. 2017 (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 11. 2017, č. j. [číslo jednací]). Účastníci řízení uzavřeli dne 8. 6. 2017 dohodu, v jejímž čl. V odst. 5. 1. deklarovali, že za trvání manželství nabyli v režimu SJM pouze jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha, hl. m. [obec]. V čl. V odst. 5. 3. dohody účastníci stvrdili, že žádné jiné nemovitosti vyjma výše uvedených manželé v průběhu manželství do svého společného jmění manželů nenabyli. V čl. XII odst. 12. 1. dohody účastníci prohlásili, že touto dohodou jsou vypořádány veškeré jejich vzájemné majetkové nároky vyplývající z titulu SJM, a v čl. XII odst. 12. 2. dohody se zavázali, že nebudou vůči sobě v budoucnu uplatňovat žádné jiné (včetně majetkových nebo finančních) nároky z titulu jejich SJM, vzájemného výživného ani z titulu společného bydlení (dohodou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti manželů pro dobu po rozvodu manželství ze dne 8. 6. 2017).

7. Bratr žalovaného, pan [jméno] [příjmení], [rodné číslo], uzavřel dne 30. 1. 2017 kupní smlouvu, na jejímž základě zakoupil bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, vše zapsáno na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2017). Ke dni 29. 5. 2018 byl [jméno] [příjmení] zapsán jako vlastník bytové jednotky v [část obce], ke dni 6. 10. 2021 byla jejím vlastníkem paní [jméno] [příjmení], bytem [adresa] (výpisem z Katastru nemovitostí č. [list vlastnictví], k. ú. [část obce], obec Praha ze dne 29. 5. 2018 a ze dne 6. 10. 2021); kupní cenu ve výši [částka] uhradil žalovaný (shodnými tvrzeními účastníků).

8. Žalobkyně s žalovaným komunikovala o bytové jednotce v [část obce] v rámci SMS komunikace, v níž se žalobkyně dotázala, zda žalovaný byt v [část obce] koupil, neboť už zaplatil rezervaci. Žalovaný koupi bytu potvrdil a dále žádal žalobkyni, aby se majetkově vyrovnali. Rovněž sdělil, že má v úmyslu bytovou jednotku v [část obce] nabýt do svého vlastnictví, na což žalobkyni odpověděla„ tak si ten byt napiš na sebe“ (screenem komunikace imessage mezi žalobkyní a žalovaným z počátku ledna 2017).

9. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2018 v rámci řízení o snížení výživného pro nezletilého syna účastníků uvedla, že otec zcela pominul„ bytovou jednotku [číslo] byt v [obec] [část obce] zapsanou na [list vlastnictví], kterou aktuálně užívá a kterou pořídil již v době společného soužití a manželství účastníků. Bytovou jednotku otec zakoupil za [částka]. Tato bytová jednotka je formálně vedena v katastru nemovitostí na jeho bratra [jméno] [příjmení], ale byla pořízena otcem z jeho finančních prostředků“. Jednalo se o první vyjádření žalobkyně v rámci řízení o snížení výživného (vyjádřením matky k návrhu otce na zahájení řízení ze dne 29. 7. 2018, spisem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka]). V návrhu na úpravu styku otce s nezletilým ze dne 25. 2. 2019 žalobkyně uvedla, že„ pokud otec uvádí, že výživné na nezletilého je extrémně vysoké, a tudíž musí náklady na dopravu nezletilého k otci nést matka, je třeba uvést, že výši výživného na nezletilého navrhl a odsouhlasil sám otec s tím, že se matka vzdala nároku na vypořádání společného jmění manželů s otcem a nároku na příspěvek na výživné matky“ (návrhem na úpravu styku a snížení výživného ze dne 25. 2. 2019 v rámci řízení vedeného Okresním soudem v Bruntále sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně v rámci jednání o dohodě o vypořádání SJM uvedla, že„ Vypořádací podíl [anonymizována dvě slova]. Kč – moje klientka potvrdila, že tato částka byla předjednána, ale s ohledem na zjištění určitých faktů by se ráda dohodla na vypořádacím podílu v částce [anonymizována dvě slova]. Kč, což považuje za minimální požadavek, ale pokud bude uzavřena dohoda, tak za požadavek konečný“ (dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] adresovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 29. 5. 2017).

10. V roce 2013 až 2015 žalovaný vydělal cca [anonymizována dvě slova]. Kč, jeho základ daně v roce 2013 dosáhl přibližně [anonymizována dvě slova]. Kč, v roce 2014 částky [anonymizována dvě slova]. Kč a v roce 2015 částky [anonymizována dvě slova]. Kč (daňovými přiznáními žalovaného za roky 2013 až 2015 vč. příloh). V roce 2016 činil celkový čistý příjem žalovaného (tj. po odečtení nákladů, zdanění a zaplacení sociálního a zdravotního pojištění) [částka], v roce 2017 částku [částka] (daňovými přiznáními žalovaného za roky 2016 a 2017 vč. příloh). Žalovaný a žalobkyně zakoupili v roce 2016 byt ve [část obce] za kupní cenu [částka] (kupní smlouvou na byt v [obec] – [část obce] ze dne 29. 3. 2016), za trvání manželství účastníci nabyli osobní automobil tovární značky BMW, rok výroby [rok], [registrační značka] a dále movité věci vyšší hodnoty jako šperky, kabelky, obuv atd. (dohodou), žalobkyně v průběhu manželství pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši [částka] (rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací]).

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 13. 7. 2015 a rozvedeno s právními účinky ke dni 21. 11. 2017. Účastníci uzavřeli dne 8. 6. 2017 dohodu, v níž deklarovali, že za trvání manželství nabyli v režimu SJM pouze byt ve [část obce], žádné jiné nemovitosti v průběhu manželství do SJM nenabyli. Rovněž prohlásili, že dohodou jsou vypořádány veškeré jejich vzájemné majetkové nároky vyplývající z titulu SJM a v budoucnu nebudou vůči sobě uplatňovat žádné nároky. Bratr žalovaného zakoupil dne 30. 1. 2017 byt v [část obce], kupní cenu hradil žalovaný. Žalobkyně komunikovala s žalovaným ohledně bytu v [část obce] v rámci imessage konverzace v lednu 2017, dotazovala se, zda ho žalovaný již koupil a souhlasila, aby si ho napsal na sebe. Žalobkyně argumentovala bytem v [část obce] ve svém prvním vyjádření v rámci řízení o snížení výživného a sdělila, že byt byl pořízen otcem (zde žalovaným) z jeho finančních prostředků. Ve vyjádření ze dne 25. 2. 2019 uvedla, že se vzdala nároků ze SJM výměnou za vysoké výživné pro syna. Při sjednávání dohody byla zastoupena advokátkou a těsně před jejím uzavřením navýšila svůj požadavek na vypořádací podíl z [anonymizována dvě slova]. Kč na částku [anonymizována dvě slova]. Kč. Žalovaný v roce 2013 až 2015 vydělal cca [anonymizována dvě slova]. Kč, v roce 2016 a 2017 cca [anonymizována dvě slova]. Kč. Žalobkyně a žalovaný zakoupili z prostředků náležejících do SJM v roce 2016 byt ve [část obce] za kupní cenu [anonymizována dvě slova]. Kč, dále nabyli osobní automobil BMW a další movité věci vyšší hodnoty. Žalobkyně za trvání manželství pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši [částka].

12. Na základě učiněného skutkového závěru soud posoudil věc po právní stránce následovně:

13. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

14. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

15. Podle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

16. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

17. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Jelikož k zániku SJM došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014, a až po účinnosti o. z. vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.), podléhá režim jeho vypořádání soudem příslušným ustanovením o. z. (zejména § 736 a násl. o. z.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (dále také [spisová značka]), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

19. Jádro sporu mezi účastníky spočívá v posouzení, zda žalobkyně uzavřela dohodu o vypořádání SJM v omylu, tedy zda je příslušná část dohody neplatná a žalobkyni přísluší podíl z vypořádání bytu v [část obce]. Předně soud podotýká, že se neztotožnil s námitkou žalovaného stran neurčitosti žaloby, neboť z podání žalobkyně i následného přednesu na jednání je nepochybné, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti pouze čl. V dohody týkajícího se vypořádání nemovitostí, nikoliv dohody jako celku. Soud se proto zabýval pouze takto vymezeným předmětem řízení.

20. Žalovaný na obranu proti žalobním tvrzením vznesl dvě základní námitky, neboť jednak tvrdil, že žalobkyně o koupi bytu v [část obce] věděla, a jednak namítal, že tento byt nespadal do SJM účastníků. Soud se zabýval těmito námitkami v popsaném pořadí, tedy nejprve posoudil otázku vědomosti žalobkyně a s tím související námitku neplatnosti čl. V dohody.

21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že při sjednávání dohody o koupi bytu v [část obce] nevěděla, neboť poprvé získala povědomost o jeho existenci až v rámci opatrovnického řízení. Tato tvrzení však nemají oporu v provedeném dokazování. Z provedených důkazů naopak jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně se již v lednu 2017 na koupi bytu v [část obce] sama vyptávala žalovaného, ten ji v odpovědi koupi bytu potvrdil a rovněž ji informoval, že má v úmyslu byt koupit do svého vlastnictví a majetkově se vyrovnat. Žalobkyně pak konverzaci uzavřela sdělením, ať si žalovaný„ byt napíše na sebe“. Soud nikterak nezpochybňuje, že daná konverzace proběhla mezi účastníky ve vypjatém období před rozvodem, takže žalobkyní naposled vyřčenou větu nelze chápat jako zcela závazný návrh na uspořádání jejich majetkových poměrů; zároveň však tato konverzace zjevně prokazuje, že žalobkyně o koupi bytu v [část obce] věděla, a to již několik měsíců před uzavřením dohody. Tuto vědomost pak potvrzuje rovněž její vyjádření učiněné v rámci opatrovnického řízení, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně o koupi bytu opatrovnický soud sama informovala; tvrzení žalobkyně, že se o koupi bytu v [část obce] dozvěděla až v rámci opatrovnického řízení, se tedy nezakládá na pravdě.

22. Lze proto shrnout, že žalobkyně minimálně v lednu 2017 o koupi bytu v [část obce] věděla, s tímto vědomím se účastnila vyjednávání o budoucí podobě dohody a dne 8. 6. 2017 tuto dohodu podepsala. Žalobkyně přitom v čl. V odst. 5. 3 výslovně uvedla, že manželé za trvání manželství nabyli ze společného jmění pouze byt ve [část obce], v čl. XII odst. [číslo] potvrdila, že dohodou jsou vypořádány veškeré vzájemné majetkové nároky vyplývající z titulu SJM a konečně v čl. XII odst. 12. 2. prohlásila, že vůči žalovanému v budoucnu nebude uplatňovat žádné další nároky z titulu SJM. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně považovala veškerý majetek spadající do SJM, a to včetně majetku nemovitého, za zcela vypořádaný sjednanou dohodou. Dohodu uzavřela s plným vědomím všech podstatných skutečností a při svém právním jednání se nedopustila žádného omylu, tím méně pak omylu, do něhož by byla uvedena žalovaným jakožto druhou stranou smlouvy ve smyslu § 583 o. z. Nelze rovněž přistoupit na argumentaci stran vypjatého emocionálního stavu žalobkyně, neboť ačkoliv by byl takový stav pochopitelný, nelze přehlédnout, že žalobkyně byla po celou dobu vyjednávání o majetkovém vypořádání zastoupena advokátkou, tedy profesionálem, který efektivně hájil její zájmy. Soud tedy na tomto místě uzavírá, že žalobkyně nesjednala dohodu o majetkovém vypořádání v omylu, ale naopak právně jednala při vědomí všech podstatných okolností a souhlasila s dohodnutým způsobem vypořádáním. Takto projevenou vůlí je tedy žalobkyně vázána a zpětně jí bez souhlasu druhé smluvní strany nemůže změnit či odvolat.

23. Nadto soud považuje za pravděpodobné, že byt v [část obce] ani netvořil součást SJM účastníků, jak uvádí na svou obranu žalovaný. Byť soud tuto skutečnost nepovažuje za rozhodující pro řešení předmětu sporu, jedná se o podpůrný důvod svědčící rovněž pro zamítnutí žaloby. Předně je třeba zdůraznit, že sama žalobkyně byt v [část obce] neoznačila v dohodě za součást SJM, a to i při vědomí skutečnosti, že žalovaný byt koupil v lednu 2017, tedy ještě za trvání jejich manželství. Dále žalobkyně v rámci svého vyjádření v opatrovnickém řízení sama uvedla, že žalovaný byt v [část obce] pořídil ze svých vlastních finančních prostředků. Tuto skutečnost pak rovněž potvrzují doložená daňová tvrzení žalovaného, dle nichž žalovaný v průběhu trvání manželství (tj. od léta 2015 do roku 2017) vydělal cca [anonymizována dvě slova]. Kč, z čehož uhradil kupní cenu ve výši [anonymizována dvě slova]. Kč za koupi bytu ve [část obce], dále manželé z prostředků náležejících do SJM zakoupili osobní automobil BMW a další movité věci vyšší hodnoty, rovněž hradili výdaje související s péčí o nezletilého syna a životní výdaje samotných účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně za trvání manželství pobírala pouze rodičovský příspěvek a příjmy žalovaného dosáhly v letech 2013 až 2015 cca [anonymizována dvě slova]. Kč, lze předpokládat, že tvrzení účastníků uvedená v dohodě jdou pravdivá a byt v [část obce] skutečně nespadal do SJM, neboť ho žalovaný pořídil ze svých výlučných prostředků.

24. S ohledem na vše výše řečené soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavření dohody nejednala v omylu ve smyslu § 583 o. z., neboť si byla vědoma všech podstatných okolností a se způsobem vypořádání souhlasila. Nadto v době uzavření dohody byt v [část obce] sama nepovažovala za součást SJM a potvrdila, že ho žalovaný pořídil ze svých finančních prostředků. SJM účastníků řízení tedy bylo dohodou zcela vypořádáno a tuto dohodu je třeba nadále považovat za platnou. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75 360 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalovaného.

26. Soud však nepřiznal žalovanému požadovanou náhradu za úkon spočívající v nahlížení do soudního spisu dne 13. 9. 2021. Při svém rozhodování vyšel z konstantní judikatury vyšších soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, spisové značky [spisová značka] či v něm odkazované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40), dle níž nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci sice může být podle § 11 odst. 3 a. t. analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., tato dvě nahlížení však musí mít srovnatelný význam. V opačném případě nahlížení do spisu v rámci civilního soudního řízení nelze považovat za samostatný úkon právní služby. V řešeném případě tuto podobnost soud neshledal, neboť žalobkyně soudu zaslala jediné podání – žalobu, k níž přiložila pouze tři důkazy, které měl nadto žalovaný sám k dispozici (rozsudek o rozvodu manželství, dohodu a rozsudek opatrovnického soudu). Zástupkyně žalovaného tedy disponovala všemi podklady nezbytnými k přípravě zastoupení, a pokud se za této situace rozhodla dostavit na soud za účelem nahlížení do spisu, jednalo se čistě o její rozhodnutí, jehož důsledky nemůže klást k tíži žalobkyně. Předmětný úkon tedy nelze považovat za účelný. Z toho důvodu soud náhradu za tento úkon žalovanému nepřiznal.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.