59 C 202/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí jméno celé jméno žalované bytem adresa o 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 400 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 17. 3. 2014 do 28. 4. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 7. 2020, podanou o Obvodního soudu pro Prahu 3, postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu místní příslušnosti dne 13. 7. 2021, domáhala na žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 14. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vč. poplatku vrátit do 16. 3. 2014, avšak neučinila tak, a předmětnou částku nezaplatila nejen ve lhůtě splatnosti, ale ani později. Žalobkyně požaduje po žalované výhradně jistinu poskytnuté částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaná je státní příslušnicí ČR a bydlí v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Žalovaná byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 3. 2020, č. j. 28 Nc 22027/2018-53 omezena ve svéprávnosti a byla jí jmenována opatrovnice. Opatrovnice žalované se k žalobě vyjádřila tak, že žalovaná žije v domově se zvláštním režimem, její jediný příjem je invalidní důchod. Žalovaná nemá prostředky na splácení závazků, neboť její invalidní důchod pokrývá pobyt v předmětném domově, stravu a nezbytné pomůcky. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a z obstaraného sdělení banky, jelikož ze strany žalované nebyly žádné důkazy předloženy. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], byla zaslána žalované částka ve výši 8 000 Kč. Soud má sice za prokázané, že částka ve výši 8 000 Kč byla žalované poskytnuta, avšak nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce. Nárok žalobkyně na zaplacení poskytnuté částky soud žalobkyni přiznal, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ke znění podmínek (standardní podmínky úvěrové smlouvy) soud uvádí, že by i v případě posuzování, že došlo platně k uzavření smlouvy, ujednání o volbě maltského práva shledával neplatným, a to s ohledem na skutečnost, že by smlouva byla uzavřena se spotřebitelem a ujednání o právu je neurčité, když se hovoří pouze o„ maltském právu“, nikde není uvedeno, jaké konkrétní zákony se použijí a zmínka o §§ 386 a 440 maltského zákona je bez uvedení konkrétního zákona nepřijatelná. Nejen běžný spotřebitel, ale i též právně vzdělané osoby usídlené v jiném státě nemají obvykle povědomost o zákonech jiného státu a nelze po nich požadovat, aby se řídili ustanoveními zákonů, o nichž ostatně ani neví, jaké konkrétní zákony to jsou a jejich znění jim není známo/nebylo předestřeno. S ohledem na tuto skutečnost shledává soud volbu maltského práva neplatnou a posuzuje věc dle českého právního řádu. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce/úvěru (v některých přílohách označeno jako smlouva o úvěru/úvěrové podmínky). Předmětná smlouva není žalovanou ani žalobkyní podepsána, kdy způsob uzavření údajné smlouvy nelze považovat za právně relevantní způsob uzavření smlouvy, neboť z něj není možné dovodit, že se jednalo o projev vůle žalované k uzavření smlouvy. Předloženými důkazy nemohl soud vzít za prokázané, že smlouva mezi žalovanou a žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní byla skutečně uzavřena, když spis obsahuje jako důkazy toliko sjetiny z počítače žalobkyně a žádný z důkazů nebyl signován žalovanou. Smlouva nebyla vyhotovena v písemné podobě, proto na ní chybí podpis žalované. Smlouvu samozřejmě lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, musí však být prokázáno, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Tvrzená smlouva by byla smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), když podstatou smlouvy je, že jedna ze stran smlouvy přenechá druhé straně smlouvy peněžní prostředky, tedy zastupitelnou věc, aby s ní tato nakládala podle své libosti a po čase vrátila věc stejného druhu spolu s úroky (ve smlouvě označeno jako poplatek, avšak de facto se jedná o úroky). Smlouva o úvěru je reálný kontrakt, tzn. že žalobkyně musí prokázat, že uzavřela smlouvu. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 o.z. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyní požadovaný nárok, avšak z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., neboť jak bylo uvedeno shora, z ničeho nevyplývá, že by byla skutečně mezi žalobkyní a žalovanou sjednána úvěrová smlouva, resp. tvrzená smlouva o zápůjčce. S ohledem na skutečnost, že žalované byly peněžní prostředky převedeny na účet, žalovaná dlužnou částku neuhradila a v řízení netvrdila a neprokazovala, že by předmětnou částku (či její část) již uhradila, zavázal ji soud k úhradě, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z., s tím, že výše úroku je specifikovaná § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení s ohledem na posouzení o bezdůvodném obohacení stanovil soud po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní upomínce. Protože část zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč, požadovaná žalobkyní za období od 17. 3. 2014 do 28. 4. 2020, nebyla v návaznosti na výše uvedené po právu, soud žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách v souhrnné výši 600 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla aktuální situace žalované, která je omezena ve svéprávnosti, žije v domově se zvláštním režimem a jejím jediným příjmem je invalidní důchod. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době, přičemž stanovení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalované na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.