59 C 205/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s odůvodněním, že dne 9. 4. 2014 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba], která pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 31. 1. 2019) uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika a ceník. Na základě porušení povinností žalované vyplývajících ze smlouvy (soustavné neplacení poplatků), došlo k odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 6. 11. 2014. Do 7 dnů od odstoupení od smlouvy měla žalovaná vrátit žalobkyni doplňková zařízení převzatá v souvislosti se smlouvou, tj MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA ([anonymizováno]) a [právnická osoba] PVR HDD USB READY (SN: [číslo]). Žalovaná tato doplňková zařízení ani po upomínce nevrátila a je proto povinna zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaná neuhradila ani tuto částku, ač byla upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal za splnění podmínek ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 OSŘ). Soud vzal za prokázané, dne 9. 4. 2014 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019) uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika. Dále má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta koncová zařízení, a to MODEM TC7200 WIFI ([anonymizováno]) a KAON ZAPPER HD ([číslo]). Ze smlouvy ve spojení s Všeobecnými podmínkami bylo zjištěno, že žalovaná byla na vlastní náklady povinna doplňková zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, přičemž pro případ porušení této povinnosti byla sjednána jednorázová smluvní pokuta za každé nevrácené zařízení ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně odstoupila od smlouvy a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení, a pro případ, že je nevrátí, byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty za nevrácená zařízení. Následně byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a dále byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě dlužných částek, přičemž žalovaná neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatila, příp. že by předmětná koncová zařízení vrátila. Po právní stránce soud posoudil shora zjištěný skutkový stav následovně. Účastnice uzavřely innominátní smlouvu dle ust. 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaná podpisem smlouvy souhlasila s obsahem všeobecných podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. K ukončení smlouvy došlo odstoupením žalobkyně pro neplacení ve smyslu ust. § 2001 o.z. ve spojení s ust. čl. 2 [číslo] VOP. Podle ust. § 1746 odst. 2 o.z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ust. § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2051 o.z., může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 1799 o.z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. Žalovaná podpisem smlouvy souhlasila s obsahem všeobecných podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Smlouva o poskytování služeb obsahuje v části před podpisy prohlášení, mj. o tom, že se žalovaná zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajímateli zařízení včas a v pořádku. Žalovaná netvrdila a ani neprokazovala zaplacení uplatněné částky, ani vrácení uvedených zařízení, rovněž nenavrhla snížení pokuty. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu soud shledal v souladu s citovaným hmotným právem, přičemž odkaz na ceník je nepřímým odkazem, který je dle názoru soudu přípustný. Protože soud uzavřel, že žalovaná řádně a včas nevrátila zařízení v žalobě označená, a ani na výzvu k zaplacení smluvní pokuty nereagovala, vyhověl návrhu na zaplacení smluvní pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 OSŘ přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ.