59 C 206/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl dne 30. 10. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], přičemž mu k uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 000 Kč (1 340 Kč poskytovaná zdravotní péče, 250 Kč biochemie, 180 Kč za dva alkotesty, zdravotnický materiál á 50 Kč, náklady na ubytování 1 000 Kč, pití 30 Kč a mycí a desinfekční prostředky 150 Kč), se splatností dne 29. 11. 2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 30. 10. 2019. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh do dne podání žaloby neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ). Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne [datum] žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč za vyšetření, ošetření a následný pobyt v protialkoholní záchytné stanici téhož dne (vyúčtováno daňovým dokladem [číslo]) a zároveň se zavázal, že svůj dluh uhradí do 30 dnů. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 13 a následujících zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Dále podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, dle kterého osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Dle § 89e odst. 1 cit. zákona hradí poskytovateli záchytné služby náklady za poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni splnil dobrovolně, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti soudním rozhodnutím. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 513, § 1970 a násl. o.z., ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.