59 C 236/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 182 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 182 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 24. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 94 525,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 182 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za práci, kterou žalobkyně odvedla pro žalovanou. V odůvodnění žaloby uvedla, že pro žalovanou pracovala jako architektka a projektantka od července 2015 do začátku března 2018. Tento právní vztah byl dle ústní dohody s žalovanou koncipován jako obchodní (nikoliv pracovněprávní) a žalované náležela odměna v paušální výši 40 000 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila žalobkyni sjednanou odměnu v celkové výši 935 000 Kč do poloviny měsíce srpna 2017. Za druhou polovinu srpna 2017, dále za září, říjen, listopad, prosinec 2017 a za leden, únor a část měsíce března 2018 odměna nebyla uhrazena. Žalobkyně za toto období nepožadovala odměnu za jeden měsíc v roce 2017 a za měsíce únor a část března 2018, nárokovala tedy pouze odměnu za 4,5 měsíce, tj. celkem 180 000 Kč. [příjmení] 2 000 Kč představovala nárok na odměnu za práci odvedenou během února 2018, kdy žalobkyně vykonávala technický dozor investora na stavbě ve [obec] a jeden den strávila v [obec] za účelem zaměření [anonymizována dvě slova]. Na dlužnou částku žalobkyně vystavila tři faktury, a to fakturu [číslo] znějící na 25 000 Kč splatnou dne 10. 12. 2017, fakturu [číslo] znějící na 15 000 Kč splatnou dne 12. 12. 2017 a fakturu [číslo] znějící na 142 000 Kč splatnou dne 26. 3. 2018.

2. Žalovaná považovala nárok žalobkyně za nedůvodný, neboť právní poměry s žalobkyní byly upraveny smlouvou o dílo č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o dílo“), v níž byl sjednán rozsah díla a pevná částka odměny ve výši 200 000 Kč. Tato částka byla placena zálohově po 40 000 Kč a žalovanou zcela uhrazena. Žalobkyně vystavila faktury mimo rámec ujednání a jako takové nemůžou být důvodem pro plnění odměny. Žalobkyně rovněž neprokazuje, že plnění na základě smlouvy řádně a včas poskytla. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně prostřednictvím faktur uměle navyšuje sjednanou cenu díla.

3. V replice žalobkyně namítla, že smlouva o dílo nepředstavovala jediný právní rámec mezi stranami, což jednatel žalované výslovně potvrdil v e-mailové komunikaci (uvedl, že eviduje angažovanost žalobkyně u žalované v délce 30 měsíců). Ke skutkovým okolnostem daného případu sdělila, že do společnosti žalované nastoupila v červnu 2015 a protože se z dřívějška znala s jednatelem žalované, došlo pouze k ústní dohodě ohledně podmínek práce. Dle nich žalobkyni náležela odměna ve výši 40 000 Kč a další zaměstnanecké bonusy. Žalobkyně byla rovněž povinna vést výkaz odpracovaných hodin. Dále žalobkyně obsáhle popsala, na jakých projektech u žalované pracovala v letech 2015 až 2017 a sdělila, že vedle práce architektky působila rovněž jako [anonymizována dvě slova] v prostorách firmy žalované. V roce 2017 žalobkyně pracovala mj. na [anonymizována dvě slova] (starala se o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a poskytovala ostatním kolegům [anonymizována dvě slova]), na prováděcích projektech [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [anonymizováno] ulici nebo na projektu [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] ulici a úpravě [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova]. V roce 2017 se platební morálka žalované zhoršila, ovšem žalovaná neustále žalobkyni ujišťovala, že jí bude zaplaceno podle dohodnutých podmínek. V březnu 2018 s ní žalovaná ukončila spolupráci, žalobkyně následně vystavila faktury.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 11. 2021 dodala, že žalobkyně zjevně neunesla své důkazní břemeno a její tvrzení o skutkovém stavu věci jsou bezobsažná. Ohledně výkazu hodin žalovaná upozornila, že žalobkyně nikdy netvrdila, ani neprokázala, že jejich obchodní vztah byl založen na odměně za odpracovaný čas či byl sjednán za odvedené dílo jako celek (a zda dílo řádně odevzdala). Žalobkyně ničím neprokázala, jakým způsobem ji měla být placena odměna a žalovaná trvá na tom, že jí byly veškeré pohledávky uhrazeny. Smlouva o dílo sice nebyla podepsaná žalobkyní, ovšem započetím prací na zde vyjmenovaných projektech ji žalobkyně konkludentně akceptovala.

5. Na jednání dne 25. 11. 2021 žalobkyně doplnila, že její právní vztah s žalovanou měl pracovněprávní charakter a měla jí být placena odměna ve výši 40 000 Kč měsíčně bez ohledu na odvedenou práci. Žalobkyně byla povinna zasílat žalované výkaz odpracovaných hodin a měla pravidelně docházet na pracoviště. Žalovaná oponovala, že se jednalo o smlouvu o dílo, což dokazuje rovněž to, že žalobkyni byla na jednotlivé zakázky vystavena plná moc pro zastupování. Ohledně výkazů práce uvedla, že měly sloužit pouze k přehledu ohledně efektivity práce a rentability zakázek.

6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:

7. Žalobkyně pro žalovanou vykonávala činnost jako architektka a projektantka od července 2015 do začátku března 2018 (tvrzením žalobkyně, e-mailem ze dne 8. 3. 2018 odeslaným žalobkyni do [jméno] [příjmení]). Za toto období žalovaná vyplatila žalobkyni celkem 935 500 Kč, a to částku 835 500 Kč převody na účet a 100 000 Kč v hotovosti (výpisy z účtu č. [bankovní účet], název účtu [celé jméno žalobkyně], tabulkou obsahující přehled plateb). Žalobkyně vystavila žalované tři faktury, a to 1) fakturu ze dne 10. 11. 2017 splatnou dne 10. 12. 2017 znějící na 25 000 Kč a obsahující popis„ Fakturuji Vám za služby spojené s pracemi na inženýrink akce [anonymizována dvě slova]“, 2) fakturu ze dne 9. 11. 2017 splatnou dne 12. 12. 2017 znějící na 15 000 Kč a obsahující popis„ Fakturuji Vám za služby spojené s provádění dokumentací realizace akce„ [anonymizována dvě slova] [obec]“, 3) fakturu ze dne 12. 3. 2018 splatnou dne 26. 3. 2018 znějící na 142 000 Kč a obsahující popis„ Fakturuji Vám za služby spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (fakturami [číslo] [číslo]).

8. Žalovaná předložila soudu smlouvu o dílo č. [anonymizováno] [rok], kterou měla dne 28. 4. 2017 uzavřít jakožto objednatel s žalobkyní jakožto zhotovitelem. Tato smlouva není podepsaná a její přílohou je tabulka obsahující přehled plateb vyplacených žalobkyni za období od srpna 2015 do října 2017. Dle čl. 2 3. Předmětem plnění mělo být zhotovení díla, kterým se dle smlouvy rozuměla realizace výkonů projektanta pro vypracování části projektové dokumentace akcí a)„ Rekonstrukce [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] [příjmení] [jméno]“, b)„ Prováděcí projekt interiéru pro [anonymizováno] [obec], c) průběžná konzultace [anonymizováno] pro kancelář [anonymizováno] v rozsahu do 15 hod/měsíc, d) Průběžné autorské dozory akce [anonymizováno] [obec] v rozsahu dle potřeby stavby (předpoklad do 20 hod/měsíc), e) Studie území a objektů řadových [anonymizováno] [obec]„ [anonymizována dvě slova]“, f) Projektová dokumentace 10 podlaží [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dle čl. 2 4 bylo sjednáno, že dílo se považuje za dokončené faktickým provedením a předáním. Dle čl. 5 smlouvy o dílo bylo ujednáno, že cena za řádně dokončený a předaný předmět v rozsahu předmětu plnění činí 200 000 Kč Cena bude uhrazena částečně zálohovými fakturami à 40 000 Kč. Po řádném ukončení předmětu díla v rozsahu dle odst. 2. 3. vystaví zhotovitel konečnou fakturu – daňový doklad na sjednanou cenu, provede vyúčtování záloh. V čl. 6 strany sjednaly, že v celkové ceně díla nejsou zahrnuty náklady na případné nezbytné cestovní výdaje do místa stavby. Tyto náklady budou zhotovitelem prokázány na základě soupisu cest a po odsouhlasení objednatelem vyfakturovány. Dle čl. 7 zhotovitel vyfakturuje provedené práce objednateli na základě provedených a předaných prací objednatelem (smlouvou o dílo č. [anonymizováno] [rok] ze dne 28. 4. 2017).

9. Žalobkyně prostřednictvím e-mailu ze dne 10. 10. 2017 urgovala úhradu faktur [číslo] [číslo] které zaslala v příloze e-mailu. Dle jejího sdělení se jednalo o 5. fakturu za rok 2017 a měla napsat ještě další čtyři do září (e-mailem ze dne 10. 10. 2017 zaslaným žalobkyní na adresu [email]). E-mailem s předmětem„ Pořadí 6. fakturace za rok 2017“ ze dne 11. 10. 2017 žalobkyně zaslala žalované v příloze fakturu [číslo] které dle domluvy napsala na 20 tis. a 20 tis., a žádala o sdělení, na co napsat tři faktury chybějící do září (e-mailem ze dne 11. 10. 2017 zaslaným žalobkyní na adresu [email]). E-mailem ze dne 20. 10. 2017 žalobkyně žádala o alespoň částečnou úhradu faktur a uvedla, že za rok 2017 má dvě faktury nezaplacené (e-mailem ze dne 20. 10. 2017 zaslaným žalobkyní na adresu [email]).

10. Jednatel žalované, pan [jméno] [příjmení] v e-mailu ze dne 8. 3. 2018 žalobkyni napsal, že vzájemná spolupráce minimálně od léta 2017 vázne, ceny zakázek, které dává žalobkyni zpracovávat, ani zdaleka nepokrývají náklady na její činnost. Dále sdělil, že byli dohodnuti na pravidelném režimu práce v kanceláři, žalobkyně mu neposílá pravidelně každý měsíc hodiny, a proto o její práci nemá přehled a nemůže ji porovnat s výnosy jednotlivých akcí. Jednatel žalované navrhnul ukončení spolupráce s žalobkyní a vyzval ji, aby si vyzvedla osobní věci a odevzdala telefon a klíče. Závěrem uvedl, že„ již v létě loňského roku jsme si řekli, že budeš fungovat na úkol tak, že přepočteno na časovou složku by ti to mělo vyjít na těch 40tis. (…) Celkem eviduji Tvoji angažovanost u nás v délce 30ti měsíců. [anonymizována dvě slova] bylo 935 500 Kč“ (e-mailem od [jméno] [příjmení] zaslaný žalobkyni dne 8. 3. 2018).

11. Žalobkyně odpověděla e-mailem ze dne 20. 3. 2018, v němž mj. uvedla, že k proplacení zbývají tři faktury, a to jednak vystavené v listopadu 2017 a zbytek za rok 2018. V e-mailu ze dne 2. 5. 2018 žalobkyně sdělila, že ji stále nepřišla platba na fakturu z listopadu 2017, ani doplatek za více než tři čtvrtě roku 2017 a začátek roku 2018 (e-mailem od žalobkyně zaslaným na adresu [email] dne 20. 3. 2018 a 2. 5. 2018).

12. Pan [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne 28. 6. 2020 uvedl, že v období od 14. 4. 2017 do 30. 10. 2018 spolupracoval s žalovanou a tato spolupráce byla koncipována jako obchodní vztah. Potvrdil, že je mu známo, že jako obchodní vztah byla nastavena rovněž spolupráce mezi žalovanou a žalobkyní a v jejím případě byl ústní dohodou sjednán měsíční finanční paušál ve výši 40 000 Kč. Takto probíhala spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou od začátku jeho působení u žalované do března 2018. Ze sdělení ostatních kolegů je mu známo, že tato spolupráce byla zahájena v červnu 2015 (čestným prohlášením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 6. 2020).

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 11. 2. 2019, k níž přiložila sporné faktury (výzvou ke splnění dluhu ze dne 11. 2. 2019 s podacím lístkem). Žalovaná odpověděla prostřednictvím svého právního zástupce, že faktury, které mu byly spolu s výzvou doručeny, jsou neoprávněné (dopisem ze dne 19. 2. 2019 s dodejkou).

14. Soud zamítl návrh na provedení dokazování důkazy předloženými žalobkyní na CD nosiči (tj. dokumenty popisující jednotlivé zakázky, na nichž se žalobkyně u žalované podílela) a rovněž návrh na účastnický výslech žalobkyně a jednatele žalované. Předložené důkazy totiž neprokazují základní spornou otázku projednávané věci, tedy výši odměny žalobkyně a podmínky jejího poskytování; výslechy by pak bylo možno provádět až poté, co by byla jasně vylíčena skutková tvrzení, jež by měla být výpověďmi prokazována, a bylo by osvědčeno, že tvrzené skutečnosti nelze prokázat jinak. V danou chvíli tak byly uvedené důkazy nadbytečnými.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Žalobkyně pro žalovanou vykonávala činnost jako architektka a projektantka od července 2015 do začátku března 2018. Za toto období žalovaná vyplatila žalobkyni celkem 935 500 Kč, a to částku 835 500 Kč převody na účet a 100 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně vystavila žalované tři faktury, dvě v listopadu 2017 a jednu v březnu 2018 znějící v souhrnu na 180 000 Kč. Zbylá částka 2 000 Kč měla být odměnou za práci jako technický dozor na stavbě ve [obec] a [obec]. Výkon této činnosti žalobkyně ničím neprokazuje. Žalovaná tvrdila, že jejich právní vztah byl upraven smlouvou o dílo, která jasně specifikovala předmět díla a po jeho řádném splnění a odevzdání vznikl žalobkyni nárok na odměnu 200 000 Kč. Odměna měla být placena zálohově po 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanou opakovaně žádala o úhradu odměny e-maily z podzimu 2017. E-mailem ze dne 8. 3. 2018 jednatel žalované s žalobkyní ukončil spolupráci, vytkl jí, že mu pravidelně neposílá výkazy hodin a nedostavuje se na pracoviště. Rovněž uvedl, že eviduje její angažovanost v délce 30 měsíců a v létě 2017 se dohodli, že bude pracovat na úkol tak, že přepočteno na časovou složku by odměna měla činit 40 000 Kč. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení ze dne 28. 6. 2020 potvrdil, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl obchodněprávní a žalobkyni za něj náležela odměna v paušální výši 40 000 Kč.

17. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

18. Dle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“ nebo„ nový občanský zákoník“) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

19. Dle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

20. Dle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

21. Jádro sporu v řešené věci spočívá v tom, zda žalobkyni vzniklo právo na odměnu ve výši 182 000 Kč v souladu s jí vystavenými fakturami. Soud na úvod připomíná, že podle konstantní judikatury vyšších soudů má faktura povahu pouze účetního dokladu a sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Je tomu tak zejména proto, že fakturu vystavuje jednostranně věřitel bez potvrzení dlužníka a nadto faktura zpravidla neobsahuje údaje o skutkových okolnostech důvodu vzniku pohledávky (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí [název soudu] [ústavní nález]). Faktury, které vystavila žalobkyně, se těmto obecným závěrům nevymykaly a dané údaje neobsahovaly. Chybí tedy údaje, které by individualizovaly pohledávku tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou, a to zejména kdy a jakou smlouvu strany uzavřely, co bylo jejím obsahem (jak byly sjednány povinnosti a práva účastníků smlouvy), pokud se jednalo o smlouvu o dílo, jaké konkrétní dílo mělo být zhotoveno, jakým způsobem mělo být provedeno, absentuje tvrzení o ujednání ohledně ceny, resp. tvrzení o tom, jak žalobkyně dospěla k jí požadované ceně atd.

22. Předložené faktury obsahují zcela obecný popis předmětu plnění (v jednom případě dokonce vymezený pouze jako služby spojené s architektonickou projekční činností) a každá z nich zní na odlišnou výši plnění. Za této situace tedy bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala všechny podstatné náležitosti uzavřené smlouvy, z nichž by jasně plynul její nárok na žalovanou částku. Soud se však domnívá, že žalobkyně této své povinnosti nedostála.

23. Předně je třeba zdůraznit, že žalobkyně jasně nespecifikovala ani charakter právního vztahu s žalovanou, neboť zpočátku tvrdila, že tento vztah byl koncipován jako obchodněprávní založený ústní smlouvou o dílo, v průběhu jednání však uvedla, že se jednalo o pracovněprávní vztah. Ohledně konkrétních podmínek tohoto vztahu pak žalobkyně uvedla, že vykonávala pro žalovanou architektonickou činnost (činnost na jednotlivých projektech žalobkyně doložila projektovými dokumentacemi, v nichž figurovala jako architektka na základě plné moci udělené jí žalovanou), za níž jí náležela odměna v paušální výši 40 000 Kč měsíčně; na tuto částku měla žalované vystavovat faktury. Předmětná odměna měla náležet žalobkyni bez ohledu na vykonanou práci (její množství) a též bez ohledu na případný počet dní, kdy žalobkyně vykonávala svou činnost. K dotazu soudu, jaké konkrétní platební podmínky byly sjednány, uvedl obecný zmocněnec žalobkyně, že splatnost byla de facto na„ písknutí“. Pakliže žalobkyně poukazovala na mailovou korespondenci s panem [příjmení], dle jejíhož obsahu má žalobkyně za to, že je zřejmé, že se jednalo o zastřený pracovněprávní vztah, když je hovořeno o práci v kanceláři, o výkazech hodin apod., má soud za to, že toto není zcela v souladu s dalšími tvrzeními žalobkyně ohledně toho, že měla dostávat každý měsíc částku 40 000 Kč bez ohledu na to, zda se pracuje málo, nebo moc (přesná formulace, kterou uvedl obecný zmocněnec žalobkyně při jednání dne 25. 11. 2021 – strana 4 protokolu); a tedy tato argumentace žalobkyně nemůže obstát.

24. Soud má za prokázané, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala činnost [anonymizováno], a to zhruba od léta 2015 do začátku března 2018. Tato skutečnost vyplývá z přiložených projektových dokumentací a taktéž byla výslovně potvrzena jednatelem žalované. Rovněž soud považuje v zásadě za prokázané, že žalobkyni byla v roce 2015 a 2016 vyplácena odměna ve výši 40 000 Kč měsíčně. Ačkoliv se totiž v jednotlivých měsících výše odměny lišila, v souhrnu lze dospět právě k částce 40 000 Kč za měsíc. Ohledně dalších smluvních podmínek však již nelze dospět k jednoznačnému závěru. Zejména se žalobkyni nepodařilo prokázat, že jí náležela odměna ve výši 40 000 Kč za každý jednotlivý měsíc bez ohledu na výkon práce či odevzdání díla.

25. Žalovaná v průběhu řízení předestřela odlišnou verzi skutkových okolností, která tvrzení žalobkyně úspěšně zpochybnila. Zejména předložila písemnou smlouvu o dílo ze dne 28. 4. 2017, podle níž žalobkyni náležela odměna pouze ve výši 200 000 Kč za zhotovení jasně specifikovaného díla a tato odměna byla vázána na jeho řádné splnění a odevzdání. Ačkoliv tato smlouva nebyla podepsána, žalobkyně byla povinna tvrzení žalované vyvrátit a prokázat, že od léta 2017 do března 2018 (tj. za rozhodné období) jí náležela paušální odměna za každý jednotlivý měsíc zcela bez ohledu na vykonané dílo; jak uvedeno výše, této své procesní povinnosti žalobkyně nedostála. Nadto je třeba podotknout, že sama žalobkyně předložila soudu dokumentaci, z níž je zřejmé, že se zaobírala některými zakázkami, které jsou uvedeny v předmětné smlouvě o dílo, tedy vykonávala minimálně některé z činností, které byly ve smlouvě uvedeny.

26. V e-mailu ze dne 8. 3. 2018 jednatel žalované sice uvedl, že„ již v létě loňského roku jsme si řekli, že budeš fungovat na úkol tak, že přepočteno na časovou složku by ti to mělo vyjít na těch 40tis.“, ovšem z této věty nelze dovodit nárok žalobkyně na odměnu bez ohledu na provedení díla. [příjmení] závěr pak neplyne ani ze skutečnosti, že jednatel žalované po žalobkyni požadoval dodávat měsíční výkazy hodin; toto je naopak spíše v rozporu s tvrzením žalobkyně, že byla prostá dohoda: 40 000 Kč měsíčně v zásadě bez dalších podmínek. Požadavek na výkazy lze spíše chápat jako snahu mít přehled o rentabilitě jednotlivých zakázek a opět z něj neplyne nárok žalobkyně na odměnu bez povinnosti provést dílo. To samé pak platí ohledně čestného prohlášení [anonymizováno] [příjmení].

27. Žalobkyně dále neprokázala oprávněnost nároku na úhradu částky 2 000 Kč, která měla být dle jejího tvrzení odměnou za práci spočívající ve výkonu technického dozoru na stavbě ve [obec] a zaměření základní školy v [obec]. Zejména zůstalo zcela neobjasněno, na základě jakého ujednání žalobkyně tuto částku fakturovala, jakým způsobem vypočetla její výši, a zda skutečně tvrzenou činnost vykonala. To platí tím spíše, že odměna ve výši 2 000 Kč nekoresponduje s tvrzením žalobkyně, že jí mělo být vypláceno paušálně 40 000 Kč měsíčně. Ohledně částky 2 000 Kč navíc obecný zmocněnec žalobkyně uvedl, že ta vybočuje z běžné praxe mezi stranami a není žalobkyní nikterak doložena.

28. S ohledem na vše výše řečené soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat oprávněnost svého nároku tvrzeného na vystavených fakturách. Žalobkyně tedy nevyvrátila skutkové tvrzení žalované, že odměna za provedení díla od dubna 2017 byla sjednána v celkové výši 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že podle nesporované tabulky obsahující přehled plateb byla tato částka žalobkyni již vyplacena, soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94 525,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182 000 Kč sestávající z částky 8 380 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 25. 1. 2021, 18. 5. 2021, 25. 5. 2021 a 22. 11. 2021, účast na soudním jednání dne 4. 5. 2021, 1. 10. 2021, 25. 11. 2021) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 78 120 Kč ve výši 16 405,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalované.

30. Soud však nepřiznal žalované požadovanou náhradu za tři úkony spočívající v nahlížení do soudního spisu dne 18. 1. 2021, 13. 9. 2021 a 15. 11. 2021. Při svém rozhodování vyšel z konstantní judikatury vyšších soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, spisové značky [spisová značka] či v něm odkazované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. [číslo jednací]), dle níž nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci sice může být podle § 11 odst. 3 a. t. analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., tato dvě nahlížení však musí mít srovnatelný význam. V opačném případě nahlížení do spisu v rámci civilního soudního řízení nelze považovat za samostatný úkon právní služby. V řešeném případě tuto podobnost soud neshledal, neboť žalobkyně soudu zaslala spolu s žalobou pouze písemné důkazy, které měla žalovaná již k dispozici, následně žalobu doplnila o důkazy až s podáním ze dne 1. 11. 2021. Nahlížení do spisu dne 18. 1. 2021 a 13. 9. 2021 tedy bylo zcela neúčelné. Dne 15. 11. 2021 se zástupce žalované dostavil na soud pouze za účelem převzetí kopie CD, která mu však mohla být zaslána rovněž poštou. Z těchto důvodů soud náhradu za tři úkony spočívající v nahlížení do spisu žalované nepřiznal.

31. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.