59 C 264/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci žalobkyně; název žalobkyně , IČO , sídlem adresa žalobkyně , zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovanému; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti [anonymizováno] s příslušenstvím, umístěný ve [anonymizováno] podlaží budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vyklizení žalovaného z bytu specifikovaného ve výroku rozsudku s odůvodněním, že žalobkyni je svěřena správa nemovitosti ve vlastnictví [územní celek], a to budova s [adresa] – bytového domu, který je součástí pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce]. Ve [anonymizováno] podlaží uvedené budovy se nachází bytová jednotka [číslo] o velikosti [anonymizováno], kterou žalovaný užívá na základě smlouvy o nájmu bytu č. [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Žalovaný měl byt k tomuto datu vyklidit a předat žalobkyni. Žalovaný tak však neučinil a užívá byt bez právního titulu. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě zjištění z listinných důkazů dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu. 5. [příjmení] pozemku parc. [číslo] na němž stojí budova s [adresa], zapsaného na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], je [územní celek], které správu nemovitosti svěřila žalobkyni (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, a to konkrétně na byt [číslo] ve [anonymizováno] podlaží v uvedeném domě. Nájem byl uzavřen do [datum]. K tomuto datu byl žalovaný povinen odevzdat byt. Užívání bytu po skončení nájmu nelze považovat za ujednání o pokračování nájmu (prokázáno smlouvou o nájmu bytu na dobu určitou č. [rok] [spisová značka] s evidenčním listem platným od [datum]). Žalovaný však byt nepředal a nevyklidil ke dni skončení nájmu a byt dále užívá bez právního titulu, a to i přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou z [datum] včetně dodejky).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), na základě které se žalovaný stala nájemcem uvedeného bytu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. V [číslo listu] bod [anonymizováno] nájemní smlouvy strany ujednaly, že užívání bytu po skončení nájmu bez ohledu na jeho dobu nelze za žádných okolností považovat za ujednání o pokračování, obnovení nebo sjednání nového nájmu. Tím strany vyloučily účinky § 2285 o.z. a žalovaný byl povinen byt předat a odevzdat ke dni skončení nájmu v souladu s § 2292 o.z., neučinil tak, užíval byt bez právního důvodu i po skončení nájmu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně má nárok na vyklizení nemovitosti, kterou žalovaný užívá bez právního důvodu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona o.s.ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení.

8. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Soud při rozhodování použil opakovaná rozhodnutí Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu I. ÚS 2929/07 ze dne [datum], II. ÚS 2396/09 ze dne [datum], III. ÚS 2984/09 ze dne [datum] a I. ÚS 2310/13 ze dne [datum]:„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. [příjmení] o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Z uvedeného je zřejmé, že městská část má právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem-advokátem, avšak náklady za tyto právní služby nemohou jít k tíži žalované, i když žalovaná nebyla ve sporu úspěšná. Předmětem tohoto sporu bylo vyklizení bytu. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, avšak s ohledem na shora specifikovaná rozhodnutí ústavního soudu, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 5 000 Kč a dále jen paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby) ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.