59 C 276/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 2 800 eur

I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 EUR, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z [datum], podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1, postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu místní příslušnosti dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 2 800 EUR s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastnicemi distančně uzavřena smlouva o poskytnutí ročního intenzivního kurzu jazykové a odborné přípravy ke studiu na VŠ, žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni roční intenzivní kurz, přičemž délka jazykového kurzu byla sjednána od [datum] do [datum]. Žalobkyně dne [datum] uhradila na účet žalované zálohu ve výší 1 600 EUR + cenu služeb ve výši 530 EUR a registrační poplatek ve výší 150 EUR (dle smlouvy o zprostředkování ubytování, sjednané mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]). Zůstatek ve výši 3 860 EUR žalobkyně uhradila rovněž bankovním převodem, a to dne [datum]. Žalobkyně následně podala na zastupitelském úřadu ČR v [anonymizováno] žádost o vydání dlouhodobého víza na území ČR, nicméně do dne podání žaloby dlouhodobé vízum neobdržela, zastupitelský úřad jí odmítl vízum vyznačit do cestovního dokladu, tudíž nemohla nastoupit ke studiu v prezenční formě. Dne [datum] požádala žalobkyně prostřednictvím informačního systému žalované o navrácení poměrné části školeného a informovala ji o svém záměru od smlouvy odstoupit. Žalovaná její žádost odmítla. Vzhledem k tomu, že ke změně formy výuky došlo ze strany žalované jednostranným jednáním, ne ze strany žalobkyně, která byla nucena to přijmout, jelikož jí nebylo vyznačeno vízum do cestovního dokladu a že distanční vzdělávání není natolik efektivní jako prezenční forma výuky (již jen z toho důvodu, že se žalobkyně nemůže integrovat do života v ČR a zúčastnit se slíbených exkurze, konverzace a dalšího, co nabízí„ Efektivní adaptační program“, neměla příležitost osobního setkání s učiteli nebo jinými studenty„ tváří v tvář“, komunikace s rodilými mluvčími), nabídla dne [datum] žalobkyně žalované, ať jí vrátí peníze v poměru ke skutečně poskytnutým službám. Taková nabídka zůstala bez odpovědi. Na webových stránkách žalované www. [webová adresa] je uvedená cena distanční výuky včetně slevy ve výší 890 EUR za 1 semestr. Distanční forma výuky dle informací na internetových stránkách je určena pro 2 akademické roky, rozdělené na 4 semestry. V tomto případě by cena kurzu na základě distanční výuky činila 3 560 EUR za 2 akademické roky. Vzhledem k výše uvedeným nákladům na distanční formu výuky na jeden semestr mohou roční dálkové kurzy stát přibližně 2 660 – 2 700 EUR. [příjmení] 2 800 EUR dle žalobkyně činí rozdíl v poskytnuté službě (z důvodu současné situace, vyhlášenému nouzovému stavu na území České republiky a nevyznačení dlouhodobého víza klientce do cestovního pasu). Žalovaná požadovanou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Podrobněji své úvahy o požadované částce rozvedla žalobkyně v rámci podání ze dne [datum] (odstranění vad podání), v němž uvedla, že rozdíl, jehož zaplacení se domáhá, považuje žalobkyně za částku, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a kterou by měla žalobkyni vrátit. Dále žalobkyně uvedla, že se o pozitivním rozhodnutí o její žádosti o udělení víza dozvěděla dne [datum], avšak předmětným úřadem jí bylo sděleno, že na její druh víza stále dopadají omezení a vízum jí nebude vyznačeno. Toto si ověřila i z veřejných zdrojů. K těmto tvrzením však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Žalobkyně je ovšem přesvědčena o tom, že otázka vyznačení víza do cestovního dokladu není pro posouzení věci podstatná; hlavní je porovnání plnění objednaného a poskytnutého, obsah těchto služeb a jejich cenové ohodnocení. Žalobkyně má za to, že prokázala, že část plnění, za nějž zaplatila, nemohla z objektivních důvodů odčerpat, a proto by měla mít nárok na rozdíl v ceně mezi kurzy v prezenční a distanční formě výuky.

3. Žalovaná neuznala nárok uplatněný žalobou. Co se týká smlouvy o poskytnutí ročního intenzivního kurzu jazykové a odborné přípravy ke studiu na vysoké škole s prezenční formou studia, ta mezi účastnicemi uzavřena byla, nicméně není pravdou, že by žalobkyně nemohla přicestovat ke studiu do ČR; žalovaná obdržela informaci, že žalobkyně získala kladné rozhodnutí o udělení víza dne [datum] a pakliže by žalobkyně neotálela s vyznačením víza do cestovního pasu, mohla bez potíží do ČR přijet, neboť v předmětné době byla obnovena konzulární činnost, a to přinejmenším v rozsahu, který by žalobkyni umožňoval vyznačení víza do cestovního dokladu. Žalobkyně zahájila účast na kurzu dne [datum], účastnila se výuky v distanční podobě a průběžně plnila požadavky a týdenní hodnocení. Až dne [datum] oznámila úmysl od smlouvy odstoupit, nicméně v této době již odstoupení od smlouvy možné (dle všeobecných podmínek studia) nebylo. Porovnávání hodnot distanční a prezenční výuky kurzů realizovaných žalovanou je nesprávné. Žalobkyně sice studovala v distanční formě výuky, avšak v rozsahu zcela odpovídajícím výukovým hodinám, jež byly realizovány v prezenční formě studia. Distanční výuka poskytnutá žalobkyni je zcela jiného (většího) rozsahu, než jaký by odpovídal běžné distanční výuce.

4. Smírné vyřešení sporu nebylo možné. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že byla uzavřena smlouva [číslo] o poskytování vzdělávacích a jiných služeb vč. všeobecných podmínek studia v [anonymizována tři slova], dále že žalobkyně byla přihlášena do intenzivního kurzu s dobou trvání [datum] až [datum] a že žalobkyně v souvislosti se studiem uhradila žalované celkem částku 5 460 EUR. Taktéž je nesporné, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. [příjmení] bylo především to, zda se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a zda je tedy žalobkyně oprávněna požadovat částku 2 800 EUR.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastnic o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů předložených účastnicemi řízení a opatřených soudem (sdělení MV ČR a záznam o udělení dlouhodobého víza), blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastnicemi nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím zjištěním: z nesporných tvrzení účastnic je zřejmé, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o poskytování vzdělávacích a jiných služeb [číslo] jejíž součástí byly všeobecné podmínky studia v [anonymizována tři slova], přičemž žalobkyně byla přihlášena do intenzivního kurzu s dobou trvání [datum] až [datum] a v souvislosti se studiem žalobkyně uhradila žalované celkem částku 5 460 EUR; co se týká všeobecných podmínek studia, ty v bodě [číslo] stanoví, že student má právo rozvázat smlouvu o studiu před podáním žádosti o vízum z jakéhokoliv důvodu a také v případě zamítnutí udělení studentského víza příslušnými orgány ČR. V takovém případě bude studentovi vrácena předplacená částka po odečtení správních nákladů spojených s jeho registrací a vyřízením dokumentů s tím, že vyúčtování výše nákladů je v každém jednotlivém případě individuální, avšak činí maximálně 860 EUR. V bodě [číslo] je stanoveno, že student má právo vypovědět smlouvu o studiu v průběhu školního roku v případech: • ode dne vstoupení v platnost do patnáctého dne kurzu v souvislosti s návratem do země trvalého pobytu, nebo nevycestování na studium, jakož i z jiných důvodů, činících jeho pobyt v ČR a další studium nemožným, zejména • závažný zdravotní stav studenta bránící mu začít nebo pokračovat ve studiu, • nemožnost dalšího pobytu v ČR z důvodů nezávislých na vůli střediska; dle bodu [číslo] má student v případě rozvázání smlouvy dle článku [číslo] právo na vrácení ½ ceny neposkytnutých služeb, snížené o výši administrativních nákladů, vrácení platby není možné v případě částečné úhrady služeb, existenci dluhu za jakoukoliv službu, nebo nedodržení podmínek uvedených v článku [číslo]; sdělením ministerstva vnitra ČR ze dne [datum], číslo jednací [anonymizováno] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyni bylo uděleno dlouhodobé vízum nad 90 dnů za účelem ostatní/jiné s platností od [datum] do [datum], přičemž velvyslanectví ČR v Moskvě, konzulární oddělení, od července 2020 vyznačovalo udělená víza do cestovních dokladů (bylo odpovězeno k dotazu soudu, zda byla vyznačována víza v případě pobytu žádaného žalobkyní), přičemž žalobkyni vízum vylepeno nebylo z toho důvodu, že se nedostavila na zastupitelský úřad; záznamem o udělení dlouhodobého víza ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyni bylo uděleno dlouhodobé vízum dle § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., za účelem ostatní, kód víza [anonymizováno] [spisová značka], a to s platností od [datum], popř. ode dne vyznačení víza, pokud bude vyznačeno později, do dne [datum], přičemž účelem pobytu bylo studium češtiny v [anonymizována tři slova] v období od [datum] do [datum] a [anonymizováno] mělo informaci, že žalobkyně v dané chvíli studuje on-line, kurz se realizuje a žalobkyně může nastoupit do prezenčního studia; žádost o předmětné vízum byla podána dne [datum]; informací o nabídkách studia bylo zjištěno, že kurz výcviku na dálku je ve verzi [anonymizováno] (základní kurz) za 790 EUR po slevě – zahrnuje 9 akademických hodin českého jazyka rozdělených do 4 semestrů, na konci každého semestru získaná jazyková úroveň, po absolvování testu na úroveň B2 je další postup; v intenzivní formě za částku 1 780 EUR po slevě – obsahuje 20 akademických hodin na jeden rok, rozdělených do dvou semestrů, na konci každého s definicí výsledné jazykové úrovně; zimní semestr probíhá v období září až únor, letní od února do června; dále jsou na webové stránce další údaje včetně odpovědí na dotazy studentů; screeny z webových stránek žalované bylo doloženo, že u nabídky kurzů českého jazyka je uvedeno, že roční kurzy českého jazyka jsou určeny pro absolventy středních škol a studenty, kteří se chtějí dostat na české státní univerzity; jsou uvedeny programy přípravy na rok 2020 – program smart – 3 990 EUR, program standard 4 840 EUR, program complex 5 460 EUR a semestr 2 910 EUR; co se týká programu complex, ten zahrnuje 1 170 akademických hodin (český jazyk + profilová terminologie + odborné předměty), rozsah je 10. 9. až 31. 8., přičemž kromě výuky zahrnuje pomoc kurátora [číslo], akce, konzultace a pomoc studijního oddělení, umožňuje komplexně připravit ruské studenty a studenty z jiných zemí [anonymizováno] k přijetí na jimi vybraný obor; další doložené screeny ze strany žalobkyně byly pouze v ruštině, žalobkyně neobstarala překlad, tudíž nebyly provedeny k důkazu, nicméně co se týká nabídek studia, ty měly být shodné se shora uvedenými, dodanými žalovanou, pouze se lišily v ceně; ze screenu elektronického podání je zřejmé, že bylo učiněno [datum] a dále je pro osoby, které neovládají [anonymizováno], seznatelné pouze to, že jednou z položek je student, další téma, dále žádám o/odůvodnění a rozhodnutí – žádost žalobkyně přeložila a vtělila do podání ze dne [datum], přičemž překlad vyrozumění o odstoupení od smlouvy zní takto:„ Dobrý den! Žádám o roztržení smlouvy o poskytnutí vzdělávacích a jiných služeb [číslo] od [datum]. Tak platba za studium byla provedená v plné výši, žádám o vrácení platby za studium proporcionálně zbývající části studia na bankovní účet, z něhož byla platba provedená.“.

6. Provedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů, přičemž účastnice k nim neměly žádných námitek.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o poskytování vzdělávacích a jiných služeb [číslo] jejíž součástí byly všeobecné podmínky studia v [anonymizována tři slova], dle nichž má student právo rozvázat smlouvu o studiu před podáním žádosti o vízum z jakéhokoliv důvodu a také v případě zamítnutí udělení studentského víza příslušnými orgány ČR. V takovém případě bude studentovi vrácena předplacená částka po odečtení správních nákladů spojených s jeho registrací a vyřízením dokumentů s tím, že vyúčtování výše nákladů je v každém jednotlivém případě individuální, avšak činí maximálně 860 EUR; student má právo vypovědět smlouvu o studiu v průběhu školního roku v případech: • ode dne vstoupení v platnost do patnáctého dne kurzu v souvislosti s návratem do země trvalého pobytu, nebo nevycestování na studium, jakož i z jiných důvodů, činících jeho pobyt v ČR a další studium nemožným, zejména • závažný zdravotní stav studenta bránící mu začít nebo pokračovat ve studiu, • nemožnost dalšího pobytu v ČR z důvodů nezávislých na vůli střediska a konečně má student v případě rozvázání smlouvy dle článku [číslo] právo na vrácení ½ ceny neposkytnutých služeb, snížené o výši administrativních nákladů, vrácení platby není možné v případě částečné úhrady služeb, existenci dluhu za jakoukoliv službu, nebo nedodržení podmínek uvedených v článku [číslo]. Žalobkyně, která byla přihlášena do intenzivního kurzu s dobou trvání [datum] až [datum] v souvislosti se studiem uhradila žalované celkem částku 5 460 EUR. Žalobkyně dne [datum] podala žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem studia. Dne [datum] žalobkyně započala se studiem v on-line formě. Vízum bylo žalobkyni uděleno dne [datum], o čemž byla vyrozuměna o tři dny později, tedy dne [datum], a to doručením dopisu obsahujícím vyrozumění o udělení víza. Žalobkyně se nedostavila na zastupitelský úřad za účelem vyznačení víza do cestovního dokladu, ač jí v tom nic nebránilo a víza, udělaná za účelem studia, byla žadatelům do dokladů vyznačována. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované žádost, v níž mj. uváděla:„ Žádám o roztržení smlouvy o poskytnutí vzdělávacích a jiných služeb [číslo] od [datum]“, aniž by uvedla nějaký konkrétní důvod, příp. odkaz na bod všeobecných podmínek, podle nějž by činila odstoupení od smlouvy či její výpověď.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1765 odst. 1 o.z. dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Podle § 1766 o.z. nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán. Soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce. Ve sporném řízení musí každá ze sporných stran v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Uvedená poučovací povinnost je v o. s. ř. upravena jen při jednání, soud není povinen ani oprávněn poskytovat potřebná poučení účastníku jinak.

9. Při jednání konaném dne [datum] byla žalobkyně vyzvána podle § 118 a) odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby jednoznačným způsobem vypočítala žalovanou částku 2 800 EUR, tj. přezkoumatelným způsobem uvedla, proč právě tato částka odpovídá ceně výuky realizované formou, jak byla realizována, proč konkrétně je požadována přesně tato částka, s tím, že toto je třeba tvrdit s rozpadem částky tak, aby bylo možno matematicky přezkoumat, jakým způsobem žalobkyně dospěla k částce, kterou požaduje. Dále soud žalobkyni vyzval podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. k tomu, aby bylo jednoznačně doplněno skutkové tvrzení o tom, že nebylo vyznačeno vízum do cestovního dokladu. Je potřeba, aby bylo rozvedeno tvrzení, které je v žalobě uvedeno pouze tak, že nebylo vyznačeno vízum do cestovního dokladu. Je třeba, aby bylo konkretizováno, z jakých důvodů nebylo přikročeno k vyznačení víza do cestovního dokladu a k tomuto je třeba označit důkazy. Taktéž v návaznosti na řečené u jednání, kdy zástupce žalobkyně uváděl možnosti, zda se žalobkyně dozvěděla o udělení víza či nikoliv, případně kdy se o tomto dozvěděla, kdy jí bylo doručeno atd., tak je třeba toto jednoznačně tvrdit, jakým způsobem a kdy se žalobkyně o udělení víza dozvěděla a proč tedy nedošlo k tomu, že by vízum bylo vyznačeno. Za účelem splnění této povinnosti tvrzení a důkazní byla straně žalující poskytnuta lhůta 20 dnů od doručení protokolu z jednání, přičemž žalobkyně byla upozorněna na to, že pakliže neuvede dostatečně skutková tvrzení a neoznačí důkazy, případně rozvede skutková tvrzení, avšak nebudou podloženy předmětnými důkazy, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve sporu.

10. V návaznosti na uváděné poučení žalobkyně uvedla, jakým způsobem dospěla k žalované částce a k otázce víza uvedla, že se o udělení dozvěděla dne [datum], avšak předmětným úřadem jí bylo sděleno, že na její druh víza stále dopadají omezení a vízum jí nebude vyznačeno. Toto si ověřila i z veřejných zdrojů. K těmto tvrzením však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká toho, kdy a jakým způsobem začala jednat s žalovanou ohledně změny ceny výuky ve smyslu § 1766 o.z.,„ již od samého začátku, kdy už bylo zřejmé, že žalobkyni do dne zahájení výuky vízum v její cestovním pase vyznačeno nebude, pokoušela se najít řešení tohoto problému. Jediné řešení, které bylo žalovanou nabídnuto, žalobkyně byla nucena přijmout, v opačném případě, jak ji bylo sděleno, její peníze by propadly. Až se stalo očividným, že poskytnuté řešení nelze považovat za adekvátní náhradu zakoupeného plnění, dne [datum] poslala prostřednictvím informačního systému žalované vyrozumění, kterým sdělila svůj záměr od smlouvy odstoupit.“. Žalobkyně setrvala na tom, že má za to, že se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila a tudíž by měla předmětnou částku (2 800 EUR) vrátit.

11. S ohledem na vše výše řečené, uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok nenašel oporu v právu. Žalovaná se na úkor žalobkyně nikterak neobohatila. Je zcela zásadní, zda se žalobkyně neúčastnila výuky z důvodu okolností na její vůli nezávislých, či nikoliv. Jak bylo prokázáno, žalobkyni bylo uděleno vízum, [anonymizováno] bylo známo, že žalobkyně v době udělování víza studuje v distanční formě (která byla v rozsahu, jako by byla prezenční – toto strany nesporovaly) a že může započít se studiem v prezenční formě. Žalobkyně se však nedostavila k vyznačení víza, což byl jediný důvod, proč jí nebylo vylepeno do cestovního dokladu. Žalobkyně uváděla, že jí bylo úřadem sděleno, že jí vízum nebude vyznačeno, avšak k tomuto tvrzení nedoložila (přes výzvu soudu a poučení o následcích nesplnění) žádných důkazů. Soud nemá důvodu pochybovat o pravdivosti sdělení [anonymizována dvě slova], které k výslovnému dotazu, zda byla vyznačována víza v případě účelu pobytu žádaného žalobkyní, sdělilo, že víza vyznačována byla. Ani nedošlo ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, jak má na mysli § 1765 odst. 1 o.z. Žádná změna okolností, která by byla nezávislá na vůli žalobkyně, nenastala. Ač žalobkyně opakovaně uváděla, že bylo jednáno ve smyslu § 1766 o.z., nedoložila, zda žádala o obnovení jednání v přiměřené lhůtě a nežádala soud o rozhodnutí o změně závazku, naopak poslední postoj byl, že se jedná na straně žalované o bezdůvodné obohacení. Lze se ztotožnit s názorem žalované, že v daném případě nenastal žádný ze zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy či její výpověď, toto ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Co se týká smluvních důvodů, tak ty možné byly, avšak žalobkyni jich účinně nevyužila. Jednotlivé body všeobecných podmínek studia (shora blíže rozvedené) jasně stanoví mechanismus rozvázání smlouvy o studiu, přičemž v daném případě žalobkyně nevyužila žádný z nich. Na základě sdělení žalobkyně ze dne [datum] nemohlo dojít účinně k odstoupení od předmětné smlouvy, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně započala s výukou dne [datum] a o„ odstoupení“ od smlouvy se pokusila až dne [datum], tedy po lhůtách stanovených v bodě [číslo] podmínek. K aktivaci bodu [číslo] nemohlo dojít, neboť žalobkyně vízum obdržela. V návaznosti na tvrzení žalobkyně, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu a toto ustanovení zakládá nerovnováhu, soud podotýká, že toto není třeba zkoumat, neboť se předmětný bod podmínek neuplatní, jelikož žalobkyně vízum obdržela. Žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu o poskytování vzdělávacích a jiných služeb, musela si být vědoma toho, co uzavírá, jaké jsou dané podmínky, a jestliže se rozhodla nastoupit do distanční formy výuky do doby, než jí bude uděleno vízum, bylo to její rozhodnutí. Nelze klást k tíži žalované, že se žalobkyně nedostavila k vyznačení víza a následně nepřicestovala do ČR k prezenční formě studia. Předtím, než obdržela žalobkyně kladné vyrozumění o obdržení víza, se účastnila výuky, avšak distanční formou a žalovaná jí nikterak ve výuce nebránila. Není pravdou, že žalobkyně neměla šanci své studium ovlivnit. Bezpochyby by jej bývala kladně ovlivnila, pakliže by se dostavila na velvyslanectví [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nechala si vyznačit udělené vízum do cestovního dokladu a přicestovala by do ČR. Pakliže by toto učinila v přiměřených lhůtách, nebránila by jejímu přicestování ani později přijatá opatření související s pandemií COVID-19.

12. Z důvodů výše uvedených soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 907 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.” s tím, že tarifní hodnotu za jednotlivé úkony právní služby soud určil na základě kurzu [obec] národní banky platného vždy pro daný den, kdy byl úkon učiněný (srov. § 8 odst. 1 a. t.)) z tarifní hodnoty ve výši 76 132 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 72 156 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne [datum] (reakce na předžalobní výzvu) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 73 150 Kč sestávající z částky 2 030 Kč za podání odporu (odměna v poloviční výši dle § 11 odst. 2 a. t., neboť se jednalo o prostý odpor, bez uvedení podrobností, které byly uvedeny v následujícím vyjádření, za nějž je přiznána plná odměna) ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 72 408 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 71 806 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 68 460 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 890 Kč ve výši 5 017 Kč, kterou je zástupce žalované povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám zástupce žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.