59 C 295/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 627 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 427 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 427 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 200 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 627 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu číslo přičemž pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou a bylo splatné čtvrtletně. Žalovaný pojistné za období od 22. 2. 2020 do 11. 6. 2020 nehradil a dlužné pojistné za předmětné období činí 3 426,67 Kč. Nad rámec dlužného pojistného požaduje žalobkyně též 200 Kč představující náklady na upomínání. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU číslo. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 5. 2019 platně uzavřena pojistná smlouvu číslo jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky anonymizována tři slova, registrační značka a doplňkové pojištění (pojištění skel a pojištění asistence), první roční pojistné bylo sjednáno na 11 688 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 22. 2. 2020 do 11. 6. 2020, ač byl vyzván k úhradě dlužného pojistného a zároveň byl upozorněn na možný zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ustanovení § 12 odst. 1, ust. § 13 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, upravujících zánik pojištění a pojistitelovo právo na zaplacení dlužného pojistného a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Ohledně příslušenství bylo rozhodnuto dle ust. § 513, § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč (které žalobkyně obvykle požaduje s odkazem na sazebník administrativních poplatků, který zveřejňuje na svých internetových stránkách a obchodních místech) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia název soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání všeobecných pojistných podmínek, odkazující na sazebních poplatků, neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 324,91 Kč, přičemž tato částka představuje 88,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,51 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 627 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nebudou-li splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.