59 C 332/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejší účastnice právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem Národní číslo , obec a číslo o určení nemovitostí do SJM

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, 1) že žalobkyně a žalovaný mají ve svém společném jmění manželů cizího práva nemovitosti sestávající z: -) jednotka [číslo] – [anonymizováno], vymezená v budově [adresa] – [anonymizováno] dům, která je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na společných částech budovy [adresa] a spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. [číslo] – ostatní plocha – jiná plocha, a na pozemku p. [číslo] – ostatní plocha – jiná plocha, zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka) a [list vlastnictví] (budova a pozemky), v [katastrální uzemí], [územní celek], -) jednotka [číslo] – [anonymizována dvě slova], vymezená v budově [adresa] – bytový dům, která je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na společných částech budovy [adresa] a spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. [číslo] ostatní plocha - jiná plocha, a na pozemku p. [číslo] ostatní plocha - jiná plocha, zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka) a [list vlastnictví] (budova a pozemky), v [katastrální uzemí], [územní celek], 2) žalovaný je povinen vydat do společného jmění manželů cizího práva žalobkyně a žalovaného nemovitosti specifikované v bodě 1) petitu žaloby, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce vedlejší účastnice, a to ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 10. 9. 2021, postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu místní příslušnosti dne 9. 12. 2021, domáhala určení, že jednotka [číslo] – [anonymizováno], vymezená v budově [adresa] – bytový dům, která je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na společných částech budovy [adresa] a spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. [číslo] – ostatní plocha – jiná plocha, a na pozemku p. [číslo] – ostatní plocha – jiná plocha, zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka) a [list vlastnictví] (budova a pozemky), v [katastrální uzemí], [územní celek], dále jednotka [číslo] – [anonymizována dvě slova], vymezená v budově [adresa] – bytový dům, která je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na společných částech budovy [adresa] spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. [číslo] ostatní plocha - jiná plocha, a na pozemku p. [číslo] ostatní plocha - jiná plocha, zapsáno na [list vlastnictví] (jednotka) a [list vlastnictví] (budova a pozemky), v [katastrální uzemí], [územní celek], náleží do společného jmění manželů, když žalobkyně a žalovaný jsou od 19. 12. 2003 manželé a mají společné jmění manželů cizího práva. Žalovaný nabyl práva k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 7. 12. 2009 z prostředků společného jmění manželů, avšak jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán pouze žalovaný, přičemž naléhavý právní zájem na určení vlastnických poměrů k nemovitostem je na prvním místě dán potřebou souladu stavu zápisu v katastru nemovitostí se stavem skutečným. Žalovaný dosud neposkytl součinnost pro provedení zápisu žalobkyně do katastru nemovitostí jako spoluvlastnice ve společném jmění manželů cizího práva předmětných nemovitostí, tudíž se žalobkyně obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný, kteří jsou manželé, jsou státními příslušníky [země] s bydlištěm v České republice. Rozhodné právo je dle čl. 25 odst. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi [anonymizována dvě slova] republikou a [anonymizována dvě slova] socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, právo české, neboť oba mají obvyklé bydliště v ČR a majetkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé bydliště; pravomoc českých soudů je dána dle čl. 25 odst. 5 uváděné vyhlášky.

4. Usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalobkyni, nechť do 15 dnů od doručení usnesení doloží soudu důkazy, na něž v žalobě odkazuje. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 14. 1. 2022 požádala o prodloužení dodatečné lhůty pro doložení důkazů, která jí byla následně prodloužena usnesením ze dne 17. 1. 2022, č. j. [číslo jednací] o dalších 25 dnů, s tím, že poslední den lhůty připadl na den 8. 2. 2022.

5. Žalobkyně v žalobě označila jako své důkazy oddací list, kupní smlouvu ze dne 27. 12. 2009, výpis z katastru nemovitostí a dále výslech účastníků, avšak označené listinné důkazy na výzvu soudu nedoložila, žádné vyjádření či žádost o další prodloužení lhůty neučinila a k jednání soudu se nedostavila.

6. Soud při jednání dne 14. 6. 2022 jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, a to v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

7. Ve sporném řízení musí každá ze sporných stran v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na jejichž základě bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohla být nějaká skutečnost prokázána, musí být nejprve tvrzena. Břemeno tvrzení je procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a má za následek neúspěch ve sporu (viz např. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 2725/2007, 28 Cdo 712/2008).

8. Podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Uvedená poučovací povinnost je v o. s. ř. upravena jen při jednání, soud není povinen ani oprávněn poskytovat potřebná poučení účastníku jinak.

9. Žalobkyní uplatněný nárok by bylo třeba posuzovat s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy v prosinci 2009) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), za použití dosavadních právních předpisů, tedy zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Posouzení toho, co tvořilo součást SJM (zda se určitá aktiva či pasiva stala součástí SJM) před 1. 1. 2014 se i nadále řídí úpravou obč. zák. V daném případě by bylo třeba aplikovat ustanovení § 143 obč. zák., podle nějž společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka; b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

10. V případě žalob na určení je v obecné rovině nutné nejprve postavit najisto, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobkyně v žalobě uvedla, že naléhavý právní zájem na určení vlastnických poměrů k nemovitým věcem je na prvním místě dán potřebou souladu stavu zápisu v katastru nemovitostí se stavem skutečným. [ulice] účastnice na straně žalovaného k tomuto uvedla, že je otázkou, zda je skutečně dán naléhavý právní zájem na určení, k čemuž poukázala na podání učiněné v jiné věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] (řízení o určení nezatížení věcnými právy nemovitostí náležející do SJM), a to podání ze dne 15. 3. 2022, konkrétně body 16, 17, v nichž vycházela z toho, že ve vyjádření žalobkyně ze dne 8. 11. 2021 bylo uvedeno, že je s žalovaným v rozvodovém řízení, tudíž pakliže by toto bylo pravdou, je na místě odkázat na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 506/2008, dle nějž„ naléhavý právní zájem na určení, že určitá nemovitost náleží do společného jmění manželů účastníků může v průběhu řízení pominout, jestliže spornou otázku společného vlastnictví lze již řešit jako otázku předběžnou v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů“. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nebylo možno ověřit, zda je skutečně v rozvodovém řízení, či nikoliv. K tomuto soud žádné relevantní poznatky nemá (u zdejšího soudu řízení o rozvodu žalobkyně a žalovaného neprobíhá). Soud nicméně poukazuje na rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, (C [číslo]), jež se zaobíralo naléhavým právním zájmem na určení, že věc je součástí zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění manželů, kterým byl přijat závěr, že„ je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován pouze jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, má naléhavý právní zájem na určení, že nemovitost je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání, je třeba změnit žalobu na určení, že nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastníků“. Nicméně jak je uvedeno shora, žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost, a tak nebylo možno zcela jasně učinit závěr o tom, zda je skutečně dán naléhavý právní zájem, či nikoliv, ovšem toto, s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ne zcela jasně vylíčila rozhodné skutečnosti a nedoložila důkazy, nebylo primárním důvodem pro zamítnutí žaloby.

11. Soud byl na jednání, konaném dne 14. 6. 2022 v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, připraven poučit žalobkyni o tom, že je třeba, aby zcela jasně uvedla skutečnosti, na jejichž základě dovozuje, že předmětné nemovité věci jsou součástí SJM (ve světle shora uváděného § 143 obč. zák. – např. uvedení skutečností, že se nejedná o výjimku majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela) a byl připraven žalobkyni vyzvat dle ust. § 118a o. s. ř. jak k uvedené rozhodných skutečností, tak k označení důkazů, které by prokázaly, že jsou skutečně předmětné nemovité věci součástí SJM a k doložení důkazů, které žalobkyně sice v žalobě označila, avšak ani v prodloužené lhůtě (či později) je k výzvě soudu nedoložila, a samozřejmě ji poučit o následcích neunesení břemen.

12. Soud v této souvislosti připomíná, že posouzení nároku žalobkyně je otázkou právního posouzení, avšak jeho předpokladem je řádné a úplné poskytnutí žalobních tvrzení žalobkyní (aby ostatně bylo co posuzovat), s tím, že soud není povinen, ale ani oprávněn, si bez dalšího dovozovat rozhodující skutečnosti z žalobkyní tvrzených skutečností a nedoložených důkazních prostředků.

13. S ohledem na uváděné a skutečnost, že žalobkyně nesplnila výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 20. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], dospěl soud k závěru, že nelze na základě poskytnutých tvrzení žalobkyně a zcela bez jakýchkoliv doložených důkazních prostředků dovodit, zda žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení, že nemovité věci spadají do společného jmění manželů, či nikoliv a nelze učinit závěr, zda předmětné nemovité věci do SJM skutečně spadají, či nikoliv.

14. Povinnost důkazní úzce navazuje na povinnost tvrzení, protože povinnost tvrzení bez prokázání rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka. Proto vedle průběžně ukládaných povinnosti uvést či doplnit rozhodující skutečnosti, ukládá zákon také splnění povinnosti důkazní k uváděným skutečnostem.

15. V daném případě žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti úplně a neposkytla žádné důkazy k prokázání svých tvrzení uváděných v žalobě, tudíž její žalobě nemohlo být vyhověno a soud ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly; oproti tomu ve vztahu mezi žalobkyni a vedlejší účastnicí na straně žalovaného soud přiznal vedlejší účastnici, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč, kterou je zástupce vedlejší účastnice povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce vedlejší účastnice, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.