59 C 365/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci žalobkyně; právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalobkyně , zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno , sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného o 105 791,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 000 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 56 791,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 837,50 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 401,34 Kč, úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč za období od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 105 791,20 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a žalovaným. [anonymizována dvě slova] poskytl žalovanému částku 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem ve výši 60 115 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 48 205 Kč s úrokovou sazbou 23,79 % a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč, dále doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, poslední splátka byla splatná [datum] Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum] Celkem žalovaný uhradil 1 000 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. V řízení z předložených listin vyplynulo, že [anonymizována dvě slova] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů [anonymizováno] s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [anonymizována dvě slova] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 60 115 Kč, sestávající z úroků ve výši 48 205 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč a poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, rovněž pojištění v celkové výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku 112 824 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč (poslední splátka ve výši 5 364 Kč), a to nejpozději do [datum] (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo]). Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, v níž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto údaje pak byly ověřeny vyžádáním výplatních pásek za dva měsíce. Žalovaný uhradil [anonymizována dvě slova] po uzavření smlouvy celkem 1 000 Kč (přehledem plateb). [anonymizována dvě slova] dne [datum] uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]).

5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [anonymizována dvě slova] poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizována dvě slova] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 60 115 Kč. Celkovou dlužnou částku 112 824 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč (poslední splátka ve výši 5 364 Kč). [anonymizována dvě slova] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

9. Dle soudu [anonymizována dvě slova] zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, avšak nedostatečně. Bylo prokázáno zjištění příjmové stránky a rovněž doložení výplatními páskami, výdajová stránka však byla pouze tvrzena, podložena ničím nebyla, jak vyplývá z Karty zákazníka. Už jen z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

10. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

11. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 134,43 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce [rok] v průměru 9 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli mnohonásobkem.

12. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla právo na úhradu poplatku za zpracování zápůjčky, komfortní a flexibilní splácení splátek, neboť se jedná o ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za zpracování zápůjčky není žádným způsobem zdůvodněn. [anonymizována dvě slova] tedy na žalovaného přenáší své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru). Obdobný závěr lze uplatnit i na poplatek za komfortní a flexibilní splácení. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených splátek. I kdyby žalovaný nezaplatil vůbec ničeho a [anonymizována dvě slova] by nemusel - namísto sjednaných 21 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky - poskytnout součinnost ani jedinou, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a [anonymizována dvě slova] by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění.

13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [anonymizována dvě slova] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně splatil celkem 1000 Kč, má dále nárok na zaplacení částky 49 000 Kč. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Dle názoru soudu pak má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh, tj. po oznámení postoupení pohledávky ze strany žalobkyně, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost smlouvy žalobkyně nemá nárok na úhradu smluveného příslušenství, soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich úhradu, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější žádné náklady nevznikly.