59 C 7/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 810 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 810 Kč od 24. 4. 2021 do 4. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 79,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200 Kč od 24. 4. 2021 do 4. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 27,22 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 747 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 410 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu číslo přičemž pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou a bylo splatné pololetně. Žalovaný pojistné za období od 16. 1. 2021 do 23. 4. 2021 nehradil a dlužné pojistné za předmětné období činí 1 810 Kč. Nad rámec dlužného pojistného požaduje žalobkyně částku 600 Kč představující náklady na upomínání (jak jsou uvedeny v přiložené inkasní bilanci). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU číslo. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 7. 2018 platně uzavřena pojistná smlouvu číslo jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značka automobilu, anonymizována dvě slova, registrační značka, první roční pojistné bylo sjednáno na 7 340 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 16. 1. 2021 do 23. 4. 2021, ač byl vyzván k úhradě dlužného pojistného a zároveň byl upozorněn na možný zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 12 odst. 1, § 13 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, upravujících zánik pojištění a pojistitelovo právo na zaplacení dlužného pojistného. Ohledně příslušenství bylo rozhodnuto dle § 513, § 1968 a § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přičemž ohledně doby prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 600 Kč (dle předložené inkasní bilance 2 * částka 300 Kč) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání o poplatku neplatným dle §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. 5. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 747 Kč, přičemž tato částka představuje 50,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,9 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 410 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nebudou-li splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.