59 C 89/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Ježkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná země – anonymizováno 8 slov adresa o 167 750 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 625 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 250 Kč od 19. 3. 2021 do 29. 4. 2021, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 165 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 165 125 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 27 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit mu částku 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon“). Tato újma měla žalobci vzniknout v rámci řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, v němž se žalobce domáhal kompenzace za průtahy jiného (exekučního) řízení. Řízení ve věci sp. zn. spisová značka trvalo dle žalobce nepřiměřeně dlouho dobu (zejména ve fázi řízení před název soudu). Žalobce uplatnil dne 18. 9. 2020 u stát. instituce nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, o jeho žádosti ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto, žalovaný byl proto od 19. 3. 2021 v prodlení. Žalobce dále namítl, že výše odškodnění by měla reflektovat životní úroveň v země a základní částka stanovená v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč by měla být valorizována.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že délka řízení sp. zn. spisová značka byla skutečně nepřiměřená, a proto žalobci poskytla kompenzaci ve výši 32 250 Kč. Při stanovení této částky vyšla ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia název soudu ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS (dále jen„ stanovisko sp. zn. stanovisko NS“), na jehož základě stanovila základní částku ve výši 53 750 Kč (15 000 Kč za rok), kterou snížila o 5 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení, o 20 %, neboť věc rozhodovaly soudy více instancí, a konečně o 15 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Žalovaná rovněž navrhla, aby v případě žalobcova úspěchu soud stanovil pariční lhůtu v délce 15 dnů, neboť jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

3. Dne 30. 4. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 32 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 4. 2021 do zaplacení. Soud řízení v této části zastavil, předmětem řízení proto zůstala částka 167 750 Kč s příslušenstvím.

4. V replice ze dne 27. 4. 2021 žalobce dodal, že nebyly splněny předpoklady pro snížení základní částky z důvodu složitosti věci (jednalo se pouze o práci s exekučním spisem), stejně tak nemůže jít k tíži žalobce, že využil opravné prostředky (nadto úspěšně) a věc projednávaly soudy více instancí. Žalobce rovněž nesouhlasil s pariční lhůtou v délce 15 dnů, neboť žalovaná jakožto stát by měla dodržovat nastavená pravidla a nežádat o výjimky z nich.

5. Ve vyjádření ze dne 11. 8. 2021 žalovaná namítla, že plná moc udělená žalobcem jeho právnímu zástupci vzbuzuje pochybnosti, neboť byla udělena pro reklamované řízení sp. zn. spisová značka a není zřejmé, zda se vztahuje i na toto řízení. Přitom odkázala na rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:

7. Žalobce v rámci řízení vedeného u název soudu pod spisovou značkou spisová značka žádal o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla průtahy v exekučním řízení vedeném vůči jeho osobě. Žalobce dne 12. 2. 2016 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona, následně podal dne 15. 8. 2016 žalobu, jejímž doručením na soud bylo zahájeno řízení sp. zn. spisová značka. Soud dne 31. 8. 2016 vyzval žalobce k doložení uplatnění nároku u stát. instituce, žalovanou rovněž vyzval k vyjádření. Dne 1. 9. 2016 žalobce dodal požadované dokumenty. Dne 27. 9. 2016 žalobce doplnil žalobu. Dne 19. 10. 2016 název soudu vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil název soudu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 20. 10. 2016 odvolání. Dne 29. 11. 2016 název soudu rozhodl o změně usnesení soudu I. stupně tak, že se místní příslušnost nevyslovuje. Po navrácení spisu bylo dne 5. 12. 2016 nařízeno jednání na den 31. 1. 2017. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (žalobci nebyla přiznána finanční kompenzace, pouze soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že došlo k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době). Dne 31. 1. 2017 podal žalobce odvolání. Dne 9. 2. 2017 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. Dne 16. 5. 2017 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým změnil rozsudek I. stupně (ve výroku konstatoval porušení žalobcova, nárok na finanční kompenzaci však žalobci rovněž nepřiznal). Dne 13. 7. 2017 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí dovolání. Dne 31. 7. 2017 byla věc předložena název soudu k rozhodnutí. Žalobce následně své dovolání několikrát doplnil. Dne 24. 7. 2019 název soudu zrušil oba rozsudky a věc vrátil název soudu k dalšímu řízení. Dne 19. 2. 2020 proběhlo jednání před název soudu a dne 24. 2. 2020 byl vyhlášen rozsudek (žalobci byla výrokem I přiznána finanční kompenzace ve výši 68 335 Kč a výrokem II byla žaloba co do částky 81 665 Kč zamítnuta), výrok I a II nabyl právní moci dne 9. 4. 2020. Dne 24. 3. 2020 se žalobce odvolal proti výroku III. stanovujícímu náhradu nákladů řízení. Dne 28. 4. 2020 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. Dne 23. 6. 2020 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Dne datum název soudu odmítl podanou stížnost (spisem název soudu sp. zn. spisová značka, spisem název soudu sp. zn. ústavní nález).

8. Dne 18. 9. 2020 žalobce uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce u stát. instituce nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (dopisem nazvaným„ Nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.“ ze dne 18. 9. 2020 s plnou mocí udělenou žalobcem příjmení jméno příjmení ze dne 12. 2. 2016, potvrzením o odeslání datové zprávy). Přijetí tohoto podání potvrdilo stát. instituce dne 21. 9. 2020 (přípisem stát. instituce č. j. spisová značka ze dne 21. 9. 2020). 9. stát. instituce vydalo dne 27. 4. 2021 stanovisko, v němž dospělo k závěru, že v řízení sp. zn. spisová značka došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Řízení trvalo celkem 4 roky a 7 měsíců (bylo zahájeno podáním žaloby dne 15. 8. 2016 a skončeno dne 6. 4. 2021 odmítnutím ústavní stížnosti), před soudem prvního a druhého stupně řízení probíhalo plynule, ovšem průtahy nastaly ve fázi před název soudu, který rozhodl až po dvou letech od předložení věci. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ministerstvo vyšlo ze stanoviska sp. zn. stanovisko NS tak, že stanovilo základní částku ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky však byla přiznána poloviční částka. Základní částku následně snížilo o 5 % z důvodu procesní a skutkové složitosti řízení (soud se musel seznámit s obsáhlým exekučním spisem a stanoviskem stát. instituce), o 20 % z důvodu opakovaného rozhodování odvolacími soudy a o 15 % z důvodu nižšího významu řízení pro žadatele (v posledním roce navíc soudy rozhodovaly pouze o výši náhrady nákladů řízení). Z toho důvodu stát. instituce přiznalo žalobci částku ve výši 32 250 Kč (stanoviskem stát. instituce č. j. spisová značka ze dne datum rozhodnutí). 10. stát. instituce poskytlo žalobci dne 29. 4. 2021 částku 32 250 Kč (shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce podal dne 17. 3. 2021 nyní projednávanou žalobu, a to v zastoupení advokáta anonymizováno jméno příjmení. K žalobě přiložil plnou moc ze dne 12. 2. 2016, na jejímž základě zmocnil anonymizováno jméno příjmení, aby jako jeho právní zástupce jednal ve věci obrany jeho práv a vymáhání pohledávek a učinil cokoliv, co by mohl učinit žalobce sám, včetně uplatnění práv/pohledávek u soudu a zastupování v soudním řízení (plnou mocí ze dne 12. 2. 2016 založenou ve spisu).

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

12. Žalobce v rámci řízení vedeného u název soudu pod spisovou značkou spisová značka žádal o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla s ohledem na průtahy v jiném kompenzačním řízení. Řízení sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne 15. 8. 2016, poté soudy rozhodovaly o místní nepříslušnosti název soudu. Ten následně žalobu zamítl, název soudu jeho rozsudek změnil pouze co do formulace výroku, věcně však finanční kompenzaci žalobci rovněž nepřiznal. Žalobce podal dne 13. 7. 2017 proti rozsudku název soudu dovolání, o němž název soudu rozhodl dne 24. 7. 2019 (tj. více než po dvou letech) tak, že oba rozsudky zrušil a věc vrátil název soudu k dalšímu řízení. anonymizována dvě slova následně přiznal žalobci finanční kompenzaci s právní mocí ke dni 9. 4. 2020. Žalobce se odvolal pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení a poté podal ústavní stížnost. ulice stížnost byla odmítnuta dne 6. 4. 2021. Dne 18. 9. 2020 žalobce uplatnil u stát. instituce nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, stát. instituce ve stanovisku ze dne 27. 4. 2021 uznalo vznik nemajetkové újmy a poskytlo žalobci částku 32 250 Kč. Žalobce podal nyní projednávanou žalobu prostřednictvím právního zástupce, jemuž udělil obecně formulovanou plnou moc datovanou ke dni 12. 2. 2016.

13. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

14. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Před samotným vypořádáním předmětu sporu soud považuje za nutné vyjádřit se k námitce žalované, že plná moc udělená žalobcem jeho zástupci vzbuzuje pochybnosti a měla by být doplněna o úředně ověřený podpis. Podle § 28 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“), platí, že podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu. Z uvedeného vyplývá, že k udělení platné plné moci postačuje prostý podpis, pouze v případě pochybností může soudce uložit povinnost opatřit plnou moc úředně ověřeným podpisem. V řešené věci soud takové pochybnosti neshledal, a to i při vědomí judikatury název soudu, na niž žalovaná odkazuje. Je pravdou, že plná moc je formulována obecně a není z jejího obsahu patrné, pro jaké řízení byla udělena. Tato skutečnost však nemá vliv na platnost plné moci a rovněž v kontextu běžné praxe advokátů není nikterak neobvyklá. To samé pak platí ohledně stáří plné moci, která byla udělena dne 12. 2. 2016, neboť i tato okolnost se běžné praxi nevymyká. Z obecného hlediska by mohlo být pochybné, pokud by plnou moc udělila osoba s cizí státní příslušností, která se v České republice již nezdržuje, případně je její pobyt neznámý. Taková skutečnost však v řešené věci nenastala, neboť žalobce byl ztotožněn v informačním systému základních registrů a na území České republiky má trvalý pobyt na adrese adresa žalobce. Z těchto důvodů soud neshledal námitku žalované důvodnou, neboť plnou moc bez úředně ověřených podpisů považoval za dostačující.

18. Z věcného hlediska soud uvádí následující. Mezi stranami není sporu o to, že řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo zatíženo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť soudy rozhodovaly o žalobcově nároku po nepřiměřeně dlouhou dobu. Sporná je naopak výše finanční kompenzace. Žalobce finanční zadostiučinění požaduje ve výši 167 750 Kč (poté, co mu již částka 32 250 Kč byla uhrazena) a na podporu svého nároku uvedl dva základní argumenty. Jednak tvrdil, že při stanovení základní částky je třeba zohlednit inflaci a rostoucí životní úroveň, jednak namítal, že výše zadostiučinění byla stanovena chybně s ohledem na konkrétní okolnosti případu.

19. K první námitce soud pouze ve stručnosti odkazuje na konstantní judikaturu název soudu, která se danou otázkou (nadto vznesenou týmž právním zástupcem) již zabývala a dospěla k závěru, že na výši základní částky nemá vliv inflace či rostoucí životní úroveň, a to již proto ne, že základní částka byla českými soudy stanovena výrazně vyšší oproti standardům název soudu název soudu např. v rozsudku ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. spisová značka, uvedl, že„ na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek název soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení název soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. spisová značka, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. spisová značka, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka). Z části příjmení Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice název soudu (srov. též rozsudek název soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. spisová značka, nebo anonymizována čtyři slova ze dne 29. 3. 2006, věc anonymizováno proti země, stížnost číslo odst. anonymizováno)“. Soud proto neshledal důvod stanovit základní částku odlišně ani v nyní řešeném případě.

20. Při posouzení druhé námitky soud vyšel z § 31a odst. 3 zákona ve spojení se závěry stanoviska sp. zn. stanovisko NS. V tomto smyslu nejprve zhodnotil celkovou délku řízení sp. zn. spisová značka, následně přihlédnul k jeho složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného. 21. stát. instituce ve svém stanovisku uvedlo, že řízení sp. zn. spisová značka trvalo celkem 4 roky a 7 měsíců, neboť bylo zahájeno dne 15. 8. 2016 podáním žaloby a ukončeno dne 6. 4. 2021 odmítnutím ústavní stížnosti. S tímto závěrem však soud nemůže souhlasit, neboť platí, že délku řízení je nutno počítat do pravomocného skončení věci samé (k tomu srov. rozsudek název soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. spisová značka). V řešeném případě bylo o věci samé, tj. o nároku na přiznání zadostiučinění za nesprávný úřední postup, rozhodnuto název soudu dne 24. 2. 2020, přičemž žalobce podal odvolání pouze proti výroku III rozsudku, který stanovil náhradu nákladů řízení. Výroky I a II stanovující výši finančního zadostiučinění nabyly právní moci dne 9. 4. 2020, tedy tímto dnem bylo o věci samé pravomocně rozhodnuto. Následující fáze řízení se týkala již pouze výše náhrady nákladů řízení a při výpočtu celkové délky řízení nemůže být zohledněna. Řízení ve věci tedy trvalo celkem 3 roky a 7 měsíců (od 15. 8. 2016 do 9. 4. 2020).

22. Z hlediska složitosti soud připomíná, že stanovisko sp. zn. stanovisko NS zohledňuje zejména počet instancí, v nichž byla věc řešena a složitost skutkovou a právního posouzení. Ohledně prvního kritéria soud souhlasí se závěrem žalované, že základní částka by měla být snížena s ohledem na množství instancí, které danou věc projednávaly (a to jak co do procesních, tak meritorních otázek). Soud plně dává zapravdu žalobci, že mu nemůže být kladeno k tíži využití opravných prostředků, ovšem jak uvedl název soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. spisová značka,„ řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Zdejší soud proto souhlasí se žalovanou, že v řešeném případě bylo adekvátní snížit základní částku o 20 % s ohledem na množství instancí, které věc rozhodovaly. Naproti tomu se soud neztotožnil se závěrem žalované, že základní částka by měla být snížena o 5 % z důvodu složitosti věci. Dle žalované se soudy musely seznámit s rozsáhlým exekučním spisem a stanoviskem stát. instituce, ovšem tato skutečnost nečiní věc nadstandardně složitou. Soud se naopak domnívá, že práce se spisem je základní a zcela běžnou činností soudce; ve věci nebylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, právně se nejednalo o příliš složitou věc, navíc k otázce odškodňování za nepřiměřenou délku řízení existuje bohatá judikatura. Snížení základní částky o 5 % proto nebylo v této věci opodstatněné.

23. Z hlediska kritéria jednání poškozeného bylo řízení sp. zn. spisová značka zcela standardní, žalobce sice podával mnoho opravných prostředků, ovšem to mu nemůže být kladeno k tíži. Žádné obstrukční chování soud nezjistil.

24. Soud konečně dospěl k závěru, že základní částka by měla být zvýšena z důvodu postupu orgánů veřejné moci, které se na řízení podílely, a to konkrétně o 10 %. K tomuto kroku soud vedly zejména výrazné průtahy ve fázi řízení před název soudu, jemuž byla věc předložena dne 31. 7. 2017 a o dovolání bylo rozhodnuto až dne 24. 7. 2019. Řízení před název soudu tedy trvalo více než dva roky, přičemž během této doby název soudu nečinil žádné úkony a byl zcela nečinný.

25. Ohledně kritéria významu předmětu pro poškozeného soud připomíná, že dle stanoviska sp. zn. stanovisko NS je obecně kladen důraz na trestní věci, řízení ve věci ochrany osobnosti, řízení opatrovnická, o osobním stavu, pracovněprávní spory, řízení o sociálních dávkách atd. Předmět těchto řízení sám o sobě odůvodňuje zvýšení základní částky, neboť zvýšený význam pro poškozeného se zde presumuje. Předmětem řízení sp. zn. spisová značka však byla kompenzace za průtahy v exekučním řízení, předpoklad zvýšeného významu pro poškozeného se zde tedy neuplatní. Soud připomíná, že v tomto„ běžném“ typu řízení je na žalobci, aby okolnosti zvyšující význam tvrdil a rovněž prokazoval. Naopak snížený význam pro poškozeného by měla tvrdit a prokazovat žalovaná. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků netvrdil okolnosti zvyšující či snižující význam předmětu řízení pro poškozeného a soud tyto okolnosti není oprávněn sám dohledávat, považuje se význam předmětu řízení za standardní (srov. rozsudek název soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek název soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. spisová značka, rozsudek anonymizováno ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. spisová značka). Ze stejného důvodu pak nelze finanční kompenzaci snížit o 15 %, jak to učinila žalovaná.

26. S ohledem na výše řečené soud stanovil výši základní částky na 15 000 Kč za rok (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc). Řízení trvalo 3 roky a 7 měsíců, za první dva roky žalobci náleží dle stanoviska sp. zn. stanovisko NS pouze polovina základní částky. Za srpen 2016 až srpen 2018 tedy žalobci náleží 15 000 Kč, za srpen 2018 až srpen 2019 částka 15 000 Kč a za dalších 7 měsíců od 15. 8. 2019 až 9. 4. 2020 částka 8 750 Kč Celkem činí základní částka 38 750 Kč.

27. Základní výši odškodnění je pak třeba upravit součtem procentního vyjádření snížení či zvýšení základní částky (srov. též rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V řešené věci soud snížil základní částku o 20 % s ohledem na množství instancí a zvýšil o 10 % s ohledem na postup orgánů veřejné moci. Základní částku tedy soud snížil o 10 % na 34 875 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná přiznala žalobci již 32 250 Kč, žalobce má nárok na 2 625 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaná částku 34 875 Kč neposkytla žalobci ve lhůtě stanovené v § 15 zákona (tj. do uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku), dostala se do prodlení a žalobci náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rovněž úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení soud přiznal žalobci z částky 32 250 Kč od 19. 3. 2021 do 29. 4. 2021 a z částky 2 625 Kč od 19. 3. 2021 do zaplacení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobce byl co do základu sporu plně úspěšný (srov. nález název soudu sp. zn. ústavní nález). Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vyšel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to s ohledem na závěry usnesení název soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. spisová značka. Žalobci proto přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 27 047 Kč. Tato částka je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 27. 4. 2021, replika, účast na jednání) a z částky 1 550 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (uplatnění nároku – předžalobní výzva, částečné zpětvzetí žaloby) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 700 Kč ve výši 4 347 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.

30. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení výjimky z tohoto obecného pravidla (a to zejména s ohledem na relativně nízkou částku, kterou je žalovaná povinna žalobci uhradit). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.