6 C 14/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 39 062,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 062,42 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 255,69 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 139,23 Kč spolu s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 39 062,42 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 062,42 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 3 216,60 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a , Anonymizováno, , jméno FO, Republic and Slovakia a.s., IČ , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, byla dne 6. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 95 192 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 4,40 % ročně z dlužné částky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 319 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas zesplatnila jej mu právní předchůdkyně žalobkyně celý, a to dopisem ze dne 4. 10. 2020. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 15. 12. 2022. Pohledávka za žalovaným ke dni podání žaloby činila: jistinu ve výši 39 062,42 Kč, připsané úroky úvěru ve výši 8 255,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 139,23 Kč, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 39 062,42 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 062,42 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když pouze dne 6. 5. 2024 soudu oznámil svoji adresu bydliště., právnická osoba, šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má mongolské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (vyhláška č. 106/1978 Sb.), v č.l. 37 stanovuje příslušnost českých soudů věc projednat na základě toho, že žalovaný zde má aktuální bydliště.

4. Žalovaný k jednání soudu konaného dne 12. 4. 2024 nedostavil, ani se z něj neomluvil. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 6. 11. 2017 smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 95 192 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 319 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 20. 12. 2017. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,4 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a její sazebník (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru presto půjčka č. , Anonymizováno, ze dne 30. 10. 2017, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2017, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru presto půjčka ze dne 30. 10. 2017, doplněním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 10. 2017, informacemi o spotřebitelském úvěru, produktovými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně platné od 1. 4. 2016, obecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně platnými od 1. 4. 2016, odeslanými údaji stran žalovaného a sazebníkem odměn za poskytování bankovních služeb platným od 9. 10. 2017). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 80 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného bankovního účtu žalovaného ode dne 1. 8. 2017 do 30. 11. 2017). Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, a proto i k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 4. 11. 2020. Dlužná částka činila 79 995,48 Kč (prokázáno oznámením o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 4. 11. 2020 včetně podacího archu).

7. Žalovaný byl ode dne 1. 1. 2017 zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, s.r.o., a to na dobu neurčitou, kdy jeho průměrný výdělek činil 19 014 kč měsíčně čistého. Bydlel sám a splácel další úvěr, kdy splátka činila 1 264 Kč měsíčně. Žalovaný měl v minulosti problém řádně splácet své závazky, a to v roce 2015 a 2016. Též mu byly opakovaně zamítnuty žádosti o úvěr, a to ve dnech 24. 3. 2017 – 80 000 Kč, 3. 4. 2017 – 500 000 Kč a 26. 9. 2017 – 50 000 Kč. Konečné zůstatky bankovního účtu žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru byly následující: k 31. 8. 2017 +38,29 Kč, k 30. 9. 2017 +53,39 Kč a k 31. 10. 2017 + 9,93 Kč. Výdaje žalovaného za rozhodné období z bankovního výpisu vyčíst nelze, když žalovaný obvykle převážnou část výplaty vyzvedával v hotovosti (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 8. 2017 do 30. 11. 2017, sumarizací a přidělenými kontakty stran žalovaného a doplněním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 10. 2017).

8. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 15. 12. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. 4/2022 ze dne 15. 12. 2022 včetně postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2023, prohlášením k přílohám č. , hodnota, seznamu postupovaných pohledávek tvořící soubor pohledávek ze dne 15. 11. 2022, prohlášením o okamžiku postoupení ze dne 15. 12. 2022 a dohodou o úhradě úplaty ze dne 15. 11. 2022).

9. Žalovaný byl žalobkyní dne 30. 5. 2023 úhradě dlužné částky, kdy jistina činila částku 39 062,42 Kč (prokázáno výzvou k plnění se skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 5. 2023, včetně podacího lístku z téhož dne).

10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze smluvního vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva č.l. 36 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (vyhláška č. 106/1978 Sb.), kdy je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy neúvěruschopný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období před uzavřením předmětné smlouvy neúvěruschopným, když jím tvrzené měsíční náklady neodpovídali reálnému stavu, když žalovaný v období od srpna 2017 do října 2017 vykazoval minimální zůstatky na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrzením žalovaného uvěřila bez dalšího, když nikterak nekontrolovala vlastnění nemovitosti žalovaným a jeho reálné výdaje, a to ani za situace, kdy o žalovaném věděla, že s finančními prostředky téměř nevychází, má již jeden úvěr, na který splácí částku 1 264 Kč měsíčně, v minulosti se dostával do prodlení se svými závazky, a to ve dvou případech v roce 2016, tedy v období roku předcházejícího, a v roce 2017 mu opakovaně byly od března 2017 zamítány žádosti o úvěr (celkem 3x).

14. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“15. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora , právnická osoba, (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“16. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, - , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 80 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku 39 062,42 Kč, což žalovaný ani nesporoval.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Dlužník je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, když žalovaný v řízení byl neaktivní. Majetkové poměry žalovaného soudu nejsou známy, avšak z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen splácet částku 1 319 Kč měsíčně. Soud částku 750 Kč měsíčně pak považuje za odpovídající.

20. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 39 062,42 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že pokud je smlouva dle § 86 a 87 ZoSÚ absolutně neplatnou, nemůže být nárok z ní plynoucí uznám v souladu s § 2054 odst. 2 o.z.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %, která činí 3 216,60 Kč (tj. 20 % z částky 16 083 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 60 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

23. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 39 062,42 Kč,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 39 062,42 Kč, tj. ve výši 60 %.

25. Žalovaný měl úspěch co do následujícího:a) kapitalizovaného úroku ve výši 8 255,69 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 10 139,23 Kč,c) úroku ve výši 4,4 % ročně ze částky 39 062,42 Kč za období od 16. 9. 2022 do 12. 4. 2024 ve výši 2 707,50 Kč,d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 062,42 Kč za období od 16. 9. 2022 do 12. 4. 2024 ve výši 5 076,70 Kč.Žalovaný tak měl úspěch co do částky 26 179,12 Kč, tj. ve výši 40 %.

24. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 563 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 062,42 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba a účast na jednání soudu dne 12. 4. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne 19. 3. 2024, když jím byly zhojovány vady předchozího podání.