6 C 156/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 21 746,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 21 746,12 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 467,61 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 600,93 Kč, spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 19 746,12 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 5,01 % ročně z částky 19 746,12 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 220 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, , číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , tel. číslo, .

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 12 125 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut žalobkyní na základě smlouvy o služební kreditní kartě č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalovanou jako podnikatelkou a žalobkyní dne 17. 1. 2019. Dle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku v souhrnné výši 21 746,12 Kč, kterou žalovaná měla splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které měly činit minimálně 5 % z vyčerpané částky. Žalovaná žalobkyni z dlužné částky ani příslušenství dluhu neuhradila ničeho.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná je slovenské státní příslušnosti, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 8. 2024. Žalované bylo dne 22. 7. 2024 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, , právnická osoba, . Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

7. V posuzované věci se jedná o spor z titulu nesplaceného úvěru (dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“) a nezaplacený úrok (dle § 1970 o.z.). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, . Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 125 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 746,12 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání soudu dne 14. 9. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 120 Kč ve výši 1 915 Kč.

9. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši 220 Kč soud ve výroku III. rozhodl dle položky 1, odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když na soudním poplatku bylo zaplaceno 870 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem ke skutečnosti, že elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení, je třeba částku ve výši 220 Kč doplatit, když soudní poplatek dle položky 1, odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí celkem 1 090 Kč.