6 C 195/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 64 625,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 63 265,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 265,56 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 265,56 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení úroku 17,9 % ročně z částky 33 265,56 Kč od 24. 10. 2023 do 22. 11. 2023, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 479,80 Kč za období od 24. 7. 2023 do 23. 10. 2023, co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 10. 2023 do 30. 11. 2023, co to do kapitalizovaného úroku ve výši 1 304,88 Kč za období od 1. 8. 2023 do 23. 10. 2023 a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 720,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 63 265,56 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a úrok. Mezi účastníky řízení byla dne 6. 11. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 17. 12. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla dne 17. 12. 2021. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a splátek pojistného, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 498 Kč. První splátka se stala splatnou dne 14. 1. 2022. Žalovaný uhradil splátky v období ledna 2022 až července 2023 a v srpnu 2023 částku ve výši 513,64 Kč. Dlužná částka tak činila v jistině 33 265,56 Kč. Dne 24. 10. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Na příslušenství žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 17,9 % ročně z částky ve výši 33 265,56 Kč od 24. 10. 2023 do 22. 11. 2023, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně 33 265,56 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně 33 265,56 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 479,80 Kč. Dál byl mezi účastníky dne 2. 12. 2021 uzavřen dodatek č. , hodnota, k rámové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 30 000 Kč. Žalovaný na dlužnou částku z kontokorentu neuhradil ničehož. Žalobkyně proto požadovala jistinu ve výši 30 000 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky ve výši 33 265,56 Kč od 24. 10. 2023 do 30. 11. 2023, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně 30 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně 30 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 1 304,88 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.).

4. Soud na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2021, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 30 000 Kč, a dodatku č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2021, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne 6. 11. 2021 č. , hodnota, , dodatkem č. č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2021, dodatkem č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2021, ceníkem žalobkyně účinným ode dne 3. 11. 2020, ceníkem žalobkyně účinným ode dne 1. 2. 2023, obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 1. 1. 2021 a obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 28. 11. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně částky 50 000 Kč, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně částky 30 000 Kč, přehledem cen pojištění účinným ode dne 15. 7. 2021, podmínkami pro užívání úvěru účinnými ode dne 31. 10. 2018, podmínkami pro užívání úvěru účinnými ode dne 19. 5. 2019, podmínkami pro užívání úvěru účinnými ode dne 21. 4. 2022 a přihlášením k pojištění ze dne 10. 12. 2021 a výpisem z běžného účtu ze dne 17. 12. 2021). Žalovaný měl na úvěr hradit splátky ve výši 2 498 Kč, které následně byly sníženy na 1 500 Kč (prokázáno dodatkem č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2021 a dodatkem č. , hodnota, ze dne 23. 1. 2022), a to ke 14. dni v měsíci, resp. 20. dni v měsíci, resp. 24. dni v měsíci (prokázáno dodatkem č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2021, dodatkem č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2022 a splátkovým kalendářem ze dne 24. 10. 2023). Žalovaný splátky od 24. 10. 2022 do 24. 7. 2023 řádně platil, na splátku dne 24. 8. 2023 si žalobkyně započetla částku ve výši 513,64 Kč. Žalovanému tak zbylo uhradit částku ve výši 33 265,56 Kč (prokázáno přehledem plateb úvěru , IBAN, ). Co se týče kontokorentu, žalovaný tento plně vyčerpal a žalobkyni neuhradil ničeho, celkově tak nesplacená jistina činí 30 000 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu ke dni 6. 12. 2023). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 25. 10. 2023 (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu dne 25. 10. 2023, podacím archem ze dne 25. 10. 2023 a sdělením detailních informací k zásilce RR0273209872C).

6. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, výpisem z běžného účtu za období od 21. 6. 02023 do 4. 12. 2023) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového práva, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

10. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, když v řízení nebylo prokázáno jakékoliv zkoumání příjmové či výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu pouze obecně tvrdila, že po podání žádosti o úvěr byla posouzena platební schopnost žalovaného, ničeho bližšího však netvrdila a žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. Soud nařídil jednání za účelem poučení žalobkyně podle § 118a o. s. ř., tato se z jednání nicméně omluvila, aniž by požádala o odročení jednání, čímž se připravila o možnost poskytnutí tohoto poučení, a soud tak jednal v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

11. Žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“12. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , datum, , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“13. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, , OPR- , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením i dalších produktů v ní sjednaných.

15. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému souhrnně 63 265,56 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 63 265,56 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne 24. 10. 2023, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud vázán návrhem žalobkyně žalobkyni přiznal úroky z prodlení z částky 63 265,56 Kč ode dne 3. 11. 2023 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný si byl již opakovaně svého závazku vůči žalobkyni vědom.

16. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 63 265,56 Kč (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 55 %, která činí 1 720,44 Kč. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

24. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 63 265,56 Kč,b) zákonný úrok od 3. 11. 2023 do zaplacení,Žalobkyně tak měla úspěch co do výše 77 %.

25. Žalovaný měl úspěch co do následujícího:c) úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 265,56 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení,d) úroku 17,9 % ročně z částky 33 265,56 Kč od 24. 10. 2023 do 22. 11. 2023,e) kapitalizovaného úroku ve výši 1 479,80 Kč za období od 24. 7. 2023 do 23. 10. 2023,f) úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 10. 2023 do 30. 11. 2023,g) kapitalizovaného úroku ve výši 1 304,88 Kč za období od 1. 8. 2023 do 23. 10. 2023 ah) úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení.Žalovaný tak měl úspěch co do výše 23 %.

18. Žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, náleží nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 720,44 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 586 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.