6 C 20/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 33 996,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 996,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 996,48 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 996,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech 16. 10. 2022 až 31. 10. 2022 byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče žalobkyní. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění. Za zdravotní péči poskytnutou žalovanému vznikly žalobkyni náklady v celkové výši celkem 36 994,33 Kč, které byly žalovanému vyúčtovány dokladem č. , hodnota, , se splatností dne 22. 11. 2022. Žalovaný za poskytnutou péči uhradil pouze částku 2 997,85 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila, žalovaný se k této výzvě též nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně je samostatnou státní příspěvkovou organizací zřízenou rozhodnutím Ministerstva vnitra a je poskytovatelem zdravotních služeb v souladu s ust. § 2 odst. 1 ust. § 111 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Žalovanému byla ve dnech 16. 10. 2022 až 31. 10. 2022 poskytnuta zdravotní péče (prokázáno přílohou k faktuře č. , hodnota, a prohlášením pacienta – cizince, samoplátce ze dne 18. 10. 2022). Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn , právnická osoba, v rámci veřejného zdravotního pojištění, za poskytnutou zdravotní péči proto žalobkyně dne 23. 2. 2021 žalovanému vystavila fakturu č. , hodnota, na částku 36 994,33 Kč, splatnou dne 6. 12. 2022 (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2022 včetně příloh, prohlášením pacienta – cizince, samoplátce ze dne 18. 10. 2022 a ověřením platnosti pojištění). Žalovaný dlužnou částku s výjimkou 2 997,85 Kč neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku (prokázáno stvrzenkou č. 655092ze dne 19. 10. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2022 včetně kopie dodejky).

6. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o péči o zdraví a podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Mezi žalobkyní a žalovaným byla konkludentně uzavřena smlouva o péči o zdraví, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému jako pacientovi, který není účastníkem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nezbytné ošetření, které vyúčtovala částkou 36 994,33 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči uhradil pouze částku 2 997,85 Kč, ani neprokázal, že by byl v daném období pojištěn, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

8. S ohledem na to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Pokud jde o příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení, postupoval soud dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., dle kterých dlužník, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení ode dne následujícího splatnosti vyúčtovaných služeb dle výše uvedené faktury.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 700 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.