6 C 203/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 73 014,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 014,37 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 266,67 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 81 281,01 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 10 426,56 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 014,37 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 29. 6. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na tomto smluvním základě pak žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v částce 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala (i s příslušenstvím) splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Žalovaná však ani přes upomínky neuhradila žalobkyni splátku splatnou dne 15. 8. 2023; žalobkyně proto přikročila k zesplatnění daného úvěru, avšak ani na následnou předžalobní výzvu nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.

2. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení č. j. , spisová značka, , ze dne 2. 7. 2024, doplnila žalobu o nová tvrzení a důkazy. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posuzována „dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz příloha č. , hodnota, ke smluvní dokumentaci), a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. V praxi si tak žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované vyžádala od žalované potřebné podklady (např. občanský průkaz, výpisy z bankovního účtu) a dále žalovanou prověřila v příslušných registrech (např. ISIR, CEE, SOLUS).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.)., právnická osoba, jednání ve věci dne 4. 10. 2024 se ani jeden z účastníků řízení nedostavil. Žalobkyně se z daného jednání předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná se nedostavila bez omluvy. S odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:

7. Mezi účastníky byla dne 29. 6. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 80 000 Kč. Žalovaná se naopak zavázala daný úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 3 461 Kč, splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce (prokázáno předsmluvními informacemi, detailem pohybu okamžitá platba ze dne 29. 6. 2022 a smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 14461 ze dne 29. 6. 2021). Žalobkyně poskytla žalované částku 80 000 Kč (prokázáno detailem pohybu platby ze dne 29. 6. 2022 a detailem pohybu bezpečností platby ze dne 29. 6. 2022). Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované. Příjem žalované z podnikání činil za rok 2021 27 033 Kč čistého, přičemž s žalovanou nebylo vedeno insolvenční řízení jako s dlužnicí. Žalovaná neměla ke dni 28. 6. 2022 negativní zápis v registru SOLUS. Konečný zůstatek účtu žalované v březnu 2022 činil 427,26 Kč, v dubnu 2022 činil 0 Kč, v květnu 2022 činil 476 Kč. Žalovaná splácela v rozhodném období úvěr (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob ze dne 2021, kontrolou OP, výsledkem lustrace stran žalované, výstupem z insolvenčního rejstříku stran žalované, výsledkem lustrace žalované v SOLUS, výpisem z běžného účtu žalované za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022, výpisem z živnostenského rejstříku, kopií úvodní strany pasu žalované, evropským průkazem zdravotního pojištění a povolením k pobytu).

8. Žalovaná ani přes upomínky neuhradila splátku splatnou dne 15. 8. 2023. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a (mj.) vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 20. 6. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne, upomínkou ze dne 8. 7. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne a zesplatnění úvěru/předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne).

9. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

10. Jelikož předmětem řízení je nárok na náhradu škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy dostatečným způsobem, když pochybnosti o její úvěruschopnosti jí měli být zřejmé z končených zůstatků na bankovním účtu žalované za období 3 měsíců předcházejících měsíci, ve kterém došlo k uzavření smlouvy, a jež nedosahovali výše požadované splátky. Z bankovního výpisu též vyplynulo, že žalované byl v minulosti již poskytnut jiný úvěrový produkt. Též v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalované, když tato výpisem z bankovního účtu nebyla osvědčena (např. pravidelnou platbou s poznámkou služby bydlení, nebo nájem apod.). Žalobkyně se tak nepodařilo unést břemeno důkazní ohledně svých tvrzení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala dostatečným způsobem.

13. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN , Anonymizováno, ). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“14.Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer , Anonymizováno, SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“15.Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 80 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 73 014,37 Kč.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Aktuální majetkové poměry žalované soudu nejsou známy, když tato pro soud po celou dobu řízení zůstala nekontaktní. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí. Soud vycházel ze zjištění, že původní výše splátky činila 3 461 Kč měsíčně, a tuto žalovaná nebyla schopna splácet, a proto přistoupil ke stanovení výše splátky nižší, kdy splátku 2 500 Kč považuje za adekvátní.

19. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 73 014,37 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64 %, která činí 10 426,56 Kč (tj. 64 % z částky 16 291,50 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 82 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

21. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 73 014,37 Kč,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 73 014,37 Kč, tj. ve výši 82 %.

22. Žalovaná měla úspěch co do následujícího:a) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 8 266,64 Kč za období od 16. 8. 2023 do 21. 1. 2024,c) zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 81 281,01 Kč za období od 4. 3. 2024 do 4. 10. 2024 ve výši 7 061,90 Kč.Žalovaná tak měla úspěch co do částky 16 128,54 Kč, tj. ve výši 18 %.

23. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 921 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 014,37 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze dvou úkonů (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 050 Kč ve výši 2 320,50 Kč.

24. I úhradu nákladů řízení soud žalované s ohledem na její finanční a osobní situaci uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.

25. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, že odměna za úkon doplnění žaloby žalobkyni nebyla přiznáno, když jím došlo jen k odstraňování vad předchozího podání.