6 C 208/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 10 922 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 472 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 450 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 538,11 Kč, s úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 10 922 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 922 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2 325,46 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 12. 5. 2017 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou označili jako„ smlouvu o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno]“ (dále též jen„ smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, přičemž se žalovaná zavázala splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3 %, resp. min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje únorem 2022. Úroková sazba byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 35,55 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 450 Kč, úroky kapitalizované ode dne prodlení žalované se splácením do dne 24. 2. 2023 na částku ve výši 3 538,11 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,80 % p.a. z částky 10 922 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 922 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované dne 28. 2. 2023 předžalobní výzvu a následně dne 6. 4. 2022 žalované zaslala předžalobní výzvu spojenou s výpovědí smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalovaná popírá, že by byla k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzvána před podáním žaloby, když se od května 2021 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaná uvedla, že v minulosti své povinnosti vůči žalobkyni řádně plnila. Dále žalovaná navrhovala odložení splatnosti její pohledávky na datum 24. 11. 2027, kdy bude propuštěna z výkonu trestu.

3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV [číslo] Sb. m. s.).

4. Žalovaná se z jednání soudu konaného dne 11. 10. 2023 omluvila a žádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 12. 5. 2017 smlouvu o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno], jíž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, přičemž se žalovaná zavázala splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3 %, resp. min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků, a žalovaná se zavázala předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek počínaje únorem 2022 až do úplného splacení. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 35,55 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaná v rámci smlouvy nebyla pojištěna (prokázáno výpisem ze státního soudního rejstříku stran žalobkyně, informacemi z rejstříků skupiny [anonymizováno], smlouvou o vedení účtu u [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2017, smlouvou o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 12. 5. 2017, žádost žalované o zřízení této služby č. [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2017, sazebníkem bankovních poplatků [anonymizováno] a podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet [anonymizováno], SMS potvrzením ze strany žalované, žádostí o vydání kreditní karty [anonymizováno] ze dne 10. 6. 2017, výpisem z účtu žalované z kreditní karty od 10. 5. 2017 do 9. 11. 2022, přehledem transakcí ke kreditní kartě stran žalované od 22. 5. 2017 do 11. 5. 2022 a přehledem poplatků ke kreditní kartě za sledované období). Žalovaná žalobkyni nezaplatila částku 10 472 Kč na jistině, 450 Kč na poplatcích, 3 538,11 Kč (prokázáno přehledem transakcí ke kreditní kartě stran žalované od 22. 5. 2017 do 11. 5. 2022, přehledem poplatků ke kreditní kartě za sledované období). Žalobkyně žalované opakovaně zaslala předžalobní výzvu a následně od smlouvy dne 6. 4. 2022 odstoupila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2023 zaslanou na adresu [adresa] poštovního a podacího archu).

6. Žalovaná se ke dni 16. 3. 2023 nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy plánovaný konec trestu byl den 24. 11. 2027, přičemž k tomuto datu nebyla pracovně zařazena (prokázáno potvrzením Vězeňské služby České republiky ze dne 16. 3. 2023).

7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV [číslo] Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české, když účastníci neprovedli volbu práva a smlouva byla uzavřena na území České republiky. <i>Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).</i> <i>Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

10. Soud proto má za to, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované a soud tak byl nucen tuto zkoumat. Žalovaná žalobkyni pouze uvedla, že je vlastnicí bytu a její čistý průměrný měsíční příjem činí 11 000 Kč. Žalobkyně výdaje žalované nijak dále nezjišťovala s výjimkou toho, zda má žalovaná nějakou vyživovací povinnost. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy neúvěruschopná.

11. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. [spisová značka], ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [nakladatelství], 2011, s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 12. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. [ústavní nález], ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací], ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 13. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C - [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

15. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 10 472 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 10 472 Kč, což žalovaná ani nesporovala.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, když žalovaná navrhovala jako datum splatnosti 24. 11. 2027, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Žalovaná ke svým majetkovým poměrům ke dni 19. 6. 2023 uvedla, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a není pracovně zařazena. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná se nenacházela ani v minulosti v dobré finanční situaci a z úřední činnosti soudu je mu známo, že žalovaná byla odsouzena pro finanční kriminalitu. Soudu je též známo, že žalovaná byla ke dni 15. 8. 2023 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí. Výše splátky je rovněž určena s ohledem na snížené výdělkové možnosti žalované po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody. Soud má za to, že uložením povinnosti hradit splátky v této výši nedochází ke krácení práv žalobkyně s ohledem na výši dluhu a uloženou případnou sankci v podobě ztráty výhody splátek, přestane-li žalovaná svou povinnost řádně plnit.

17. Nadto je soudu známo, že žalované byla v jiné věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 64/2023 uložena povinnost uhradit částku ve výši 128 587,66 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaná byla ke dni 15. 8. 2023 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Ze spisového materiálu soudu je zřejmé, že žalovaná svou povinnost uloženou v řízení sp. zn. 6 C 64/2023 řádně plní. Je tedy patrné, že na straně žalované je přítomna snaha plnit závazky jí uložené soudem a lze důvodně očekávat, že bude řádně plnit i povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím.

18. Soud nevyhověl návrhu žalované na odložení splatnosti do dne 24. 11. 2027, když tento datum se v době podání žalované shodoval s datem jejího plánovaného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž žalovaná byla nakonec dne 15. 8. 2023 z výkonu trestu odnětí svobody propuštěna. Odložení splatnosti žalované celkové částky k tomuto datu se proto soudu nejeví spravedlivé ani pro jednu ze stran sporu.

19. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 10 472 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Nad rámec výše uvedeného soud nepřihlédl k námitce žalované, že žalobkyně jí před podáním žaloby nevyzvala k úhradě dlužné částky, když jí do věznice od žalobkyně nepřišlo žádného dopisu. Žalobkyně se žalovanou pokoušela kontaktovat na veškeré jí známé adresy, tj. nejen na adresu ve smlouvě uvedenou, ale i na adresu domácí. Žalobkyně nemá přístup k informacím o vězněných osobách, a tak nemohla žalovanou na této adrese kontaktovat, když o ní nevěděla.

21. V rozhodnutí [ústavní nález], ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a 2 tak, že přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů v rozsahu 23,96 % jejich výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 922 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 11. 10. 2023) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 360 Kč ve výši 1 545,60 Kč. Celková výše nákladů řízení před krácením činí 9 705,60 Kč.

22. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího: a) jistiny v částce 10 472 Kč, Žalobkyně tak měla úspěch co do částky 10 472 Kč, tj. ve výši 61,98 %.

23. Žalovaná měla úspěch co do následujícího: a) poplatků ve výši 450 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 3 538,11 Kč, c) úroku ve výši 23,8 % ročně ze částky 10 922 Kč za období od 25. 2. 2023, který ke dni vydání rozsudku činil 1630,88 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 922 Kč za období od 25. 2. 2023, který ke dni vydání rozsudku činil 805,16 Kč. Žalovaná tak měla úspěch co do částky 6 424,15 Kč, tj. ve výši 38,02 %.

24. Žalobkyně byla úspěšná co do 61,98 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná co do 38,02 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalované (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 23,96 % nákladů řízení, jež činí 2 325,46 Kč.

25. Úhradu nákladů řízení soud žalované s ohledem na její finanční a osobní situaci uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.