6 C 208/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve Anonymizováno žalobkyně: Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 846,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, , a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení , částka, , a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o nákupu na splátky , Anonymizováno, se jednalo o úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základ této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout účelový úvěr ve výši , částka, na koupi sjednaného zboží u společnosti , právnická osoba, . Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně, a to formou pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný vyčerpal úvěr zaplacením kupní ceny zboží prodejci. Žalovaný nehradil žalobkyni splátky úvěru řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalovaný žalobkyni ke dni zesplatnění dlužil jistotu ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a dlužné poplatky ve výši , částka, .

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Estonské republice a žalovaný je státním příslušníkem Rumunské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

4. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o nákupu na , Anonymizováno, základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, na nákup zboží u společnosti , právnická osoba, ., a kterou se žalovaný žalobkyni zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, (prokázáno smlouvou o nákupu na splátky , Anonymizováno, dne , datum, včetně splátkového kalendáře). Žalovaný čerpal úvěr dne , datum, (prokázáno výpisem transakcí stran platby ze dne , datum, ). Žalovaný na úvěr poskytnutý mu žalobkyní uhradil toliko částku , částka, , která byla částkou , částka, započítána na jistotu a částkou , částka, na úrok (prokázáno přehledem splátek žalovaného a smlouvou o nákupu na splátky , Anonymizováno, , datum, včetně splátkového kalendáře). S ohledem na toto jednání žalovaného žalobkyně přistoupila ke zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni , datum, , kdy žalovaný dlužil žalobkyni celkovou částku , částka, z toho , částka, na jistotě (prokázáno opakovanou výzvou k úhradě ze dne , datum, , předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, a výzvou k plnění ze dne , datum, včetně podacího archu z téhož dne).

7. Žalovaný obdržel známku C v hodnocení své úvěruschopnosti, a to ze škály , právnická osoba, , kdy M je dobré, A špatné. Žalovaný v době žádosti o úvěr u žalobkyně měl 5 existujících splátkových úvěrů a 2 existující kontokorenty. Nesplacená výše úvěrů žalovaného ke dni žádosti činila , částka, , kdy výše měsíčních splátek činila , částka, . Dále žalovaný čerpal kontokorent v nesplacené výši , částka, s měsíční splátkou , částka, . Žalovaný měl též schválen kontokorent s úvěrovým rámcem , částka, . Žalovaný v období od března 2024 do září 2024 požádal o poskytnutí úvěrů celkem 12x, z toho mu poskytnutí úvěru bylo 7x odmítnuto, 4x byla žalovaným žádost odvolána a 1x o žádosti nebylo rozhodnuto (prokázáno detailem dotazu stran závazku žalovaného).

8. Z dalších v řízení provedených důkazů (ověřením úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, , přehled výpisu , Anonymizováno, , , Anonymizováno9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2262 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, když v řízení nebylo prokázáno jakékoliv zkoumání příjmové ani výdajové stránky žalovaného (s výjimkou jeho závazků – úvěrového typu), a to ani za situace, kdy z výpisů závazků úvěrového typu žalovaného jí muselo být zřejmé, že žalovaný má celkem , hodnota, existujících úvěrových produktů s měsíčními splátkami v souhrnné výši , částka, . A též za situace, kdy žalovaný se v období půl roku předcházejícímu uzavření smlouvy s žalobkyní požádal o schválení dalších 12 úvěrů, kdy 7x byl v minulosti odmítnut a 4x svoji žádost stáhl Žalobkyně se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvila, a tak se sama ochudila o poučení soudu dle § 118a o. s. ř.

13. Žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“14. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“15. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do , datum, , je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením i dalších produktů v ní sjednaných.

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv o úvěru plnila žalovanému , částka, , plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku , částka, , což žalovaný ani nesporoval.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Žalovaný pro soud po celý čas řízení zůstával nekontaktní. Soud tak nemohl zjistit jeho aktuální majetkovou situaci. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalovanému uložil v délce 30 dní, když tato se soudu s ohledem na povědomí žalovaného o jeho dluhu a celkovou částku, kterou je nutné žalobkyni splatit jeví jako přilnavá.

19. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky , částka, (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44 %, která činí , částka, (tj. 44 % z částky , částka, ), když úspěch žalobkyně v řízení činí 72 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne , datum, , Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

24. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce , částka, ,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky , částka, , tj. ve výši 72 %.

25. Žalovaný měl úspěch co do následujícího:a) poplatků ve výši , částka, ,b) kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,c) kapitalizovaného zákonného úroku ve výši , částka, ,d) úroku ve výši 21,9 % ročně ze částky , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,e) zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .Žalovaný tak měl úspěch co do částky , částka, , tj. ve výši 28 %.

26. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

27. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon – vyjádření ze dne , datum, , když jím byly odstraňovány nedostatky předchozího podání.

27. I úhradu nákladů řízení soud žalovanému uložil ve splatnosti 30 dní ode dne právní moci tohoto rozsudku.