6 C 233/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 58 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni částku , částka, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou úrokovou sazbou a s poplatkem za zpracování úvěru, a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku , částka, . Žalovaná pohledávka se skládá dlužné částky ve výši , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , Datum narození advokáta, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Žalovaný se jednání soudu konaném dne , datum, bez omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Z předložených listin vyplynuly následující skutečnosti. Mezi žalovaným a , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti. Žalovaný se zavázala částku vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , který byl vypočten z úroku , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a částky za doplňkovou službu splácení v hotovosti ve svém bydlišti , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Celková dlužná částka činila , částka, . Úroková sazba byla sjednána na 8 % a RPSN činilo 272,44 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně přehledu splátek). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, . Žalovaný uhradil na svůj dluh částku , částka, , a to v následujících splátkách: v březnu 2023 částku , částka, , v dubnu 2023 částku , částka, a červnu 2023 částku , částka, (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně přehledu splátek a potvrzením plateb žalovaného). Dne , datum, uzavřela , právnická osoba, ., s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, , kterou postoupila také pohledávku za žalovaným, což žalovanému oznámila (výpisem z obchodního rejstříku stran žalobkyně, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , potvrzením o úplatě ze dne , datum, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + seznam postupovaných pohledávek). Žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, (předžalobní upomínkou žalobkyně adresovanou žalovanému včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

7. Žalovaný před uzřením smlouvy o úvěru dosahoval příjmů ve výši , částka, měsíčně (žádostí o úvěr ze dne , datum, a potvrzením o výši příjmů ze dne , datum, ).

8. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatné, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smluv úvěruschopný. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdila, kdy uváděla, že příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala z potvrzení zaměstnavatele a jeho výdaje z výpisů z bankovního účtu, avšak ve formuláři nazvaném žádost o úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla pouze předložení potvrzení od zaměstnavatele – ostatně to soudu jako důkaz v řízení navrhla i sama žalobkyně, na rozdíl od výpisů z bankovního účtu žalovaného, který žalobkyní nebyl navržen, ani předložen. Soud zde též odkazuje na žádost o úvěru, ve které žalovaný uváděl, že osobní bankovní účet nemá, čemuž by i odpovídal fakt, že žalovaný splácel úvěr v hotovosti. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala toliko příjmovou stránku žalovaného, a nikoliv výdajovou, a to, přestože žalovaný své výdaje uváděl v žádosti ve výši , částka, , kdy též uváděl jako typ bydlení v nájmu. Varováním pro právní předchůdkyni též mělo být, že tato částka měla zahrnovat náklady na bydlení včetně energií, dopravu, jídlo, osobní náklady a též srážky ze mzdy. Takové posouzení úvěruschopnosti, které učinila právní předchůdkyně žalobkyně, je nedostatečné. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nic dalšího netvrdila, ani nepředložila žádné další důkazy, a to ani přes poučení soudu v souladu s § 118a o.s.ř. Nic na takovém závěru nemůže změnit ani fakt, že žalovaný plnil v celkem třech splátkách částku v celkové výši , částka, , když již se čtvrtou splátkou úvěru se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni z celkem , hodnota, splátek uhradil pouze 3. V řízení navíc nebylo prokázáno, z jakých příjmů žalovaného splátky pocházely.

12. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne , datum, , či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“13. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do , datum, , je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, , ve věci C -679/18, OPR- , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

15. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému , částka, , plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku , částka, , což žalovaný ani nesporoval.

16. V kontextu s výše uvedeného rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou jistinou a tím, co žalovaný již na svůj dluh zaplatil, tedy částku , částka, (viz výrok I. tohoto rozsudku). Ohledně zbylých nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vychází ze smlouvy, která je absolutně neplatná (viz výrok II. tohoto rozsudku). Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž splatnost jistiny dosud nenastala.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021, ze dne , datum, , má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalovanému uložil v délce 30 dní ode dne právní moci tohoto rozsudku, jelikož žalovaný byl po celou domu řízení pasivní, soudu tak jeho současné majetkové poměry nejsou známy, avšak soud při stanovení splatnosti vycházel z výše dlužné částky i délky povědomí žalovaného o svém dluhu vůči žalobkyni.

18. Žalovaný byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.