6 C 236/2023
č. j. 6 C 236/2023-30
V PLATNOSTICitované zákony (12)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 146
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 419 § 420 § 1810 § 1970 § 2395
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 75
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 179 442,11 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 178 372,11 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 1 070 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 001,48 Kč kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 293,98 Kč, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 178 372,11 Kč od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188 372,11 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 286,72 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy v posledním dni každého příslušného měsíce počínající, počínaje měsíce následující právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 179 442,11 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo]. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 280 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas se smluvním úrokem ve výši 13,90 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a to formou měsíčních splátek ve výši 5 703 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh žalovaného zesplatnila, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 178 372,11 Kč, poplatky ve výši 1 070 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 293,98 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 001,48 Kč, smluvní úrok ve výši 13,90 % ročně z částky 178 372,11 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 178 372,11 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že banka dle svého prohlášení ověřila schopnost žalovaného splácet. Pohledávka na žalobkyni přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný má [anonymizováno] státní příslušnost, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedl ve smlouvě o úvěru, je dána pravomoc českých soudů na základě [číslo listu] [nařízení EP] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ([anonymizována tři slova]).
4. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila.
5. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr. 7. [příjmení] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce, čímž žalovanému poskytla úvěr ve výši 280 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly produktové podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku bance vrátit spolu s úrokem ve výši 13,9 % p.a., a to formou splátek ve výši 5 703 Kč měsíčně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], akceptací návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum], ceníkem [právnická osoba] a produktovými podmínkami pro osobní úvěry [právnická osoba]). Žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v registrech [anonymizována dvě slova], [příjmení]. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k dětem a je zaměstnán v oboru [anonymizováno]. Za období od [datum] do [datum] byly obraty žalovaného za jednotlivé měsíce – 81 745,52 Kč, + 4 169,29 Kč, + 30 062,89 Kč a - 34 868 Kč. Obdobnost hospodaření lze vysledovat i za předcházející období (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného, [anonymizováno] žalovaného, údaji klienta stran žalovaného, návrhem na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum] a mimořádným výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto banka dne [datum] přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, kdy jistina dluhu činila částku 178 372,11 Kč (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum] včetně přehledu podacích čísel, celkovým přehledem započtených splátek a výpisem z úvěrového účtu). Pohledávka za žalovaným byla bankou dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum], a to včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzením úplaty ze dne [datum], vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] na adresu žalovaného v [země], vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne [datum] na adresu žalovaného v [obec] a přehledem podacích čísel stran právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného též vyzvala k plnění předžalobní upomínkou (prokázáno výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] na adresu žalovaného v [obec], výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] na adresu žalovaného v Bulharsku a seznamem odeslaných předžalobních výzev společnosti – stran žalobkyně).
8. Žalovaný dosahoval za poslední sledované období, tj. od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], průměrných příjmů za měsíc ve výši [částka] (prokázáno mimořádným výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]).
9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil tento právní závěr.
10. Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ([anonymizována dvě slova]). <i>Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).</i> <i>Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12.Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy neúvěruschopný. Zejména mimořádným bankovním výpisem bylo zjištěno, že žalovaný ač v rozhodném období předcházející sjednání úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně dosahoval nadprůměrných příjmů odůvodňujících jeho možnost splácet požadovanou výši splátky, ovšem nebyl schopen adekvátně se svými finančními prostředky hospodařit, když jak bylo v řízení prokázáno, veškeré získané prostředky obratem ruky utratil a jeho hospodaření tak bylo +- na nule, spíše do mínusu. Z výše uvedeného důkazu je pak zřejmé, že žalovanému měsíčně nezbývalo dost finančních prostředků, ze kterých by byl schopen hradit měsíční splátku úvěru, když jeho finanční bilanci i v období bezprostředně předcházejícím před uzavřením úvěrové smlouvy, tj. od ledna do dubna roku 2018, by to odůvodňovala jen jediný měsíc ze čtyř.
14. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury [anonymizováno] a [název soudu]. V rozsudku sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], [název soudu] konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 15.Na tyto závěry [název soudu] navázal i [název soudu] ve [anonymizováno] nálezu sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], či [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] (např. v rozsudku ze dne (datum) ve věci [anonymizováno] - [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 16.Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne [datum], ve věci [anonymizováno] - [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků [anonymizováno] a [anonymizováno] směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 280 000 Kč, plnila bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí právo na vrácení dosud nesplacené částky ve výši 178 372,11 Kč.
19. Podle rozsudku [název soudu] č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, když ani jeden z účastníků se nedostavil k jednání soudu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud se tak nemohl zabývat jeho aktuálními majetkovými poměry. Vycházel tak ze skutečností, jež vyplynuly z důkazů předložených žalobkyní, tj. že žalovaný žije v nájemním bytě v [obec], jeho průměrný příjem za období únor až květen 2021 činil 40 942 Kč měsíčně (za období června, července a srpna 2021 je na výpisu jediná položka, a to stržení exekuce dne [datum]) a žalovaný nebyl schopen hradit splátku ve výši 5 703 Kč měsíčně. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalovanému uložil ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí. Žalovaný dle soudu dosahuje příjmů, které odůvodňují její úhradu, když poslední příjem žalovaného byl pro její úhradu dostatečný i s přihlédnutím k výše nájmů bytů v [obec].
22. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 178 372,11 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58 %, která činí 12 286,72 Kč (tj. 32 % z částky 38 396 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 66 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne [datum], Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
24. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího: a) jistiny v částce 178 372,11 Kč, Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 178 372,11 Kč, tj. ve výši 66 %.
25. Žalovaný měl úspěch co do následujícího: a) poplatků ve výši 1 070 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 12 001,48 Kč za období od [datum] do [datum], c) kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 293,98 Kč za období od [datum] do [datum], d) úroku ve výši 13,90 % ročně ze částky 178 372,11 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 46 666,50 Kč, e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 178 372,11 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 28 537 Kč. Žalovaný tak měl úspěch co do částky 90 568,96 Kč, tj. ve výši 34 %.
11. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 178 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 442,11 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 800 Kč ve výši 5 418 Kč.
12. I úhradu nákladů řízení soud žalované s ohledem na její finanční a osobní situaci uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.