6 C 262/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 252 692,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 250 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 2 692,03 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 505,17 Kč, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 250 000 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 252 692,03 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 27 536,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 2. 8. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou označili jako „smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ (dále též jen „smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 090 Kč. Úroková sazba byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 11,9 % p.a. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 252 692,03 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 250 000 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 092,03 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 19 558,23 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 250 000 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8505,17 Kč od 5. 1. 2023 do 27. 3. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 252 692,03 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení.

2. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že je žaloba nedůvodná. Dle opatrovníka žalobkyně nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalované, smlouva je proto absolutně neplatná a žaloba by měla být zamítnuta.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná státním příslušníkem Bulharska, a v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 2. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 250 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 4 090 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 20. 9. 2022. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 11,9 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaná v rámci smlouvy nebyla pojištěna (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 8. 2022, úvěrovými podmínkami společnosti , právnická osoba, . platnými od 2. 5. 2022, výpisem obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 250 000 Kč (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad).

6. Žalovaná na konci měsíce května 2022 měla na účtu disponibilní zůstatek ve výši 0 Kč, na konci měsíce června 2022 disponibilní zůstatek ve výši 6 552,38 Kč a na konci měsíce července 2022 disponibilní zůstatek ve výši 225,96 Kč. Žalovaná v rozhodném období přeposílala různě vysoké částky na účet svého manžela, syna a dcery (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalované za období od 26 5. 2022 do 29. 7. 2022). Žalovaná žalobkyni před uzavřením úvěru sdělila, že disponuje příjmy ve výši 56 000 Kč měsíčně z podnikání, příjem jejího partnera činí 40 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem pak činí 26 000 Kč měsíčně, že nemá vyživovací povinnost a nemá děti (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta a potvrzením o ověření bonity klienta oddělením řízení rizik).

7. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a proto i k tomuto žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 21. 12. 2022. Dlužná částka jistiny činila 250 000 Kč (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 21. 12. 2022 vč. podacího archu). Před uzavřením úvěru žalovaná byla uživatelkou produktu označeného jako kreditní karta splátková s úvěrovým limitem do 39 000 Kč a produktu označeného jako kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 200 000 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou).

8. Žalobkyně žalované před podáním žaloby zaslala dne 19. 1. 2023 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2023, včetně podacího archu ze dne 20. 1. 2023).

9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy úvěruschopná. Žalovaná dle výpisu z bankovního účtu nebyla v dobré finanční situaci, o čemž svědčí fakt, že k 29. 7. 2022 disponibilní zůstatek na bankovním účtu žalované činil 225,96 Kč. Z předloženého bankovního výpisu nevyplývá žalobkyní tvrzená výše příjmů, ani z nich není patrná výše jejích nákladů na bydlení. Naopak z bankovního výpisu vyplývá, že žalovaná má děti, kdy minimálně dceři ve sledovaném období poskytovala finanční prostředky bez protiplnění. Účet žalované v rozhodném období spíše plnil funkci primárního účtu rodiny, ze kterého byly finanční prostředky alokovány na ostatní bankovní účty. Nicméně faktická finanční situace z komplexního hlediska právě v návaznosti na ostatní členy domácnosti, nákladovou stránku žalované, a její faktické příjmy z podnikání v řízení nebyly prokázány.

14. Žalobkyně byla poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna prokázat tvrzení, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku. Žalobkyně u jednání soudu uvedla, že lhůtu ke splnění tohoto poučení nežádá.

15. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“16.Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17.Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, - , právnická osoba, . v. , Anonymizováno, . Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

19. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 250 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 250 000 Kč, což žalovaná ani nesporovala.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, opatrovníkovi majetková situace žalované není známa. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nebyla schopna platit původně nastavené splátky ve výši minimálně 4 090 Kč měsíčně. V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně (tedy splátkách nižších, než byla splátka původní), kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí.

21. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 250 000 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 %, která činí 27 536,70 Kč. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

23. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 250 000 Kč,Žalobkyně tak měla úspěch co do částky 250 000 Kč, tj. ve výši 75 %.

24. Žalovaná měla úspěch co do následujícího:a) části jistiny ve výši 2 692,03 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 19 558,23 Kč,c) úroku ve výši 11,9 % ročně ze částky 250 000 Kč za období od 28. 3. 2023 do zaplacení ve výši 42954,11 Kč,d) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 505,17 Kč za období od 5. 1. 2023 do 27. 3. 2023,e) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 252 692,03 Kč za období od 28. 3. 2023 do zaplacení ve výši 54 726,86 Kč.Žalovaná tak měla úspěch co do částky 34 294,74 Kč, tj. ve výši 25 %.

25. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 108 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 333 709,54 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne 4. 9. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 840 Kč ve výši 8 366,40 Kč.