6 C 271/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 36 499,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 32 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 499,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 127,82 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 628,81 Kč od 16. 10. 2023 do 21. 3. 2023 a náhrady nákladů spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 3 801,60 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 499,01 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 15. 8. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na tomto smluvním základě pak žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v částce 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala (i s příslušenstvím) splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Žalovaná však ani přes upomínky neuhradila žalobkyni splátku splatnou dne 15. 10. 2023; žalobkyně proto přikročila k zesplatnění daného úvěru, avšak ani na následnou předžalobní výzvu nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.).

4. K jednání ve věci dne 22. 11. 2024 se ani jeden z účastníků řízení nedostavil. Žalobkyně se z daného jednání předem omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaná se nedostavila bez omluvy. S odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Mezi účastníky byla dne 15. 8. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 40 000 Kč s tím, že žalovaná obdrží pouze částku 32 000 Kč a částku 8 000 Kč si žalobkyně započte na náklady související s poskytnutím úvěru (expresní vyplacení, administrativa, provize atd.). Žalovaná se naopak zavázala daný úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč, splatných vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce (prokázáno předsmluvními informacemi; Smlouvou; Dokladem o provedení verifikační platby ve výši 1 Kč; fotografií úvodní stránky pasu žalobkyně, povolením k pobytu a kopií zdravotní průkazky žalované).

7. Žalobkyně poskytla žalované částku 32 000 Kč, a to částku 11 400 Kč na její účet a částku 20 600 Kč na účet jejího věřitele (prokázáno detailem pohybu – platba převodem uvnitř banky na částku 20 600 Kč a detailem pohybu – bezhotovostní platbou na částku 11 400 Kč).

8. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou s průměrným výdělkem 32 025 Kč čistého měsíčně (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 stran žalované a výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku stran žalované). Žalovaná nebyla dlužnicí v insolvenčním řízení, neměla záznam v bankovních registrech a stav jejího běžného účtu za měsíc leden 2022 činil v konečném zůstatku 11 794,05 Kč, počáteční zůstatek činil – 1 000 Kč, příjmy 618 040 Kč a výdaje 605 245,05 Kč (prokázáno výsledkem lustrace žalované, výsledkem lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a výpisem z běžného účtu žalované za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 pouze přední strany).

9. Žalovaná ani přes upomínky neuhradila splátku splatnou dne 15. 10. 2023. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a (mj.) vyzvala žalovanou k úhradě jistiny (prokázáno upomínkou ze dne 20. 9. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne; upomínkou ze dne 5. 10. 2023 vč. podacího lístku z téhož dne; zesplatněním úvěru/předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2024 vč. podacího lístku z téhož dne).

10. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok na náhradu škody, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala před uzavřením úvěru řádně. Žalobkyně se u žalované zcela vůbec nezajímala o její výdajovou stránku, a to ani za situace, kdy jí z titulní strany výpisu z běžného účtu žalované muselo být zřejmé, že žalovaná měsíc duben 2022 skončila v mínusu na svém bankovním účtu a že měsíční obrat žalované činil vůči jejímu příjmu nadstandardní částku přes 600 000 Kč.

14. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila sama se ochudila o poučení soudu dle § 118a o.s.ř.

15. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“16.Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17.Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, - , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

19. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 143 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 32 000 Kč, což žalovaná ani nesporovala. , adresa, 000 Kč představovala nikoliv jistinu úvěru, ale poplatek z úvěr jako takový.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Žalovaná byla pro soud po celou dobu řízení nekontaktní a soud tak nemohl zjistit její aktuální majetkovou situaci. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že soud se v řízení žalovanou pokoušel opakovaně kontaktovat (zaslání žaloby, předvolání k jednání), přičemž z toho má za to, že žalovanou dostatečně předem seznámil s předmětem řízení, žalovaná si pak svého závazku musela být vědoma, jedná se o závazek nikoliv vysoký i s ohledem na deklarovaný příjem žalované v roce 2021, a proto jeho splatnost soud určil 3 dny po právní moci rozsudku.

20. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 32 000 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44 %, která činí 3 801,60 Kč (tj. 44 % z částky 8 640 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 72 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

22. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 32 000 Kč,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 32 000 Kč, tj. ve výši 72 %.

23. Žalovaná měla úspěch co do následujícího:a) poplatků ve výši 5 299,01 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 3 628,81 Kč za období od 16. 10. 2023 do 21. 3. 2024,c) úroku ve výši 14,75 % ročně ze částky 40 127,82 Kč za období od 5. 4. 2023 do 22. 11. 2024 ve výši 3 762,10 Kč.Žalovaná tak měla úspěch co do částky 12 689,42 Kč, tj. ve výši 28 %.

24. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 499,01 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..

25. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon doplnění žaloby ze dne 18. 10. 2024, když jím byly zhojeny vady předchozích podání.