6 C 300/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 66 181,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 66 041,15 Kč, a to pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod státu výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 140 Kč spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 66 041,15 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 041,15 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek ve výši 662 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, číslo , hodnota, -428031/0 710 pod variabilním symbolem , tel. číslo, .

IV. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2 385,76 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně dne 5. 10. 2020 s žalovaným a , jméno FO, , nar. 20. 5. 1979, jako spoludlužníky, uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovaným poskytla částku ve výši 100 000 Kč. Spoludlužníci se zavázali žalobkyně splatit spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně z dlužné částky, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 126 Kč. Spoludlužníci si s žalobkyní dále sjednali pojištění proti neschopnosti splácet pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti, kdy paušální měsíční splátka činila 201 Kč. , jméno FO, se ode dne 11. 5. 2023 nachází v oddlužení, přičemž žalobkyně dne 21. 6. 2023 prohlásila dluh jako celý splatným. Žalobkyně v řízení uváděla, že před sjednáním předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost spoludlužníků.

2. Opatrovník žalovaného k žalobě uváděl, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost dlužníků, když žalobkyně měla povědomí o tom, že paní , jméno FO, se nachází jako dlužnice v několika exekučních řízení, která byla zahájena před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Dále opatrovník namítal, že nedošlo k doručení dopisu o splatnosti závazku ze dne 21. 6. 2024 žalovanému.

3. Soud zjistil, že žalovaný je cizím státním příslušníkem - chorvatským, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům.

4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

5. Žalovaný spolu s , jméno FO, uzavřeli s žalobkyní dne 5. 10. 2020 smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala žalovaným poskytnout částku 100 000 Kč a žalovaní se zavázali předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 126 Kč až do úplného splacení, a to vždy k 13. dní měsíce, posléze k 20. dni měsíce. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 13,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaní si též v rámci smlouvy sjednali pojištění por případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 5. 10. 2020, dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 13. 8. 2021, záznamem o poskytnutí vysvětlení předsmluvních informací ze dne 5. 10. 2020, záznam o poskytnutí informací před sjednáním přistoupení ke skupinovému pojištění ze dne 5. 10. 2020 a shrnutím nejdůležitějších informací k úvěru). Žalovaný jako svoji doručovací adresu uvedl adresu , adresa, (prokázáno oznámením identifikačních a kontaktních údajů ze dne 23. 4. 2019). Žalobkyně žalovaným dne 8. 10. 2020 poskytla částku 100 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 5. 10. 2020 do 31. 12. 2020). Dne 11. 5. 2023 bylo zahájeno insolvenční řízení a posléze dne 21. 6. 2023 byl zjištěn úpadek , jméno FO, a této bylo povoleno jako řešení úpadku oddlužení, což bylo žalobkyní žalovanému oznámeno (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH , spisová značka, -A-9, ze dne 21. 6. 2023, vyhláškou Městského soudu v Praze č.j. MSPH , spisová značka, -, právnická osoba, , ze dne 11. 5. 2023, a oznámením o zahájení insolvenčního řízení ze dne 15. 5. 2023). Žalobkyně celý úvěr zesplatnila žalovanému dne 21. 6. 2023 (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu ze dne 21. 6. 2023, detailními informacemi o zásilce , Anonymizováno, ).6. , jméno FO, před uzavřením předmětné smlouvy byl vyplácen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 426 Kč měsíčně a žalovaný dosahoval příjmu ve výši 20 360 Kč průměrně čistého měsíčně, když žalovaný pracoval jako skladový dělník u společnosti , jméno FO, republika, s.r.o., přičemž konečný zůstatek žalovaného na jeho bankovním účtu k 31. 10. 2020 činil -253,72 Kč a jeho počáteční zůstatek činil částku – 81,65 Kč. , adresa, 000 Kč byla dne 5. 10. 2020 odeslána na účet u , právnická osoba, . s popiskem „platba prodané pohledávky č. , hodnota, spolužadatelky o úvěr“ (prokázáno rozhodnutím , jméno FO, správy sociálního zabezpečení č.j. , právnická osoba, dne 11. 7. 2018, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 2. 9. 2020 a výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020). S , jméno FO, před uzavřením výše uvedené smlouvy bylo vedeno celkem , hodnota, exekučních řízení, jako s povinnou, o čemž žalobkyně věděla (prokázáno vyjádření žalovaného k žalobě na určení pravosti pohledávky ze dne 8. 11. 2023 a vyjádření žalobce k obraně žalovaného ze dne 13. 12. 2023).

7. Žalobkyně žalované před podáním žaloby zaslala dne 20. 7. 2023 též předžalobní výzvu, a to na žalovaným oznámenou adresu, kterou se domáhala úhrady jistiny ve výši 66 041,15 Kč spolu s poplatkem ve výši 140 Kč, úroků a úroků z prodlení (prokázáno výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2023 včetně dodejky, podklady pro soudní řízení dodané žalobkyní).

8. Z dalších důkazů provedených v řízení (posouzení úvěruschopnosti žalovaného klienta žalovaného ze dne 25. 9. 2020) soud nezjistil pro řízení žádné rozhodné skutečnosti.

9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalobkyně s žalovaným a , jméno FO, uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný a , jméno FO, vystupovali ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitelé jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a , jméno FO, , kteří byly s největší pravděpodobností neúvěruschopní. Žalobkyně se ve své počínání vůbec nezajímala o výdajovou stránku žalovaného a , jméno FO, , a to i přestože o jejich úvěruschopnosti mohla mít velké pochybnosti, když jí běžící exekuční řízení s , jméno FO, před sjednáním předmětné smlouvy o úvěru byly známy (jednalo se o 7 exekučních řízení) a byla to ono, kdo žalovanému vedl bankovní účet, ze kterého též vyplynulo, že žalovaný minimálně v září 2020 skončil v mínusu (-81,65 Kč). Z bankovního účtu žalovaného neodcházela žádná platba označená jako nájemné, ač žalovaný s , jméno FO, v rozhodné době v nájmu žít měli, jak je uvedeno ve zprávě žalobkyně o ověřování úvěruschopnosti žalovaného a jejich nájemné mělo činit částku 5 000 Kč měsíčně, což též u žalobkyně mělo vzbudit podezření, když spoludlužníci měli žít v Praze, kde se výše nájmů pohybovala v nominálně daleko vyšších částkách. Neuvěřitelným faktem se též jeví, že spoludlužníci uvedli, že kromě nájemného nemají žádné měsíční výdaje, když toto popírá i bankovní historie žalovaného a finanční historie , jméno FO, (exekuční řízení). Spoludlužníci též dosahovali v součtu nízkých příjmů, když jejich domácnost hospodařila měsíčně s částkou 25 786 Kč. Nelze se ztotožnit, ani s argumentem žalobkyně, že spoludlužníci museli být úvěruschopní, když předmětný úvěr hradili do dne zahájení insolvenčního řízení s , jméno FO, , když s platební morálky spoludlužníků je zřejmé, že tito vytloukali klín klínem, když valná část předmětného úvěru poskytnutého žalobkyní byla hned tíž den poukázala k úhradě jiného závazku , jméno FO, (částka 81 000 Kč), což ovšem neznačí jejich úvěruschopnost.

13. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: , právnická osoba, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , s. , Anonymizováno, ). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , jméno FO, statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“14.Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, , ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora , právnická osoba, (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -, Anonymizováno, , Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“15.Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, , Anonymizováno, - , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , Anonymizováno, a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila spoludlužníkům 100 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku 66 041,15 Kč, což žalovaný ani nesporoval.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Opatrovníkovi žalovaného jeho majetková situace není známa. Z dokazování pak vyplynulo, že žalovaný nebyl již od vstupu , jméno FO, schopen platit původně nastavené splátky ve výši 2 126 Kč měsíčně. , právnická osoba, s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalovanému uložil ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně (tedy splátkách nižších než byla splátka původní), kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí.

19. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 66 041,15 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 385,76 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %) z jejich celkové výše, která činila částku 3 848 Kč. V rozhodnutí I. ÚS , Anonymizováno, , ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

21. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 66 041,15 Kč,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 66 041,15 Kč, tj. ve výši 81 %.

22. Žalovaný měl úspěch co do následujícího:a) poplatků ve výši 140 Kč,b) úroku ve výši 13,99 % ročně ze částky 66 041,15 Kč za období od 22. 6. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 7 492,50 Kč,c) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 041,15 Kč za období od 22. 6. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 8 033,40 Kč.Žalovaný tak měl úspěch co do částky 15 665,90 Kč, tj. ve výši 19 %.

23. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 648 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření ze dne 6. 3. 2024, účast na jednání soudu dne 12. 4. 2024) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

24. I úhradu nákladů řízení soud žalované s ohledem na její finanční a osobní situaci uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.