6 C 340/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 184 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 184 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech od 13. 3. 2020 do 18. 3. 2020 byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče na [anonymizováno] klinice žalobkyně. Žalovaný nebyl [anonymizováno] pojištěn v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění. Za [anonymizováno] péči poskytnutou žalovanému vznikly žalobkyni náklady v celkové výši celkem 19 184 Kč, které byly žalovanému vyúčtovány dokladem č. FV [číslo], se splatností dne 7. 7. 2020. Žalovaný za poskytnutou péči neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejdříve zabýval pravomocí, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc soudu je dána dle čl. 4 Nařízení č. 1215/2012 Sb.

4. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 30. 5. 2018 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.

5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně je samostatnou státní příspěvkovou organizací zřízenou rozhodnutím Ministerstva vnitra a je poskytovatelem [anonymizováno] služeb v souladu s ust. § 2 odst. 1 ust. § 111 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (prokázáno Statusem FNOL). Žalovanému byla ve dnech 13. 3. 2020 až 18. 3. 2020 poskytnuta zdravotní péče na [anonymizováno] klinice Fakultní nemocnice [obec], kdy byly v jeho prospěch vykonány léčebné úkony, na jejichž náklady byla žalobkyní vystavena faktura č. FV [číslo], která se stala splatnou dne 7. 7. 2020. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v ČR v rámci veřejného zdravotního pojištění (prokázáno propouštěcí zprávou žalovaného ze dne 18. 3. 2020, ověřením platnosti pojištění ke dni 13. 3. 2020 a fakturou č. FV [číslo] ze dne 23. 6. 2020). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani v návaznosti přes upomínky žalobkyně (prokázáno upomínkami z dní 25. 9. 2020 a 11. 1. 2021 včetně podacího archu).

7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

8. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o péči o zdraví a podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Mezi žalobkyní a žalovaným byla konkludentně uzavřena smlouva o péči o zdraví, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému jako [anonymizováno], který není účastníkem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nezbytné ošetření, které vyúčtovala částkou 19 184 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči neuhradil ničeho, ani neprokázal, že by byl v daném období pojištěn, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

9. S ohledem na to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Pokud jde o příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení, postupoval soud dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., dle kterých dlužník, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení ode dne následujícího splatnosti vyúčtovaných služeb dle výše uvedené faktury.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.