6 C 403/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 218 534,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 192 677,60 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 25 856,88 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 674 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 218 534,48 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 206 940 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 7 771,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 2 185 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení, a to na bankovní účet Obvodního soudu pro Prahu 10 č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , tel. číslo, .

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 924,16 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 28. 5. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou označily jako „smlouvu o úvěru“ (dále též jen „smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 692 Kč. Úroková sazba byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 16,99 % p.a. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 218 534,48 Kč (sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 206 940 Kč a připsaných úroků úvěru ve výši 7 771,50 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 674 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 218 534,48 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, z úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 206 940 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a z úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 7 771,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení.

2. Opatrovník žalované se k žalobě vyjádřil tak, že je žaloba nedůvodná. Dle opatrovníka žalobkyně nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalované, smlouva je proto absolutně neplatná a žaloba by měla být zamítnuta.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná státním příslušníkem Bulharska, a v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 28. 5. 2022 smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 200 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 3 692 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 20. 6. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná v rámci smlouvy nebyla pojištěna (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 25. 5. 2022, smlouvou o úvěru ze dne 28. 5. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti , právnická osoba, . účinnými od 31. 8. 2020, výpisem obchodního rejstříku žalobkyně, ceníkem pro soukromou klientelu s účinností od 22. 1. 2022 a ceníkem pro soukromou klientelu v rozšířeném znění s účinností od 1. 12. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 200 000 Kč (prokázáno podklady pro soudní konání).

6. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že její hlavní měsíční příjem činí 38 514 Kč čistého plyne z podnikání, nájem činí 5 000 Kč měsíčně, uvedla, že žije v domácnosti sama, v položce ostatní pravidelné výdaje uvedla částku 0 Kč, v položce ostatních splátek uvedla rovněž 0 Kč (prokázáno posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 25. 5. 2022). Dle daňového přiznání za rok 2021 přitom základ daně činil částku ve výši 373 785 Kč ročně, tj. 31 148,57 Kč měsíčně (prokázáno přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2021). Žalovaná na dluh uhradila dne 20. 6. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 20. 7. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 22. 8. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 20. 9. 2022 částku ve výši 983,02 Kč a částku ve výši 2 708,98 Kč, dne 20. 10. 2022 částku ve výši 3 692 Kč, dne 21. 11. 2022 částku ve výši 3 375,02 Kč a dne 24. 11. 2022 částku ve výši 316,98 Kč, při započtení řádných úroků zbylo žalované k úhradě 192 677,60 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 26. 5. 2022 do dne 31. 12. 2022).

7. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a proto i k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 2. 4. 2023. Dlužná částka jistiny činila 210 763 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2023 a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 4. 2023 vč. podacího archu).

8. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne 1. 7. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 vč. podacího lístku ze dne 19. 7. 2023, přílohou č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a dohodou o úhradě úplaty ze dne 30. 6. 2023).

9. Žalobkyně žalované před podáním žaloby zaslala dne 12. 9. 2023 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2023, včetně podacího archu z téhož dne).

10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

13. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy úvěruschopná. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedla, že disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši 38 514 Kč, nýbrž z daňového přiznání vyplynulo, že disponuje příjmy ve výši 31 148,57 Kč měsíčně, rozdíl tak činil více než 7 tisíc Kč měsíčně. Z toho mělo právní předchůdkyni žalobkyně vyplynout, že žalovaná jí zjevně neposkytuje pravdivé a úplné informace, a měla si tak lépe ověřit skutečnou finanční situaci žalované. Rovněž výše nájemného činící 5 000 Kč měsíčně v obvodu , adresa, se právní předchůdkyni žalobkyně měla jevit jako podezřelá a měla si ji tak lépe ověřit. Z úřední činnosti v rámci jiného řízení proti téže žalované je soudu přitom známo, že žalovaná má další závazky typu právě projednávaného závazku. Faktické příjmy a výdaje žalované proto soud nemá za prokázané. Soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zkoumána.

14. Žalobkyně byla poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna prokázat tvrzení, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku, avšak na toto žalobkyně reagovala tím, že uvedla, že nemá dalších návrhů na doplnění dokazování.

15. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“16. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 200 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo žalobkyni dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 192 677,60 Kč, když částku ve výši 7 322,40 Kč již uhradila v rámci plnění splátek.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, opatrovníkovi majetková situace žalované není známa. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nebyla schopna platit původně nastavené splátky ve výši minimálně 3 692 Kč měsíčně. V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně (tedy splátkách nižších, než byla splátka původní), kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 192 677,60 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši 2 185 Kč soud ve výroku III. rozhodl dle položky 1, odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, když na soudním poplatku bylo zaplaceno 8 742 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu. Vzhledem ke skutečnosti, že elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení, je třeba částku ve výši 2 185 Kč doplatit, když soudní poplatek dle položky 1, odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí celkem 10 927 Kč.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 %, která činí 12 924,16 Kč. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

23. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 192 677,60 Kč,Žalobkyně tak měla úspěch co do částky 192 677,60 Kč, tj. ve výši 61 %.

24. Žalovaná měla úspěch co do následujícího:a) části jistiny ve výši 25 856,88 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 7 674 Kč,c) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 218 534,48 Kč za období od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 42 030,47 Kč,d) úroku ve výši 16,99 % ročně ze částky 206 940 Kč za období od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 45 080,72 Kč,e) úroku ve výši 16,99 % ročně ze částky 7 771,50 Kč za období od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 1 692,98 Kč.Žalovaná tak měla úspěch co do částky 122 335,05 Kč, tj. ve výši 39 %.

25. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 927 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 315 012,65 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne 11. 10. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 819,20 Kč ve výši 8 299,20 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon doplnění žaloby ze dne 29. 7. 2024, když jím byly zhojovány vady předchozího podání.