6 C 428/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 293 913,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 287 202,90 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 6 710,59 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 299,70 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 290 715,80 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 293 913,49 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek ve výši 2 939 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to na bankovní účet Obvodního soudu pro , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

IV. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 39 761,92 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a , právnická osoba, ., IČ , IČO, . se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, byla dne 7. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 6,99 % ročně z dlužné částky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 781 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas zesplatnila jej mu právní předchůdkyně žalobkyně celý, a to dopisem ze dne 29. 4. 2023. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila: jistinu ve výši 287 202,90 Kč, připsané úroky úvěru ve výši 3 512,90 Kč, poplatky ve výši 3 197,69 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 299,70 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Žalovaný k jednání soudu konaného dne 12. 4. 2024 nedostavil, ani se z něj neomluvil. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 2. 2022 smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 781 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 15. 3. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,99 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a její sazebník (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 7. 2. 2022, ceníkem pro soukromou klientelu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 1. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně platné od 31. 8. 2020 a záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 7. 2. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 300 000 Kč (prokázáno podklady pro soudní řízení stran žalovaného). Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, a proto i k tomuto právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 29. 4. 2023. Dlužná částka jistiny činila 287 202,90 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě ze dne 28. 3. 2023, výzvou ze dne 30. 4. 2023 a podklady pro soudní řízení stran žalovaného).

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru (období od ledna 2021 do ledna 2022) žalovaný dosahoval výdělku kolem 30 000 Kč čistého měsíčně, kdy na bankovní účty č. , č. účtu, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , č. účtu, byly průměrně pravidelně odesílány částky kolem 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlen v nájmu v domácnosti o dvou osobách. Žalovaný v rozhodném období dosahoval následujících zůstatků na bankovním účtu: leden 2021 +535,05 Kč, únor 2021 +950,26 Kč, březen 2021 +2 397,64 Kč, duben 2021 +3 073,05 Kč, květen 2021 +2 322,76 Kč, červen 2021 +264,15 Kč, červenec 2021 –29,31 Kč, srpen 2021 +1 509,29 Kč, září 2021 +2 924,99 Kč, říjen 2021 -2,54 Kč, listopad 2021 + 1230,90 Kč, prosinec 2021 +935,28 Kč a leden 2022 +1 341,66 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2022 a žádostí o poskytnutí úvěrového produktu).

8. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 1. 7. 2023 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek, přílohou č. , hodnota, potvrzením zaplacené kupní ceny, dohodou o úplatě ze dne 30. 6. 2023 a oznámením o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku ze dne 19. 7. 2023).

9. Žalovaný byl žalobkyní dne 12. 9. 2023 úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 9. 2023, včetně podacího lístku z téhož dne).

10. Z dalších v řízení provedených důkazů (posouzení úvěruschopnosti žalovaného stran právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 7. 2. 2022) soud nezjistil, žádné pro řízení rozhodné skutečnosti.

11. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

12. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

14. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy neúvěruschopný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v žádosti o poskytnutí úvěru lhal, když uváděl, že jeho měsíčním výdajem je pouze nájemné ve výši 5 500 Kč měsíčně (tomuto neodpovídají údaje z bankovního výpisu z účtu žalovaného). Je chybou právní předchůdkyně žalobkyně, že si tuto informaci neověřila, když navíc to byla ona, kdo žalovanému minimálně 13 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru vedl běžný účet a měla tak přehled o jeho finančních tocích. Z těchto finančních toků za předmětné období pak mělo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaný v období od ledna 2021 do ledna 2022 měl pravidelné měsíční výdaje zasílané na bankovní účty č. č. , č. účtu, , , č. účtu, a , č. účtu, v průměrné výši kolem 20 000 Kč, a i když je pravdou, že žalovaný dosahoval příjmů v průměrné výši kolem 30 000 Kč měsíčně se zbývající částkou nedokázal v těchto 13 předcházejících měsících hospodařil způsobem odpovídajícím tomu, že by byl schopen hradil splátku úvěru ve výši 3 781 Kč, když potřebného konečného zůstatku na svém bankovním účtu nedosáhl za sledované období ani jedenkrát, naopak 2x se dostal do mínusových hodnot (v červenci a říjnu 2021).

15. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“16. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , OPR- , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 300 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku 287 202,90 Kč, což žalovaný ani nesporoval.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Dlužník je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, když žalovaný v řízení byl neaktivní. Majetkové poměry žalovaného soudu nejsou známy, avšak z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen splácet částku 3 781 Kč měsíčně a jeho bankovním výpisům ze sledovaného období ledna 2021 až ledna 2022 by pak odpovídala částka 1 000 Kč měsíčně, když tuto by byl žalovaný větší část rozhodného období schopen plnit.

21. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 287 202,90 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64 %, která činí 39 761,92 Kč (tj. 64 % z částky 62 128 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 82 %. V rozhodnutí I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

23. Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:a) jistiny v částce 287 202,90 Kč,Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 287 202,90 Kč, tj. ve výši 82 %.

25. Žalovaný měl úspěch co do následujícího:a) poplatků ve výši 3 197,69 Kč,b) kapitalizovaného úroku ve výši 3 512,90 Kč,c) kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 7 299,70 Kč,d) úroku ve výši 6,99 % ročně ze částky 290 715,80 Kč za období od 2. 7. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 15 922,70 Kč,e) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 293 913,49 Kč za období od 2. 7. 2023 do 12. 4. 2024 ve výši 34 544,90 Kč.Žalovaný tak měl úspěch co do částky 64 477,89 Kč, tj. ve výši 18 %.24.

25. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 696 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 293 913,49 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 200 Kč ve výši 8 232 Kč.

26. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ve výši 11 757 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy vyzval žalobkyni ve výroku III., aby doplatila soudní poplatek ve výši 2 939 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků.