6 C 430/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 167 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 494,31 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 20 672,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 165 Kč ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 59,78 % ročně z částky 29 494,31 Kč od 1. 3. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 1 037,96 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 29 494,31 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do částky, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 3. 2022 dosáhne částky 95 328 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 3 481,22 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 8. 2021. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutou částku žalobkyni zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 886 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 27. 2. 2022. Žalovaná byla povinna po zesplatnění vrátit částku 33 874,21 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala též zaplacení smluvní pokuty představující částku 998 Kč (za dvě nezaplacené splátky, tj. 2 x 499 Kč), dále žádala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč, a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru v kapitalizované výši 14 002 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má kyrgyzstánské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení.

4. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Žalobkyně uzavřela dne 9. 8. 2021 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 49 440 Kč. Úrok by sjednán ve výši 59,78 % ročně. Celková dlužná částka tak činila 79 440 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet v 48měsíčních splátkách po 1 886 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2021, základními parametry úvěru, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne 11. 8. 2021, kopií cestovního pasu žalované založené na č.l. 43-50 spisu, předsmluvním formulářem, dokladem o vyplacení úvěru stran žalované, splátkovým kalendářem úplným výpisem ze seznamu regulovaných registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2021, podpisem na dálku, smlouvou o spotřebitelkám úvěru tzv. produkt A, důkazem o přijaté SMS pro vyplacení, zaslanou SMS informace o vyplacení, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 9. 8. 2021, důkazem o odeslání jedné koruny a základními informacemi o klientovi). Mezi účastníky řízení bylo též sjednáno pojištění pro případ neschopnosti žalované splácet (prokázáno přílohou č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přihláškou do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 9. 8. 2021, stručnými informacemi pro zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění, informačním dokumentem o pojistném produktu stran pojištění schopnosti splácet úvěr a informacemi o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr). Žalovaná byla před uzavřením předmětné smlouvy zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, & , Anonymizováno, , kde dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 16 930 Kč. Žalovaná byla vdaná. Žalovaná neprocházela před uzavřením smlouvy registry SOLUS, NRKI/BRKI (prokázáno výpisem záznamů z registru SOLUS, dotazem na skóre NRKI/BRKI, kopií cestovního pasu žalované na č.l. 43 až 50 spisu, příchozí úhradou ze dne 19. 5. 2021, příchozí úhradou ze dne 19. 4. 2021 a příchozí úhradou ze dne 19. 7. 2021). Žalovaná celkem uhradila částku 5 658 Kč, z toho částka ve výši 505,69 Kč byla započtena na jistinu. Žalovaná 2 ze 3 splátek zaplatila po jejich splatnosti (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně po opakovaném upomínání zesplatnila závazek žalované ke dni 27. 2. 2022 (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 22. 2. 2022, výzvou k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 24. 1. 2022 a oznámením ze dne 27. 2. 2022). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 17. 8. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2022 včetně podacího lístku a dodejkou ze dne 13. 8. 2022).

7. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (hodnocení klienta ze dne 9. 8. 2021) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

8. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

11. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy úvěruschopná. Žalovaná v rozhodné době dosahovala nízkých příjmů v průměrné výši 16 930 Kč, přičemž její výdajová stránka nebyla stran žalobkyně nikterak zkoumána. Žalobkyni se při jednání soudu dne 12. 3. 2025 dostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř., avšak žalobkyně již žádné důkazy soudu nepředložila, když při jednání konstatovala, že žádných jiných důkazů již nemá.

12. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

13. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne [datum] ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“14. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -, Anonymizováno, - , právnická osoba, . v. , Anonymizováno, . Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

16. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 30 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 29 494,31 Kč, což žalovaná ani nesporovala.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Žalovaná byla po celou dobu řízení neaktivní a její aktuální majetkový stav se soudu nepodařilo zjistit. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná byla splátku ve výši 1 886 Kč měsíčně schopna zaplatit po jedenkráte, když následné dvě jí zaplacené splátky jíž byly uhrazeny po splatnosti. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 1 300 Kč měsíčně, kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí.

18. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 29 494,31 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 %, která činí 3 481,22 Kč (tj. 18 % z částky 19 340,10 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 59 %.

20. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 509 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 167 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání soudu dne 12. 3. 2025) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 910 Kč ve výši 2 921,10 Kč.

21. I úhradu nákladů řízení soud žalované uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.

22. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že předmětná smlouva o úvěru by byla též absolutně neplatnou a to pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z., když výše RPSN činila 98,55 %, což více než desetinásobně překračuje průměrnou úrokovou sazbu v daném období a když za tolerovatelnou je považována výše RPSN dvojnásobná nebo trojnásobná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, ).