6 C 95/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 1.1.2018 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 318 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10.4.2018 domáhal zaplacení předmětné částky s tím, že v červnu 2017 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce dne 20.6.2017 převedl na bankovní účet žalovaného částku 1 000 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do konce roku 2017, což však neučinil ani na základě předžalobní výzvy, která byla žalovanému doručena dne 6.1.2018. Dále žalobce požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, jak tvrdil žalobce v žalobě a uzavření smlouvy o zápůjčce ani žalobce v průběhu řízení neprokázal. Stejně tak v řízení nebylo prokázáno, že převzetí předmětné částky žalovaným je bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pokud žalobce požadoval zaplacení částky jako bezdůvodné obohacení v případě, že v průběhu řízení nebude prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, pak žalobce ani neprokázal, že by byly naplněny podmínky vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalobce poskytnul předmětnou částku žalobci na úhradu nákladů na společné obchodní aktivity obou účastníků, se kterými byly spojeny zahraniční cesty. Práce a cestovní náklady na zahraniční cesty byly vynakládány až do doby, kdy žalobce bez vědomí žalovaného začal připravovat úkony se zahraničními partnery, kteří však spolupráci se žalobcem, aniž by o těchto skutečnostech věděl i žalovaný, odmítli. Vzhledem ke skutečnosti, že náklady ve výši cca 1,5 milionu Kč na přípravu společného projektu nejprve hradil žalovaný ze svých prostředků, následně žalobce poskytl žalovanému za účelem úhrady dalších nákladů předmětnou částku, o bezdůvodné obohacení se jednat nemůže. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.), že žalobce dne 20.6.2017 převedl na účet žalovaného částku 1 000 001 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Dne 20.6.2017 byla na účet žalovaného převedena žalobcem částka 1 000 001 Kč, přičemž mezi účastníky nebyla uzavřena ani smlouva o zápůjčce ani jiný smluvní vztah. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení předmětné částky dne 2.1.2018, která byla žalovanému doručena dne 6.1.2018, avšak žalovaný výzvě nevyhověl. K uvedenému skutkovému závěru dospěl soud poté, co sice v řízení, které před soudem I. stupně probíhalo před následujícím odvolacím řízení, byla provedena řada důkazů jako např. prohlášení svědků, avšak těmito důkazy nebylo prokázáno, že by mezi účastníky měla být uzavřena smlouva, na jejímž základě došlo k převodu předmětné částky. Těmito důkazy bylo totiž pouze prokázáno, že probíhala jednání žalovaného s dalšími osobami ohledně přípravy obchodního projektu. Stejně tak ani na základě provedeného výslechu svědkyně jméno příjmení příjmení nebylo možno přisvědčit tvrzení žalovaného, že předmětná částka byla žalobcem poskytnuta za účelem úhrady nákladů spojených s přípravou společného podnikatelského záměru účastníků. Přestože žalobce byl soudem vyzván k doplnění důkazních návrhů k prokázání tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce a současně byl poučen, že v případě nesplnění uvedené povinnosti žalobce neunese důkazní břemeno k žalobnímu tvrzení, žalobce důkazní návrhy neučinil. Stejně tak byl žalovaný poučen o povinnosti tvrzení a povinnosti navržení důkazů k prokázání žalovaným uvedeným skutečnostem, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o způsobu a účelu nakládání s prostředky poskytnutými žalobcem a dohoda o úhradě nákladů již žalovaným vynaložených či v budoucnu vzniklých v souvislosti s přípravou společného podnikatelského záměru. Ačkoliv žalovaný navrhnul řadu důkazů, nebyly jimi uvedené skutečnosti prokázány, resp. soud jejich provedení zamítnul, neboť žalovaný při jednání dne 1.9.2021 uvedl, že navrhované listiny prokazují, že žalovaný vykonával pro žalobce a v jeho prospěch činnost, avšak jaká měla být mezi účastníky uzavřena dohoda ohledně předmětné částky, v žádné listině obsaženo není. Stejně tak byly zamítnuty i návrhy na výslech svědků a to jednak jméno příjmení, která již byla dříve slyšena a dále pak svědka jméno příjmení, neboť žalovaný sám při jednání prohlásil, že svědek se k otázce uzavření smlouvy a jejího obsahu vyjádřit nemůže. Ačkoliv svědkyně příjmení již byla dříve slyšena, z její svědecké výpovědi nebylo možno dovodit případně mezi účastníky uzavřenou dohodu o použití předmětné částky. Ostatně žalobce při své účastnické výpovědi uvedl, že o finančních záležitostech nikdo další nevěděl. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť s ohledem na níže uvedený právní názor, nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Dále soud neprovedl navrhovaný výslech jméno příjmení, neboť jej považoval za nadbytečný, když žalovaný jež jej k důkazu navrhnul, následně uvedl, že se svědek k otázce uzavření smlouvy mezi účastníky ani vyjádřit nemůže. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jak žalobce tvrdil v žalobě či zda vznikl jiný smluvní vztah, jež byl důvodem pro převod předmětné částky ve prospěch žalovaného a následně užití částky žalovaným, jak tvrdil žalovaný. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce a proto soud posoudil nárok žalobce v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky vznikl smluvní vztah, na základě kterého žalobce převedl na účet žalovaného předmětnou částku a žalovaný byl oprávněn s částkou disponovat. K tomuto závěru dospěl soud poté, co provedl shora uvedené dokazování jak listinnými důkazy, tak výslechy žalovaného a svědkyně. Ačkoliv žalovaný byl v souladu s vyjádřeným závazným právním názorem odvolacího soudu poučen o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, tak soud je přesvědčen, že žalovaný důkazní břemeno k tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalovaný mohl disponovat s předmětnou částkou, neunesl a žalovaným tvrzenou obranu tak neprokázal. S ohledem na provedené dokazování má soud za to, že na straně žalovaného došlo v souladu s § 2991 o.z. k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, a to tím že žalobce převedl na účet žalovaného předmětnou částku, aniž by mezi účastníky vznikl smluvní vztah, jež by byl právním důvodem pro zaplacení předmětné částky, přičemž žalovaný žalobci částku nevrátil, ač byl žalobcem k tomuto vyzýván. Žalobci tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Přestože žalovaný v závěrečném návrhu vznesl námitku započtení, a to nákladů, které žalovaný hradil v souvislosti s přípravou podnikatelského záměru účastníků, tak soud již vznesenou námitku nemohl při rozhodování zohlednit a to s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení nebylo prováděno dokazování ohledně úhrad konkrétních nákladů na podnikatelský záměr účastníků žalovaným a s ohledem na závěrečné poučení účastníků o důkazních návrzích, jež nebylo účastníky využito, již ani nebyla možnost provádění dalších důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností k případnému nároku žalovaného na úhradu vynaložených nákladů. Dále je nutno zdůraznit, že žalovaný v námitce započtení ani neupřesnil, jaké konkrétní výdaje, kdy a v jaké souvislosti, měly být žalovaným vynaloženy, aby bylo možno vůbec posoudit oprávněnost žalovaným vzneseného nároku, jež byl navrhován k započtení. Na základě shora uvedených skutečností proto soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobce má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 318 690 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 90 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze 15 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby, účast u jednání dne 25.3.2019, 19.7.2019, 214.10.2019, 26.2.2020, 13.5.2020, písemný závěrečný návrh, odvolání, písemný závěrečný návrh v odvolacím řízení, účast u jednání odvolacího soudu dne 20.1.2021, účast u jednání soudu I. stupně dne 1.9.2021, 22.9.2021, písemný závěrečný návrh) včetně 15ti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů za právní zastoupení. Ačkoliv žalobce požadoval přiznat náklady řízení za další úkony jako opakované porady s klientem a nahlížení do spisu, tak tyto úkony přiznány žalobci nebyly, neboť soud je názoru, že další porady s klientem nebyly účelně vynaložené náklady, když žalobce se zásadně k jednání nedostavoval a stejně tak nebyly přiznány náklady na úkony představující nahlížení do spisu, které bylo uskutečňováno praktikanty advokátní kanceláře právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.