7 C 114/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr Barborou Nezkusilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: povinnost vydat plynoměr

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) typu R015, výrobního čísla [číslo], které je umístěno na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – [část obce], Česká republika v místě spotřeby (EIC) č.: [anonymizováno], a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 7.627 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaném domáhala povinnost vydat plynoměr (dále jen„ plynoměr“), které je umístěno v místě spotřeby na adrese odběrného místa [obec a číslo], [ulice a číslo]. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. K jednání se nedostavil, žalobkyně se omluvila. Z provedených důkazú listinami vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost ze [datum] [číslo] byl žalovanému na adrese odběrného místa ve výroku uvedeném osazen plynoměr typu R015 BK G4, výrobní [číslo] (smlouvou o sdružených dodávkách zemního plynu ze, smlouvou o připojení k distribuční soustavě ze). Distribuce plynu byla ukončena k [datum] (žádostí o zpřístupnění měřidla z [datum] včetně přílohy). Následně mělo dojít k demontáži plynoměru. Plynoměr však demontován nebyl, neboť žalovaný neumožnil přístup do bytu (žádostí o provedení práce ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného vyzvala k poskytnutí součinnosti, a to i prostřednictvím své právní zástupkyně (dopisem z [datum] včetně dodejek a podacího archu).

2. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvod pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

3. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

4. Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci.

5. Podle § 71 odst. 1, 6 EZ odběr plynu je měřen měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

6. Podle § 71 odst. 8 EZ ten, kdo je povinen vybavit odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením, zajišťuje instalaci měřicího zařízení na svůj náklad a na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření.

7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Žalobkyně osadila ve shora uváděném místě spotřeby plynoměr typu A022, výrobního čísla [číslo], jako měřicí zařízení dle § 71 odst. 1, 2 EZ. Žalovaný však již nemá uzavřenou smlouvu o odběru plynu ve shora uvedeném odběrném místě, neboť distribuce plynu byla ukončena k [datum]. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na vydání výše specifikovaného plynoměru. Žalobkyně se pokusila o demontáž plynoměru, což se jí pro absenci součinnosti ze strany žalovaného nezdařilo. Tím žalovaný porušil povinnost podle § 71 odst. 6 EZ. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem plynoměru, a proto se důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva tím, že žádá vydání plynoměru podle § 1040 odst. 1 o. z.

9. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobkyni plynoměr tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., a dále náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 977 Kč.