7 C 150/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Barborou Nezkusilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 58 203,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 492,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 492,10 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 8 034,42 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se co do částky 17 711,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 711,73 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 8. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 58 203,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2020, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, Malta (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně i mimo jiné jdoucí pohledávky za žalovanou v tomto řízení požaduje částku 58 203,83 Kč představující jistinu ve výši 40 492,10 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a částku 16 961,73 Kč představující úrok za období čerpání úvěru. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že načerpala celkem částku 209 706,15 Kč a na splátkách předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 183 200 Kč. Žalovaná nerozporuje, že celkovou poskytnutou částku předchůdkyni žalobkyně neuhradila, ale nesouhlasí s výší úroků. Rozdíl mezi částkou, kterou načerpala a částkou, kterou ještě neuhradila by žalovaná ráda uhradila ve formě měsíčních splátek. Dále pak žalovaná uvedla, že se domnívá, že výše RPSN odporuje dobrým mravům a je nepřiměřeně vysoká a současně předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované, která se domnívá coby spotřebitel, že tím je smlouva o úvěru neplatná.

3. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a jednal bez účasti žalobkyně, která se z nařízeného ústního jednání omluvila dne 16. 2. 2023.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, Malta coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 22. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 6. 2020, obchodní podmínky, standartní informace o spotřebitelském úvěru), na základě, které poskytla žalované úvěrový limit do částky 80 000 Kč Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala uhradit minimální splátku ve výši 12,50% nesplaceného úvěru. RPSN bylo sjednáno ve výši 262,91%, dále pak byly ve smlouvě sjednány poplatky ve výši 12,50% z čerpané částky úvěru. Žalovaná čerpala od předchůdkyně žalobkyně dne 16. 9. 2021 částku 28 800 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 13 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částku 30 500 Kč, dne 30. 3. 2021 částku 20 500 Kč, dne 24. 2. 2021 částku 20 500 Kč, dne 16. 2. 2021 částku 20 500 Kč, dne 27. 1. 2021 částku 20 500 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 10 500 Kč, dne 9. 10. 2020 částku 10 500 Kč, dne 22. 9. 2020 částku 10 000 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 4 400 Kč a dne 22. 6. 2020 částku 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o povedené platbě). Dle tvrzení žalobkyně i žalované žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 183 199,37 Kč (prokázáno z výpisu). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy (Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kde je označena pohledávka ref. číslo za žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 3. 2022, kde je uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá žalované k tomuto dni k zaplacení částka 58 203,83 Kč (Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022, včetně podacího lístku). Právní zástupce žalobkyně zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 16. 3. 2022 (výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2022, včetně podacího lístku). Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2022 sdělila, že byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova, na základě, nichž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a bylo jí tak vyhověno žádosti o úvěr, k tomu však nenavrhla žalobkyně žádných dalších důkazů, kdy dále uvedla, že nedisponuje ani žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon“).

8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalovaná mohla čerpat až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. 15. právnická osoba zde vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy bylo povinností předchůdkyně žalobkyně posoudit schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně však v doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2022 a ze dne 1. 2. 2023 výslovně sdělila, že byla žalovaná lustrován z veřejně dostupných databází anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova, na základě, nichž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo mu tak vyhověno žádosti o úvěr, k tomu však nenavrhla žalobkyně žádných dalších důkazů, kdy dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 86 a § 87 zákona řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, což činí smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

17. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. spisová značka, ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. ústavní nález, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

18. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

19. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

20. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a to ve výši nesplacené jistiny úvěru. Jestliže totiž právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované. A to tak, že žalovaná od 22. 6. 2020 čerpala postupně několik částek od předchůdkyně žalobkyně, v celkové výši 223 691,47 Kč, ale vrátila pouze částku ve výši 183 199,37 Kč. Rozdíl ve výši načerpaných finančních prostředků a vrácených částek činí částku 40 492,10 Kč, které žalovaná předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevrátila. Vzniklo žalobkyni (dříve právní předchůdkyni žalobkyně) dle § 2993 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení.

21. V daném případě z tvrzení žalobce a žalované vyplývá, že žalovaná dluží žalobkyni (dříve právní předchůdkyni žalobkyně) částku ve výši 40 492,10 Kč (jistina), kterou žalovaná načerpala od právní předchůdkyně, avšak již žalobkyni či právní předchůdkyni nevrátila zpět. O částku ve výši 40 492,10 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně).

22. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud totiž poskytuje toliko u jednání. Jelikož se žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 23. 2. 2023 nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně zkoumání úvěruschopnosti a specifikaci úroků ve výši 16 961,73 Kč jakožto i částky ve výši 750 Kč, se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání ze dne 1. 2. 2023, že v případě, že by soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně shledal, že žalovaná činí nová tvrzení, nechť je žalobkyně ve stanovené lhůtě vyzvána a poučena k uvedení svých tvrzeních. Žalobkyně příjmení, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 10. 2020 pod sp. zn. ústavní nález, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 pod sp. zn. spisová značka; v usnesení pod sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud ČR uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). Žalobkyně se tak z vlastní vůle nedostavením se k prvnímu nařízenému jednání ve věci o poučení soudu v tomto smyslu připravila, což v konečném důsledku jde zcela k její tíži.

23. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně často neunáší své břemeno tvrzení či břemeno důkazní v jí žalovaných sporech vyplývajících z (neplatných) smluv o úvěru (ať už z různých zákonných důvodů), pročež soud neustále nařizuje ve věcech žalobkyně ústní jednání a předvolává k nim opakovaně zástupce žalobkyně, a to vždy v dostatečném předstihu, aby měl zástupce žalobkyně čas zajistit svoji účast u jednání, neboť je soudu známo, že jeho sídlo je od sídla zdejšího soudu poměrně vzdálené, případně aby měl čas zajistit si substituční zastoupení. Nicméně i přes tuto snahu soudu se zástupce žalobkyně stále z účasti na prvních nařízených jednání dokola omlouvá, aniž by vyvinul snahu k nějakému z jednání se dostavit, což jde v konečném důsledku zcela jistě k tíži žalobkyně, neboť se tím zcela dobrovolně připravuje o řádná poučení poskytovaná ze strany soudu. Navíc povinností soudu je postupovat tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání, odročování jednání bez opodstatněného důvodu by tak bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.

24. S ohledem na shora uvedené, soud přiznal žalobkyni pouze nárok na částku ve výši 40 492,10 Kč představující bezdůvodné obohacení, resp. představující jistinu, částku, kterou žalovaná od právní předchůdkyně načerpala na svůj účet, avšak již neuhradila (nevrátila) zpět. Výrokem I. tohoto rozsudku soud přiznal žalobkyni částku ve výši 40 492,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 492,10 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, a to v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

25. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř.:„ Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.“ 26. A dále pak náhradu nákladů řízení v částce 8 034,42 Kč (specifikovanou níže v bodě 28), přičemž uvedenou povinnost, jak jistinu, tak náklady soudního řízení, je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena, byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. Výše měsíční splátky byla soudem stanovena s ohledem na vyjádření žalované, která soudu sdělila, že je to částka, kterou je schopna měsíčně žalobkyni hradit.

27. Ve zbytku nároku žalobkyně soud výrokem II. žalobu zamítl, s ohledem na učiněné závěry uvedené shora.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 034,42 Kč, přičemž tato částka představuje 39,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 329 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 204 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 040 Kč ve výši 3 158,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.