7 C 168/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa žalované o zaplacení 1 779 904,80 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 779 904,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 13. 5. 2002 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení částku 855,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 7. 2012 domáhala vydání rozhodnutím, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 779 904,80 Kč, a to z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně považovala jednání žalované za nezákonné a žalovaná se dopustila následujícím postupem nesprávného úředního postupu. Žalobkyně dne 30. 11. 2005 podala u Magistrátu hl. města Prahy žádost o„ rozepsání EU výjimky 05SIPEU -0185“ ze zákazu obchodních činností ohledně 250 ks [anonymizována čtyři slova]) dovezených ze [příjmení] republiky na základě uvedeného hromadného potvrzení o výjimce ze zákazu obchodní činnosti vydaného [anonymizováno] orgány CITES dne 22. 11. 2005 Magistrát hl. m. Prahy svým rozhodnutím [číslo jednací], ze dne 6. 12. 2005, udělil žalobkyni dle § 25 odst. 8 zákona č. 100/2004 Sb. výjimku ze zákazu obchodní činnosti pro zmíněných 250 ks [anonymizováno] a společně s tím i registrační listy dle § 23 zákona č. 100/2004 Sb. Na základě této výjimky žalobkyně uzavřela prostřednictvím společnosti [právnická osoba] ústní formou kupní smlouvy s konečnými odběrateli, a to [anonymizováno] společnostmi [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba], na jejichž základě žalobkyně měla dodat každému z odběratelů 49 ks [anonymizováno]. Kupní cena u každého kupujícího činila 67 620 Kč. Předmětné kupní ceny byly zaplaceny v hotovosti dne 23. 1. 2006. Dne 24. 1. 2006 mělo dojít k vývozu 98 ks [anonymizováno] do [příjmení] [jméno] [příjmení] inspekce životního prostředí však na letišti [obec] – [část obce] zadržela výjimky ze zákazu obchodní činnosti a vývoz tak nemohl být uskutečněn. [anonymizováno] byly vráceny žalobkyni. [právnická osoba] dopisem ze dne 3. 3. 2006 odstoupila od kupní smlouvy a vyzvala žalobkyni k vrácení kupní ceny, kterou žalobkyně vrátila dne 31. 3. 2006. Žalovaná oznámila dne 5. 4. 2006 žalobkyni zahájení přezkumného řízení ke shora uvedenému rozhodnutí o udělení výjimek. Dne 19. 4. 2006 podala žalobkyně proti rozhodnutí o zahájení přezkumu rozklad, přičemž tento byl rozhodnutím ministerstva životního prostřední č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 25. 7. 2006, zamítnut a rozhodnutí o přezkumu bylo potvrzeno. V přezkumném řízení pak žalovaná vydala rozhodnutí [číslo jednací], ze dne 23. 10. 2006, kterým bylo prvoinstanční rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o udělení výjimky zrušeno. Usnesením [číslo jednací], ze dne 19. 12. 2006, bylo řízení o udělení výjimky žalobkyni pro 250 ks [anonymizováno] zastaveno, kdy dle správního orgánu nebylo přesvědčivé, že jde o stejné [anonymizováno] jako v případě [anonymizováno] potvrzení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 1. 2007 odvolání, přičemž toto bylo rozhodnutím žalované [číslo jednací], ze dne 21. 3. 2007, zamítnuto a napadané usnesení Magistrátu hl. m. Prahy bylo potvrzeno. Žalobkyně podala dne 21. 5. 2007 u Městského soudu v Praze žalobu o zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2007, přičemž této žalobě bylo rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], ze dne 30. 11. 2009, vyhověno, napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Praze dospěl k názoru, že v části, v níž žalobkyně disponuje předmětnými exempláři (98 ks nevyvezenými [anonymizováno]) nelze její žádost o rozepsání výjimky považovat za bezpředmětnou. Žalovaná poté svým rozhodnutím č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 8. 3. 2010, zrušila prvoinstanční rozhodnutí o zastavení řízení a věc vrátila Magistrátu hl. m. Prahy k dalšímu řízení. Tento pak dopisem ze dne 16. 4. 2010 vyzval žalobkyni k předložení dalších listin a po jejich doplnění žalobkyní vydal rozhodnutí č.j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] [číslo] 2010, ze dne 29. 7. 2010, jímž pro 98 [anonymizováno] udělil příslušnou výjimku. Paradoxem je, že ani tentokrát nerozhodl Magistrát hl. m. Prahy o předmětu žádosti žalobkyně, tj. o vydání tzv. odpovídajících potvrzení, nýbrž rozhodl o udělení výjimky zákazu obchodní činnosti, přitom právě tento postup byl důvodem, proč žalovaná jeho původní rozhodnutí zrušila. Na základě nesprávného postupu orgánů ochrany přírody na úseku životního prostředí došlo k tomu, že po dobu od 24. 1. 2006 do 29. 7. 2010 nemohla žalobkyně nakládat s [anonymizováno]. Správní úřady postupovaly v řízení velmi pomalu, v hrubém rozporu se zákonnou povinností vyřídit věc včas a bez zbytečných průtahů. Konečné rozhodnutí ve věci bylo téměř identické s rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 12. 2005, které bylo původně zrušeno žalovanou. Žalobkyni v důsledku výše popsaného nesprávného úředního postupu vznikla škoda ve dvou směrech, a to škoda spočívající v nákladech péče o [anonymizováno] v období, kdy je žalobkyně nemohla prodat, a škoda spočívající ve ztrátě ceny [anonymizováno]. Ke škodě spočívající v nákladech péče o [anonymizováno] žalobkyně uvedla, že vycházela z nákladů, které žalovaná hradí za malou [anonymizována tři slova] zahradám, s nimiž má uzavřenou smlouvu, tj. náklady ve výši 10 Kč/den za jednu [anonymizováno]. Žalovaná pak požaduje tuto taxu za příslušný počet dní, po který [anonymizováno] neprodala, přičemž škodu vyčíslila na 1 685 950 Kč. Později žalobkyně své náklady upřesnila jako náklady na zaměstnance ve výši 169 718,50 Kč, náklady na provoz motorových vozidel ve výši 70 369,50 Kč, náklady na spotřebu elektrického proudu ve výši 81 385,30 Kč, náklady na vodné a stočné ve výši 7 727,10 Kč, náklady na poplatky za odpad ve výši 2 392 Kč, náklady za telefonní služby ve výši 31 654,20 Kč, náklady na veterinární péči ve výši 136 573 Kč, náklady na předměty postupné spotřeby (vaničky, boxy, terária atd.) ve výši 472 207 Kč, náklady na opravy ve výši 291 345 Kč, náklady na zajištění krmiva ve výši 401 020,30 Kč a náklady na nákup výpočetní techniky, kopírky, tiskárny, barevných tonerů ve výši 27 919,20 Kč, tj. celkové náklady vztažené k předmětným [anonymizováno] činily 1 692 311,20 Kč. Ke škodě spočívající ve ztrátě, kdy žalobkyni se nepodařilo [anonymizováno] prodat za stejnou cenu v roce 2006, žalobkyně uvedla, že žádá úhradu rozdílu v cenách, tj. částku 93 954,87 Kč. Za nezákonná považuje žalobkyně rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy z dní 6. 12. 2005 a 19. 12. 2006 a rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2007.

2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznávala. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně nemůže být akceptován především co do výše, neboť tento není žádným způsobem prokázán, náklady na chov [anonymizováno] jsou stanoveny pouze paušální částkou 10 Kč za [anonymizováno]. Tuto denní sazbu však nelze pro daný účel použít, neboť se nejedná o škodu skutečnou, která musí být prokázána. K tomu žalovaná ještě dodávala, že [anonymizováno] v zimě hibernují, a z tohoto důvodu je též paušální škoda irelevantní. Ke škodě později deklarované žalobkyní žalovaná uvedla, že není žalobkyní nikterak prokázáno, že předmětné náklady byly vynaloženy v souvislosti s [anonymizováno]. Žalovaná má důvodnou pochybnost, že takové výdaje žalobkyně vynaložila. Žalovaná též sporovala období případné škody, když v době zadržení [anonymizováno] náležely společnosti [právnická osoba], nikoliv žalobkyni, k odstoupení od kupních smluv došlo až dopisem ze dne 3. 3. 2006, přičemž sama žalobkyně uhrazenou kupní cenu vrátila až dne 31. 3. 2006. Též konec období je sporný, když by neměl být uváděn k datu prodeje té konkrétní [anonymizováno], ale k rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, kterým byla žalobkyni udělena výjimka, tj. ke dni 30. 7. 2010 – právní moc předmětného rozhodnutí. Žalovaná dále poukazovala na fakt, že žalobkyně nikterak v řízení neosvětlila nižší výnos z pozdějšího prodeje [anonymizováno], tj. ušlý zisk nebyl nikterak prokázán. [jméno] prodeje realizovaného žalobkyní neodpovídají cenám [anonymizováno] na běžném trhu a jsou podhodnocené. Žalovaná dále nemá nárok za oprávněný ani co do důvodu. Na udělení výjimky zde není právní nárok. Žalobkyně na území České republiky dovezla na základě hromadné výjimky značné množství [anonymizováno] různé a vesměs nepatrné velikosti, které nebyly nijak identifikovány, se záměrem je dál jednotlivě prodat. Žalobkyně tudíž při kontrole na letišti nebyla schopna věrohodně prokázat, že se jedná o exempláře, na něž se vztahuje právě hromadná výjimka, a nikoliv o exempláře jiné. Dotčené exempláře nebyly žádným způsobem označeny, pouze byla uvedena délka kaparaxu 4 – 7 cm, aniž bylo upřesněno, jaký počet exemplářů v této či oné délce se v uvedeném počtu 250 ks jedinců nachází. Některé exempláře ani neodpovídaly uváděné velikosti a [anonymizováno] výjimka se na ně nemohla vztahovat, přitom identifikační označení je klíčovým požadavkem při prosazování úmluvy CITES. Ze stanoviska [obec] inspekce životního prostředí vyplynulo, že v 63 případech byly předložené fotografie exemplářů nezřetelné a nebylo možné podle nich exempláře spolehlivě identifikovat. Fotografie rovněž neobsahovaly datum pořízení, které je podle nařízení [ustanovení právního předpisu EU] povinnou součástí potvrzení. Žalovaná též uvádí, že ještě konce roku 2006 nebyla k dispozici vyžádaná odpověď [země]. Navíc označení exempláře jinak než čipem je možné pouze podle písemného potvrzení veterinárního lékaře, že očipování by způsobilo zvířeti újmu. [příjmení] [jméno] inspekce životního prostředí nelze tudíž označit za nesprávný úřední postup, nýbrž jsou naplněním kontrolní a dozorčí činnosti tohoto úřadu. Též za nesprávný úřední postup nelze označit kroky ministerstva, když ani správní soud nezpochybnil podstatnou skutečnost, a to že původ a totožnost exemplářů nebyly v dosavadním řízení náležitě prokázány. Vyslovil naopak názor, že je povinností žalobkyně prokázat ve správním řízení původ a totožnost [anonymizováno]. Dne 11. 5. 2010 předložila žalobkyně správnímu úřadu originály registračních listů a především mikročipové označení všech [anonymizováno] včetně prohlášení jednatele ze dne 31. 5. 2010 o totožnosti exemplářů s danou výjimkou. Oprávněné pochybnosti, zda právě [anonymizováno] zachycené na předložených fotografiích, jsou kryty předloženými [anonymizováno] certifikáty, nebyly v podstatě nikdy odstraněny, a to ani pozdějším očipováním exemplářů ve shodě s čl. 36 nařízení Rady (ES) č. 1808/2001, které je identifikací pro budoucí transakce a nikoliv identifikací zpětnou. Po doložení originálů registračních listů žadatele a udělení souhlasného stanoviska národním vědeckým orgánem CITES, a především po mikročipovém označení [anonymizováno], udělil [stát. instituce] dne 29. 7. 2010 výjimku ze zákazu obchodních činností dle čl. 8 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 338/97. Orgán tedy rozhodoval v roce 2010 za zcela jiné situace a na základě jiných podkladů než při svém rozhodování v roce 2005. Nad rámec výše uvedeného žalovaná dodala, že primární příčinnou byl postup [země] spočívající v udělování hromadných výjimek na značné množství [anonymizováno], kdy tento postup neodpovídal požadavkům nařízení udělovat výjimky skutečně výjimečně a identifikace velikostí, tedy proměnlivou veličinou, se příčila požadavkům na nezaměnitelné označení. Žalobkyně coby velký a zkušený chovatel si musela být vědoma rizik takovéto transakce pro případ dalšího nakládání s jednotlivými [anonymizováno]. Žalobkyně v minulosti dovezla další [anonymizováno] na základě hromadných výjimek, přičemž se jednalo o výjimku 05SIPEU -0052 k dovozu 240 ks [anonymizována dvě slova] a výjimku [anonymizováno] [číslo] k dovozu 250 ks [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně podala dne 12. 12. 2005 žádost o rozepsání těchto výjimek u Magistrátu hl. m. Prahy. Žalobkyně se u Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] domáhá náhrady škody z tohoto správního řízení.

3. Ve věci bylo v minulosti rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 10, a to mezitímním rozsudkem č.j. [číslo jednací], ze dne 18. 11. 2014, který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 10. 2015. Dále bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. xanon -124, ze dne 28. 12. 2017, ve spojení opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací], ze dne 14. 2. 2018, které byly zrušení usnesením Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 4. 12. 2018, věc byla tímto usnesením zdejšímu soudu vrácena a bylo nařízeno projednání jiným samosoudcem.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

5. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání byly chov exotických zvířat (od 2. 10. 1998 do 26. 1. 2010), obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy (od 4. 10. 2002 do 26. 1. 2010) a chov domácích a [anonymizováno] zvířat a poskytování souvisejících služeb (od 17. 10. 2003 do 26. 1. 2010) (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně dovezla 250 ks [anonymizována dvě slova] ze [země] s popsáním velikosti od do v předmětné výjimce. Povinnost označit exempláře stíhá dovozce, přičemž je nutné exempláře označit způsobem, jaký je v ČR obvyklý, předmětné exempláře byly označeny fotografií (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Magistrát hl. m. Prahy dne 6. 12. 2005 žalobkyni vydal potvrzení Evropského společenství č. CZ/PHA/002098 2005 ke v zajetí odchovaným [anonymizována dvě slova] vylíhnutým v roce 2005 a do České republiky dovezeným ze [země]. Doklad byl vydán za účelem vynětí exemplářů dle přílohy A ze zákazů, týkajících se komerčních činností dle čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 338/97. Exempláře byly označeny identifikační fotografií plastronu, která byla nedílnou součástí potvrzení. Potvrzení bylo platné pouze do doby, kdy fotografie odpovídala skutečnosti. Potvrzení vydala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (prokázáno potvrzením Evropského společenství ze dne 6. 12. 2005). Paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která výjimky vydávala jménem Magistrátu hl. m. Prahy ve své práci často chybovala, což vedlo k jejímu přeřazení na jiné pracoviště (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydala pro [anonymizováno] chybné výjimky, i když se účastnila porady dne 11. 10. 2005 a dostala instrukci, dle které je možno vydat výjimku na celý život [anonymizováno] jen na základě čipového označení, a výjimku na transakci na základě fotografie (prokázáno zápisem z porady žalované s krajskými úřady a správami k CITES ze dne 11. 10. 2005 včetně metodického návodu k vydávání výjimek, výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]). [anonymizováno] [příjmení] chybovala ve vydávání výjimek opakovaně (prokázáno žádostí o nápravu stavu České inspekce životního prostředí ze dne 22. 3. 2006 a žádostí České inspekce životního prostředí ze dne 29. 7. 2005 ve věci zpracování agendy registrací exemplářů podle zákona č. 100/2004 Sb., a agendy vydávání výjimek ze zákazu komerčních činností podle nařízení Komise (ES) č. 338/97 a nařízení Rady (ES) č. 1808/2001).

6. Žalobkyně 152 ks prodala bez problémů (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Žalobkyně v roce 2006 prodala společnosti J [anonymizováno] se sídlem ve [příjmení] [jméno] 49 ks [anonymizována dvě slova] s kupní cenou 1 380 Kč ks, tj. o celkové kupní ceně 67 620 Kč (prokázáno fakturou [číslo] 2006 ze dne 23. 1. 2006). Dále žalobkyně v roce 2006 prodala společnosti [právnická osoba] se sídlem ve [příjmení] [jméno] v [anonymizováno] 49 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s kupní cenou 1 380 Kč ks, tj. o celkové kupní ceně 67 620 Kč (prokázáno fakturou [číslo] 2006 ze dne 23. 1. 2006). Kupní cena byla v obou případech uhrazena téhož dne v korunách a v hotovosti (prokázáno pokladním doklady pro příslušné společnosti ze dne 23. 1. 2006).

7. Dne 24. 1. 2006 odvezl zaměstnanec [právnická osoba] 98 ks [anonymizováno] na pražské letiště za účelem vývozu do [příjmení] [jméno] (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]). Česká inspekce životního prostředí zadržela potvrzení o výjimce ze zákazu komerčních činností vydané Magistrátem hl. m. Prahy žalobkyni, a to z důvodu, že výjimka v tomto případě musí být vydána na transakci a být vystavena na prodávajícího, tj. [právnická osoba] [obec], na identifikačních fotografiích nebylo uvedeno datum, 63 fotografií bylo rozmazaných a detaily sloužící k identifikaci nebyly zřetelné. [ulice] inspekce životního prostředí neobdržela do začátku prosince 2006 vyjádření [země], zda se skutečně jedná o [anonymizováno] z deklarovaných farem (prokázáno potvrzením o zadržení výjimek ze zákazu komerčních činností ze dne 24. 1. 2006 včetně připojené korespondence a dopisem [obec] inspekce životního prostředí ze dne 29. 10. 2006, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). [anonymizováno] byly vráceny společnosti [právnická osoba], která byla vývozcem [anonymizováno] z České republiky do [příjmení] [jméno] a kterou [ulice] inspekce životního prostředí považovala též za vlastníka [anonymizována dvě slova] se po prvním jednání s výše uvedenou společností domáhala též [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (prokázáno dopisem [obec] inspekce životního prostředí ze dne 24. 1. 2006, předložením zadržených výjimek ze dne 30. 1. 2006, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědka [jméno] [příjmení]). S ohledem, že nebylo postaveno na jisto, kdo je aktuálním majitelem [anonymizováno], zda společnost [právnická osoba] či žalobkyně (v té době zastoupená Mgr. [příjmení]), byla sepsána dvě potvrzení o zadržení výjimek (prokázáno výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Potvrzení první pro společnost [právnická osoba] bylo obsáhlejší, druhé potvrzení pro žalobkyni bylo již stručnější (prokázáno výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]).

8. Dne 3. 3. 2006 odstoupila společnost [právnická osoba] jako zástupce britských [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] od kupních smluv, jimiž se žalobkyně zavázala výše uvedeným společnostem dodat 98 ks [anonymizována dvě slova], které společnost [právnická osoba] od žalobkyně převzala za účelem vývozu do [příjmení] [jméno] a zaplatila žalobkyni za zmíněné [anonymizováno] společnosti kupní cenu ve výši 135 240 Kč. Zásilka s [anonymizováno] však nebyla propuštěna k odeslání a byly zabaveny vývozní doklady. Zboží si následně odebrala žalobkyně zpět. Žalobkyně měla dodat zboží včetně všech platných vývozních dokladů. [právnická osoba] žádala vrácení kupní ceny do 31. 3. 2006 (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 3. 3. 2006). Žalobkyně vrátila kupní cenu ve výši 135 240 Kč společnosti [právnická osoba] dne 31. 3. 2006 (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobkyně za období od 1. 3. 2006 do 31. 3. 2006). Dne 5. 4. 2006 zahájila žalovaná přezkum rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací], kterým byla žalobkyni udělena výjimka ze zákazů obchodních činností stanoveného v čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 338/97 pro 250 ks [anonymizována dvě slova], a to z důvodu, že rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy bylo nadbytečné a navíc všechny jednotlivá potvrzení pro 250 ks [anonymizována dvě slova] neodpovídají potvrzení, které pro tyto [anonymizováno] vydal [anonymizováno] orgán, a že potvrzení vydané [anonymizováno] orgánem CITES nijak blíže neidentifikuje jednotlivé exempláře, zatímco potvrzení vydané českým orgánem již obsahuje fotografie plastronů jednotlivých jedinců. Vyfotografované jedince však není možné žádným prokazatelným způsobem ztotožnit s jedinci, na které se vztahovala výjimka vydané ve [země] (prokázáno rozhodnutím Ministerstva životního prostředí [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2006). Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 19. 4. 2006 rozklad (prokázáno rozkladem žalobkyně ze dne 19. 4. 2006). Dne 19. 6. 2006 zjistila žalovaná, že Evropská komise považuje [anonymizováno] potvrzení za platná, avšak ředitel žalované považoval za zásadní otázku, jestli byl držitel exemplářů krytých [anonymizováno] potvrzeními schopen prokázat zákonný původ jím držených [anonymizováno] na základě popisu exemplářů v kolonce [číslo] [anonymizováno] potvrzení, kdy pouhé velikostní rozmezí není dostatečné. Dále poukazoval na fakt, že proti jednateli žalobkyně je vedeno [anonymizováno] řízení (prokázáno odpovědí žalované ze dne 19. 6. 2006 včetně příloh). Ministr životního prostředí dne 25. 7. 2006 rozklad žalobkyně zamítl a své usnesení žalované potvrdil (prokázáno rozhodnutím ministra životního prostředí č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 25. 7. 2006). Žalovaná posléze dne 23. 10. 2006 rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací], ze dne 6. 12. 2005, zrušila (prokázáno rozhodnutím [číslo jednací], ze dne 23. 10. 2006). Magistrát hl. m [obec] dne 19. 12. 2006 zastavil řízení o žádosti žalobkyně na rozepsání EU výjimky 05SIPEU -0185 ze dne 30. 11. 2005, proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 1. 2007 odvolání (prokázáno usnesením Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2006 a odvoláním žalobkyně ze dne 5. 1. 2007). O odvolání žalobkyně rozhodla žalovaná, tak že jej zamítla a napadené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy potvrdila (prokázáno rozhodnutím žalované [číslo jednací] ze dne 21. 3. 2007). Rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2007 bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009 zrušeno a věc jí byla vrácena zpět k dalšímu řízení, přičemž bylo též konstatováno, že důkazní břemeno ohledně prokázání původu [anonymizováno] je na straně žalobkyně (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 30. 11. 2009). Rozhodnutím žalované ze dne 8. 3. 2010 bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 12. 2006 a věc mu byla vrácena k dalšímu projednání (prokázáno rozhodnutím žalované č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 8. 3. 2010). Dne 16. 4. 2010 Magistrát hl. m. Prahy požádal žalobkyni o doplnění podkladů pro rozhodnutí o její žádosti, a to originálů registračních listů [anonymizována dvě slova], aktuální fotografie plastronů předmětných [anonymizováno] či doložení jiného označení, a prokázání totožnosti [anonymizováno], tj. zda jsou shodné s těmi, na které se vztahuje [anonymizováno] potvrzení (prokázáno žádostí o doplnění podkladů ze dne 16. 4. 2010). Dne 29. 7. 2010 Magistrát hl. m. Prahy udělil žalobkyni výjimku ze zákazu obchodních činností pro 98 ks živých exemplářů druhu [anonymizováno] zelenavé označených mikročipovými transpordéry a registračními listy, a to s ohledem na doložení dalších dokumentů žalobkyní a zejména s ohledem a souhlasné stanovisko vědeckého orgánu [anonymizováno] ČR a ke skutečnosti, že za daných okolností neexistuje žádná možnost zpětného ověření, zda předmětní dovezení jedinci jsou totožní s těmi, jež jsou zahrnuti do udělené [anonymizováno] výjimky (prokázáno rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací], ze dne 29. 7. 2010).

9. V rozhodné době běžně docházelo k identifikaci zvířete buď čipem, nebo se zvíře vyfotografovalo, konkrétně u [anonymizováno] jejich bříško, kde má každá [anonymizováno] nezaměnitelnou kresbu, fotografie bylo nutné aktualizovat, jelikož kresba na bříšku [anonymizováno] je neměnná až v dospělém věku zvířete. V roce 2005 velikost čipů dosahovala 1 cm. Pokud veterinární lékař napsal, že očipování malých exemplářů [anonymizováno] není možné, nahrazovala se jejich identifikace fotografií (prokázáno prohlášením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Veterinář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 1. 2. 2006 vydal doporučení neaplikovat [anonymizováno] žalobkyně čipy (prokázáno doporučením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 2. 2006). 10. [anonymizována dvě slova] zhruba od října do dubna zimují, přičemž žalobkyně [anonymizováno] též zazimovávala. Veterinární péče je nutná v případě očipování anebo zdravotních problémů, nejsou očkovány jako větší savci (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]).

11. Cena dospělých [anonymizováno] je vyšší než cena malých [anonymizováno] (prokázáno e-mailem [jméno] [příjmení] ze dne 24. 10. 2019, kopií vyjádření [jméno] [příjmení] a výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). V roce 2019 se malé [anonymizováno] prodávaly v cenovém rozmezí 1 000 Kč až 1 500 Kč za kus, dospělá samice přes 10 000 Kč a samec v rozmezí od 5 000 Kč až do 7 000 Kč (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). [jméno] žalobkyně v roce 2019 inzerovala prodej [anonymizována dvě slova] – samic o velikosti [číslo] cm za 5 500 Kč, o velikosti 16 – 18 cm za 7 500 Kč a samců o velikosti 12 -16 cm za 3 500 Kč. Dále žalobkyně v tomto roce prodávala chovnou samici o velikosti 20 cm za 9 500 Kč (prokázáno inzerátem ze dne 11. 11. 2019 a inzerátem ze dne 30. 10. 2019).

12. Žalobkyně dovezla do České republiky na základě hromadné výjimky též 240 ks a 250 ks [anonymizována dvě slova], a to v roce 2005 (prokázáno výjimkou [číslo] ze dne 6. 5. 2005 a výjimkou [číslo] ze dne 16. 6. 2005). V této věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze tak, že žaloba žalobkyně o 16 764 300 Kč z titulu nesprávného úředního postupu byla zamítnuta (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací], ze dne 19. 10. 2017, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 22. 9. 2020, a rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 28. 11. 2019).

13. Žalobkyni byla též zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2019 žaloba o zrušení rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o neudělení výjimek ze zákazu obchodních činností požadovaných pro 55 ks [anonymizováno] paprsčitých (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 24. 6. 2019). Prošetřován byl předchozí dovoz [anonymizována dvě slova] žalobkyní do [příjmení] [jméno] (prokázáno úředním překladem e-mailů z dne 1. 9. 2005).

14. Žalobkyni byla na doporučení tajemnice řídící skupiny CITES vydána výjimka ze zákazů obchodních činností dva kusy [anonymizováno], když žalobkyně v řízení předložila dokumenty původu, a ty byly ověřeny u původního majitele [anonymizována dvě slova] (prokázán e-mailem Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 9. 2005).

15. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu škody ve výši 1 779 904,80 Kč dopisem ze dne 7. 11. 2011, přičemž žalovaná tento nárok žalobce neshledala oprávněným (prokázáno dopisem žalobkyně ze dne 7. 11. 2011 a odpovědí žalované ze dne 4. 5. 2012).

16. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (smlouva uzavřená mezi žalovanou a [anonymizováno] zahradou hl. m. [obec] ze dne 26. 9. 2008, smlouva uzavřená mezi žalovanou a [anonymizováno] zahradou města Brna ze dne 26. 9. 2008, smlouva uzavřená mezi žalovanou a [anonymizováno] a botanickou zahradou města Plzně ze dne 26. 9. 2008, stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, stanovisko [obec] inspekce životního prostředí, usnesení Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 30. 10. 2010, přepravní listy [číslo] [číslo] prohlášení jednatele společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2019, prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 31. 10. 2019 včetně anglického překladu) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

17. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr: <i>Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.</i> <i>Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.</i> <i>K nesprávnému úřednímu postupu, nezákonnému rozhodnutí a příčinné souvislosti mezi ním a případně vzniklou škodou</i> 18. Prvotně se soud zabýval otázkou splnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu, tedy v tomto případě nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí, vzniku škody na straně žalobkyně a příčinnou souvislost mezi předchozími dvěma předpoklady.

19. Vymezení skutkového základu nároku žalobkyně dle čl. IX žaloby bylo značně chabým, kdy žalobkyně ani přes opakované výzvy a poučení soudu dle § 118a o.s.ř. nebyla schopna soudu konkretizovat své nároky vztažmo k nesprávnému úřednímu postupu a vztažmo k nezákonným rozhodnutím. Ze žaloby po několikráte doplňované žalobkyní tak stále není patrno, jaké škody a z jakého odpovědnostního titulu státu za škodu se má žalovaná odpovídat.

20. Soud vycházel z toho, že nesprávným úředním postupem v rámci správního řízení je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát podle uvedeného ustanovení odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z tohoto hlediska je nesprávným úředním postupem souvisejícím s rozhodovací činností např. nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Stát podle uvedených ustanovení odpovídá za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Pokud ovšem orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 335/2013, ze dne 30. 7. 2013).

21. Soud nedospěl k závěru, že by v případě žalobkyně ve správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícího zejména v nevydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě a nepřiměřené délce samotného správního řízení.

22. Žalobkyně podala dne 30. 11. 2005 žádost o rozepsání [anonymizováno] hromadné výjimky ze zákazů obchodních činností pro 250 ks [anonymizována dvě slova], přičemž, jak v řízení bylo prokázáno, tato žádost trpěla vadami. Žalobkyně [anonymizováno] identifikovala fotografiemi bříška, což bylo s ohledem na jejich velikost a velikost čipu (v roce 2005 se očipovávalo čipy o velikosti 1 cm) vhodnější formou identifikace, i když se tato úprava dostává do rozporu s čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení Komise č. 1808/2001, avšak byla zde připuštěna právě výjimka pro živočichy, kde očipování nebylo možné. Výjimka byla platná pouze za prokázání této nemožnosti identifikace vyjádřením veterináře, přičemž v řízení bylo prokázáno, že toto žalobkyně ke své žádosti nepřipojila, kdy žádost podala v listopadu 2005 a vyjádření veterináře předložené žalobkyní pochází z 1. 2. 2006, tedy vyjádření veterináře bylo pro žalobkyni vyhotoveno, buď na jiné exempláře, nebo až v souvislosti se zadržením výjimek. Žalobkyně dále ke své žádosti nepředložila fotografické označení exemplářů v odpovídající kvalitě, jak bylo v řízení prokázáno zejména výslechy svědků [příjmení] [příjmení] a Mgr. [příjmení], ale i listinnými důkazy, zejména potvrzením o zadržení výjimek ze dne 24. 1. 2006, ale i jak připustila svědkyně [příjmení] [jméno], přičemž bylo 63 fotografií rozmazaných a detaily sloužící k identifikaci jednotlivých exemplářů [anonymizováno] nebyly zřetelné. Dále se žalobkyni ve správním řízení nepodařilo prokázat, ostatně ani v případě vydání další výjimky, původ [anonymizováno], tj. že se jedná o totožné exempláře jako v případě hromadné [anonymizováno] výjimky.

23. Žalované lze do jisté míry přičítat odpovědnost za vydání výjimky ze dne 6. 12. 2005, kdy, jak bylo v řízení prokázáno, zde pochybila zaměstnankyně [anonymizováno] [příjmení], a to i přestože byla tato řádně proškolena, když na základě vadné žádosti žalobkyně, za absence jakéhokoliv prokázání vyloučení identifikace [anonymizováno] čipy a na základě nedostatečně kvalitních fotografií bříšek [anonymizováno], výjimku žalobkyni vydala.

24. Soud nemohl uvěřit tvrzení svědkyně [příjmení] [příjmení], že v případě žalobkyně se jednalo o neadekvátní postup ze strany žalované, když v řízení bylo prokázáno, že žádost žalobkyně nebyla kompletní a svědkyně navíc v minulosti nesložila odbornou zkoušku CITES a dopustila se mnohačetných pochybení, jak bylo v řízení prokázáno zprávami České inspekce životního prostředí, což vedlo k jejímu přeřazení na jiný úsek.

25. Ovšem ani v tomto případě soud nemůže uzavřít, že by se jednalo pouze o pochybení žalované, bez přičitatelného zavinění žalobkyní. Pro posouzení dané věci je totiž stěžejní, že to byla žalobkyně, která jako osoba dlouhodobě se věnující chovu zvlášť chráněných druhů živočichů a obchodu s nimi, měla věnovat zvýšenou pozornost předpisům upravujícím na mezinárodní, evropské i národní úrovni jejich evidenci a kontrolu, a kdo měl po celou dobu trvání správního řízení podle § 24 odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb. povinnost prokázat původ těchto exemplářů. Pokud tedy žalobkyně podala žádost o výjimku pro obchodní činnost, tedy v jejím podání žádost o rozepsání hromadné [anonymizováno] výjimky, musela tak v rozhodné době činit v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. 12. 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi ve spojení s prováděcími předpisy, a to včetně splnění všech podmínek stanovených v těchto předpisem pro udělení výjimky. Přičemž pro žalobkyni jako dlouhodobou obchodnici v tomto oboru (v řízení bylo prokázáno, že chovu se žalobkyně věnovala od roku 1998 a obchodu pak od roku 2002) se nejednalo o žádnou novinku, jelikož povinnost prokazovat původ jednotlivých živočichů zde byla uzákoněna již od roku 1992, kdy Československá federativní republika přistoupila k Úmluvě CITES a tyto povinnosti byly ponejprve prováděny zákonem o ochraně přírody a krajiny, které posléze nahradili jiné předpisy.

26. Otázka označení byla určující pak i pro zadržení výjimek Českou inspekcí životního prostředí, kdy [anonymizováno] nebyly propuštěny k vývozu do [příjmení] [jméno]. Sporuje-li tady žalobkyně odůvodnění zadržení výjimek Českou inspekcí životního prostředí, soud zde vycházel z odůvodnění prvního potvrzení o zadržení výjimek vystaveného pro společnost [právnická osoba] (k jejímu vztahu k žalobkyni viz bod následující), když v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] na letiště vezl zaměstnanec této společnosti, proto inspekce první potvrzení vystavila pro tuto společnost v domnění, že tato je vlastníkem předmětných [anonymizováno], jak bylo v řízení prokázáno zejména svědeckými výpověďmi Mgr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a pana [příjmení]. Zástupkyně žalobkyně se na letiště dostavila posléze a pro její účely, kdy bylo její osobou zpochybňováno vlastnictví exemplářů společností [právnická osoba], bylo Česko inspekcí životního prostředí vydáno druhé potvrzení, které již neobsahovala tak rozsáhlé odůvodnění jako první, a to právě z důvodu jeho duplicity.

27. V řízení též zůstal zcela neobjasněn vztah mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], když v řízení bylo prokázáno, že výše uvedená společnost odstoupila od kupních smluv uzavřených žalobkyní za účelem prodeje [anonymizována dvě slova] o počtu 98 ks dvěma subjektům ve [příjmení] [jméno], avšak již se nepodařilo prokázat, jakou roli v tomto vztahu měla společnost [právnická osoba], zda byla zprostředkovatelem pro žalobkyni či překupníkem [anonymizováno], tedy v mezidobí do jejího odstoupení od kupních smluv jejich vlastníkem, ostatně i jak předpokládala [ulice] inspekce životního prostředí, či byla zmocněnkyní britských odběratelů. Žalobkyni se její právní vztah se společností [právnická osoba] nepodařilo, ani přes výzvy a poučení soudu dle § 118a o.s.ř., prokázat a případné osvětlení tak zůstalo pouze v rovině skutkových tvrzení žalobkyně. Žalobkyně prokazovala svá tvrzení pouze nevěrohodným výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení] (viz bod 38 tohoto rozsudku).

28. Další postup správných orgánů též nelze označit za nesprávný úřední postup, když celé další správní řízení provází opět absence jakékoliv prokázání původu chovného hejna, posléze již 98 ks, tj. nepředložení dostatečných důkazů, které by dokládaly rodičovský původ [anonymizováno], a toto nebylo do konce správního řízení ani možno dovodit z důkazů předložených žalobkyní, tj. z fotografií [anonymizováno] po dovození do České republiky, když tyto fotografie byly žalobkyní pořízeny až několik týdnů po vydání hromadné [anonymizováno] výjimky a nikterak neosvětluje otázku původu, tedy, že 98 ks [anonymizována dvě slova], které měly být z České republiky vyvezeny dne 24. 1. 2006 do [příjmení] [jméno], pochází z dovozu 250 ks [anonymizována dvě slova] na základě [anonymizováno] hromadné výjimky.

29. Ostatně původ [anonymizováno] se nepodařilo žalobkyni prokázat ani do skončení správního řízení, kdy při udělení výjimky na základě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 7. 2010 bylo konstatováno, že správní orgán byl od tohoto nucen upustit s ohledem na nemožnost zpětného ověření, avšak již za situace, kdy měl k dispozici již souhlasné stanovisko vědeckého orgánu [anonymizováno] ČR a exempláře [anonymizováno] žalobkyní byly očipovány.

30. Z výše uvedeného tedy nelze uzavřít, že by došlo k vydání totožného rozhodnutí jako v případě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 12. 2005, když správní orgán zde rozhodoval na základě jiných podkladů a jiného označení jednotlivých exemplářů [anonymizováno], kdy nedostatek původu byl částečně zhojován souhlasným stanoviskem vědeckého orgánu [anonymizováno] ČR a identifikace jednotlivců již proběhla zcela v souladu Nařízením Komise (ES) č. 865/2006, které nahradilo původní Nařízení Komise (ES) č. 1808/2001.

31. Žalobkyně po celou dobu správního řízení byla konfrontována s nedostatkem, spočívajícím v neprokázání původu exemplářů [anonymizováno] a jejich dostatečném označení, tj. po celou dobu od zabavení výjimek dne 24. 1. 2006 Českou inspekcí životního prostředí, avšak tyto vady částečně zhojila až na výzvu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 16. 4. 2010 tím, že předložila doklady o čipovém označení živočichů, ale, jak bylo uvedeno výše, původ živočichů se jí prokázat ve správním řízení nepodařilo. Žalobkyně v tomto ohledu zůstala po celou dobu správního řízení nečinnou.

32. I když v řízení správní orgány vždy nedostály vždy zákonným lhůtám pro rozhodování jednotlivých orgánů, nelze toto přičítat s ohledem na výše uvedené k jejich nečinnosti, když nečinnost je objektivně existující stav, kdy v zákonem předepsaných lhůtách nedošlo k provedení příslušných procesních úkonů, avšak ne každá nečinnost je však přičitatelná správnímu orgánu. Ustanovení § 71 odst. 5 správního řádu z roku 2004 představuje materiální hledisko posouzení takového stavu; má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 Ans 14/2012, ze dne 10. 12. 2012). Soud k tomuto dodává, že si je vědom, že toto posouzení je důležité zejména u správních soudů rozhodujících o žalobě na nečinnost, avšak tuto žalobu žalobkyně nikdy nepodala (ani si v rámci správního řízení nikterak nestěžovala na případné průtahy v řízení), a pro rozhodování zdejšího soudu byla tato otázka rozhodnou. <i>Ke škodě žalobkyně:</i> 33. Žalobkyně označila škodu jako náklady, které musela vynaložit na péči o neprodané [anonymizováno], které nemohla prodat v důsledku včasného nevydání výjimek z CITES. Specifikovala je jako náklady na zaměstnance, náklady na provoz motorových vozidel zajišťujících přepravu exemplářů i ošetřovatelů mezi jednotlivými provozovnami žalobkyně, náklady na místní poplatky, odpad, vodné a stočné a v [obec] ještě na elektrickou energii, kde se exemplářům muselo topit a svítit, a to zejména v zimním období, náklady na telefonní služby při kontaktu s úřady, mezi provozovnami žalobkyně, se zaměstnanci i s dodavateli zboží, náklady na veterinární péči, náklady na předměty postupné spotřeby (vaničky, boxy, terária, světelné zdroje) či na opravu předmětů dlouhodobé spotřeby, náklady na zajišťování krmiva, které bylo zajišťováno jednak zaměstnanci žalobkyně a jednak dalšími subjekty, kterým bylo nutno zaplatit, náklady na nákup výpočetní techniky, kopírky, tiskárny a barevných tonerů.

34. Žalobkyně však nikde neuváděla, že by v důsledku nezbytnosti pečovat o předmětné [anonymizováno] ještě musela navýšit počet zaměstnanců, přičemž stejně jako náklady na provoz motorových vozidel ve stejném rozsahu by jí vznikly i v případě, že by tyto [anonymizováno] prodala, neboť by bylo třeba pečovat o [anonymizováno] nové nebo ostatní, jichž se žádosti o výjimky netýkaly, případně o jiné druhy plazů, jejichž chovem se žalobkyně zabývala. A v podstatě totéž platí i o dalších uvedených nákladech, tj. na místní poplatky, odpad, vodné a stočné, telefonní služby, náklady na předměty postupné spotřeby, či na nákup výpočetní techniky, kopírky, tiskárny a tonerů, u které lze předpokládat, že je již žalobkyně vlastnila, když dodávala spolu se žádostmi i identifikační fotografie [anonymizováno]. Co se týká veterinární péče, pak žalobkyně neuvedla, jaké nezbytná veterinářská péče byla konkrétním předmětným [anonymizováno] poskytnuta, přičemž pokud provedla čipování starších zvířat, byla to již její povinnost a s ohledem na stáří předmětných [anonymizováno] s tímto musela počítat. V řízení též vyplynulo, že [anonymizováno] zelenkavé na rozdíl od jiných větších savců nevyžadují pravidelnou péče veterináře např. očkování či odčervování, ale pouze péči akutní v případě zdravotní diskonformity [anonymizováno], tj. nahodilou, nad rámec výše již uvedeného očipování [anonymizováno]. Co se týká krmiva, to se následně projevilo přírůstkem na samotných [anonymizováno]. Ke krmivu ještě soud dodává, že žalobkyní ani nebylo v řízení reflektováno, že [anonymizováno] v období od října do dubna zimují, což jim jistě žalobkyně jako správný chovatel umožňovala.

35. V řízení bylo prokázáno, a to i listinnými důkazy předloženými žalobkyní, že se zvyšujícím se věkem (velikostí) se zvyšuje i hodnota a prodejní cena [anonymizováno]. Sama žalobkyně v roce 2019 inzerovala prodej [anonymizováno] nikoliv jen čerstvě vylíhnutých, když ve svých v řízeních provedených inzercích nabízela [anonymizováno] od velikosti 12 cm až do 20 cm. Žalobkyně byla chovatelkou [anonymizováno], kdy sama měla chovné samice. Vzhledem k uvedenému je tedy možno uzavřít, že pro žalobkyni bylo v rozhodném období zcela běžné pečovat i o [anonymizováno] vyššího věku, žalobkyně měla pro to dostatečné prostory, nemusela tyto rozšiřovat, což ostatně sama žalobkyně v řízení ani nenamítala.

36. Při úvaze o škodě jako zmenšení majetku je třeba si uvědomit, že finanční prostředky, které žalobkyně na své [anonymizováno] vynakládala, jsou prostředky vynakládanými na udržení a zvýšení hodnoty jejího majetku, neboť hodnota [anonymizováno] v průběhu času stoupla, tedy nelze hovořit o zmenšení majetku, což je podstatným znakem škody.

37. Soud nemohl přihlédnout k tvrzením obsažených ve vyjádření pana [příjmení] a pana [příjmení] předložených žalobkyní, když pan [příjmení] nemá s velkochovem želv zkušenosti, jak sám přiznává, a vyjádření pana [příjmení] se jeví účelovým, když si v mnohém rozporuje s vyjádřením pana [příjmení] (např. ohledně vydávání výjimek z CITES v roce 2005). <i>K vypořádáním se s dalšími skutkovými tvrzeními žalobkyně a hodnocení některých důkazních prostředků v řízení</i> 38. Soud nemohl uvěřit tvrzení svědkyně [příjmení] [příjmení], která před soudem vypovídala opakovaně, jelikož její výpověď lze hodnotit jako zcela nevěrohodnou, když v řízení bylo prokázáno, že tato opakovaně ve své výpovědi lhala, očividně ovlivněn vztahem k jednateli žalobkyně, jež je jejím manželem. Svědkyně například ve své výpovědi mimo jiné uváděla, že [anonymizováno] na letiště dne 24. 1. 2006 vezla sama („ Na letiště jsem se dostavila já, [anonymizováno] a výjimky.“), avšak v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] na letiště vezl zaměstnanec společnosti [právnická osoba], a svědkyně se dostavila až posléze, kdy jí byla vydáno až druhé potvrzení o výjimce (prokázáno svědeckými výpověďmi Mgr. [příjmení], Mgr. [příjmení] a pana [příjmení]).

39. Soud též nemohl uvěřit čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], když tato byla nejenže vydána na žádost žalobkyně, ale jsou obsahově totožná, liší se pouze ve skladbě jednotlivých vět a na soud nepůsobí věrohodným dojmem.

40. K případné podjatosti svědkyně [příjmení] [příjmení], vyjádřené v rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], ze dne 30. 9. 2010, soud dodává, že pro zdejší soud je závazné pouze dle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl [anonymizována dvě slova] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, nikoliv názory vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí. Výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] je soudem považovaná za věrohodnou, když koresponduje s tím, co v řízení uvedli i jiní svědci.

41. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyně se totožných chyb v rámci správních řízení dopouštěla opakovaně, kdy do republiky opakovaně dovezla větší množství [anonymizováno] na hromadné [anonymizováno] výjimky. A toto bylo prošetřováno nejen Českou inspekcí životního prostředí, ale i orgány [příjmení] [jméno], kam žalobkyně některé ze svých [anonymizováno] dovezla. Naopak bylo v řízení též prokázáno, že žalobkyni i v inkriminovaném roce 2005 byly vydány výjimky ze zákazů obchodních činností, když žalobkyně ve správním řízení ověřila rodičovský původ exemplářů, pro které ji žádala. Nelze tedy dospět k závěru, že správní orgány by byly vůči žalobkyni podjaté a že by toto bylo hlavní příčinnou nevydání výjimek potřebných pro vývoz živočichů a obchodování s nimi, jak v řízení tvrdila žalobkyně či svědkyně [příjmení] [jméno].

42. S ohledem na výše uvedené soud žalobu žalobkyně ze dne 13. 7. 2012 v celém rozsahu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., kterému náleží odměna stanovená dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., sestávající z částky 300 Kč za každý ze pěti úkonů (vyjádření z dní 10. 10. 2012, 21. 11. 2013, 27. 5. 2014 a 31. 7. 2017, závěrečné návrhy z dní 27. 12. 2017 a 20. 1. 2021, odvolání z dní 3. 2. 2015 a 13. 2. 2018, účast na jednání soudu ve dnech 24. 9. 2013, 21. 1. 2014, 24. 7. 2014, 18. 11. 2014, 26. 7. 2016, 14. 10. 2016, 4. 4. 2017, 22. 9. 2017, 7. 12. 2017, 4. 12. 2018, 14. 5. 2019, 11. 7. 2019, 3. 10. 2019, 5. 12. 2019 a 23. 3. 2021, z toho u jednání ve dnech 22. 9. 2017 a 3. 10. 2019 se jednalo o jednání překračující dvě hodiny) uvedených v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované nebyla přiznána odměna za úkony – doplnění důkazních návrhů a předložení listinných důkazů z 23. 9. 2013, 20. 3. 2015, 25. 1. 2017, 4. 6. 2017, 28. 3. 2017, 13. 6. 2019 a 23. 8. 2019, když jimi byly odstraňovány vady předchozích podání.

44. Na základě ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. soud uložil v řízení neúspěšné žalobkyni, aby státu uhradila náklady vynaložené státem, a to náklady státu představující svědečné pan [příjmení]. Svědku bylo pravomocně přiznáno znalečné 855,44 Kč (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [spisová značka], ze dne 18. 12. 2017).