7 C 169/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Barborou Nezkusilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresa adresa o 159 562,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 218 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 64 218 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 546 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 328 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 47 016,45 Kč, a úrok 64,59% p. a. z částky 95 785,83 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 966 Kč, úrok ze výši 11,75 % p. a. z částky 95 785,83 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, než celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 333 907 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 159 562,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). K vyplacení úvěru došlo dne [datum] a to ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu s úrokem v sazbě 64,59 % p.a. splatit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč počínaje zářím 2021. Žalovaný nehradil své splátky řádně a včas a do data zesplatnění úvěru (dne [datum]) splatil částku 5 x 5 797 Kč, tj. 34 782 Kč. Žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (celkem 2 x 499 Kč). Dále nárokovala zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (celkem 2 x 200 Kč). Žalobkyně se tak v řízení domáhá zaplacení částky 112 546 Kč (dlužná nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 95 785,83 Kč a dlužného úroku přirostlého k zesplatnění ve výši 15 362,57 Kč plus smluvní pokuta 998 Kč plus náhrada nákladů 400 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za prodlení se splacením nové jistiny od [datum] do podání žaloby ve výši 47 016,45 Kč, a úroku ve výši 64,59 % p. a. z dlužné jistiny 95 785,83 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 3 966 Kč, a úroku ve výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, tj. 11,75 % od [datum] do zaplacení, maximálně doby, kdy tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 333 907 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že momentálně není schopen uhradit celou částku najednou a pokud je možnost, chtěl by se dohodnout na úhradě v pravidelných měsíčních splátkách.

3. K žádosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ač smírně jednali, nyní žalovaný nekomunikuje, pročež nepředpokládá uzavření dohody o předmětu řízení. Doplnila také, že s žalovaným jednala smírně v dalších 2 věcech, nicméně i ty pro pasivitu žalovaného vymáhá v exekuci.

4. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán.

5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy mu poskytla částku 99 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy splatit, činila 278 256 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 5 797 Kč [anonymizováno] činilo 87,6 % (smlouva o úvěru [číslo] dispozice ke smlouvě o bankovních produktech, dodatek [číslo] informace pro klienta, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení žalobce o schválení úvěru). Žalobkyně žalovanému dne [datum] vyplatila částku 99 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného skrze informace získané přímo od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, [příjmení] a [anonymizováno]. Příjmy činily 41 666 Kč, mezi výdaji bylo uvedeno životní minimum 3 860 Kč, splátky 2 186 Kč, bydlení 2 603 Kč, celkem 8 649 Kč. Žalovaný disponoval rezervou 32 017 Kč. Dle výpisu [anonymizováno] měl žalovaný skóre 277, tedy spadal do kategorie s vyšším rizikem ([číslo]). V registru [příjmení] byl bez záznamu (viz formulář hodnocení klienta a ověření v registrech [příjmení] a [anonymizováno], doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Dle karty klienta žalovaný splatil částku 34 782 Kč, zůstatek dluhu dle evidence žalobkyně činil 217 520,69 Kč (viz karta klienta). Žalobkyně žalovanému adresovala několik výzev, a to ze dne [datum] a [datum] a dne [datum] úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovanému dne [datum] odeslala předžalobní výzvu (viz výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva a podacích arch k předžalobní výzvě).

7. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku ve výši 99 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit činila 278 256 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59% p.a., a to po 48 měsíčních splátkách ve výši 5 797 Kč splatných k 11. dni v měsíci počínaje zářím 2021 [anonymizováno] činilo 87,6 %. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to díky informacím poskytnutým přímo žalovaným a z veřejně dostupných databází jako je [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný splatil celkem částku 34 782 Kč. Úvěr byl zesplatněn [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].

9. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Dle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Dle § 420 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 99 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 64,59 % p. a. Dle databáze [příjmení] (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: [ulice], Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, [příjmení] včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v červenci 2021 průměrně 7,23 % ročně. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Soud se v prvé řadě zabýval platností smlouvy s ohledem na její mravnost dle ust. § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro zjevný rozpor ujednání o výši úroku s dobrými mravy. Ač občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, jaké jsou limity úroku z úvěru, nelze z této skutečnosti dovozovat, že výše úroků nepodléhá žádnému omezení. Jako každé ujednání totiž i ujednání o úrocích podléhá korektivu dobrých mravů. Dle ustálené rozhodovací praxe nepanují žádné pochyby o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nicméně již čtyřnásobek úrokové míry již v rozporu s dobrými mravy je (sp. zn. [spisová značka]).

20. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), kdy„ ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů“.

21. Vzhledem k tomu, že úroková míra smlouvy o úvěru přesahovala běžnou úrokovou míru téměř devítinásobně, posoudil soud toto ujednání jako neplatné. S přihlédnutím k tomu, že ujednání o úrokové míře je pro žalobkyni jako poskytovatelku spotřebitelských úvěrů neoddělitelnou částí smlouvy a tvoří základ jejího příjmu z podnikání, zakládá neplatnost tohoto ujednání neplatnost smlouvy jako celku a contr. § 576 o. z. K tomu soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém se uvádí, že„ neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“. Ve zmíněném rozhodnutí se Městský soud rovněž vyjadřuje k otázce možnosti moderace smluvního úroku, kdy uvedl, že k moderaci smluvního úroku dle ust. § 577 o. z. nelze přistoupit, pokud je úvěrová smlouva shledána neplatnou z důvodu zjevně nemravného úroku.

22. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu rozporu s dobrými mravy se soud již nezabýval dalšími navazujícími právními otázkami (např. zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované), když jejich posouzení by nemělo na závěr soudu o absolutní neplatnosti žádný vliv, pročež by bylo nadbytečné.

23. Žalobkyni s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru náleží toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 64 218 Kč (99 000 Kč – 34 782 Kč, které žalovaný žalobkyni uhradil). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu peněžitých povinností ze smlouvy, je nutné je započíst na povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, když plnit povinnosti z neplatné smlouvy nelze. Co se týče úroku z prodlení, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, a to dle předžalobní výzvy odeslané dne [datum]. Žalobkyni tedy náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud v rozsahu práva na vydání bezdůvodného obohacení a zákonného úroku z prodlení žalobkyni výrokem I vyhověl.

24. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, smluvních pokutách a náhradě účelně vynaložených nákladů.

25. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, kterému by náleželo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.