7 C 21/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr Barborou Nezkusilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 450 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 450 Kč spolu s úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] provedla technický úkon spočívající v úplném odtahu motorového vozidla [registrační značka], o čemž vystavila protokol [číslo]. Toto vozidlo bylo na hlídaném odtahovém parkovišti až do dne [datum], kdy bylo vyzvednuto žalovanou. Žalovaná za odtah vozidla a příslušné parkovné nezaplatila. Žalovaná částka ve výši 3 450 Kč se skládá z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč a parkovné ve výši 1 550 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, i přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a tito s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

2. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, vykonávající oprávnění hlavního města Prahy uvedená v § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání (zřizovací listinou žalobkyně). Žalobkyně provedla dne [datum] technický úkon s motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], spočívající v úplném odtahu vozidla a jeho následném umístění na parkovišti žalobkyně, když provozovatelem vozidla byl ke dni odtahu žalovanou (osvědčením o registraci vozidla, protokolem o odtahu vozidla [číslo]). Za provedení výše uvedeného technického úkonu s vozidlem náleží žalobkyni částka 1 900 Kč za úplný odtah a celková částka ve výši 1 550 Kč za střežení vozidla na parkovišti spravovaném žalobkyní (nařízením). Žalovaná tento dluh uznala dne [datum] co do důvodu i výše a zavázala se k jeho úhradě ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ani v návaznosti na opakované výzvy žalobkyně (předžalobní výzvou k uhrazení dlužné částky).

3. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: žalobkyně provedla odtah výše specifikovaného vozidla na základě § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přičemž náklady odtahu a následného parkovného nese dle citovaných ustanovení provozovatel vozidla, tj. v daném případě žalovaná. Cena za nucený odtah a následné parkovné vychází z nařízení Rady hlavního města Prahy. Žalovaná dluh uznala co do důvodu a výše v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tudíž je nárok žalobkyně důvodný. Příslušenství soud posoudil dle § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroků z prodlení plyne z § 2 nařízení vlády č. 351/2013.

5. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhlášky číslo 177/1996 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 450 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

7. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.