7 C 87/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Barborou Nezkusilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: uložení povinnosti vydat plynoměr

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni měřící zařízení – plynoměr typu [anonymizováno] výrobní [číslo] které je umístěno na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], v místě spotřeby ([anonymizováno]) [číslo], a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou na žalovanou domáhala uložení povinnosti vydat plynoměr (dále jen„ plynoměr“), které je umístěno v místě spotřeby ([anonymizováno]) [číslo] výr. [číslo] na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, rozhodl soud ve věci na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a na základě těchto dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná je vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa žalované]. Žalovaná užívá ve výroku uvedený plynoměr patřící žalobkyni. Žalovaná nereagovala na výzvu žalobkyně ke zpřístupnění plynoměru, aaby toto mohlo být žalobkyní demontováno a vyměněno. Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci. Podle § 71 odst. 1, 6 EZ odběr plynu je měřen měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Podle § 71 odst. 8 EZ provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na náklad výrobce plynu, zákazníka nebo provozovatele zásobníku plynu zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal. Soud dospěl k následujícím právním závěrům o věci samé: Vztah mezi účastníky řízení podléhá shora citovaným ustanovením EZ a ustanovením občanského zákoníku. Žalobkyně osadila podle § 71 odst. 8 EZ v nemovité věci, která je ve vlastnictví žalované a v níž se nachází místo spotřeby, plynoměr jako měřicí zařízení dle § 71 odst. 1, 6 EZ. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem plynoměru, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 1 ve spojení s § 71 odst. 8 EZ, a proto se domáhá důvodně ochrany svého vlastnického práva, a to vydáním měřícího zařízení (plynoměru) podle § 1040 odst. 1 o. z. mSoud s ohledem na uvedené rozhodl o povinnosti žalované vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou a půl úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.