8 C 13/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 408 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 na soudním poplatku částku 1 000 Kč do tří dnům od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 17 408 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 18. 1. 2024 v době od 20:15 do 20:20 v , adresa, , fyzicky napadl , adresa, , nar. , datum, , kdy mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Poškozený je pojištěncem žalobce, žalobce proto uhradil náklady na jeho léčení v celkové výši 17 408 Kč. Jelikož tyto náklady vznikly v přímé souvislosti s jednáním žalovaného, žalobce požaduje po žalovaném jejich náhradu. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho ani po zasláním výzvy k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil první jednání na den 15. 4. 2026, které bylo konáno v nepřítomnosti žalobce ve smyslu § 101 zákona odst. 3 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), který se z jednání omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 18. 1. 2024 v době od 20:15 do 20:20 v , adresa, , fyzicky napadl , adresa, , nar. , datum, , kdy mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Náklady léčení byly žalobci vyúčtovány ve výši 17 408 Kč (prokázáno specifikací nákladů na zdravotní služby , Anonymizováno, ). Žalovaný byl shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích"), kterého se fyzická osoba dopustí tím, že jinému ublíží na zdraví, a to v souvislosti s výše popsaným činem (prokázáno rozhodnutím správního orgánu – Úřadem městské části , adresa, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ). Poškozený je pojištěncem žalobce, a žalobce proto uhradil náklady na jeho léčení. Náhradu těchto nákladů následně požadoval po žalovaném, neboť právě on byl tím, kdo zranění poškozenému způsobil. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho ani po zaslání výzvy k plnění ze dne 15. 7. 2025 (prokázáno výzvou k úhradě nákladů léčení ze dne 15. 7. 2025).

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Soud věc posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon“).

6. Podle § 40 odst. 2 zákona jsou zdravotní pojišťovny povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst.

1. Pokud není mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem smlouva sjednána, a jsou-li zdravotní pojišťovny podle tohoto zákona povinny poskytnuté zdravotní služby uhradit, uhradí je ve stejných lhůtách jako poskytovatelům, se kterými zdravotní pojišťovna uzavřela smlouvu podle § 17 odst. 1.

7. Podle § 55 odst. 1 zákona má zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný napadl poškozeného , adresa, a způsobil mu zranění, která vyžadovala lékařské ošetření. Žalobce uhradil náklady na toto ošetření, čímž mu vzniklo právo na jejich náhradu. V přestupkovém řízení byl za tento čin žalovaný shledán vinným. Žalovaný se v důsledku svého protiprávního jednání podle § 55 odst. 1 zákona stal povinným k nahrazení nákladů na hrazené služby ve výši 17 408 Kč. Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani na základě výzvy žalobce ze dne 15. 7. 2025.

9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu má žalobce právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se vzniku prodlení týče, rozhodl soud dle žalobního návrhu (§ 133 o. s. ř.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.