8 C 150/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci Anonymizováno , Anonymizováno zast.: Anonymizováno proti žalovanému Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 52 377,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v částce 22 377,38 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku, 4 481,55 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, p.l.c.,) se sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem a novým věřitelem.Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající.Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2024-12-27 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 52 377.38 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2025-04-27. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal,avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních Podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 52377.38 Kč a splatností dne 2025-04-27.Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE,CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . žalovaný ani po výzvě dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 27.12.2024, žalobce poskytl žalovanému úvěr 35 000 Kč a žalobou požaduje zaplatit navýšení úvěru o částku 17 000 Kč za pouhé 4 měsíce, což odpovídá 48,6 % úroku z prodlení a roční úroková sazba činí 228%. Žalovaný má zato , že je požadavek žalovaného na příslušenství v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27.12.2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč (Smlouva o úvěru, Výpis účtu o úvěru doklad o převodu částky, standartní informace o spotřebitelském úvěru). RPSN úvěru je 299,8 % ročně a úroková sazba úvěru je 146,949% ročně. Žalovaný peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce, včetně jejího příslušenství (pohledávka se skládá z nesplaceného úvěru ve výši 35 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru a příslušenství , byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 (Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby).

4. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

6. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou typicky adhezní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 o.z., vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně i jiných předpisů před zneužitím postavení podnikatele. To se může týkat jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků akcesorické povahy, např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty.

7. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) se za posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné, toto posouzení může být provedeno i z databáze posuzující úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytnout spotřebitelský úvěr lze jen tehdy, pokud z tohoto posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěru schopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před posouzením úvěruschopnosti spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady musí spotřebitel poskytovateli poskytnout za tímto účelem, přičemž tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Podle ustanovení § 84 odst. 2 má spotřebitel povinnost poskytnout pravdivé a úplné informace, tyto informace je za účelem posouzení úvěry schopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situace. Je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud poskytovatel poruší svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytne spotřebitelský úvěr, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. , Anonymizováno, k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka nestačí pouze informace získané toliko od spotřebitele, jelikož standard odborné péče předpokládá ověření těchto údajů, respektive objektivní podložení minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

16. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2016 II , Anonymizováno, kdy Ústavní soud zpochybnil, že by státní moc (v tomto případě se jednalo již o vykonávací řízení) poskytovala ochranu právům toho, kdo poskytuje úvěry a ne s důvěrou v to, že bude řádně splácen, ale s cílem dosažení zisku realizací, mnohdy násobného zajištění původního dluhu. Ústavní soud taktéž vyslovil myšlenku, že by obecné soudy měly poskytovatele vést ke zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když v řízení nebyla prokázána vůbec výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila v podstatě žádné relevantní listiny a podklady, z nichž by se dalo soudit o řádném zkoumání úvěruschopnosti, přičemž z předloženého je patrno, že se žalobkyně z velké části spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným. To však dle zákona ani ustálené soudní praxe nedostačuje.

18. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

19. Soud shledal, že žalovaný byl povinen platit RPSN ve výši 299,98 % ročně. Z veřejně dostupných údajů se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2024 12,97 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Soud zvážil, že RPSN se liší podle účelu úvěru jeho zajištění, avšak má za to, že se jedná o extrémní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , Anonymizováno, a Ústavní soud v rozhodnutí I , Anonymizováno, ).

20. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.

21. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

22. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 35 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 35 000 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 481,55 Kč, přičemž tato částka představuje 33,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,18 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 377,38 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 010 Kč ve výši 2 312,10 Kč.

24. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.