8 C 160/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce 1 - Město zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 45 562,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45 562,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 26. 05. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, částku ve výši 20 283,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 5. 2024 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 45 562,08 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 30. 10. 2008 uzavřel žalobce s žalovanou dohodu o uznání dluhu s rozhodčí doložkou, která navazovala na smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2007, kterou žalobce uzavřel s původním věřitelem , právnická osoba, Dle této smlouvy poplatek za půjčení jistiny 35 000 Kč činil 33 248 Kč, výše úroků dosahovala 98,65 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den prodlení, což odpovídá úroku 208,60 % ročně. , adresa, po uzavření smlouvy tak činil dluh částku 106 296 Kč. Smlouva byla zajištěna blankosměnkou. Následně bylo zahájeno exekuční řízení dle rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 6. 2009, č.j. , Anonymizováno, . Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, (exekuce u něho vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, . Plnění bylo vymoženo srážkami ze mzdy. Dne 2. 11. 2020 podal žalobce návrh na zastavení a odklad exekuce pro nepřípustnost exekutorovi , tituly před jménem, , jméno FO, , který pak z důvodu nesouhlasu oprávněného (žalované) postoupil návrh Okresnímu soudu ve , adresa, . Dne 7. 4. 2021 vydal Okresní soud ve , adresa, usnesení, č.j. , Anonymizováno, , kterým rozhodl, že exekuce nařízená pověřením Okresního soudu ve , adresa, ze dne 17. 7. 2009, č.j. , Anonymizováno, , se zastavuje. V usnesení tento soud konstatoval, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti ve světle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. , Anonymizováno, . Do okamžiku zastavení exekuce byla vymožena částka ve výši 144 939,58 Kč. Z tohoto plnění byla částka ve výši 119 121,58 Kč vyplacena soudním exekutorem ve prospěch žalované. Částka ve výši 25 818 Kč byla vrácena soudním exekutorem zpět na účet povinného dne 12. 8. 2021 (neoprávněně deponované plnění na náklady exekutora). Žalovaná jako oprávněný nevyplatila žalobci ničeho. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 45 562,08 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobce zohlednil jistinu původní úvěrové smlouvy ve výši 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 19. 7. 2007 do 26. 5. 2021 z dané částky ve výši 38 559,50 Kč. Žalovaná však tuto částku nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok považuje za promlčený zcela a uplatňuje námitku promlčení. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 26. 5. 2021. Tímto dnem nejpozději se žalobce dozvěděl, že exekuce proti němu do té doby vedená, je neoprávněná z důvodu vadnosti – neplatnosti smlouvy o půjčce. Žalovaná je toho názoru, že právní úprava smluv – o půjčce i smlouvy o uznání dluhu – a též i bezdůvodného obohacení, pakliže jsou smlouvy neplatné, se řídí tzv. starým občanským zákoníkem (zákon č. 40/1964 Sb.), v němž promlčecí lhůta bezdůvodného obohacení byla v § 107 dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil, což bylo v daném případě nejpozději 26. 5. 2021, zatímco žaloba byla podána dne 24. 5. 2024. K tomu poukazuje na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). a § 3036 o.z. Navrhuje proto žalobu zamítnout.

3. Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil replikou, v níž uvedl, že námitka promlčení nebyla vznesena žalovanou po uplynutí promlčecí lhůty, a že jeho právo z bezdůvodného obohacení nebylo v době podání žaloby promlčeno. Právní předpis, který lze dle názoru žalobce aplikovat na promlčení v případě bezdůvodného obohacení je nový občanský zákoník (o.z.), a to zejména ustanovení § 621 a § 629. Aby bylo možné určit, jakou právní úpravou se bezdůvodné obohacení a jeho promlčení řídí, je podstatné, od kdy je na plnění možné pohlížet jako na bezdůvodné obohacení. Dle názoru žalobce se tento okamžik pojí s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, neboť to je moment, kdy odpadl důvod k plnění oprávněnému povinným. K tomu poukázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, . Právním důvodem, pro který oprávněný (žalovaná) získával od exekutora plnění z postiženého majetku povinného, je exekuce samotná, nikoli smlouva o půjčce, dohoda o uznání dluhu či rozhodčí nález. Po dobu, po kterou exekuce trvala, přetrvával právní důvod, pro který náleželo plnění, důvod plnění odpadl zastavením exekuce. Dále žalobce poukázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 1. 2024, který stanovil, že je v rozporu s unijním právem, když se dle výkladu vnitrostátního práva u spotřebitelova práva na vrácení plnění získaného podnikatelem zneužívajícím ustanovení váže počátek promlčecí lhůty na okamžik, kdy se spotřebitel dozví o relevantních skutečnostech, aniž je relevantní, zda spotřebitel má vědomost o právním posouzení těchto skutečností. V této věci se uplatní nový o.z., kdy subjektivní promlčecí lhůta je tříletá a objektivní promlčecí lhůta desetiletá, obě běží ode dne právní moci usnesení, tj. momentu, kdy se žalobce dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení. Žaloba podaná dne 24. 5. 2024 byla podána řádně a včas, a to před uplynutím promlčecí lhůty.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s původním věřitelem (žalovaná je právní nástupce) , právnická osoba, dne 18. 7. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě původní věřitel žalobci poskytl půjčku ve výši 35 000 Kč s tím, že žalobce zaplatí souhrnný poplatek 33 248 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 792 Kč počínaje dnem 3 792 Kč. Dle smluvních podmínek činí RPSN 161,5 %. Půjčka byla zajištěna blankosměnkou. Pro případ nedodržení podmínek žalobce měl zaplatit smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den následující po dni, kdy došlo k porušení podmínek. Dále byly sjednány náklady spojené s vymáháním dlužných částek.

6. Z dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání bylo zjištěno, že žalobce dne 30. 10. 2008 svůj dluh vůči žalované písemně uznal co do důvodu a výše s tím, že bylo dohodnuto, že žalobce uhradí celkovou částku ve výši 100 000 Kč v 20 splátkách ve výši nejméně 5 000 Kč k 15. dni v měsíci. Pokud tak učiní, zbytek dluhu a smluvní pokuty se mu promíjí (celkový dluh činil 106 296 Kč). Ve dohodě byla sjednána rozhodčí doložka, kdy rozhodcem pro spory plynoucí z dohody byla určena , tituly před jménem, , jméno FO, .

7. Z rozhodčího nálezu soud zjistil, že dne 18. 6. 2009 vydal rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodčí nález, kterým byla žalobci stanovena povinnost uhradit žalované 154 096 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně ode dne 26. 5. 2009 do zaplacení jistiny v částce 45 496 Kč a náhradu nákladů řízení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 29. 6. 2009.

8. Z návrhu na zastavení a odklad exekuce z 2. 11. 2020 a usnesení Okresního soudu ve , adresa, , č.j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobce jako povinný podal návrh na zastavení exekuce, kterému bylo vyhověno a exekuce byla s právní mocí ke dni 26. 5. 2021 zastavena. Soud totiž shledal dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání absolutně neplatnou dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb. pro rozpor s dobrými mravy. Dohoda navazovala na smlouvu o půjčce, dle níž poplatek činil 95 % zapůjčené částky. Již s ohledem na zjevnou nepřiměřenost tohoto poplatku by smlouva jako taková nemohla před soudy obstát, nehledě na skutečnost, že povinnost dlužníka byla zajištěna zjevně nepřiměřenými instituty v podobě blankosměnky a smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý den prodlení, tedy ve výši zjevně nepřiměřené, což nemůže obstát (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. , Anonymizováno, ). Po roce a třech měsících činil dluh povinného, který uznal, přibližně trojnásobek poskytnuté částky. Uznání dluhu, které má legalizovat již tak lichevní smlouvu o půjčce, a které ještě znevýhodňuje dlužníka, který se zavazuje k zaplacení zcela nepřiměřené smluvní pokuty, zcela zjevně odporuje dobrým mravům a uznávaným pravidlům slušného chování. Ostatně i ostatní ujednání dohody jsou formulována zcela v neprospěch povinného. V demokratickém právním státě platí, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Jelikož tzv. dohodu o uznání dluhu považuje soud za absolutně neplatnou, je neplatná i rozhodčí doložka v ní obsažená, a tudíž nemohlo dojít k platnému ujednání o rozhodování věci zvoleným rozhodcem, byť konkrétní rozhodkyně byla určena konkrétně a transparentně. Rozhodčím nálezem přisouzené plnění je zcela v rozporu s dobrými mravy i právními předpisy a bylo-li by uplatněno v řízení před soudem, tak by oprávněné přiznáno nebylo. Pokud rozhodce přisoudil oprávněné plnění, které není v rozporu s dobrými mravy, není možné, aby rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce byla zastavena. Pokud však výsledek celkového posouzení vyzní tak, že do práv povinného – spotřebitele bylo zasaženo mimořádně silně, přistoupí exekuční soud k zastavení exekuce. Okresní soud ve , adresa, tedy exekuci zastavil dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

9. Z dopisu z 4. 10. 2021 soud zjistil, že soudní exekutor zástupci žalobce jako povinného sdělil, že v průběhu exekučního řízení byla vymožena částka ve výši 144 939,58 Kč, z této částky bylo vyplaceno žalované (oprávněnému) plnění v celkové výši 119 121,58 Kč a na náklady exekuce bylo ponecháno plnění v celkové výši 25 818 Kč. , adresa, 818 Kč byla vrácena zpět na účet žalobce (povinného).

10. Z vyjádření z 1. 11. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalované zástupci žalobce sdělil, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 45 562,80 Kč žalovaná neuznává. Žalovaná je toho názoru, že plnění vymožené v rámci exekučního řízení jí náleží po právu. Věc byla projednána nezávislým rozhodcem, který ji rozhodl a založil překážku věci rozsouzené, která brání, aby tatáž věc byla projednávána a rozhodována dvakrát. Rozhodčím nálezem vznikl řádný exekuční titul. Jestliže soud při nařízení exekuce neshledal žádné vady exekučního titulu a nyní by změnil svůj názor a exekuční titul prohlásil za nicotný, nemůže negativní následky této změny nést žalovaná, ale stát z titulu odpovědnosti za škodu.

11. Z předžalobní upomínky včetně doručenky soud zjistil, že žalobce vyzval prostřednictvím právního zástupce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, avšak bezvýsledně.

12. Po takto provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. Žalobce a právní předchůdce žalované (společnost , právnická osoba, ) uzavřeli dne 18. 7. 2007 smlouvu o půjčce. V této smlouvě se žalobce zavázal zaplatit žalované jistinu ve výši 35 000 Kč, poplatek ve výši 33 248 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů byla vypočítána 161,5 %. Částku se zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách, na účet, přičemž jedna splátka byla ve výši 3 792 Kč. Dále bylo ujednáno, že pro případ nedodržení podmínek smlouvy o půjčce žalobce zaplatí smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den, kdy došlo k porušení podmínek. Dne 30. 10. 2008 uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání. V této dohodě žalobce uznal svůj dluh vůči žalované co do důvodu a výše a zavázal se uhradit částku ve výši 100 000 Kč (celkový dluh činil 106 296 Kč) v 20 splátkách ve výši měsíčně nejméně 5 000 Kč – pokud tak učiní, zbytek dluhu se mu promíjí a byla sjednána rozhodčí doložka, v níž byla rozhodcem určena , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 18. 6. 2009 byl vydán rozhodčí nález, kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit žalované 154 096 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně ode dne 26. 5. 2009 do zaplacení jistiny v částce 45 496 Kč. Na základě rozhodčího nálezu byla prováděna exekuce, kdy dne 2. 11. 2020 podal žalobce návrh na zastavení exekuce. Tomuto návrhu bylo vyhověno a exekuce byla zastavena dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne 7. 4. 2021 (právní moc zastavení ke dni 26. 5. 2021), č.j. , Anonymizováno, , když tento soud shledal absolutní neplatnost dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 30. 10. 2008 dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., která navazovala na smlouvu o půjčce ze dne 18. 7. 2007 pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost shledal vzhledem k tomu, že poplatek u půjčky činil 95 % zapůjčené částky a tomu, že povinnost žalobce byla zajištěna zjevně nepřiměřenými instituty v podobě blankosměnky a smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý prodlení. Vzhledem k tomu, že dohoda o uznání dluhu měla legalizovat lichevní smlouvu o půjčce a obsahovala další ujednání v neprospěch žalobce, je neplatná, je neplatná i rozhodčí doložka v ní obsažená. Rozhodčím nálezem přisouzené plnění je zcela v rozporu s dobrými mravy i právními předpisy a bylo-li by uplatněno v řízení před soudem, tak by přiznáno nebylo. V exekuci byla vymožena částka 144 939,58 Kč, z níž bylo žalované vyplaceno 119 121,58 Kč a na náklady exekuce bylo ponecháno 25 818 Kč. , adresa, 818 Kč byla vrácena žalobci. Z žalobcem zaslané částky žalované s ohledem na neplatnost smlouvy náleží jistina ve výši 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 19. 7. 2007 do 26. 5. 2021 ve výši 38 559,50 Kč. Částka ve výši 45 562,08 Kč by měla být vrácena žalobci.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen SOZ), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 558 SOZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

16. Podle § 39 SOZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

18. Podle § 619 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku (dále jen o.z.) začíná promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta 3 roky. Podle ustanovení § 638 odst. 1 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení.

20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V dané věci žalobce požadoval po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo v důsledku uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 18. 7. 2007, na jejímž základě právní předchůdce žalované poskytl žalobci půjčku ve výši 35 000 Kč, přičemž poplatek činil 33 248 Kč. Dále byl dluh zajištěn blankosměnkou a smluvní pokutou, která činila 200 Kč za každý den prodlení. Dne 30. 10. 2008 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu, kterou žalobce uznal svůj dluh co do důvodu a výše. Dne 18. 6. 2009 byl vydán rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný zaplatí částku odpovídající jeho závazku, a to 154 096 Kč a smluvní pokutu ve výši 200 Kč ode dne 26. 5. 2009 do zaplacení jistiny v částce 45 496 Kč a náhradu nákladů řízení. Následně byla prováděna exekuce na dlužnou částku, kdy provedením byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, se sídlem Exekutorského úřadu v Berouně. Na návrh žalobce byla exekuce zastavena dle § § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. usnesením Okresního soudu ve , adresa, , č.j. , Anonymizováno, s právní mocí ke dni 26. 5. 2021, a to pro absolutní neplatnost dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání, která navazovala na smlouvu o půjčce, kterou soud shledal lichevní, a to vzhledem k výši poplatku a zajištění zjevně nepřiměřenými instituty v podobě blankosměnky a smluvní pokuty ve výši 200 Kč za každý den prodlení. Absolutní neplatnost spočívá v rozporu s dobrými mravy, a pakliže je dohoda neplatná, je neplatná i rozhodčí doložka, přičemž rozhodčím nálezem přisouzené plnění je v rozporu s dobrými mravy.

22. Pakliže je smlouva neplatná, což je evidentní na první pohled při výši poplatku a smluvní pokuty, kdy v tomto ohledu se soud ztotožňuje s názorem Okresního soudu ve , adresa, , exekuce byla zastavena, žalovaná je povinna žalobci vrátit, co jí bylo jako oprávněnému v exekuci vyplaceno, poníženo o jistinu v částce 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 19. 7. 2007 do 26. 5. 2021 (právní moc usnesení o zastavení exekuce), který činí 38 559,50 Kč. Žalovaná tak je povinna žalobci vrátit žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., když se jedná o plnění bez právního důvodu.

23. Žalovaná nijak nesporuje, že k bezdůvodnému obohacení došlo, avšak vznesla námitku promlčení, kterou odůvodňuje tím, že se žalobce dozvěděl o absolutní neplatnosti dohody a smlouvy a vadné exekuci nejpozději dne 26. 5. 2021, přičemž žalobu podal až dne 24. 5. 2024, kdy vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce i dohoda o uznání dluhu byly uzavřeny za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku, tedy zákona č. 40/1964 Sb., se aplikuje promlčecí lhůta stanovená právě tímto zákonem, tedy dle § 107 SOZ promlčecí lhůta dvouletá. K tomu poukazuje na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku (o.z.), a to § 3028 odst. 3 o.z. a § 3036 o.z. S touto argumentací se však soud nemůže ztotožnit, když se o bezdůvodném obohacení žalobce dozvěděl až právní mocí usnesení o zastavení exekuce (26. 5. 2021), od této chvíle lze plnění vymožené v exekuci považovat za bezdůvodné obohacení, kdy k právní moci usnesení o zastavení exekuce došlo za účinnosti nového o.z. Poukazovaná přechodná ustanovení se proto použít nedají (běh lhůty nezapočal za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku a datum uzavření smlouvy a dohody je pro bezdůvodné obohacení, které je v daném případě, předmětem, irelevantní). K bezdůvodnému obohacení došlo za účinnosti nového o.z. a právní mocí usnesení o zastavení exekuce započala běžet i tzv. subjektivní promlčecí lhůta, tedy lhůta, která běží od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o takových skutečnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jeho práva na vydání bezdůvodného obohacení u soudu, která je dle § 629 odst. 1 o.z. tříletá. K tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. , Anonymizováno, . Pakliže tedy počátek subjektivní promlčecí lhůty počal běžet dne 26. 5. 2021 a žalobce dne 24. 5. 2024 podal žalobu u soudu, nárok nemohl být promlčen, neboť tříletá lhůta byla dodržena.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu žalobce jako důvodnou, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 283,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 562,08 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 22. 5. 2024, z částky 1 470 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 20. 10. 2021, z částky 2 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 5. 2024, z částky 2 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 10. 2024 a z částky 2 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 1. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 880 Kč ve výši 3 124,80 Kč.

26. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.