8 C 187/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neexistence práva podmiňovat dodávání vody uzavřením smluv majících určitý obsah

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá právo podmiňovat dodávky pitné vody žalobkyni, realizované z vodovodu pro veřejnou potřebu do odběrných míst na adresách [ulice a číslo], [obec a číslo], [příjmení] [číslo], [obec a číslo] a [ulice a číslo], [obec a číslo] tím, že žalobkyně uzavře s žalovanou ohledně těchto odběrných míst písemné smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod ve znění, ve kterém je žalovaná zaslala žalobkyni dopisem ze dne 04. 02. 2020, zn. [anonymizováno], a jíž žalobkyně požadovala, že žalovaná je povinna se zdržet přerušení dodávek vody žalobkyni realizovaných z vodovodu pro veřejnou potřebu z důvodu absence písemných smluv o dodávce vody a odvádění odpadních vod pro odběrná místa na těchto adresách [ulice a číslo], [obec a číslo], [příjmení] [číslo], [obec a číslo] a [ulice a číslo], [obec a číslo], a to do doby, než soud návrh žalované určí v pravomocném výroku rozsudku, že žalovaná má právo přerušit dodávku vody pro žalobkyni, v uvedených odběrných místech z důvodu absence písemných smluv o dodávce vody a odvádění odpadních vod, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení neexistence práva podmiňovat dodávání vody uzavřením smluv majících neurčitý obsah. Svoji žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem následujících budov: budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha; budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([obec] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha a budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha. Z titulu svého vlastnictví se je žalobkyně odběratelem pitné vody z vodovodu a osobou odvádějící odpadní vody do kanalizace dle § 2 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen„ zákon o vodovodech a kanalizacích“) a žalovaná dle § 2 odst. 5 zák. o vodovodech a kanalizacích provozovatelem vodovodu a kanalizace na území hl. m. [obec], tedy i na území, kde jsou situovány budovy žalobkyně. Žalovaná je dle § 8 odst. 6 ve spojení s § 36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích povinna s žalobkyní uzavřít písemné smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod k uvedeným budovám žalobkyně. Bez uzavření těchto smluv se žalobkyně dopouští neoprávněného odběru pitné vody, respektive odvádění odpadních vod. Dne 11. 8. 2017 žalovaná žalobkyni předložila tři návrhy smluv o dodávce vody odvádění odpadních vod vztahující se k předmětným odběrným místům s pohrožením přerušení dodávek vody. Žalobkyně je přitom její odběratelem řadu let a za odběr pitné vody a odvádění odpadních vod platí. Žalobkyně se k návrhům smluv vyjádřila dopisem ze dne 11. 9. 2017, v němž žádala žalovanou o sdělení, zda pohrůžka přerušení dodávek vody stále platí. Vzhledem k nečinnosti žalované žalobkyně iniciovala řízení o vydání předběžného opatření, kterým bylo žalované uloženo zdržet se přerušení dodávek pitné vody k odběrným místům (usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2017, č.j. [číslo jednací]). Žalobkyně též iniciovala smírčí řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, avšak neúspěšně. Smlouvy nebyly uzavřeny ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně shledává rizika spojená s vypouštěním odpadních vod, neboť právě žalobkyně by odpovídala za vypouštěné odpadní vody, aniž by bylo zjištěno, kdo, možná i škodlivé látky, vypustil do odpadu, tedy bez ohledu na zavinění, a aniž by byla možnost rozpočítat škody a smluvní pokuty na uživatele nemovitosti a možnost pojištění, neboť jí není známo, že by některá pojišťovna takovýto pojistný produkt nabízela. Žalobkyně se domnívá, že uzavřením smluv by došlo k nucenému omezení jejího vlastnického práva, aniž by k tomu byl veřejný zájem. Dále má za to, že žalovanou předložené návrhy smluv nepřímo diskriminují [jméno], neboť tato skupina může být z hlediska pronajímatelů nemovitostí považována za rizikovou z hlediska produkce (ne) závadných odpadních vod, a to s ohledem na rozšířenou obecně známou pověst této skupiny obyvatel. Smlouvy jsou diskriminační rovněž pro odběratele, neboť takovéto jednání je v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o„ šablonu“, přičemž se žalovaná brání provádění změn v této„ šabloně“, pokud odběratel o nějakou změnu žádá. Navrhuje, aby byly ze smluv odstraněny pasáže, které ji zavazují ke smluvním povinnostem, jež„ jdou“ nad rámec zákona o vodovodech a kanalizacích. Podaná žaloba má oproti žalobě, kterou u zdejšího soudu žalobkyně podala ohledně stanovení povinnosti žalované uzavřít smlouvu dle zákona o kanalizacích (věc vedená pod sp. zn. [spisová značka]), tu výhodu, že (bez nutnosti zásahu Ústavního soudu) k jejímu úspěchu nemusí být důvodné všechny její výhrady k jednotlivým ujednáním ve smlouvách navržených ze strany žalované, ale stačí, že budou důvodné jen některé její výhrady či dokonce jen jediná z nich.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 15. 2. 2020 tak, že žalobkyní uplatněný návrh považuje za neoprávněný a nedůvodný. Rozhodnutí o tvrzeném nároku žalobkyně závisí na posouzení otázky právní nikoliv skutkové. Žalovaná nezpochybňuje smluvní přímus uvedený v ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, nicméně se nemůže ztotožnit s jeho výkladem předloženým žalobkyní, kterým se snaží smluvní přímus definovat jako zcela bezpodmínečný a neomezený, svědčící pouze žalobkyni, když je výklad tohoto ustanovení zákona čistě gramatický a vůbec nesleduje jeho účel, historický kontext ani systematiku. Žalovaná uznává, že mezi žalobkyní a žalovanou existuje smluvní vztah, který lze charakterizovat jako smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod. K odběrným místům ve vlastnictví žalobkyně. Současně je však nutné upozornit na to, že tento smluvní vztah neodpovídá požadavkům platného zákona o vodovodech a kanalizacích. Zákon o vodovodech a kanalizacích účinný ode dne 1. 1. 2002 stanovil písemnou formu smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod (historicky poprvé), kdy účelem míněným zákonodárcem bylo zajistit, aby v konkrétní lhůtě po nabytí účinnosti zákona došlo k nahrazení mnoha ústně uzavřených smluv mezi vlastníky (provozovateli) vodovodů a kanalizací a odběrateli smlouvami písemnými. Uvedený smluvní přímus však není bezpodmínečný, jak se mylně žalobkyně domnívá. Zákonný smluvní přímus rovněž nelze chápat jako povinnost žalované uzavřít smlouvu o dodávce vody odvádění odpadních vod v jakémkoliv znění, které navrhne každý ze stovek tisíců odběratelů žalované, jak se mylně domnívá žalobkyně. Zákon dále předpokládá realizaci smluvní vůle obou stran. K uzavření písemné smlouvy nemůže dojít bez smluvní vůle žalované a bez součinnosti oprávněné osoby. Smlouva, jejíž uzavření bylo opakovaně nabídnuto žalobkyni, je smlouvou adhezní – formulářovou, kdy žalovaná splnila veškeré povinnosti požadované zákonem k ochraně odběratelů a rovněž veškeré obecně platné principy týkající se ochrany slabší strany při uzavírání adhezních smluv. Z pohledu žalobkyně tak není navržená smlouva diskriminační či nevyvážená. Práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací na jedné straně a práva a povinnosti odběratelů na straně druhé určuje především zákon o vodovodech a kanalizacích, a to včetně práv a povinností týkajících se uzavření smluv. Dle názoru žalované se žalobkyně nemůže domáhat určení obsahu smlouvy (tj. nahrazení smluvní vůle žalované), neboť takový nárok nemá oporu v obecně závazném předpisu ani v soukromoprávním úkonu. Smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod, jejíž uzavření žalovaná nabízí, již několikrát prošla soudním testem a vždy bylo shledáno, že tato smlouva je plně v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Další argumentaci žalobkyně (případná přítomnost radioaktivních látek v odpadní vodě, nedostupnost pojištění nebo údajná diskriminace [anonymizováno]) je dle žalované zcela irelevantní a bez jakéhokoliv vztahu k podané žalobě.

3. Ve svém podání ze dne 31. 1. 2020 žalobkyně opakuje své argumenty uvedené v žalobě, které dále rozvádí (zejména pokud jde o diskriminaci) a doplňuje (např. problémem neřešitelnosti vybudováním jímek, nenaplněnost zásady„ znečišťovatel platí“ aprobované právem Evropské unie, nepředčasností řešení nenaplnění zásady„ znečišťovatel platí“, žádost k soudnímu dvoru EU o rozhodnutí o předběžné otázce, návrh Ústavnímu soudu na zrušení § 10 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích).

4. Ve svém vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne 19. 3. 2020 žalobkyně zdůraznila, že pokud jde o řízení u zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka], pak rozsudek ze dne 19. 2. 2019, č.j. [číslo jednací] nevytváří překážku věci pravomocně rozsouzené, a že jí svědčí naléhavý právní zájem (mimo jiné se zaobírá zaviněním u smluvní pokuty), odůvodňuje žalobní petit„ o ochranu pokojného stavu“ a vyjadřuje se k nemožnosti, že by byla odběratelem třetí osoba.

5. Předchozí podání jsou upřesněna v podání ze dne 23. 9. 2020 a 22. 10. 2020, v nichž žalobkyně opakuje a rozvádí svá předchozí vyjádření.

6. Dne 23. 9. 2020 bylo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalované, jejíž zástupce se omluvil. Jednání konanému dne 21. 4. 2021 byli přítomni všichni účastníci.

7. Při jednání konaném dne 23. 9. 2020 byla žalobkyně poučena o nutnosti prokázat naléhavý právní zájem na určení, k čemuž uvedla, že jí vadí na smlouvě s PVK, že majitel odpovídá za čistotu a kvalitu odpadních vod a to i za uživatele, který byl usvědčen z protiprávního postupu. Dále jí vadí, že tento legislativní rámec a zákony umožňují ukládání opakované pokuty majiteli, což ho může i finančně zruinovat a také nelze pojistit odpovědnost majitele za čistotu a kvalitu odpadních vod a pojišťovny nevytvořili příslušné pojištění, dále jí vadí ustanovení o vymáhání pokuty a odpovědnosti za kvalitu odpadních vod.

8. Při jednání konaném dne 21. 4. 2021 soud rozhodl o připuštění změny žaloby podle podání ze dne 15. 7. 2020.

9. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí budov: budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha; budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([obec] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha a budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha.

11. Z dopisu ze dne 15. 8. 2013, v němž žalovaná reaguje na otázku zamoření kanalizace radioaktivní látkou pro evidenční č. odběru [číslo] a [číslo] soud zjistil, že je v něm uvedeno, že je především věcí vlastníka nemovitosti, jaké podnájemníky si do své nemovitosti pustí.

12. Z návrhu smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] z dopisu právního zástupce žalobkyně žalované ze dne 16. 11. 2017 včetně podacího lístku a smluv o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] [číslo] [číslo] podepsaných žalobkyní a z výhrad žalobkyně k návrhu smluv ze dne 11. 8. 2017, ze dne 11. 9. 2017 (přílohou kopie dopisu náměstka ministra zemědělství Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 1. 2015), soud zjistil, že žalobkyně po žalované žádala úpravu smluv v oblasti smluvních pokut, fakturace, zániku smluv a počtu osob trvale připojených s argumenty uvedenými v žalobě. Žalovaná zaslala žalobkyni podepsaný a upravený návrh smluv ze dne 11. 8. 2017 a opakovaně navrhovala smírčí řešení.

13. Z dopisu ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou žádala o uzavření smlouvy s jejími vyjmenovanými výhradami.

14. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (zpráva o stavu [anonymizováno] menšiny v kraji Středočeském za rok 2017, zpráva o stavu [anonymizováno] menšiny v České republice za rok 2017, poskytnutí informací Exekutorské komory ČR z 26. 9. 2018 č.j. I [spisová značka] a statistická ročenka) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

15. Soud zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazů vypracováním znaleckého posudku z oboru psychologie, jakož i dotazem u [anonymizováno] [obec] pojišťovny, proč nepojišťuje uvedená rizika, jako nadbytečné a nikterak neprokazující tvrzení žalobkyně.

16. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

17. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně je vlastníkem budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha; budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([obec] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha a budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha. Mezi účastníky řízení doposud nebyly uzavřeny smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod u předmětných nemovitostí. Žalovaná žalobkyni v letech 2013 a 2017 opakovaně vyzývala k uzavření předmětných smluv, a to zasláním formulářových smluv, které neakceptovala, a to i přes zodpovězení všech otázek žalobkyně ze strany žalované. Žalovaná žalobkyni poučila, že pro případ neuzavření smluv dojde k přerušení dodávek vody do předmětných nemovitostí. Žalobkyně žalované několikrát zaslala vlastní návrh předmětných smluv a nyní se domáhá určení neexistence práva podmiňovat dodávání vody uzavřením smluv majících určitý obsah.

18. Dle § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.

19. Dle § 36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, pokud je pozemek nebo stavba připojena na vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, vzniká odběrateli nárok na uzavření písemné smlouvy podle § 8 odst.

6. Tento nárok nevzniká, pokud se okolnosti, za kterých došlo k povolení připojení na vodovod nebo kanalizaci, změnily natolik, že nejsou splněny podmínky pro uzavření této smlouvy na straně odběratele.

20. Dle § 36 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud byl k uzavírání smluv zmocněn, nesmí při uzavírání smlouvy podle § 8 odst. 6 jednat v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí odběratele diskriminovat.

21. Dle § 36 odst. 3 písm. i) zákona o vodovodech a kanalizacích, vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen předat obecnímu úřadu obce, v jejímž obvodu zajišťuje provoz vodovodu nebo kanalizace, informaci s platnými údaji pro možné odběratele k uzavření písemné smlouvy podle § 8 odst. 6, o případných smluvních pokutách.

22. Skutečnost, že žalobkyně je vlastníkem předmětných budov, bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Podle zákona o vodovodech a kanalizacích by měly být uzavřeny písemné smlouvy o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod týkající se předmětných budov. V daném případě však k dohodě nedošlo, neboť žalobkyně nesouhlasila se zněním smluv navržených žalobkyní a žalovaná nepřistoupila na návrhy ke změně.

23. Stěžejním problémem, kterým se soud zabýval, je, zda se žalobkyně může domáhat určení neexistence práva podmiňovat dodávání vody uzavřením smluv majících určitý obsah. Zákon o vodovodech a kanalizacích výslovně toto právo neupravuje. Smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod je smlouvou adhezní dle §§ 1798 až 1801 o.z – jedná se o smlouvy, jejichž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. V těchto smluvních vztazích se uplatňuje zvláštní ochrana slabší smluvní strany (v daném případě odběratele) ve vztahu k odkazům na obchodní podmínky, k čitelnosti a srozumitelnosti doložek a ve vztahu k doložkám zvláště nevýhodným bez rozumného důvodu. Takové doložky jsou potom neplatné, pokud se odběratel jejich neplatnosti dovolá. Byť se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu, soud má za to, že podmínky, které jsou stanoveny v návrhu smluv, jsou v souladu s právními předpisy a přiměřené, a proto je nelze modifikovat. To se týká i smluvní pokuty, kdy z ustanovení § 36 odst. 3 písm. i) zákona o vodovodech a kanalizacích stanoví údaje pro odběratele předávané vlastníkem vodovodu a kanalizace v souvislosti s uzavíráním odběratelských smluv, přičemž toto ustanovení výslovně zahrnuje i smluvní pokutu, která je ve smlouvě ujednána, jak pro případ porušení povinností odběratele, tak vlastníka či provozovatele.

24. Námitku diskriminačního jednání soud shledal nedůvodnou. Ustanovení § 36 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích hovoří o dobrých mravech jako zákaz diskriminace, přičemž za diskriminaci lze považovat každé jednání ze strany vlastníka nebo provozovatele, jež bude nad rámec stanovený zákonem ukládat povinnosti odběrateli, který s nimi nebude souhlasit nebo nebude mít možnost se k nim vyjádřit či dosáhnout jejich změny. Pokud odběratel při předložení návrhu smlouvy podle § 8 odst. 6 zák. o vodovodech a kanalizacích nebude s některými ustanoveními souhlasit, je vlastník či provozovatel povinen o sporných ustanoveních s odběratelem jednat avšak nikoliv, že jedna nebo druhá smluvní strana je povinna akceptovat bez dalšího návrh protistrany, který nevyplývá z právních předpisů nebo který neřeší podstatné otázky vyplývající ze smlouvy. Pokud žalobkyně namítá, že předmětný návrh smluv diskriminuje [jméno] či další skupiny obyvatel, pak toto se netýká dané věci a je pro ni zcela irelevantní.

25. Lze konstatovat, že většina námitek žalobkyně směřuje proti platné právní úpravě.

26. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 2. 2020, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 2. 2020 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 4. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.

28. Lhůta k plnění byla stanovená v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř., povinnost žalobkyně k náhradě nákladů řízení pak k rukám právního zástupce žalované podle § 149 o.s.ř.

29. Pro úplnost soud k názoru žalované, která uvedla, že ve věci již bylo rozhodnuto a je tedy třeba řízení zastavit jako res iudicata, soud uvádí, že se s tímto názorem soud neztotožňuje, neboť ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo jednáno prakticky o tomtéž avšak návrh rozsudečného výroku v tomto řízení neobsahoval návrh celé smlouvy tak, jak je uvedena v tomto řízení.