8 C 194/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro 15 042 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 042 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 042 Kč od 02. 03. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, částku ve výši 27 357,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o poskytnutí finančních prostředků 1) Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 09. 2015 na částku 5 000 Kč 2) Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 27. 11. 2015 na částku 7 000 Kč 3) Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 02. 2016 na částku 7 000 Kč 4) Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2017 na částku 7 000 Kč 5) Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 27. 09. 2018 na částku 11 000 Kč. Smlouvy č. , hodnota, , 2 a 3 byly uzavřeny mezi žalovaným, jako věřitelem a žalobcem, jako spotřebitelem a smlouvy č. , hodnota, a 5 se jedná o spotřebitelský úvěr. Žalobce má za to, že výše uvedené smlouvy jsou neplatné z důvodu porušení povinnosti žalovaného při posuzování úvěruschopnosti žalobce, jako spotřebitele. Žalobce má za to, že s ohledem na stávající judikaturu smlouva číslo , hodnota, a 5 jsou neplatné, a to z důvodu porušení povinnosti žalovaného řádně posoudit úvěru schopnost před poskytnutím úvěru. Částka uvedená v žalobě se liší, neboť zde uhrazená částka na smlouvu číslo , hodnota, se částky uvedené v předžalobní výzvě liší, a to na základě odpovědi na předžalobní výzvu zaplacení bezdůvodného obohacení a provedení započtení, protože oproti předžalobní výzvě požaduje vrácení bezdůvodného obohacení v celé výši. Žalobce v důsledku právní jistoty provádí započtení pohledávky, žalobce má pohledávku vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení, kterým se žalovaný obohatil na základě smlouvy o úvěru , právnická osoba, a 4 ve výši 18 972 Kč, to vůči pohledávce, která vznikla žalovanému vůči žalobci ve výši 3 930 Kč v souvislosti se smlouvou číslo , hodnota, . Tímto započtením došlo k zániku vzájemných pohledávek žalovaného a žalobce ve výši 3 930 Kč a žalovaný je tedy povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení již jen ve výši 15 042 Kč. Provedeným započtením došlo k zániku veškerých nároků žalovaného vůči žalobci, kdy pouze žalobce má vůči žalovanému pohledávku ve výši 15 042 Kč. Žalobce na závazky ze smluv uhradil celkem částku celkem 50 042 Kč, přičemž s ohledem na výše uvedené skutečnosti měl uhradit pouze částku ve výši 37 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 15 042 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalobce hradil věřiteli na základě neplatných smluv. Žalobce požaduje vrácení tohoto plnění.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává ani částečně, zejména proto, že s výjimkou smlouvy č. , hodnota, žalovaný s žalobkyní žádné smlouvy v letech 2015- 2017 neuzavřel. Žalovaný od svého vzniku 05. 10. 2015 do 21. 03. 2018 nesl obchodní název , právnická osoba, , sídlil v , adresa, , byť se zabýval poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru žalobkyni, žádný spotřebitelský úvěr v tomto období neposkytl. Žalovaný dne 27. 04. 2018 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, smlouvu o poskytování servisních služeb v souvislosti se správou pohledávek, na jejímž základě bylo mimo jiné na účet společnosti , Anonymizováno, , zajišťuje vymáhání pohledávek společnosti , Anonymizováno, nebo evidenci pohledávek této společnosti či komunikaci s postupiteli, exekutory, insolvenčními správci, auditory a účetními společnostmi. Pokud se jedná o dokumenty s názvem potvrzení o doplacení spotřebitelského úvěru ke smlouvám , Anonymizováno, , které předložila žalobkyně, mohlo by se jednat o dokumenty vydané za společnost , Anonymizováno, na základě smlouvy o poskytování servisních služeb. Na základě smlouvy o poskytování servisních služeb nedošlo k postoupení pohledávek a žalovaný tak nikdy nebyl a není účastníkem uvedených smluv o spotřebitelském úvěru a nemá v této části žaloby pasivní věcnou legitimaci. Pokud jde o námitku žalobkyně, že nebyla posouzena při uzavírání smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 09. 2018 její úvěru schopnost. Její úvěru schopnost prověřil, když žalobkyně předložila platný občanský průkaz k ověření totožnosti. Je zde uvedeno, že žalobkyně bydlí v nájmu od července 2018 a poslední tři roky vystřídala dvě bydliště, žije s partnerem a dvěma dětmi od roku 2015. Dle karty zákazníka žalobkyně pracuje jako uklízečka pro město , adresa, a pobírá invalidní důchod. Zaměstnání osobně ověřil spolupracovník žalovaného. K prokázání svých příjmů žalobkyně předložila tři bankovní výpisy a tři výplatní pásky. Žalobkyně uvedla, že má v současné době úvěr u Fair Credit s měsíční splátkou 850 Kč a další měsíční výdaje činí částku 7 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že na její majetek není vedena žádná exekuce a není politicky exponovanou osobou. Správnost a pravdivost údajů, uvedených v kartě zákazníka žalobkyně potvrdila svým podpisem. Žalobkyně získala úvěr ve výši 11 000 Kč na 60 týdnů a splátka činila 330 Kč týdně. Žalovaný má za to, že úvěruschopnost žalobkyně byla posouzena řádně, v souladu s příslušnými právními předpisy a na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele. Žalovaný taktéž nahlédl do rejstříku exekucí , Anonymizováno, , aby ověřil, že na majetek žalobkyně není vedená žádná exekuce, což se potvrdilo. Výše RPSN žalovaný uvádí, že ta byla žalobkyni od počátku známa, a že daná mimo jiné krátkou dobou splatnosti úvěru, jeho rizikovostí, četností poskytování služby hotovostního výběru splátek a typem poskytovatele. Spotřebitelské úvěry poskytované bankami a nebankovními poskytovateli nelze bez dalšího srovnávat, jak činí žalobkyně. Žalobkyně měla možnost na základě tohoto údaje porovnat nabídku žalovaného a s nabídkami ostatních nebankovních společností a mohlo si vybrat produkt, nabízený jiným subjektem, pokud se jí produkt žalovaného zdál být drahý a jednoznačně nevýhodný. Žalobkyně čerpala dne 26. 09. 2018 částku 11 000 Kč v hotovosti, do dnešního dne žalobkyně uhradila ve 4 splátkách celkem 7 070 Kč, přičemž poslední splátku uhradila 15. 11. 2018. Do splacení jistiny úvěru zbývá doplatit 3 930 Kč a k úhradě celého úvěru, který je nyní již po splatnosti, zbývá uhradit 12 730 Kč. Žalovanému tak žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo., právnická osoba, replice k vyjádření žalovaného ze dne 25. 02. 2020 žalobce uvedl, že má za to, že tvrzení žalované, že s žalobkyní uzavřel pouze jednu smlouvu, a to konkrétně smlouvu č. , hodnota, , není pravdivé a jako důkaz předkládá kvitance ke smlouvám č. , hodnota, - 4, které žalobkyni vydal žalovaný dne 14. 12. 2018. Žalobkyně má za to, že žalovaný zcela záměrně uvádí u soudu lživé informace, protože měl za to, že žalobkyně nemá jak prokázat existenci předchozích neplatných smluv, k jejímuž titulu vzniklo bezdůvodné obohacení, nicméně je třeba zdůraznit, že samotná existence smluv a jejich neexistence jde k tíži žalované, protože na jeho straně vzniklo bezdůvodně obohacení bez právního důvodu. Žalovaný si je vědom toho, že smlouvy byly uzavřeny neplatně a spoléhá na to, že žalobkyně nebude schopná soudu prokázat jejich existenci. Žalobkyně má za to, že smlouvy o spotřebitelských úvěrech jsou platné, neboť žalovaný řádně nezkoumal úvěruschopnost žalobkyně a bezprostředně před poskytnutím úvěru na základě této smlouvy a tedy porušil zákon a povinnost uloženou v § 9 odst. 1, zákona č. 145/2010 a ustanovení § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016. Žalovaný se totiž spoléhal pouze na zcela nedostačující tvrzení žalobkyně, ohledně příjmů a výdajů, aniž by si to nějak ověřil. Žalovaný si vůbec nezjišťoval, např. v jakých poměrech žalobkyně bydlí, kolik členů tvoří její domácnost a zda nemá další půjčky, jak dovozuje již ustálená judikatura obecných soudů i Ústavního soudu. Právě například předložení SIPO výpisů z účtu má nezastupitelnou vypovídající hodnotu, nicméně si žalovaný za tímto účelem nezajistil potřebné dokumenty a jeho účelové tvrzení o činnosti obchodního zástupce, který si údajně nechal nějaké dokumenty předložit, jsou zcela nepravdivé. K tomu jeho výslech je pak tedy irelevantní, neboť se bude jednat stále jen o tvrzení žalovaného, kdy je to nadále v rovině tvrzení proti tvrzení, je pak třeba také dodat, že řádným zkoumáním úvěruschopnosti spotřebitele znamená nejen zkoumat, ale i posoudit s odbornou péčí, což nepochybně nemohl učinit sám obchodní zástupce. Ani pouhé nahlédnutí do registru je zcela nedostačující a mlže vést k naprosto zkresleným závěrům, kdy k tomu žalovaný musí prokázat, že bezprostředně před uzavřením jednotlivé smlouvy o úvěru, nahlížel do tvrzených registrů, což žalovaný nijak neprokázal. Spotřebitel nemusí být po delší dobu registrován v žádném z žalovanou uvedených registrů, přes to však může mít finanční problémy a postupně čerpat větší množství půjček a tím se dostat do dluhové spirály, což se bohužel právě žalobkyni stalo. Žalobkyně má tedy za to, že žalovaný před uzavřením smluv neplnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí, zkoumal schopnost žalobkyně splácet úvěry, s ohledem na uplatněné námitky absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, hradila žalobkyně žalovanému částky nad rámec poskytnutých jistin bez právního důvodu. Žalovaný je tedy povinen vydat oč se vůči žalobkyni obohatil, jak již žalobkyně uvedla v žalobě, žalovaný poskytl žalobkyni částku v celkové výši 37 000 Kč, což žalobkyně prokazuje kvitancí ke smlouvám č. , hodnota, - 4 a smlouvou č. , hodnota, , která je přílohou žaloby. Žalovanému pak žalobkyně uhradila celkem částku 52 042 Kč, což žalobkyně prokazuje s kvitancí ke smlouvám č. , hodnota, - 4 a přílohou žaloby. Rozdíl mezi těmito částkami je 15 042 Kč, je bezdůvodným obohacením, plněním bez právního důvodu. Žalobkyně požaduje vydání tohoto bezdůvodného obohacení ve výši 15 042 Kč včetně příslušenství. Dále žalobkyně trvá na tom, že žalovaný zcela zjevně neuvedl do mluv reálnou výši RPSN, resp. neuvedl ji vůbec. Porušil svoji zákonnou informační povinnost. Dále má za to, že služba hotovostního inkasa splátek je povinná doplňková služba, která je podmínku okamžitého získání finančních prostředků a musí být zahrnuta do výpočtu RPSN. Je tedy zjevné, že tato služba je pouze zcela účelově obohacení žalovaného a žalovaný navíc naznačuje, že schopnost splácet spotřebitelský úvěr posuzuje jedině v případě, kdy zákazník má zájem o bezhotovostní režim splácení. Jestliže zákazník není schopný úvěr splácet, není to překážkou úvěru, ale pouze bezhotovostního režimu úvěru.

4. Ve vyjádření ze dne 29. 09. 2020 žalovaný uvedl, že záznamy vedené o něm v obchodním rejstříku, ze kterých je patrné, že od vzniku společnosti dne 05. 10. 2015 do 21. 03. 2018 měla jeho obchodní firma , právnická osoba, a sídlila v , adresa, , na adrese , adresa, , Pražské předměstí. Od vzniku žalovaného, tedy , právnická osoba, do dne 02. 03. 2018, byl jediným společníkem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, a dne 02. 03. 2018 převedl , tituly před jménem, , jméno FO, na základě smlouvy 100 % svého obchodního podílu v žalovaném, tedy , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, financial holding a. s., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , právnická osoba, , , adresa, . Dne 21. 03. 2018 došlo na základě rozhodnutí jediného společníka žalovaného, společnosti , Anonymizováno, ke změně obchodní firmy z , právnická osoba, na , právnická osoba, Není tedy možné, aby v letech 2015- 2017 docházelo k nějaké záměně mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, . V té době společnosti neměly ani podobné názvy, ani sídlo jednatele, resp. statutární orgány. Taktéž není možné, aby žalovaný v období let 2015- 2017 poskytl jakékoliv úvěry žalobkyni pod obchodní firmou společnosti , Anonymizováno, . Mateřská společnost žalovaného, společnost , Anonymizováno, je jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .. Společnost , právnická osoba, je pak jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, . Výše uvedené společnosti tvoří holding , Anonymizováno, . Žalovaný se stal součástí holdingu , Anonymizováno, až dne 02. 03. 2018. Před tímto datem neměl se společností , Anonymizováno, ani jinou touto společností z holdingu Fair Credit žádný obchodní vztah a neměl s nimi uzavřenou jakoukoliv smlouvu na základě, které by společnost , Anonymizováno, inkasovala jakákoliv plnění od jejích zákazníků nebo si dokonce za to plnění nechával a obohacoval se, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný nemá, jak by prokázal, že nějaké částky předával komukoliv dalšímu, když žádné částky od žalobkyně neobdržel. Dne 27. 04. 2018 uzavřel se , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o poskytování servisních služeb v souvislosti se správou pohledávek, na jejímž základě mimo jiné ode dne uzavření této smlouvy jménem a na účet společnosti , Anonymizováno, , zajišťuje vymáhání pohledávek společnost , Anonymizováno, nebo evidence pohledávek společnosti , Anonymizováno, či komunikace s postupiteli, exekutory, insolvenčními správci, auditory a účetními společnostmi. Žalovaný na základě této smlouvy byl tak oprávněn komunikovat s žalobkyní za společnost , Anonymizováno, a vydat žalobkyni a společnosti , Anonymizováno, potvrzení o doplacení pohledávek, které žalobkyně v minulosti společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, skutečně uhradila. Žalovaný rozhodně nejednal vůči žalobkyni při své činnosti, na základě smlouvy o poskytování servisních služeb lstivě, když některý z jeho pracovníků uvedl, byť na hlavičkovém papíře žalovaného přesně čísla a data a uzavření smluv, na základě kterých pohledávky vznikly a dále byly uhrazeny. Naopak žalovaný a jeho pracovníci jednali při své nejlepší vůli, když žalobkyně nebyla oprávněna tuto po žalovaném vůbec požadovat. Žalovaný upozorňuje, že ačkoliv žalobkyně tvrdí, že se jedná o kvitance o žádné kvitance nejde, když toto potvrzení o úhradě bylo vyhotovené a žalobkyni zasláno na její žádost až několik let po doplacení dluhu společnosti , Anonymizováno, . Skutečnost, že žalovaná dluhy společnosti , Anonymizováno, doplatila jim muselo být velmi dobře známo, protože v opačném případě by byly tyto dluhy vymáhány v soudním řízení. Žalovaný se tedy domnívá, že v případě k dožadování se vystavení potvrzení o úhradě dluhu, ke kterému došlo v minulosti, kdy mezi sebou strany z příslušných smluv již nemají žádné závazky a podávání žalob na základě těchto potvrzení ze strany žalobkyně se jedná o výhradně lstivé jednání žalobkyně vůči žalovanému. Žalovaný má za to, že žalobkyně se nemůže domáhat neplatnosti smluv, které ani nedoloží na základě potvrzení o úhradě dluhu, vydaných dlouho po splnění dluhu, která neobsahují žádná smluvní ujednání. Na základě smlouvy o poskytování servisních služeb uzavřené mezi společností , Anonymizováno, nedošlo k postoupení pohledávek společnosti , Anonymizováno, na žalovaného a žalovaný tak nikdy nebyl a není účastníkem uvedených smluv o spotřebitelském úvěru. Má za to, že není ve věci pasivně a věcně legitimován. Smlouvy číslo , hodnota, ze dne 26. 09. 2018 tak žalobkyně čerpala na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 11 000 Kč v hotovosti, do dnešního dne žalobkyně uhradila ve čtyřech splátkách celkem 7 070 Kč, poslední splátku uhradila 15. 11. 2018. Do splacení jistiny úvěru zbývá doplatit 3 930 Kč k úhradě celého úvěru, který již je nyní po splatnosti zbývá uhradit 12 730 Kč. Žalobkyně tedy stále dluží žalovanému.

5. Soud provedl důkazy těmito listinami.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, byla zapsána do obchodního rejstříku dne 05. 10. 2015 pod tímto názvem a vymazána 21. 03. 2018, přičemž téhož dne byla zapsána společnost Fair , právnická osoba, . Původní společnost sídlila na adrese , adresa, , Pražské předměstí, , adresa, , od 5. 10. 2015 do 2. 3. 2018. Následně od 02. 03. 2018 do 21. 03. 2018 na adrese na Florenci , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, a od 21. 03. 2018 sídlí společnost na adrese , adresa, . Předmětem podnikání této společnosti je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Smlouvy o půjčce číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 23. 09. 2015 tuto smlouvu o poskytnutí úvěru na částku 5 000 Kč. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy 233653 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 12. 02. 2016 uzavřela s touto společností smlouvu a k poskytnutí půjčky 7 000 Kč a smlouvy číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce 7 000 Kč. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, a ze dne 26. 09. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na částku 11 000 Kč. Ze splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala splácet dlužnou částku po 330 Kč týdně tím, že celková dlužná částka je 19 800 Kč. Z výplatní pásky byl již za období 08/2018 bylo zjištěno, že příjem žalobkyně je 11 383 Kč, 07/2018 je příjem žalobkyně 10 043 Kč a 06/2018 je příjem 10 432 Kč.

8. Ze splátkového kalendáře k tomuto úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně v 41. týdnu roku 2018 zaplatila částku 330 Kč, ve 42. týdnu téhož roku částku 340 Kč, ve 43. týdnu částku 6 000 Kč, následně v 44, 45, 46. týdnu nesplácela částky a ve 47. týdnu zaplatila částku 400 Kč, což je poslední splátka, která byla do současné doby zaplacena.

9. Z potvrzení o doplacení spotřebitelského úvěru vydaného žalovaným bylo zjištěno, že spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, byl doplacen v celkové částce 8 084 Kč, úvěr číslo , hodnota, byl doplacen v celkové částce 12 354 Kč a úvěr č. , hodnota, byl doplacen v celkové částce 12 354 Kč a úvěr č. , hodnota, byl doplacen v celkové částce 12 180 Kč.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, jako spotřebitel uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, dne 24. 09. 2015, , Anonymizováno, dne 27. 11. 2015, , Anonymizováno, 12. 02. 2016, a , Anonymizováno, dne 20. 10. 2017. Tyto úvěry byly doplaceny. Dále s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne 27. 09. 2018, na částku 11 000 Kč, přičemž na tento úvěr zaplatila částku 7 070 Kč - poslední splátka proběhla ve 47. týdnu roku 2018. Před uzavřením smluv žalobce do karty zákazníka uvedl informace o své osobní a finanční situaci, předložil však pouze výplatní pásky, další prověřování schopnosti úvěr splácet žalovaná neprováděla.

11. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto:

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Podle odst. 2 tohoto ustanovení spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

22. Podle § 638 o.z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení.

23. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu , právnická osoba, , národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

24. Soud již jedenkrát ve věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č.j. , spisová značka, , kdy žalobu zamítl, a to pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, a pokud jde o smlouvu 5, pak tato smlouva byla uzavřena s žalovanou a v této části je pasivně věcně legitimována, avšak ze smlouvy bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut na částku 11 000 Kč a dosud byla zaplacená částka 7 070 Kč, takže žalované nebyla doplacena ani výše poskytnutého úvěru a tudíž nemohlo jít o bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť žalované nebyla zaplacena ani jistina, kterou poskytl žalobkyni, přičemž poslední splátka proběhla ve 47. týdnu roku 2018. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č.j. , spisová značka, a věc vrácena zdejšímu soudu, neboť nebylo rozhodnuto o návrhu na přistoupení dalšího účastníka na stranu žalované (společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, ), kdy tímto žalobce mohl zamýšlet odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace. Následně soud rozhodl o přistoupení dalšího účastníka usnesením ze dne 31. 5. 2022, č.j. , spisová značka, , kdy toto rozhodnutí bylo následně změněno tak, že se přistoupení dalšího účastníka nepřipouští.

25. V dalším průběhu řízení se soud nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

26. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

27. Z předložených smluv o spotřebitelském úvěru nevyplývá, že by se žalovaná řádně a s odbornou péčí zabývala schopností žalobce splácet poskytnutou částku, když se spokojila pouze s údaji, které žalobce uvedl do karty zákazníka a k doložení měla pouze výplatní pásky žalobce. Bylo prokázáno částečné zjištění příjmové stránky a rovněž doložení výplatními páskami, výdajová stránka však byla pouze tvrzena, podložena ničím nebyla, a to obzvláště za situace, kdy příjem žalované je velice nízký. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, ).

28. Žalovaná nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalobci úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. , Anonymizováno, a též ÚS ČR, sp. zn. , Anonymizováno, ).

29. Podle § 87 odst. 1 zákona jsou tak všechny smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou neplatné, proto žalovaná nemá nárok na plnění nad rámec jistiny úvěru (pokud jde o jistinu, tak v tomto rozsahu se žalobce bezdůvodně obohatil – na její vrácení nárok nemá, přestože byla smlouva neplatná), které jí však žalobce poskytl. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil nad rámec jistiny úvěru částku celkem 18 972 Kč /(smlouva 1 – 3 084 Kč) + (smlouva 2 – 5 354 Kč) + (smlouva 3 – 5 354 Kč) + (smlouva 4 – 5 180 Kč)/, kdy žalobce provedl započtení pohledávky vůči pohledávce, která vznikla žalované vůči žalobci ve výši 3 930 Kč v souvislosti se smlouvou číslo , hodnota, , čímž došlo k zániku vzájemných pohledávek žalovaného a žalobce ve výši 3 930 Kč a žalovaný je tedy povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 15 042 Kč.

30. Soud dospěl k závěru, že promlčecí lhůta byla zachována u všech smluv, neboť je toho názoru, že běh promlčecí lhůty započal okamžikem zvolení právního zástupce (21. 11. 2018), tedy od doby, kdy se žalobci dostalo kvalifikovaného právního poradenství, neboť u žalované docházelo ke změnám, mimo jiné i názvů, kdy nelze po žalobci při jeho vzdělání požadovat, aby měl právní znalosti a při tomto chaosu, pokud jde o právní poměry žalované, se ve věci orientoval natolik, aby dbal o svá práva dříve – tříletá promlčecí doba tak byla zachována.

31. Žalovaná, která dlužnou částku i přes předžalobní upomínku nezaplatila, resp. nevydala bezdůvodné obohacení, se dostala do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalované vedle dlužné sumy i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 357,49 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 042 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 3. 2020, z částky 1 740 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 7. 6. 2021 a z částky 1 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 4. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 881,89 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 3. 2020 náhrada 3 972,40 Kč za 550 ujetých km v částce 3 172,40 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 4. 2024 náhrada 4 909,49 Kč za 550 ujetých km v částce 4 109,49 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 121,89 Kč ve výši 4 435,60 Kč. K ponížení oproti vyčíslení nákladů řízení ze strany žalobce došlo z toho důvodu, že žalobce účtoval úkony, na které advokátní tarif v ustanovení § 11 nepamatuje, a to ať jde o úkony spočívající v opakujících se vyjádřeních, kdy účastníci na svá podání neustále reagovali, přičemž tato vyjádření nepřinesla nic zásadního pro danou věc, či nahlížení do spisu.33. , adresa, k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce.