8 C 209/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizováno adresa o: částka Soud schvaluje smír tohoto znění:

I. Žalobce se zavazuje zaplatit žalovanému částku částka v měsíčních splátkách minimálně částka do každého posledního pracovního dne v daném měsíci a v případě nesplacení kterékoliv splátky řádně včas, nastává splatnost celého dluhu do 3 dnů, počínaje právní mocí tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným, v postavení kupujícího, a žalobcem v postavení prodávajícího, uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, jejímž předmětem byl převod družstevního podílu a souvisejících členských práv a povinností, vztahujících se ke členství v Bytovém družstvu ulice a číslo, se sídlem adresa, zapsaném v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, anonymizována dvě slova, vložka číslo Smlouva byla podle názoru žalobce pouze„ prostředkem zajištění“ žalovaného, který již v minulosti poskytoval a měl i nyní poskytnout žalobci peněžitou zápůjčku, která byla ve smlouvách označena jako„ kupní cena“. Zápůjčka nebyla žalovaným nikdy poskytnuta. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zajišťovací převod práva, jehož podmínkou uplatnění je poskytnutí peněz, nestalo se toto smluvní zajištění účinným. Vlastnictví družstevního podílu tak na žalovaného nikdy nepřešlo, což mu však nezabránilo k uskutečnění úplatného převodu na třetí osobu, která jednala v dobré víře, proto nelze nabytí práva touto třetí osobou zpochybňovat. Kupní cena při prodeji práv této třetí osobě činila částka. Žalovaný se podle názoru žalobce tímto jednáním dopustil bezdůvodného obohacení. Prostřednictvím výzvy odeslané datum žalovanému žalobce oznámil, že i kdyby nebyla přes uvedená fakta smlouva neplatná, odstupuje od ní v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, a to s účinky podle ustanovení § 2004 odst. 1 občanského zákoníku. Při jednání konaném dne datum účastníci navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. Písemné znění smíru podepsané oběma stranami je přílohou protokolu o jednání dne datum. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud dospěl k závěru, že povaha věci nepochybně připouští, aby řízení bylo skončeno smírem, a že navržený smír není v rozporu s právními předpisy. Jelikož to povaha věci připouští a obsah navrženého smíru není v rozporu s právními předpisy, soud podle § 99 odst. 2 o. s. ř. smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.