8 C 209/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizováno adresa o: částka Soud schvaluje smír tohoto znění:

I. Žalobce se zavazuje zaplatit žalovanému částku [částka] v měsíčních splátkách minimálně [částka] do každého posledního pracovního dne v daném měsíci a v případě nesplacení kterékoliv splátky řádně včas, nastává splatnost celého dluhu do 3 dnů, počínaje právní mocí tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným, v postavení kupujícího, a žalobcem v postavení prodávajícího, uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, jejímž předmětem byl převod družstevního podílu a souvisejících členských práv a povinností, vztahujících se ke členství v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se sídlem [adresa], zapsaném v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, [anonymizována dvě slova], vložka [číslo] Smlouva byla podle názoru žalobce pouze„ prostředkem zajištění“ žalovaného, který již v minulosti poskytoval a měl i nyní poskytnout žalobci peněžitou zápůjčku, která byla ve smlouvách označena jako„ kupní cena“. Zápůjčka nebyla žalovaným nikdy poskytnuta. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zajišťovací převod práva, jehož podmínkou uplatnění je poskytnutí peněz, nestalo se toto smluvní zajištění účinným. Vlastnictví družstevního podílu tak na žalovaného nikdy nepřešlo, což mu však nezabránilo k uskutečnění úplatného převodu na třetí osobu, která jednala v dobré víře, proto nelze nabytí práva touto třetí osobou zpochybňovat. Kupní cena při prodeji práv této třetí osobě činila [částka]. Žalovaný se podle názoru žalobce tímto jednáním dopustil bezdůvodného obohacení. Prostřednictvím výzvy odeslané [datum] žalovanému žalobce oznámil, že i kdyby nebyla přes uvedená fakta smlouva neplatná, odstupuje od ní v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, a to s účinky podle ustanovení § 2004 odst. 1 občanského zákoníku. Při jednání konaném dne [datum] účastníci navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení. Písemné znění smíru podepsané oběma stranami je přílohou protokolu o jednání dne [datum]. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud dospěl k závěru, že povaha věci nepochybně připouští, aby řízení bylo skončeno smírem, a že navržený smír není v rozporu s právními předpisy. Jelikož to povaha věci připouští a obsah navrženého smíru není v rozporu s právními předpisy, soud podle § 99 odst. 2 o. s. ř. smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.