8 C 210/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 26 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 520 Kč s úrokem z prodlení z částky 26 520 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni, k rukám právního zástupce žalobkyně, částku ve výši 35 074,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 4. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 520 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí finančních prostředků, a to smlouvu [číslo] na částku 39 000 Kč. Žalobkyně má za to, že je uvedená smlouva neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalované při posuzování úvěruschopnosti právního předchůdce žalobkyně jako spotřebitele. K tomu, aby žalovaná splnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to například výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp. daňové přiznání spotřebitele atd. Dále je k poskytnutí finančních prostředků nutné nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná si však před uzavřením smluv o úvěru žádné tyto dokumenty neobstarala, ani neprovedla nahlédnutí do příslušných databází. Pro žalovanou nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalované právním předchůdcem žalobkyně, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smluv neposoudila úvěruschopnost právního předchůdce žalobkyně, nezhojí ani prohlášení žalobkyně uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvě, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jednání žalované vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně uhradil na základě zmíněné smlouvy celkem částku ve výši 65 520 Kč, přičemž s ohledem na shora uvedené měl uhradit pouze částku ve výši 39 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť právní předchůdce žalobkyně hradil žalované na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně pohledávku představující bezdůvodné obohacení ve výši 26 520 Kč nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021. Ustanovení o úroku je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a představuje nerovnováhu v právech a povinnostech k újmě právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor, který odůvodnila tím, že nárok neuznává, a to ani částečně. Žalobkyni nárok na zaplacení předmětné částky s příslušenstvím nevznikl, kdy vznik a existenci žalobkyně ani neprokazuje. Žalovaná odmítá, že by jakýmkoli způsobem porušila své povinnosti, aby mohl být vůči ní vznesen nárok uplatněný v žalobě. Podaný odpor byl podrobněji odůvodněn vyjádřením ze dne 9. 7. 2021, v němž žalovaná uvádí, že: Nárok vznesený žalobkyní neuznává ani částečně, žalovaná je toho názoru, že na straně žalobkyně nevznikl zákonný ani smluvní nárok na vrácení navýšení uhrazené částky úroku, administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso, splátek z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, ze spotřebitelského úvěru poskytnutého právnímu předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy existence takového nároku žalobkyně ničím neprokazuje. Žalovaná uvedla, že mezi stranami jsou nesporné tyto skutečnosti: Žalovaná, zákazník, (právní předchůdce žalobkyně) [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřeli dne 29. 1. 2018 smlouvu podle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zákona [číslo] občanský zákoník. Žalovaná na základě smlouvy poskytla zákazníkovi spotřebitelský úvěr v hotovosti, tedy finanční prostředky ve výši 39 000 Kč. Zákazník požádal o spotřebitelský úvěr 39 000 Kč na dobu 78 týdnů v hotovosti, v takovém případě je zákazník povinen v hotovosti spotřebitelský úvěr i splácet, a zákazník by měl hradit týdně 945 Kč, měsíčně by zákazník měl hradit 3 780 Kč k rukám oprávněného zástupce žalované. V částce 945 Kč týdně zahrnuta poměrná část jistiny administrativního poplatku úroku a odměny za hotovostní inkaso splátek. Dle smluvního ujednání obsaženého v článku 2.4 se nejprve umořuje úrok, poté administrativní poplatek a poté jistina, přičemž odměna za hotovostní inkaso splátek je splatná dle článku 2.3 smlouvy při realizaci výběru jednotlivých splátek, respektive v době předepsaného výběru i v případě, že k výběru splátky nedojde z důvodu na straně zákazníka. Zákazník měl na základě smlouvy uhradit, to za celou dobu trvání smlouvy celkem částku 73 710 Kč, která sestávala kromě jistiny ve výši 39 000 Kč z úroku ve výši 6 630 Kč, administrativního poplatku ve výši 7 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 280 Kč. Zákazník spotřebitelský úvěr splatil ve čtyřech splátkách, a to ke dni 2. 4. 2018, a uhradil celkem 65 520 Kč. Dále žalovaná uvedla: Vzhledem k tomu, že ústní smlouva byla uzavřena dne 29. 1. 2018 a žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 18. 3. 2021 a samotnou žalobu podala dne 4. 4. 2021, je možnost žalobkyně domáhat se vyslovením neplatnosti smlouvy promlčena, neboť tato uběhla dne 29. 1. 2021. Žalovaná trvá na tom, že posoudila zákazníkovu schopnost splácet při sepisování smlouvy, kdy příslušný oprávněný zástupce žalované osobně navštívil zákazníka u něj v domácnosti, a v souladu s vnitřními předpisy žalované, upravujícími poskytování spotřebitelských úvěrů, provedl posuzování pozorováním domácího prostředí zákazníka, rozhovorem se zákazníkem, sepisem karty zákazníka, která slouží jako žádost o spotřebitelský úvěr a ověřením příslušné dokumentace a dále automaticky v obchodním informačním systému žalované. Zákazník tvrdil úplnost, přesnost a pravdivost údajů uvedených v kartě zákazníka. Žalovaná dále nepovažuje ustanovení i úrokové sazbě za rozporné s dobrými mravy, smluvní úrok ve výši 6 630 Kč s 39 000 Kč nepřesahuje úrokovou míru, v době sjednání úvěru obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami před poskytováním úvěru nebo půjček. Vzhledem k tomu, že zákazník uhradil spotřebitelský úvěr na 2. 4. 2018, a žaloba byla podána dne 4. 4. 2021, má žalovaná za to, že i kdyby byla smlouva soudem shledána za neplatnou, z důvodu neposouzení úvěryschopnosti zákazníka, je uplynutím subjektivní promlčecí lhůty třech let od poslední splátky spotřebitelského úvěru nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Dále žalovaná poukazuje na to, že smlouva je naprosto přehledná, veškeré údaje ke spotřebitelskému úvěru se zákazník dozvěděl hned na první stránce. Jsou zde výslovně uvedeny veškeré náklady a jejich výše, a zákazník tudíž viděl, jakou částku musí vrátit, pokud uvádí, že kdykoliv v průběhu jeho promlčecí lhůt se mohl ozvat. Domáhání žalobkyně se po více než třech letech vrácení plnění, po žalované se naopak žalované jeví jako jednání v rozporu s dobrými mravy ze strany žalobkyně. Dále má za to, že smlouva o postoupení pohledávky [číslo] uzavřená dne 18. 3. 2021, je dle jejího názoru neplatná, když předmětem smlouvy o postoupení může být jen existující určitá pohledávka, nikoli celý závazkový stav, z něhož pohledávka vznikla. Žalovaná je přesvědčena, že v tomto případě pohledávka ani nevznikla, natož aby byla určitá z pohledu žalované, tedy není žalobkyně podání žaloby aktivně věcně legitimován.

3. V replice ze dne 14. 9. 2021 uvedla žalobkyně, že je toho názoru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť žalovaná řádně nezkoumala úvěru schopnost právního předchůdce žalobkyně, bezprostředně před poskytnutím úvěru, na základě této smlouvy, a tedy porušil zákonnou povinnost uloženou mu ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalovaná se za účelem ověření úvěru schopnosti nezajistil potřebné dokumenty. Pokud by žalovaná opravdu řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěru schopnost právního předchůdce žalobkyně, jistě by po nahlédnutí do nebankovních registrů musel vědět, že právní předchůdce žalobkyně splácí vícero úvěrů, a každý další úvěr posouvá stále do dluhové spirály. Není tedy pravdou, že by žalovaná neměla objektivně možnost zjistit požadované informace jinak, než sdělením od klienta právního předchůdce žalobkyně, např. výpisy z bankovního účtu, nebankovního registru při náležitém zkoumání podají dostatečné informace o finanční situaci žadatel o úvěr. K námitce žalované, že smlouva o postoupení je neplatná, protože předmětem smlouvy o postoupení může být jen existující určitá pohledávka, nikoliv celý závazkový stav, jehož pohledávka vznikla. Žalobkyně uvádí, že předmětem smlouvy o postoupení je skutečně jen určitá, jasně specifikovaná pohledávka, konkrétně částka ve výši 26 520 Kč, která vznikla z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. K námitce žalované týkající se povinnosti uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté lhůtě, žalobkyně odkazuje na směrnici Evropského parlamentu, rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Ohledně případného promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně uvádí, že podle ustanovení § 621 občanského zákoníku zde okolnosti rozhodne pro začátek běhu promlčecí lhůty, u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že bezdůvodnému obohacení došlo a osobě povinné k jeho vydání. K tomuto žalobkyně uvádí, že při, jeho právní předchůdce, mohl být bezdůvodného obohacení na straně žalované si vědom až okamžikem postoupení pohledávek z předmětné smlouvy na žalovanou, a odborné konzultace podmínek předmětných smluv, neboť jako laik bez právního vzdělání evidentně nebyl schopen posoudit podmínky předmětné smlouvy a její soulad s právními předpisy. Subjektivní promlčecí lhůta začala běžet až postoupením pohledávek, tedy dne 18. 3. 2021, kdy spotřebitel poprvé mohl nabýt takové znalosti o neplatnosti předmětné smlouvy, vzniku bezdůvodného obohacení, porušení informační povinnosti a neuvedení správné výše RPSN, protože sám takové znalosti nepochybně neměl.

4. Ve vyjádření žalované ze dne 29. 12. 2021 žalovaná uvedla, že má za to, že dostatečně prověřila úvěry schopnost žadatele, neboť jeho obchodní zástupkyně zjistila, že pan [příjmení] žádá o zápůjčku ve výši 39 000 Kč s dobou splatnosti 78 týdnů v hotovosti, kdy preferuje jako den výběru týdenních splátek pátek. Dále je v kartě zákazníka poznamenáno, že pan [příjmení] je stávajícím zákazníkem žalované a měsíčně u ní splácí částku 3 425 Kč. Je občanem ČR, s trvalým pobytem [adresa], skutečným místem pobytu a místem výběru hotovostních splátek bylo [anonymizována tři slova] [číslo], [obec], další kontakt uvedl zákazník [ulice a číslo], [obec]. Uvedl, že na adrese, kde se skutečně zdržuje, bydlí v nájemním bytě od konce roku 2015, přičemž od konce roku 2016 žije s partnerkou a jedním dítětem. Výši nájemného a platby za související služby byly ověřeny z nájemní smlouvy a byla pořízena fotografie a uložena do informačního systému žalované. Dále uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] a.s., třída T. [příjmení], [obec] – [část obce], na pracovní pozici gumař a má uzavřenou smlouvu od 2. 5. 2016 na dobu neurčitou, což bylo telefonicky ověřeno. Přímo mu uvedl, že má čistou mzdu 36 500 Kč a doložil tři výplatní pásky. K výdajům uvedl, že na bydlení dle nájemní smlouvy platí 10 000 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, výdaje na dítě 5 000 Kč, splátku úvěru u žalované 3 425 Kč. Po odečtení příjmů a výdajů zbývalo panu [příjmení] na splátky měsíčně 13 075 Kč. Neuvedl, že by měl jakékoliv jiné dluhy než dluh úvěru žalované. Žádostí o zápůjčku udělil souhlas se zpracováním osobních údajů, mimo jiné za účelem nahlédnutí do nebankovního registru klientských informací [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova], za účelem vytvoření souboru informací o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce. Nakonec prohlásil, že proti němu nejsou vedeny žádné exekuce. Není důvod, aby vůči němu bylo zahájeno insolvenční řízení, a že není politicky exponovanou osobou. Insolvenční řízení proti němu do dnešního dne vedeno není. Ověření úvěru schopnosti proběhlo pak na základě zaslání dat ze strany paní [příjmení], automatizovaně v informačním systému žalované, přičemž příslušná data byla zaslána a vyžádána i z [anonymizováno], vše v souladu s vnitřními předpisy žalované. V této souvislosti má žalovaná za to, že registry klientských informací jsou spolky nebo korporace, z nich existuje více a v nichž je účast dobrovolná, nelze tak přijmout tvrzení žalobkyně, že lze objektivně zjistit informace o dluzích pana [příjmení] právě z nich. Je tedy zřejmé na spotřebiteli, aby uváděl skutečné a pravdivé informace o své finanční situaci a nic nezamlčoval, pokud měl pan [příjmení] více dluhů, jak tvrdí žalobkyně, přesto uvedl, že má pouze jeden, pak žalovanou uvedl v omylu při sjednávání úvěrové smlouvy a mohl se dopustit před činu úvěrového podvodu.

5. Soud učinil důkaz: Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, [číslo] v níž právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], uzavřel dne 29. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 39 000 Kč jistinu, s úrokem 6 630 Kč, administrativní poplatkem 7 800 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 20 280 Kč, a zavázal se zaplatit celkovou částku 73 710 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla v této smlouvě uvedena na částku 157, 76 %. [jméno] [příjmení] se zavázal splatit tuto půjčku v 78 týdnech, po částce 945 Kč. Ze splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že pan [příjmení] splatil půjčku celkem po čtyřech splátkách, když první 3 splátky ve výši 945 Kč zaplatil dne 5. 2018, 12. 2. 2018 a 19. 2. 2018, a následně pět týdnů nesplácel žádné částky, a dne 2. 4. 2018 zaplatil splátku 62 685 Kč, čímž došlo ke splacení celkové dlužné částky. Z listiny s názvem Splátkový kalendář, [číslo] vyplývá, že pan [příjmení] uzavřel již jednu smlouvu o úvěru v roce 2017, a tato půjčka byla zcela splacena. Další úvěr [číslo] jakmile bylo též zjištěno z listiny s názvem Splátkový kalendář, byla půjčka uzavřena 17. 1. 2018 a tato půjčka byla taktéž zcela splacena. A dále chtěl soud učinit důkaz listinou, z níž by bylo zřejmé, jak žalovaná prověřovala úvěry schopnost žadatele, avšak žalovaná tuto listinu předložila soudu v nečitelné formě, a po upozornění jí předložila opět v nečitelné formě s tím, že zástupkyně žalované uvedla, že jinou možnost a jinou kopii nemá. Dále byla soudu předložena smlouva o nájmu, z níž vyplynulo, že pan [příjmení] bydlí v nájmu na adrese [adresa], tento byt má pronajatý, avšak z první strany této nájemní smlouvy, u které bylo možné zjistit nájemné a další listina, která byla soudu žalovanou předložena, na níž se nachází název IV. nájemné a úhrada za služby poskytované s nájmem, je sice výše nájmu uvedena ve výši 6 000 Kč měsíčně, avšak nebylo možné určit, zda se jedná o pokračování stejné nájemní smlouvy.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku bylo zjištěno, že nárok z této smlouvy byl postoupen na žalobkyni, čímž žalobkyně prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci.

7. Po takto provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovaná uzavřeli dne 29. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti ([anonymizováno] půjčka). Právní předchůdce žalobkyně požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 39 000 Kč na dobu 78 týdnů v hotovosti. Této smlouvě se zavázal zaplatit žalované jistinu ve výši 39 000 Kč, úrok 6 630 Kč, administrativní poplatek 7 800 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 20 280 Kč, a celkově se zavázal zaplatit částku 73 710 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů byla vypočítána 157,76 % Částku se zavázal splácet v 78 týdenních splátkách, v hotovosti, ve výši 945 Kč. Úvěr splácel tak, že dne 5. 2. 2018, 12. 2. 2018 a 19. 2. 2018 zaplatil vždy 945 Kč v hotovosti, následně dne 26. 2. 2018, 5. 3. 2018, 12. 3. 2018, 19. 3. 2018, 26. 3. 2018 nezaplatil žádnou částku, a 2. 4. 2018 zaplatil 62 685 Kč, čímž splatil celý úvěr. Žalovaná prokázala nájemní smlouvou, splátkovými kalendáři k jiným půjčkám, že právní předchůdce žalobkyně byl zákazníkem žalované opakovaně a úvěry vždy řádně splatil. Taktéž prokázala nájemní smlouvou, respektive její částí, že bydlel v nájmu, ostatní údaje, které uváděla ve svém vyjádření, nebyly čitelné a ani přes výzvu soudu nezaložila listinu, z níž by bylo patrné, které údaje žalovaná zjišťovala, jakým způsobem ověřovala úvěry schopnost k danému úvěru. Dne 18. 3. 2021 žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky představující bezdůvodné obohacení ve výši 26 520 Kč.

8. Soud nejprve zkoumal námitky žalované ohledně promlčení, přičemž vycházel ze subjektivní lhůty, jejíž počátek je určen okamžikem, kdy byla prokázána vědomost oprávněného. V tomto případě právního předchůdce žalobkyně o vzniku bezdůvodného obohacení. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR ([spisová značka] a další) je rozhodující počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty okamžik, kdy se oprávněný dozví o takových skutečnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jeho práva na vydání bezdůvodného obohacení u soudu, v případě žalobkyně, tato vědomost vznikla až v důsledku konzultace s jejím právním zástupcem, jelikož se její nárok na vydání bezdůvodného obohacení odvíjí od neplatnosti smluv o úvěru. Posouzení neplatnosti smluv v tomto konkrétním případě vyžadovalo odborné posouzení a odborné znalosti subjektivní tříletá lhůta pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení začala běžet až od konzultace právního předchůdce žalobkyně s jeho právním zástupcem. Soud má tudíž za to, že nárok není promlčený.

9. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Původně navržený výslech svědkyně [příjmení] (obchodní zástupkyně žalované) soud neprovedl, neboť s odstupem času (uzavření smlouvy 29.1.2018 a výslech 2022) a charakteru skutečností, které by soud zjišťoval z výpovědi této svědkyně prověřování jednotlivých skutečností k posouzení úvěruschopnosti žadatele), bylo zřejmé, že by její výslech nepřinesl do řízení podstatné skutečnosti, neboť je vysoce nepravděpodobné, že by svědkyně se pamatovala na tento konkrétní případ a ve své výpovědi nevycházela z obecných postupů) Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného 10. K posouzení úvěry schopnosti právního předchůdce žalobkyně, pracovnice žalované prověřovala úvěry schopnost právního předchůdce žalobkyně, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla schopna doložit, jakým způsobem, respektive listina, kterou soudu předložila, byla nečitelná, nemohl soud tuto skutečnost posoudit do detailu. A taktéž smlouva o nájmu, respektive její první strana a potom další strana nějaké smlouvy o nájmu, z níž nebylo možné zjistit, zda se jedná o pokračování první strany, je značně neúplná dokumentace žalované, která, ač je profesionálem v tomto oboru s velkým administrativním aparátem, nedokázala zajistit důkazy, které prokazovaly, jakým způsobem ověřovala úvěry schopnost. K ověření úvěry schopnosti dle názoru soudu nestačí splátkové kalendáře, respektive doklady o tom, že byly splaceny předchozí půjčky. Není zřejmé, zda žalovaná zjišťovala finanční situaci pana [příjmení], tím, že by např. nahlížela do databáze [příjmení]. Taktéž nebyly předloženy kopie výplatních pásek a další listiny, o nichž hovořila žalovaná ve svém vyjádření. Soud má tedy za to, že neprokázala, jakým způsobem prověřovala úvěry schopnost žadatele.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen jako zákon o spotřebitelském úvěru) se za posouzení úvěry schopnosti spotřebitele, má posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěry schopnost spotřebitele, na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné, toto posouzení může být provedeno i z databáze posuzující úvěry schopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytnout spotřebitelský úvěr lze jen tehdy, pokud z tohoto posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěru schopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle ustanovení § 84 odst. 1 poskytovatel před posouzením úvěry schopnosti spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady musí spotřebitel poskytovateli poskytnout za tímto účelem, přičemž tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Podle ustanovení § 84 odst. 2 má spotřebitel povinnost poskytnout pravdivé a úplné informace, tyto informace je za účelem posouzení úvěry schopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situace. Je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 pokud poskytovatel poruší svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytne spotřebitelský úvěr, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Podle ustanovení § 619 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku začíná promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle ustanovení § 629 odst. 1 trvá promlčecí lhůta 3 roky. Podle ustanovení § 638 odst. 1 se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. [spisová značka] k řádnému posouzení úvěry schopnosti dlužníka nestačí pouze informace získané tolik od spotřebitele, jelikož standard odborné péče předpokládá ověření těchto údajů, respektive objektivní podložení minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

19. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2016 II [ústavní nález], kdy Ústavní soud zpochybnil, že by státní moc (v tomto případě se jednalo již o vykonávací řízení) poskytovala ochranu právům toho, kdo poskytuje úvěry a ne s důvěrou v to, že bude řádně splácen, ale s cílem dosažení zisku realizací, mnohdy násobného zajištění původního dluhu. Ústavní soud taktéž vyslovil myšlenku, že by obecné soudy měly poskytovatelé vést ke zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Smlouvy o zápůjčce pro spotřebitele jsou typicky adhézní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 občanského zákoníku, vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně i jiných předpisů přes zneužití postavením podnikatele. To se může týkat jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků akcesorické povahy, např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty. V daném případě by žalobkyně byla povinna platit RPSN ve výši 157,76 % ročně. Posouzení případné rozpornosti u jednání, zaplacení dalších dílčích nároků projednávané v případě, a to sice administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek. Vyšel soud z průměrných sazeb RPSN ve sledovaném období. RPSN sjednaná v daném případě představuje 15 % násobek průměrné RPSN sjednávané bankami ve stejném období. Soud zvážil, že RPSN se liší podle účelu úvěru jeho zajištění, avšak za to, že se jedná o extrémní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, kdy se v daném případě liší více než 15 x (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp.zn. [spisová značka] a Ústavní soud v rozhodnutí [ústavní nález]). Soud posuzoval i soulad o úměrnosti vzájemných plnění s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, a má za to, že sjednání poplatku ve výši přesahující úrok z úvěru není běžnou součástí smlouvy, a proto je nutno smlouvu a všechna její ujednání vztahující se k obligatorně hrazeným úrokům, pojistným poplatkům a poplatkům hrazeným při uzavření smlouvy a ostatní posuzovat jako celek. Jako celek posoudit i jejich souladnost s dobrými mravy.

21. Provedení důkazů v projednávaném případě, zejména ze splátkových kalendářů k jiným úvěrům vyplývá, že by žalovaná dostatečným způsobem posoudila úvěry schopnost žadatele, respektive toto neprokázala. Dále má za to, že RPSN v uvedeném případě ve výši 157,76 % je v rozporu s dobrými mravy, jak je popsáno shora. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že uvedená smlouva je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tudíž je žalovaná povinna vrátit co podle neplatného právního úkonu získala (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 074,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 061 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 520 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 180 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 1. 2022, z částky 2 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 3. 2022 a z částky 2 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 10. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 13 230,28 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 1. 2022 náhrada 4 571,63 Kč za 594 ujetých km v částce 3 871,63 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 3. 2022 náhrada 4 571,63 Kč za 594 ujetých km v částce 3 871,63 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 10. 2022 náhrada 4 087,02 Kč za 594 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 110,28 Kč ve výši 5 903,16 Kč.