8 C 313/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení, že nemovitost je předmětem zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění manželů

I. Žaloba, aby bylo určeno, že bytová jednotka [číslo] nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], bytový dům, v katastrálním území Malešice, obec Praha, zapsaná na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Malešice, u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] a spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zapsaného na LV č. [rok] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, kdy podíl každého z nich představuje ideální jednu polovinu k nemovitostem, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám právního zástupce žalované, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 128 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 24. 8. 2020, domáhal určení, že nemovitost je předmětem zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění manželů. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci jsou bývalými manžely – jejich manželství bylo uzavřeno dne 31. 5. 2002 před Úřadem Městské části [obec a číslo] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 5. 2019). Kupní smlouvou ze dne 10. 6. 2011 účastníci za trvání manželství nemovitosti, a to bytovou jednotku [číslo] nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], bytový dům, v katastrálním území Malešice, obec Praha, zapsanou na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Malešice, u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] a spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zapsaného na LV č. [rok] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen předmětná nemovitost). Nemovitosti sice byly zapsány do katastru nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, avšak tento zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, když tyto nemovitosti byly za trvání manželství ve skutečnosti zakoupeny ze společných finančních prostředků účastníků, byly nabyty za trvání manželství. Za trvání manželství účastníků nebylo jejich společné jmění manželů zrušeno, zúženo ani neuzavřeli dohodu o odděleném manželském jmění. Žalobce má na určení naléhavý právní zájem, neboť stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem. Žalobce se souladu skutečného a katastrálního stavu může domoci pouze soudním rozhodnutím.

2. Žalovaná se podáním, doručeným soudu dne 7. 9. 2020, k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce, pak žalobce tento – s ohledem na judikatorní praxi – po provedeném dokazování neprokáže, tedy neprokáže naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jím formulovaném žalobním petitu. Žalovaná má za to, že v žalobě vymezený rámec nároku v podobě žalobního petitu není právně relevantní, jelikož žaloba není důvodná, a to i když je zde (formálně) splněna podmínka nesouladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným (právním) stavem, avšak věcně tu podmínka tohoto nesouladu splněna není. Žalovaná koupila za trvání manželství s žalobcem nejprve nemovité věci ležící v obvodu působnosti Okresního soudu v Děčíně a později, rovněž za trvání manželství s žalobcem, nemovité věci ležící v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10. Obecně platí a soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]) jednotně vychází z toho, že věc, která byla pořízena za trvání společného jmění manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním či děděním), se nestává předmětem společného jmění manželů, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji pořídil. Pokud se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. O takový případ v dané věci jde. Odlišné důsledky však nastávají v případě, kdy je sice kupní cena zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími jsou oba manželé a oba jasně projeví vůli nabýt koupenou věc do společného jmění manželů. V tomto případě výlučně„ investující“ manžel nekupuje věc pro sebe, ale projevuje vůli k pořízení věci do společného jmění manželů, a druhý manžel toto akceptuje. Tato vůle obou manželů je pak rozhodující z hlediska určení, zda věc patří nebo nepatří do společného jmění manželů. V daném případě žalovaná na koupi předmětných nemovitostí získala finanční zdroje prodejem jiných svých nemovitostí, které zdědila po svých předcích. Šlo o prodej nemovitostí v obci [obec], katastrální území Karlov u Roškopova a nemovitostí v obci [obec], katastrální území Hloubětín. Tedy v kupní smlouvě ze dne 10. 6. 2011 byla jako účastník kupní smlouvy na straně kupující označena toliko žalovaná, přičemž žalobce byl bez jakýchkoliv výhrad k označení účastníků kupní smlouvy i k jejímu vlastnímu obsahu. Nemovitosti proto žalovaná nabyla do svého vlastnictví, společně se žalobcem projevenou vůlí, bezchybným právním úkonem. O vůli koupit nemovitosti nikoli do společného jmění manželů svědčí nejlépe skutečnost, že kupní smlouvu podepsala sama žalovaná jako kupující s využitím svých výlučných finančních zdrojů. Žalobce s tím byl srozuměn, jelikož byl účasten všech předkontraktačních jednání včetně závěrečného podpisu smlouvy za účasti prodávající [jméno] [příjmení]. V dané věci tudíž žalovaná za trvání manželství předmětnou kupní smlouvu, mající všechny potřebné náležitosti, jejíž platnost nebyla nikým zpochybněna, podepsala na straně kupující a tím se nemovitosti nestaly součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou ve výlučném vlastnictví žalované. [příjmení], právně významnou vůli, žalobce v procesu uzavírání kupní smlouvy neprojevil a současně ze všech okolností případu jasně nevyplývá něco jiného (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Akcentovat je třeba to, že žalobce, jako osoba, která výlučné vlastnické právo žalované popírá, tíží důkazní břemeno ohledně vyvrácení správnosti zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, neboť soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako jednání v dobré víře, presumuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). V tomto judikatorním rámci, vzhledem k povaze žalobcem žalobou uplatněného nároku, není žalobce v řízení aktivně věcně legitimován, neboť není subjektem hmotněprávního poměru, tzn. žalobce není nositelem hmotněprávního oprávnění. Žalobce neprokáže, při jím vymezeném nároku, naléhavost svého právního zájmu na požadovaném určení, protože žaloba není podána po právu, a je tudíž nedůvodná. Žalobce nadále užívá nemovitosti žalované, ač mu právo bydlení zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství (od 14. 5. 2019).

3. Podáním, doručeným soudu dne 30. 6. 2021, žalobce doplnil svá tvrzení tak, že předmětné nemovitosti byly ve skutečnosti zakoupeny oběma účastníky společně. Předmětné nemovitosti byly nabyty jedním z manželů, tj. žalovanou za trvání manželství a patří tak do společného jmění manželů. Pokud žalovaná tvrdí, že nákup nemovitostí financovala výhradně ze svých výlučných prostředků, je povinna nést o pořízení výlučného majetku, resp. jeho financování z výlučných prostředků, důkaz. Za stávající stavu dokazování nelze uzavřít, že nemovitosti, resp. kupní cenu nemovitostí žalovaná financovala ze svých výlučných prostředků. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná sice zdědila majetky a z jejich následného prodeje obdržela výlučné finanční prostředky, nicméně nelze uzavřít a žalovaná dosud neprokázala a neunesla důkazní břemeno v tom smyslu, že právě z těchto finančních prostředků z jejího výlučného vlastnictví financovala předmětné nemovitosti. Nemovitosti a jejich pořízení bylo financováno z bankovního účtu, na němž se nacházely prostředky náležející do společného jmění manželů (č.ú. [číslo] vedený u [právnická osoba]). Účet byl veden na žalovanou a byl zřízen za trvání manželství a po vzájemné dohodě obou manželů jako společný účet. K bankovnímu účtu měla přístup pouze žalovaná, žalobce k účtu přístup neměl, disponoval s prostředky na účtu pouze prostřednictvím internetového bankovnictví. Finanční prostředky, které žalobce vydělal – jako automechanik (OSVČ) a jiné příjmy získané za trvání manželství předával v hotovosti žalované. Žalovaná takto v hotovosti obdržené finanční prostředky vkládala na zmiňovaný účet nebo je ukládala do bezpečnostního sejfu, který se nacházel ve společném domě účastníků. Finanční prostředky z účtu byly používány na běžné potřeby rodiny. Dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] při nabytí věci pomocí prostředků, které byly vzaty jednak z bezpodílového spoluvlastnictví manželů a jednak z osobního majetku některého z manželů, stávaly se věci takto nabyté předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tyto právní závěry jsou nepochybně použitelné i na posouzení právní věci v daném případě. Tedy, byť i částečná úhrada kupní ceny žalovanou z výlučných prostředků, by nemohla vyloučit předmětné nemovitosti ze společného jmění manželů.

4. V průběhu jednání konaného dne 13. 9. 2021 zástupce žalované uvedl, že z výpisu z účtu za květen 2011 vyplývá, že 6. 5. 2011 odešla částka 50 000 Kč na zálohu a 31. 5. 2011 byla zaplacena částka 1 mil. Kč, což je kupní cena předmětné nemovitosti. Částka 2 mil. Kč přišla žalované na účet z notářské úschovy za nemovitost v katastrálním území Hloubětín z roku 2010. Zástupkyně žalobce uvedla, že má za to, že nemovitost byla financována ze společných peněz, kdy z výpisu z účtu žalované za únor 2011 vyplývá, že byly odchozí platby v celkové výši 2 mil. Kč dne 3. 2. 2011, což si žalovaná dle názoru zástupce žalobce přeposlala na svoje jiné účty. Žalovaná k tomu uvedla, že si již nepamatuje, kam tyto peníze odešly, všechno to byly její účty, neboť zdědila hodně peněz a akcie, cenné papíry, prodala nemovitosti, něco měla po rodičích. Zástupce žalované dodal, že neexistuje důkaz, že by žalobce přispíval na předmětný účet žalované, resp. posílal jí tam finanční prostředky. [jméno] žalovaná uvádí, že všechno platila sama, žádné finanční prostředky jí žalobce neposílal, maximálně něco na jídlo, ale z dílny bylo málo peněz.

5. Ve vyjádření ze dne 4. 4. 2022 žalobce uvedl, že žalovaná při jednání uvedla k důkazu výpisem obratů bankovního účtu [číslo] nová skutková tvrzení, a to že finanční prostředky ve výši 441 111,70 Kč byly úsporami z vkladní knížky – že si tyto úspory nechala převést na jiný bankovní účet, ze kterého provedla výběr finančních prostředků a tyto následně v hotovosti vložila na bankovní účet, ze kterého byla zaplacena kupní cena nemovitosti. Žalobce považuje za pozoruhodné, že si žalovaná namísto toho, aby nechala finanční prostředky převést bezhotovostním převodem na její účet, ze kterého hradila kupní cenu, složitě vybírala finanční prostředky z účtu a vkládala je na jiný bankovní účet. Žalobce setrvává na svém tvrzení, že nemovitosti byly financovány ze společných prostředků účastníků, které měli účastníci v hotovosti ve společném sejfu umístěném v jejich bydlišti. Bankovní účet žalované byl účtem určeným pro běžné hospodaření a běžné nákupy pro domácnost, kam mimo jiné byly vkládány každý měsíc i finanční prostředky žalobce, prostředky na tomto účtu tedy patřily do společného jmění manželů. Protože finanční prostředky vložené na bankovní účet nejsou ve vlastnictví majitele účtu, ale jsou majetkem peněžního ústavu, je zřejmé, že výlučné finanční prostředky žalované se smísily s finančními prostředky pocházejícími ze společného jmění manželů. Ani částka 1 050 000 Kč za kupní cenu nemovitosti nemohla být výlučnými prostředky žalované.

6. Při jednání konaném dne 13. 6. 2022 žalovaná uvedla, že pokud se jedná o listinu detaily nalezených obratů, kde je uvedeno bankovní spojení účtu [číslo], tak se jedná o vkladní knížku klasickou, kterou jí zakládali rodiče. Z této listiny vyplývá, že datum posledního účtování je 9. 5. 2011, což byla doba, kdy žalovaná zrušila tuto vkladní knížku, vyzvedla peníze a vložila je na účet, což je dokladováno výpisem z účtu č. [bankovní účet] z května 2011, kdy byla vložena tato částka na účet dne 9. 5. 2011.

7. Podáním, doručeným soudu dne 1. 8. 2022, žalobce změnil svůj žalobní návrh tak, že se domáhal toho, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, kdy podíl každého z nich představuje ideální ½ k nemovitostem, a to s odůvodněním, že s ohledem na skutečnost, že v průběhu projednávané věci nastaly účinky zákonné domněnky vypořádání, je třeba dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] změnit žalobu na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví.

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

9. Z kupní smlouvy z 10. 6. 2011 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely dne 10. 6. 2011 kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaná zakoupila od [jméno] [příjmení] předmětnou nemovitost. Smluvní strany se dohodly, že celková kupní cena předmětu převodu činí 1 050 000 Kč, kteroužto kupní cenu zaplatí žalovaná z vlastních finančních prostředků, kdy první část kupní ceny ve výši 50 000 Kč uhradila žalovaná před podpisem této smlouvy; doplatek kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč zaplatí žalovaná prostřednictvím účtu úschovy zřízeného za účelem provedení úhrady doplatku kupní ceny u advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] – tento doplatek kupní ceny byl složen na účet úschovy před podpisem této smlouvy, což bylo písemně potvrzeno schovatelem.

10. Před uzavřením kupní smlouvy dle bodu 9. byla dne 25. 5. 2011 uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy.

11. V souvislosti s úschovou kupní ceny za předmětnou nemovitost byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], žalovanou a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – advokátem smlouva o úschově částky 1 000 000 Kč.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastníkem předmětné nemovitosti zapsaným v katastru nemovitostí ke dni 9. 12. 2019 je žalovaná.

13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná zdědila po svých rodičích [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poměrně rozsáhlý majetek, mimo jiné i spoluvlastnické podíly na nemovitostech.

14. Z kupní smlouvy ze dne 21. 11. 2002 bylo zjištěno, že touto smlouvou žalovaná a její bratr [jméno] [příjmení] (každý vlastníkem ideální ½) prodali nemovitosti, pozemek st. p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, katastrální území Karlov u Roškopova a budovy, rekreační chalupy [adresa] [část obce] na st. p. [číslo] katastrální území Karlov u Roškopova – tyto nemovitosti byly zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro obec Stará Paka a katastrální území Karlov u Roškopova [jméno] [jméno] za kupní cenu 800 000 Kč. Z kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2010 bylo zjištěno, že žalovaná, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako spoluvlastníci prodali dům [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zastavěna plocha a nádvoří a pozemek parc. [číslo] zahrada v katastrálním území Hloubětín, obec – tyto nemovitosti byly zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha pro katastrální území Hloubětín a pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín, obec Praha – zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha pro katastrální území Hloubětín (vlastnicí této nemovitosti pouze žalovaná) za kupní cenu 7 585 000 Kč. Kupní cena byla v úschově notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná z této kupní ceny obdržela částku 3 727 225 Kč.

15. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny vedeného na jméno žalované za květen 2011 bylo zjištěno, že dne 6. 5. 2011 byla odeslána z účtu žalované č. [bankovní účet] na účet [bankovní účet] částka 50 000 Kč, která byla označena jako rezervační poplatek – jednalo se o zálohu na koupi předmětné nemovitosti. Dne 31. 5. 2011 pak byla z výše uvedeného účtu žalované odeslána částka 1 000 000 Kč na účet č. [bankovní účet] – zbylá kupní cena předmětné nemovitosti.

16. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny vedeného na jméno žalované za červenec 2010 bylo zjištěno, že dne 2. 7. 2010 byla odeslána na účet žalované č. [bankovní účet] částka 2 000 000 Kč z notářského úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – jedná se o část kupní ceny žalovanou prodané nemovitosti v katastrálním území Hloubětín.

17. Z daňového přiznání žalobce za rok 2009 a 2010 bylo zjištěno, že v roce 2009 činil základ daně po odečtení ztráty 130 952 Kč, v roce 2010 pak činil základ daně po odečtení ztráty 182 975 Kč.

18. Z daňového přiznání žalované za rok 2009 v roce 2009 činil základ daně po odečtení ztráty 75 601 Kč, v roce 2010 pak činil základ daně po odečtení ztráty 49 817 Kč.

19. Z výpisu z účtu [obec] spořitelny vedeného na jméno žalované č. [bankovní účet] za únor 2011 bylo zjištěno, že dne 3. 2. 2011 bylo odesláno z účtu vedeného na účet žalované na jiné účty částka celkem 2 000 000 Kč.

20. Z výpisu z obratů a detaily nalezených obratů bylo zjištěno, že žalovaná měla ke dni 26. 9. 1995 založenu vkladní knížku, z níž byly ke dni 9. 5. 2011 vybrány finanční prostředky, které k tomuto datu činily 441 853 Kč (441 111,70 Kč zůstatek, 741,50 Kč úroky). Na této vkladní knížce neprobíhaly od roku 2006 žádné transakce (pouze přirůstaly úroky), dřívější výpis nebyl z důvodu právních předpisů získán.

21. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované č. [bankovní účet] za květen 2011 bylo zjištěno, že dne 9. 5. 2011 byla na účet vložena hotovost 441 853 Kč.

22. Dále soud provedl dokazování výslechem svědků.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je již přes 20 let kamarádem žalobce – občas k němu chodil na návštěvu, žalobce mu pomáhal kupovat auto, jezdil k němu s autem na servis, zastavil se u něj na kus řeči… Ví, že za žalobcem přišla žalovaná a žalobce jí dal nějaké peníze. Přesně neví, kdy to bylo – možná před 15 lety nebo 13 lety. Navštěvoval je 2-3x měsíčně (původně svědek uvedl za rok). Svědkem této situace byl 2-3 x za rok. Kolik peněz žalobce žalované dal, neví. Domnívá se, že to byly peníze na domácnost, ví, že odpočítal, vytáhl z peněženky balík bankovek a část těch bankovek jí dal. Jednalo se o fialové bankovky, takže to byly asi tisícikoruny. O tom, že by žalobce žalované při předání peněz sděloval, jak s nimi má naložit, neví. Jaký měl žalobce měsíční příjem, neví, ale byl při penězích, protože měl servis plný. On mu platil hotově. Jestli měl žalobce bankovní účet, mu není známo, rovněž mu není známo, jestli měli s žalovanou společný účet. Ví, že o nějakém účtu mluvil, ale jestli to byl účet podnikatelský nebo jiný, neví. O tom, zda žalovaná byla výdělečně činná, taktéž netuší – myla mu interiér auta, ale jestli měla ještě jinou práci, neví.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce byl jeho automechanik, když podnikal v autodopravě (jelikož se svými auty najížděl větší množství kilometrů, potřeboval častěji výměnu provozních kapalin), žalovaná je jeho (pozn. žalobce) manželka. Vztah je čistě profesionální, není přátelský. To, že se účastníci rozvádějí, jej překvapilo. Když byl jednou u žalobce, přišla tam žalovaná a říkala o tom, že jde do města, jestli chce něco koupit. Žalobce byl oblečen pracovně a řekl jí,„ stav se v bance“ nebo něco v tom smyslu a slyšel, jak zašustily peníze – větou, aby žalovaná uložila peníze na účet do banky, to nebylo – vyložil si to tak, že dostala hotovost, kterou měla vložit na účet v bance. Neví, kolik žalobce žalované dal. To se stalo 2x nebo i 3x. O tom, že by manželé měli společný účet, neví. O koupi bytu taktéž nic neví, to jsou osobní věci. Žalobci platil hotově, někdy mu napsal fakturu. Jakého příjmu dosahuje, mu není známo, ví, že měl zákazníky, byl ochotný. O žalované ví pouze, že měla firmu na čištění interiérů vozidel, jaké měla příjmy, neví.

25. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná oba účastníky, jako trenér fotbalu pracoval se synem účastníků. Kolikrát byli u nich i s manželkou na návštěvě, protože se kamarádili, děti si spolu hrály. Ví, že žalobce poskytoval žalované peníze na domácnost, to viděl 2-3 x. Jednou byl s ním, když jeli z fotbalu a volala žalovaná, aby jeli rychle domů, že si potřebuje koupit nějaké přípravky na luxování, resp. její činnost, proto museli rychle pryč, ani nepočkali na konec. Byl svědkem toho, že žalovaná přišla za žalobcem do garáže asi 2x a žalobce jí dával peníze – jednalo se o celý svazek bankovek, který vytáhl z peněženky, byly tam tisícovky, dvoutisícovky, možná pětitisícovka – kolik to bylo peněz, neví s tím, že je uloží na účet, protože tam již nic není. O jaký účet se jednalo, neví. Ví, že když se bavili na návštěvě u žalobce s manželkou a dětmi, tak mu řekl, že mají společný účet. Domnívá se, že žalobce na tom byl finančně dobře – když něco platil, tak se tím i chlubil, že peněženka byla plná. O tom, že kupovali nějaké nemovitosti, nic neví. Má za to, že o domácnost se starala žalovaná, koníčky dětí platil žalobce, když jeli na nákup, tak jeli společně. Domnívá se, že žalovaná nedosahovala žádných velkých výdělků, protože neměla příliš mnoho zakázek. Pokud by to měl kvantifikovat, tak 90 % žalobce, 10 % žalovaná. O tom, že by žalovaná byla dědicem rozsáhlého majetku, o tom nikdy nehovořili. To, co vypověděl, se vztahuje k toku 2013 a následující.

26. Z ostatních důkazů nezjistil soud žádné, pro věc podstatné, skutečnosti.

27. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

28. Žalobce je v řízení bývalým manželem žalované, který se domáhá určení, že nemovitost, která byla zakoupena za trvání manželství, je předmětem zaniklého, ale nevypořádaného společného jmění manželů, resp. nyní podílového spoluvlastnictví, je tedy ve věci aktivně věcně legitimován. Žalobce rovněž má naléhavý právní zájem na tomto určení.

29. Změna petitu žaloby byla provedena v souladu s ustálenou judikaturou, neboť jestliže v dané věci nastaly účinky zákonné domněnky vypořádání dle § 740 o.z., je nutno změnit žalobu na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]).

30. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce a žalovaná jsou bývalými manžely – manželství, které uzavřeli dne 31. 5. 2002, bylo rozvedeno s právní mocí rozhodnutí dne 14. 5. 2019 Kupní smlouvou ze dne 10. 6. 2011 byla zakoupena předmětná nemovitost, kdy smluvní stranou kupující byla pouze žalovaná, kupní cena odešla z účtu žalované. Předmětná nemovitost byla také zapsána do katastru nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované.

31. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto:

32. Podle ustanovení § 708 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

33. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

34. Podle ustanovení § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

35. Podle ustanovení § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

36. Žalobce a žalovaná uzavřeli manželství dne 31. 5. 2002 a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 5. 2019). Společné jmění manželů zůstalo ke dni podání žaloby nevypořádáno. Vztahy mezi účastníky jsou konfliktní, kdy je většina sporů mezi nimi týkajících se zakoupených nemovitostí řešena Okresním soudem v Děčíně.

37. Mezi další nesporné skutečnosti patří to, že dne 10. 6. 2011 došlo k uzavření kupní smlouvy týkající se koupě a prodeje předmětné nemovitosti, jejímiž smluvními stranami byla [jméno] [příjmení] jakožto prodávající a žalovaná jakožto kupující za kupní cenu celkem v částce 1 050 000 Kč. Tato kupní cena byla uhrazena z finančních prostředků nacházejících se na účtu vedeného na jméno žalované, vedeného u [obec] spořitelny, číslo účtu [bankovní účet], a to tak, že částka 50 000 Kč (rezervační poplatek) byla z účtu odeslána dne 6. 5. 2011 a zbylá část ve výši 1 000 000 Kč byla zaplacena na úschovní účet (viz smlouva o úschově uzavřená s advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]) dne 31. 5. 2011. 38. [příjmení] mezi účastníky zůstalo to, zda předmětné nemovitosti, které byly nabyty za trvání manželství, byly zakoupeny ze společných finančních prostředků účastníků nebo z výlučných finančních prostředků žalované. Žalobce totiž tvrdí, že byť bylo pořízení předmětné nemovitosti financováno z účtu vedeného na jméno žalované, jednalo se o účet„ společný“, kam vkládal finanční prostředky i on – finanční prostředky, které vydělal jako automechanik (OSVČ) a další příjmy získané za trvání manželství předával žalované v hotovosti a žalovaná je vkládala na zmiňovaný účet nebo do bezpečnostního sejfu. Finanční prostředky na účtu tedy byly„ smíseny“. Žalovaná oproti tomu poukazuje na to, že finanční prostředky, z nichž předmětnou nemovitost z účtu vedeného na své jméno uhradila, pocházely z prodeje nemovitostí, které získala po předcích a z prostředků vybraných z vkladní knížky, kterou jí založili rodiče, a byly tedy v jejím výlučném vlastnictví.

39. K této sporné skutečnosti soud podotýká, že žalovaná prokázala, že finanční prostředky, které byly použity k zakoupení předmětné nemovitosti, byly v jejím výlučném vlastnictví. Usneseními Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaná zdědila po svých rodičích [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poměrně hodnotný majetek spočívající v několika podílech na nemovitostech. Kupní smlouvou ze dne 21. 11. 2002 žalovaná prodala svůj podíl na nemovitostech v katastrálním území Karlov u Roškopova, jejichž vlastníkem byla ona a její bratr celkem za kupní cenu celkem ve výši 800 000 Kč a kupní smlouvou ze dne 24. 6. 2010 žalovaná prodala nemovitosti nacházející se v katastrálním území Hloubětín, jejichž spoluvlastníkem byla, kdy žalovaná obdržela kupní cenu v částce 3 727 225 Kč (k tomu více bod 14. rozsudku). Na předmětný účet vedený na jméno žalované byla z posledně uvedeného prodeje dne 2. 7. 2010 odeslána částka 2 000 000 Kč (notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), jak bylo zjištěno výpisem z účtu za červenec 2010. Další prostředky v částce 441 853 Kč, které se na účtu nacházely, pocházely ze zrušené vkladní knížky, kterou žalované založili její rodiče dne 26. 9. 1995 – tato tedy byla založena 7 let před vznikem manželství, přičemž na této vkladní knížce neprobíhaly od roku 2006 žádné transakce (pouze přirůstaly úroky), dřívější výpis nebyl z důvodu právních předpisů získán. Peníze z této vkladní knížky byly dne 9. 5. 2011 vloženy na předmětný účet vedený na jméno žalované. Je tedy patrno, že si žalovaná střádala finanční prostředky, aby mohla předmětnou nemovitost zakoupit. Pokud jde o výslechy svědků, tyto sice potvrzují, že žalovaná chtěla po žalobci nějaké peníze, avšak žádný ze svědků neuvádí, že by byl svědkem toho, že by tyto prostředky vkládala na předmětný účet vedený na její jméno. Ke svědeckým výpovědím soud nadto podotýká, že se je rovněž třeba zohlednit, že se jednalo o svědky, kteří byli kamarády či známými žalobce a evidentně se snažili vypovídat v jeho prospěch. Skutečnost, že si žalovaná sama shromažďovala peníze na koupi předmětné nemovitosti, nevyvrací ani transakce na předmětném účtu vedeném na jméno žalované, jakožto ani skutečnosti zjištěné z daňových přiznání žalobce a žalované za roky 2009 a 2010, z nichž vyplývá, že žalobce měl podstatně vyšší příjmy než žalovaná.

40. Žalovaná rovněž správně poukazuje na okolnosti uzavření smlouvy, kdy oba manželé byli evidentně srozuměni s tím, že je předmětná nemovitost zakoupena do výlučného vlastnictví žalované, která je nejlépe patrna z toho, že na straně kupující figurovala pouze žalovaná, která i sama smlouvu podepsala. Jak vyplývá z případně zmíněné judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), rozhodující je tedy rovněž vůle manželů nabýt zakoupenou věc do výlučného vlastnictví nebo do společného jmění manželů. Z judikatury vyplývá, že manžel nabývá věc do výlučného vlastnictví v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů, resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na koupi nijak nepodílí. Žalovaný se před rozvodem manželství ani nedomáhal určení, že nemovitost by měla spadat do společného jmění manželů.

41. S ohledem na výše uvedené, kdy soud nemá pochybnosti o tom, že předmětná nemovitost patří do výlučného vlastnictví žalované, byla žaloba zamítnuta.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 128 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 5. 2021, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 9. 2021, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 3. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 6. 2022 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 9. 2022 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč (za úkony kromě účasti na posledním jednání, kdy zástupce žalované přestal být plátcem DPH) ve výši 3 528 Kč Celkem bylo provedeno 7 úkonů, nikoliv 8, jak účtuje zástupce žalované, který však přesné vyčíslení nepředložil.

43. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 v délce 3 dnů a povinnost žalobce k náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované pak podle § 149 o.s.ř.