8 C 364/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou v právní věci žalobce; celé jméno žalobce , datum narození , trvale bytem adresa žalované a žalobce , PSČ práv. zast.: anonymizováno jméno příjmení jméno , se sídlem adresa , obec proti; žalované; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované a žalobce , PSČ , práv. zast.: anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa , obec a číslo o vypořádání SJM

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 552 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované částku ve výši 178 660 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vypořádání SJM s tím, že dne 3.6.1995 uzavřel před Městským úřadem v Benešově manželství s žalovanou. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 [číslo jednací] ze dne 4.11.2015, který nabyl právní moci 2.12.2015. Před rozvodem manželství se žalobce pokoušel jednat se žalovanou ohledně mimosoudního vypořádání společného jmění manželů, avšak bez konečného výsledku, neboť žalovaná na tomto neměla v podstatě žádný zájem. Jde o vypořádání nemovitosti bytové jednotky, kterou nabyla žalovaná do svého výlučného vlastnictví za trvání manželství. Žalovaná od samého počátku popírá, že by předmětná bytová jednotka byla součástí zaniklého společného jmění manželů a trvá na tom, že tato je pouze jejím výlučným vlastnictvím, ačkoliv žalobce opakovaně žádal žalovanou i jejího právního zástupce, předsedkyni výboru SVJ, předsedu představenstva bývalého družstva, likvidátorku družstva o předložení listin, ze kterých by jednoznačně vyplynulo, že bytová jednotka je výlučným majetkem žalované, nebyly žádné tyto listiny žalovanému předloženy. Obsah zaniklého společného jmění manželů tvořily především movité věci, vybavení bytové jednotky. Jednalo se zejména o elektroniku, domácí spotřebiče. Z movitých věcí, které tvořily vybavení společné domácnosti a které zůstaly v bytě, žalobce nepožaduje ničeho. Jak již podle názoru žalobce součástí zaniklého společného jmění manželů, byla nemovitost – bytová jednotka [číslo] vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb. v budově v k.ú. [adresa] – [číslo], stojící na pozemku [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] vč. spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech domu a pozemku, vše v katastrálním území Strašnice, obec Praha, zapsané na LV [číslo] pro toto katastrální území a obec u katastrálního úřadu pro hl. m. [obec]. Výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. Tuto nemovitost dle zápisu v katastru nemovitostí získala žalovaná do vlastnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky [číslo jednací] ze dne 6.12.2012 uzavřené s Družstvem [anonymizováno] [obec a číslo]. Družstvo [IČO] se sídlem [adresa žalované a žalobce].

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 6.12.2012, [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [IČO], jako výlučný vlastník budovy, tedy i výlučný vlastník předmětného bytu tuto bytovou jednotku převedl do výlučného vlastnictví žalované.

3. V podání ze dne 18.7.2018 - Návrhu na vydání předběžného opatření žalobce uvedl, že žalovaná nabyla bytovou jednotku do vlastnictví za trvání manželství. Platby související s touto bytovou jednotkou byly hrazeny ze společných prostředků, navíc žalovaná neprokázala, že by předmětná bytová jednotka byla pouze jejím výlučným vlastnictvím. Žalobce zjistil, že žalovaná i přestože bylo zahájeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, uzavřela dne 4.4.2018 jakožto prodávající s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] smlouvu kupní, předmětem smlouvy byl úplatný převod nemovitosti předmětné bytové jednotky vč. spoluvlastnických podílů. Kupní cena nemovitosti byla sjednána dohodou smluvních stran v částce 3.150.000 Kč. Vklad vlastnického práva byl již zapsán a kupní cena sjednaná dle uzavřené kupní smlouvy byla s největší pravděpodobností vyplacena. Dne 23.5.2018 proběhlo ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů a již v tomto okamžiku žalovaná nebyla zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí. V katastru nemovitostí nicméně tuto skutečnost nesdělila ani žalobci ani soudu při jednání. Obsah zaniklého společného jmění manželů netvoří žádný jiný majetek a z výše uvedeného pak žalobce dovodil, že žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy a účelově, když disponovala majetkem ve společném jmění manželů a žádal, aby žalované bylo nařízeno předběžným opatřením složit částku 1.575.000 Kč do úschovy soudu. Soud tomuto předběžnému opatření vyhověl a odvolání proti tomuto rozhodnutí uvedla. Vzhledem ke skutečnosti, že podle žalobce zde není existence společného jmění, navrhuje žalobce, aby bylo vypořádáno SJM ústní dohodou, takže není nutné o tom sepisovat písemnou dohodu a bytová jednotka, který byla ve výlučném vlastnictví je tím vypořádaná. [celé jméno žalobce] spoluvlastnictví k této nemovitosti zásadně odmítá. Touto ústní dohodou bylo SJM mezi manžely vypořádáno. Za trvání manželství byla sepsána smlouva o převodu vlastnictví ze dne 6.12.2012 k této bytové jednotce a tímto právním úkonem se stala výlučným vlastníkem žalovaná. Žalobce při tomto právním úkonu výslovně spoluvlastnický podíl odmítl. Toto nezpochybnitelné výlučné vlastnické právo umožnilo žalobkyni bez souhlasu žalobce tuto nemovitost prodat. Dle názoru žalované, výlučné vlastnictví k této nemovitosti nepředstavovalo v této věci vnos žalované do SJM, jehož vypořádání by mělo podléhat režimu ustanovení § 149 odst. 2, věty 2. o.z., resp. ustanovení § 742 o.z. Kupní cena nepředstavuje tedy vnos do SJM, neboť sám žalobce jednoznačně projevil vůli v rámci vypořádání SJM, aby žalovaná byla výlučnou vlastnicí této bytové jednotky a bylo vyčleněno z vypořádání SJM.

4. Ve vyjádření odvolání žalované ze dne 16.8.2018 žalobce uvedl, že společné jmění manželů nebylo mezi účastníky žádným způsobem vypořádáno ačkoliv se žalobce již před rozvodem i po rozvodu opakovaně o toto snažil. Žalobci není jasné, co má žalovaná na mysli tím, že by zásadně odmítal spoluvlastnictví k nemovitosti a že SJM bylo jakousi ústní dohodou mezi manželi vypořádáno. K žádnému vypořádání společného jmění mezi účastníky tohoto řízení nedošlo. Dále žalobce poukázal na obsah kupní smlouvy uzavřené 4.4.2018 s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve kterém žalovaná mj. prohlásila, že seznámila kupující s právním a faktickým stavem nemovitosti a že ohledně nemovitosti není zahájeno ani vedeno žádné řízení a že jí není znám žádný důvod, který by případně přivodil neplatnost této kupní smlouvy. Tuto smlouvu žalovaná uzavřela v době probíhajícího soudního řízení, kdy si byla vědoma toho, že žalobce se v rámci soudního řízení podanou žalobou domáhá vypořádání nemovitosti.

5. Ve vyjádření obsahujícím doplnění odvolání žalované proti usnesení o nařízení předběžného opatření 27. září 2008, žalovaná uvedla, že proti nařčení žalobce, že jednala žalovaná v rozporu s dobrými mravy uvádí, že kromě toho, že žalovaná má stále za to, že bytová jednotka je v jejím výlučném vlastnictví a nikoli ve společném jmění manželů. K žalobě požaduje žalobce, aby společné jmění manželů bylo vypořádáno tak, že výlučného vlastnictví žalované připadne byt a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu určitou částku. Žalobce tak od začátku řízení nepožaduje byt, ale finanční částku. Sám žalobce byt tedy nikdy vlastnit nechtěl, naopak chtěl, aby ho vlastnila žalovaná. Pokud tak žalovaná byt prodala a za tržní cenu neučinila nic, co by žalobce jakkoliv zkrátilo na jeho právech pro případ, že by s žalobou byl úspěšný.

6. V podání doručeném soudu dne 15.2.2019 vznesl žalobce námitku relativní neplatnosti vůči právnímu jednání žalované spočívajícího v uzavření kupní smlouvy ze dne 4.4.2018 mezi žalovanou jako prodávající a paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako kupující, jejímž předmětem se stal prodej předmětných nemovitostí.

7. Ve vyjádření ze dne 17.2.2019 žalovaná uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. V manželství se jim dne [datum] narodil syn [jméno] přičemž společně vychovávali syna žalované z jejího předchozího vztahu [jméno], [datum narození]. Žalobce a žalovaná bydleli s dětmi v jednom pokoji v bytě rodičů žalované. V průběhu roku 1996 oslovila matku žalované paní [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalované a žalobce], která bydlela ve stejném domě jako rodiče žalované s tím, zda by matka žalované pro žalovanou nechtěla její byt, neboť jej již stará a brzy půjde do domova důchodců a nemá žádné děti. Žalovanou zná od dětských let a bydlení by jí jistě přišlo vhod, když žije s manželem a dětmi v jednom pokoji u rodičů. Matka žalované i žalovaná souhlasili a tak poté, co paní [příjmení] odešla do domova důchodců, byla uzavřená mezi žalovanou a paní [příjmení] smlouva o převodu členství v bytovém družstvu na základě které žalovaná nabyla členský podíl bytovém družstvu [anonymizováno] [obec a číslo] s právem užívat byt. Podpisy si na smlouvě o převodu úředně ověřil notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Cena za převod družstevního podílu činila částku 7.066 Kč a paní [příjmení] byla uhrazena v hotovosti před podpisem smlouvy o převodu, což paní [příjmení] stvrdila podpisem smlouvy o převodu, jak je uvedeno v článku 3 této smlouvy. Žalovaná ani její manžel nedisponovali v té době tak vysokým finančním obnosem, aby si mohli členský podíl pořídit ze svých prostředků. Žalovaná byla na rodičovské dovolení, kdy příspěvek v té době činil částku 2.000 Kč měsíčně a žalobce v té době začal znovu pracovat, ale několik let předtím byl nezaměstnaný, takže žalobce a žalovaná neměli žádné finanční prostředky. Nad to částka 7.066 Kč představovala v té době o něco málo než byl průměrný hrubý měsíční plat, kterého žalobce ani zdaleka nedosahoval. Pokud by finančními prostředky disponovali, nebydleli by v jednom pokoji u rodičů žalované, ale minimálně by si pronajali vlastní byt. Rodiče žalované naopak finanční prostředky našetřené měly a tak je své dceři, tedy žalované darovali, aby si mohla členský podíl v družstvu koupit a odstěhovat se z jejich bytu. Ostatně i paní [příjmení] chtěla, aby byt byl žalované, neboť jí znala z dětských let a měla ji ráda. [příjmení] [příjmení] zemřela 26. listopadu 2000 v domově seniorů [část obce]. Žalovaná získala byt do osobního vlastnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 6.12.2012. Od té doby byla v katastru nemovitostí zapsána jako jediný vlastník a to bez jakýchkoli omezení. Manželství žalobce a žalované po 10 letech od jeho uzavření dospělo k rozvodu a ještě před rozvodem manželství se žalobce z bytu odstěhoval. Dne 24.9.2015 žalované byt protokolárně předal. Později mu bylo i zrušeno trvalé bydliště na adrese bytu. Žalobkyně pak byt dne 4. dubna 2018 prodala za tržní cenu ve výši 3.105.000 Kč, neboť dle jejího přesvědčení i dle zápisu v katastru nemovitostí, který nebyl nijak zpochybněn, byla jeho výlučným vlastníkem. Žalobce dopisem doručeným žalované dne 14. února 2019 vznesl námitku relativní neplatnosti právního jednání a to uzavření kupní smlouvy na byt. Skutečnost, že částku 7.066 Kč na koupi členského podílu darovali žalované její rodiče, nikterak nerozporoval a nerozporuje. Z jeho chování vyplývá, že si byl vždy vědom toho, že byt je výlučným vlastnictvím žalované a že na něj nemá žádný nárok, jak jinak si vysvětlit to, že spolu s žalovanou jakožto její manžel neuzavřel smlouvu o převodu a ani později při převodu do osobního vlastnictví žalované nic nenamítal a nikdy nepožadoval, aby zápis v katastru nemovitostí byl změněn. Byt opustil dne 30.6.2015 a protokolárně ho zpět žalované předal 24.9.2015, kdy bylo uvedeno, že byt předává ve stavu běžného opotřebení a bylo popsáno jeho vybavení. Předáno bylo 5 ks klíčů, sepsány stavy měřidel a energií. Kdyby si nakonec žalobce nebyl vědom toho, že nemá k bytu žádná vlastnická práva, jistě by se takto nechoval. Pokud by měl za to, že byt je ve společném jmění manželů, jistě by minimálně poté, co manželství spělo k rozvodu, udělal vše proto, aby zápis v katastru nemovitostí byl změněn a rozhodně by žalované byt protokolárně nepředával, když by měl za to, že je jeho. Vysvětlení je jen jedno a to, že žalobce si byl vždy vědom, že byt není ve společném jmění manželů, ostatně tomu napovídá i jeho chování po rozvodu, kdy celé dva roky po něm se žalobce o osud bytu nikterak nezajímal, nehradil náklady s tím spojené, na tyto náklady se nedotazoval a ani se nesnažil jakkoliv zápis v katastru nemovitostí změnit a nenechal si zrušit trvalé bydliště na adrese bytu. Má tedy za to, že byt je výlučném vlastnictví žalované, neboť poté, co žalovaná nabyla členský podíl v družstvu, ze svých výlučných prostředků, což se stalo dne 12.2.1997, neboť v ten den byla uzavřena nejen smlouva o převodu, ale též uhrazena cena za převod, byly v družstvu v souvislosti se členským podílem hrazeny jakékoli poplatky nebo splácena anuita a to i kdyby tyto poplatky nebo anuita se hradila z prostředků, které by byly součástí společného jmění manželů. Pokud by skutečně bylo o něco později hrazeno, což jak v řízení nebylo prokázáno, bylo to hrazeno ze společného jmění manželů, což však také nebylo prokázáno, jednalo by se o takzvanou investici společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů. V tomto případě do výlučného majetku žalované. Žalobce by tak mohl požadovat, aby tyto investice byly do společného jmění manželů vráceny a vypořádány. Žalobce však tyto investice předmětem vypořádání společného jmění manželů neučinil. Co se vznesené námitky relativní neplatnosti právního úkonu převodu bytu ze dne 4. dubna 2018 týká, tak žalovaná má za to, že žalobcovo právo dovolat se neplatnosti převodu bytu i kdyby bylo prokázáno, že byt byl ve společném jmění manželů, což ale prokázáno nebylo, zaniklo. Proti sobě tak obecně stojí ochrana nabyvatelky v dobré víře a ochrana manžela dovolat se neplatnosti jednání pokud druhý manžel jednal bez jeho souhlasu, když jeho souhlas byl zapotřebí, tedy ochrana podle § 984 občanského zákoníku proti ochraně podle § 714 odst. 2 občanského zákoníku dle dostupných komentářů k těmto ustanovením zejména pak dle Velkého komentáře k občanskému zákoníku vydaného vydavatelstvím [anonymizováno], autorů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektivu, v případě, že se jeho vlastník nemovitosti zapsán jen jeden manžel a tento s ním též samostatně nedisponuje byť je nemovitost ve skutečnosti součástí SJM, pak v těchto situacích je třeba, aby na rozdíl od situace, kdy by nemovitost byla v katastru zapsána jako součást SJM jeden z manželů by jí bez vědomí druhého převedl, dát přednost ochraně nabyvatele v dobré víře, tedy toho kdo jedná v důvěru v zápis v katastru nemovitostí, jak je dále v komentáři uvedeno, je třeba zohlednit i příčinu této problematické situace, je vadný zápis v katastru nemovitostí, tedy skutečnost, kterou manžel, který nebyl v katastru zapsán měl a mohl ovlivnit (§ 980 odst. 1, věta 1. občanského zákoníku), mohl se totiž domáhat odstranění rozporu mezi skutečným a zapsaným stavem. Pokud tak neučinil, je podstatně méně hoden ochrany, než nabyvatel v dobré víře, který naopak učinil vše, co bylo po něm možné oprávněně požadovat. V projednávaném případě se jedná tedy o tento popsaný případ, kdy kupující jednala v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, kde byla jako vlastník zapsána žalovaná, bez jakéhokoli omezení či poznámky a žalobce neudělal nikdy nic k tomu od roku 2012, aby pokud si myslel, že zápis v katastru nemovitostí je v rozporu se stavem skutečným, tedy, že byt je ve společném jmění manželů a nikoli ve výlučném vlastnictví žalované, tento rozpor odstranil. Námitka relativní neplatnosti právního jednání ze dne 18.1.2019 doručená žalované dne 14.2.2019, tak nemůže obstát i kdyby byt byl ve společném jmění manželů, což nebyl.

8. Soud provedl dokazování.

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalované, bylo zjištěno, že paní [příjmení] jí oslovila v domě, když jí pomáhala s taškami a řekla jí, že má žalovanou ráda a že se již o sebe nemůže starat a půjde do domova důchodců, jestli by nechtěli její byt. Paní [příjmení] věděla, že žalovaná bydlela s rodinou u nich v bytě, kde měla pokoj 11 m² a 2 děti, proto se zeptala, zda by nechtěli převést k tomuto bytu. Svědkyně s manželem zaplatili částku 7.066 Kč v kanceláři družstva v hotovosti, částku měli doma, neboť se v té době soudili o peníze na výbavičku syna žalované, kterého měla z jiného vztahu a od dvou let jej vychovával pan [celé jméno žalobce]. Byt byl potom splácen po dobu 10-12 let. V době převodu na něj nebylo nic zaplaceno. Pracovala jako členka představenstva družstva, pamatuji si, že v té době byt 3+1 stál 40.750 Kč a garsonka 23.000 Kč. Jakým způsobem byla rozdělena částka 7.066 Kč svědkyně neví.

10. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce, uvedl, že v době, kdy se žalobce oženil, bydlel s manželkou u jejích rodičů, naskytla se jim možnost koupit byt ve stejném domě. Žalobce měl malý příjem a manželka byla na mateřské dovolené, půjčil žalobci částku 30.000 Kč, nepamatuje si, zda jí převáděl na účet. Tuto částku mu postupně splácel po různých částkách tak, jak mohl, takže během 2-3 let mu celý dluh splatil. Částku má splácel v hotovosti. Částku bratrovi předával u nich doma. Před svým výslechem o půjčce 30.000 Kč hovořil s právní zástupkyní žalobce. Po minulém jednání mu zástupkyně žalobce sdělila, že bude vyzván ke svědectví.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná byla v době podání žaloby vlastníkem předmětných nemovitostí.

12. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [příjmení] částí [obec a číslo] a družstvem [anonymizováno] [obec a číslo] družstvo, bylo zjištěno, že dne 5.6.2007, byla uzavřena kupní smlouva o převodu nemovitostí, kdy kupujícímu byly prodány tyto nemovitosti – pozemek parcelní [číslo] vše zastavěná plocha a nádvoří, budova [adresa], vše nacházející se v katastrálním území Strašnice, obec Praha, okr. hl. m. [obec], jsou zapsané na listu vlastnictví [číslo], vedeném katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy].

13. Ze smlouvy o převodu vlastnictví ze dne 6.12.2012, bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o převodu vlastnictví předmětné jednotky mezi družstvem [anonymizováno] [obec a číslo] družstvo a žalovanou, kdy předmětem byl převod jednotky [číslo] (2+kk), umístěné ve 4. podlaží domu [adresa].

14. Z rozpisu nájemného z 5.3.1997, bylo zjištěno, že celkově byl předpis plateb 2.032 Kč.

15. Ze smlouvy o převodu členství v bytovém družstvu ze dne 12.2.1997, bylo zjištěno, že paní [příjmení] [příjmení], [datum narození] a paní [celé jméno žalované], [datum narození], uzavřely smlouvu o převodu členství v bytovém družstvu [anonymizováno] [obec a číslo] se sídlem [adresa žalované a žalobce], se splaceným členským vkladem 7.066 Kč a právem užívat byt [číslo]. Paní [příjmení] [příjmení] převedla úplatně veškerá svá členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu [anonymizováno] [obec a číslo] vč. členského vkladu na paní [celé jméno žalované], která toto členství za úplatu odpovídající výši splaceného členského vkladu převodkyni nabývá a zavazuje se dodržovat stanovy uvedené v bytovém družstvu. Úplata ve výši 7.066 Kč byla uhrazena převodkyni v hotovosti před podpisem smlouvy.

16. Ze smlouvy kupní uzavřené mezi [celé jméno žalované] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 28.7.2018, bylo zjištěno, že předmětný byt byl převeden do vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

17. Z rozsudku obvodního soudu pro [část Prahy], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno.

18. Protokol o předání nemovitosti bytové jednotky [číslo], bylo zjištěno, že předávají [celé jméno žalobce] předal přejímající [celé jméno žalované] dne 24.9.2015 tuto bytovou jednotku, jsou zde uvedeny stavy měřičů, dále že termín předání bytu byl stanoven původně na 2.9.2015 při příchodu bytu pan [celé jméno žalobce] zjistil, že ve vchodových dveřích do bytu byly protiprávně vyměněny zámky a nové klíče od bytu mu nebyly předány. Stav vybavení a stav bytové jednotky ke dni, kdy pan [celé jméno žalobce] bytovou jednotku opustil, tj. ke dni 30.6.2015 odpovídal jejímu stáří a běžnému opotřebení.

19. Z mailové korespondence právních zástupců vyplývá, že mezi účastníky probíhalo mimosoudní jednání.

20. Z výpisu ze sporožirového účtu vedeného na jméno [celé jméno žalobce], bylo zjištěno, že byly hrazeny platby SIPO.

21. Z notářského zápisu ze dne 17.1.2002, bylo zjištěno, že byla svolána schůze ke změně stanov. Této schůze se účastnila paní [celé jméno žalované].

22. Po takto provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli manželství dne [datum], bydleli spolu v bytě rodičů žalované. V roce 1996 oslovila matku žalované paní [příjmení] [příjmení] s návrhem na převod členství v bytovém družstvu pro žalovanou, kterou od dětství znala a dne 12.2.2012, byla mezi žalovanou a paní [příjmení] uzavřena smlouva o převodu členství v bytovém družstvu, na základě které žalovaná nabyla členský podíl v bytovém družstvu [anonymizováno] [obec a číslo] družstvo za cenu družstevního podílu ve výši 7.066 Kč, jež byla v hotovosti uhrazena rodiči žalované před podpisem smlouvy o převodu. Do osobního vlastnictví žalované byla bytová jednotka převedena na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 6.12.2012 a od té doby byla v katastru nemovitostí zapsána jako jediný vlastník bytu. Manželství žalobce a žalované bylo rozsudkem ze dne 4.11.2015, který nabyl právní moci 2.12.2015, rozvedeno. Ještě před rozvodem manželství se žalobce z bytu odstěhoval dne 30.6.2015 a dne 24.9.2015 žalované byt protokolárně předal. Následně žalovaná dne 4.4.2018 prodala za tržní cenu předmětnou bytovou jednotku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dne 14.2.2019, byla žalované doručena námitka relativní neplatnosti právního jednání ze dne 18.1.2019 ze strany žalobce.

23. Podle ustanovení § 709 zákona č. 89/2012 Sb., je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů, nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, nabyl darem, děděním, nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel při pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl. Dále nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové na svých přirozených právech, nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahující se k jeho výlučnému vlastnictví, nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku a dále součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů, dále je součástí společného jmění také podíl manžela v obchodní společnosti nebo v družstvu stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, to neplatí pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odst. 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účel druhého manžela na této společnosti nebo družstvu s výjimkou bytových družstev.

24. Ohledně vzniku členství v družstvu a vzniku nájmu družstevního bytu postupoval soud podle § 703 zákona 40/1964 Sb. Odst. (1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Odst. 2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Odst. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

25. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České Republiky sp. zn. [spisová značka] společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká exlege bez ohledu na vůli manželů. Jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit. Pokud byl však členský podíl na byt způsobem, který by u jiné věci znamenal výluku ze společného jmění manželů, pak bude v takovém případě minimem spravedlnosti chránit práva toho z manželů, který členský podíl pořídil za podmínek zakládajících jinak výluku ze společného jmění manželů prostřednictvím zvýhodnění spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu.

26. V projednávaném případě má soud za to, že členský podíl v bytovém družstvu nabyla žalovaná de facto darem, neboť hodnotu členského podílu ve výši 7.066 Kč za ní zaplatili její rodiče, kteří jí tuto částku darovali, jak bylo prokázáno výpovědí svědkyně [příjmení] (matky žalované). Výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalobce] soud vzhledem k nejasnostem, kdy si nejprve nepamatoval, zda částku 30 000 Kč převáděl žalobci na účet a posléze uvedl, že mu ji předával doma a dále uvedl, že hovořil o svědectví s zástupkyní žalobce, nepovažoval soud za natolik věrohodnou, aby byla schopna prokázat tvrzení žalobce. Skutečnost, kterou uváděl žalobce, že platil v průběhu manželství platby SIPO, o čemž soudu předložil výpis z účtu, nelze vzít za dostatečnou k prokázání skutečnosti, že předmětná bytová jednotka patří do společného jmění manželů, neboť žalobce mohl učinit předmětem vypořádání společného jmění manželů částku, která byla v této době placena na splátku tzv. anuity, což neučinil a předmětem vypořádání učinil pouze polovinu částky, která byla získána za prodej bytové jednotky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Když soud vzal tuto změnu na vědomí aniž rozhodoval o změně petitu, tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že předmětná bytová jednotka je součástí SJM účastníků, neboť se účastníci stali společnými nájemci bytu a vzniklo jejich společné členství v družstvu za trvání manželství. Žalobce se přitom nároku na převod družstevního bytu nemohl vzdát. Následným převodem z družstva na žalovanou, byla předmětná bytová jednotka nabyta do společného jmění účastníků. Soud však dospěl k závěru, že jsou na místě důvody pro disparitu vypořádacího podílu, neboť žalovaná získala darem od svých rodičů částku zaplacenou paní [příjmení] za převod členských práva a povinností k bytovému družstvu na žalovanou a následný převod z družstva na žalovanou již byl bezúplatný (článek II. smlouvy o převodu vlastnictví jednotky z 21.12.2012). Žalovaná se tedy výlučně zasloužila o nabytí členského podílu, jakož i o následné vlastnictví k bytu. Při zachování minima spravedlnosti jí tedy nelze uložit povinnost vyplatit žalobci, který se o získání bytu nijak nezasloužil, polovinu částky za zpeněžení tohoto bytu. S ohledem na shora uvedené se soud vznesenou námitkou relativní neplatnosti právního jednání nezabýval.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 178 660 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč (soudní poplatky zaplacené za odvolání proti předběžným opatřením) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 000 Kč sestávající z částky 14 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 14 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 1. 2018 (vyjádření k žalobě), z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 5. 2018, z částky 14 300 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 1. 8. 2018 (odvolání proti předběžnému opatření), z částky 14 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 2. 2019 (vyjádření k vznesení námitky relativní neplatnosti), z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 2. 2019, z částky 14 300 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 13. 3. 2019 (odvolání proti předběžnému opatření), z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 9. 2020, z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 4. 2021 a z částky 14 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 5. 2021 včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 146 000 Kč ve výši 30 660 Kč.

28. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalobce k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalované.